Metody výuky počátečního čtení

Výuka a rozvoj počátečního čtení dítěte jsou závislé na prostředí, které ho během dospívání obklopuje a determinuje. Jedná se především o rodiče, školu a knihovny. Počátky metod čtení pro začátečníky sahají až do 19. století. Postupem času se vymezily dvě základní skupiny metod: Syntetické metody a analytické metody výuky počátečního čtení. Často využívaná je také metoda, která stojí na rozhraní těchto dvou skupin: synteticko-analytická metoda.

Vliv rodičů na počáteční čtení dítěte

V první etapě rozvoje gramotnosti mají na děti největší vliv rodiče. Je velice důležité, aby si s dětmi četli, předčítali, vyprávěli o knihách. Zkrátka, aby dítě přišlo do přímého kontaktu s knihou již od raného dětství.

Vliv škol na počáteční čtení dítěte

Ve druhé etapě se děti učí číst samy. Na počátku této etapy se dítě setkává s učitelem a školním výukovým programem, který může mít buď tradiční nebo alternativní formu (Waldorfská, Daltonská, Montessori…). Cílem školy je naučit děti takovou techniku čtení, která jim bude přínosná po zbytek života při studiu i ve společnosti. Škola by měla děti motivovat ke čtení a podporovat je v něm. Bohužel se v dnešní době učitelé příliš spoléhají na učebnice, které jsou často textově náročnější, než jsou děti ve svém věku schopny zvládnout. Další chybou pedagoga bývá, že mají žáci málo prostoru pro svou aktivitu v hodině a nemohou si do „svých“ od školy vypůjčených učebnic dělat potřebné poznámky. Děti by se neměli v hodinách čtení učit pouze číst, měli by se naučit pracovat s texty a vyhledávat v nich důležité informace. Pro tyto účely jsou šikovné otázky za textem, na které musí žáci odpovědět v několika větách.

Vliv knihoven na na počáteční čtení dítěte

Rozvoji a podpoře čtenářství napomáhá v knihovnách organizace SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků), který spolu s knihovnami pořádá pravidelné celostátní akce nejen pro nejmenší, ale i pro starší čtenáře. Samy knihovníci jsou školeni k podpoře dětského čtenářství. Knihovny buď spolupracují se školami, nebo jsou knihovny, které sídlí přímo ve škole. Školní knihovna by měla být rozdělena na knihovnu pro první a knihovnu pro druhý stupeň. Knihy z ní by učitelé měli aktivně zapojit do výuky a napomoci tak, vyšší návštěvnosti knihovny dětmi.

Metody

Syntetické

Jsou to nejstarší metody, které se používali již v antickém Řecku a Římě. Základním principem metod je převod psaného textu do zvukové podoby. Metody se dělí na slabikovací a hláskovací.

Slabikovací

Má tři vývojové etapy.

1. Abecedáři - Žáci se nejprve naučí názvy a tvary jednotlivých písmen a učí se je zpaměti

2. Slabikáři - skládají z písmen slabiky

3. Nominaristé - čtou za pomocí slabik celá slova

Hláskovací

Metoda náslovných hlásek – nově vyvozovaná hláska se separuje jako první hláska ve slově neboli hláska náslovná

Metoda fonomická – metoda používá hlásky vyskytující se jako citoslovce. Je při ní podstatná mimika obličeje při vyslovování. Touto metodou se zabýval i Jan Amos Komenský.

Metoda fonetická – Základem metody je pozorování mluvidel při výslovnosti a následné napodobování pedagoga nebo obrázků z učebnice.

Metoda skriptolegická – souběžně se děti učí číst i psát. Nejprve rozkládají věty na slova, slova na slabiky, a nakonec slabiky na hlásky. Vše je založeno na sluchovém rozkladu, a proto je nutné napřed hlásku správně vyslovit a poté ji najít ve slovech. Vyučovací metoda se zaměřuje i na zdokonalování jemné motoriky dětí, která je během výuky procvičována kreslením.

Metoda genetická – s touto metodou je spojena osobnost Josefa Kožíška, který byl jejím průkopníkem. Metoda byla označována jako vrchol všech syntetických metod. Metoda klade důraz na: • porozumění textu • prvotní čtení slov po hláskách – neslabikuje se • postupné učení všech druhů písmen. Nejprve velkých tiskacích písmen, potom malých tiskacích a nakonec psacích.

Metoda normálních slabik – vznikla v 19. století v České republice a do jiných zemí se dále nešířila. Metoda používá tzv. návodné obrázky, které napomáhají k vytváření asociací. Např.: obrázek motýla = MO.

Metoda Petrákova – nejprve se zaměřuje na výuku čtení a až mnohem později na výuku psaní. Postupuje se při ní tak, že žák spojuje postupně hlásky až dokud nepřečte celé slovo. Tato metoda nebyla ve školách dostatečně přínosná, a proto nakonec zanikla.

Metoda slabiková (souhlásková) – představuje naprosto opačný postup než ostatní syntetické metody. Zatímco u všech ostatních je základem připojení samohlásky k souhlásce, tak, aby vznikla slabika. Tak zde se spojuje jedna samohláska se všemi ostatními souhláskami a ze složených slabik se následně složí rovnou celá věta. I tato metoda nakonec zanikla.

Analytické

Vznikly na konci 18. století ve Francii jako reakce na nedokonalosti syntetických metod. Průběh těchto vyučovacích metod je naprosto odlišný a převrácený. Postupuje se od slov ke slabice a hlásce. Hlavní rozdíl je ve vnímání základů procesu čtení. V Syntetickách metodách je jádrem sluchový proces vnímání, v analytickém je to zrakový proces vnímání.

Metoda Jacototova

J. J. Jacotot byl průkopníkem této metody a sám ji aplikoval při výuce dospělých. Jedná se o metodu, při níž se rozloží celá věta na slabiky a hlásky.

Vogelova metoda (neboli metoda normálních slov)

Slova se rozloží na hlásky a ty se pak opět spojují ve slabiky a slova.

Metoda globální

Přechází se od celku k jednotlivinám. Základem jsou věty a slova, ale dítě musí samo dospět k analýze významových celků, nebere se zde ohled na přirozený vývoj žáka.

Analyticko-systematické

Nejrozšířenější metoda v České republice. Používá se od 50. let 20. století a až do roku 1989 byla jedinou používanou metodou výuky čtení, jelikož jiné byly v ČR zakázány. Rok 1953 – v tomto roce se začínaly na některých školách testovat učebnice, které byly sestaveny na základě této metody. O rok později se zavedly do všech škol povinně. Charakteristika metody: • má nejblíže ke slabikovacím metodám syntetickým • klade důraz na bezchybné zvládnutí techniky čtení – zejména správnost, plynulost a výrazovost. • menší důraz klade na porozumění textu • základním principem je skládání od nejmenších jednotlivin po celky. Od hlásek přes slabiky ke slovům a větám. • Nejprve mají děti za úkol číst jednoduché texty ze slabikáře • Výuka samotných písmen probíhá pomocí jednoduchých slov s nápovědnými obrázky (akrofonie). • Dále se používá metoda fonomimie, neboli „živá abeceda“. Písmeno je představováno jako záznam zvuku (citoslovce). • Stejně důležitá zraková i sluchová analýza

Počáteční čtení je v této metodě rozděleno do 3 vývojových etap, které jsou striktně dodržovány v průběhu celého školního roku.

1. Etapa jazykové přípravy

Děti se učí číst všechny tvary písma najednou (malé, velké tiskací i psací). Děti pracují s hláskami, následně vyvozují souhlásky a základní samohlásky, a nakonec se učí spojovat slabiky.

2. Etapa slabičného analytického způsobu čtení

Obsahuje 12 metodických bodů, které jsou dodržovány v přesně stanoveném pořadí

1. čtení tzv. otevřených slabik. Souhláska – samohláska.

2. čtení slov z otevřených slabik

3. čtení slov se samohláskou ve funkci slabiky na začátku slova

4. čtení uzavřených slabik a jednoslabičných slov

5. čtení prvních vět

6. čtení dvojhláskou (au, ou)

7. čtení slov se skupinou dvou hlásek na začátku a uvnitř slova

8. čtení slov se slabikotvorným r, l

9. čtení se slabikami di, ti, ni

10. čtení se slabikami dě, tě, ně

11. čtení se slabikami bě, pě, vě, mě

12. čtení slov s ď, ť, ň

3. Etapa plynulého čtení slov a vět

První čtení souvislých textů, při kterém se rozvíjí čtení s porozuměním. Forma výuky je společná nebo individuální a jsou při ní využity učebnice, slabikáře, čítanky a jiné pomůcky.

Dnes

Metoda ve školách se dnes mírně liší od tradiční verze. Po inovaci klade metoda mnohem větší důraz na funkční gramotnost, která jim bude výhodou v běžném životě. Více podporuje projektovou a integrovaně tematickou výuku. A celkově je možné kombinovat prvky jiných metod s touto.

Zdroj:

FOUSKOVÁ, Kristýna. Čtenářská gramotnost dětí na 1. stupni ZŠ: vliv rozdílných vzdělávacích programů / Reading literacy of primary school children: educational programmes influence. Praha, 2015 [cit. 2018-01-02]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Hana Landová.