Kognitivní učení

Kognitivní učení

způsob učení, zaměřený na principy, přístupy, znalosti, způsoby řešení problémů, pojmy.

Kognitivní strategie

způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení.

Metakognice

individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.

Kognitivní vývoj

1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů; 2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.

Učení kognitivní flexibility

způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty.

Kognitivní server Univerzity Hradec Králové http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4

Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci.

Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě. http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262

Poznávací (kognitivní) procesy

jsou psychické procesy, jejichž prostřednictvím poznáváme skutečnost. Kognitivní psychologové je vymezují jako procesy zpracovávání informací. Rozlišují se nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Subjektivní vnímání nikdy není zcela totožné s objektivním záznamem obsahů reality. Kognitivní procesy nemají ustálená označení, různí autoři často označují tentýž proces různými termíny. Zkoumáním kognitivních procesů se zabývají různé obory a jejich součásti – např. kognitivní psychologie, kognitivní teorie v sociologii, obor human-computer interaction a informační věda. Vědní disciplíny, které mají ve svém názvu přídavné jméno kognitivní, zkoumají předmět svého bádání z hlediska kognitivních procesů nebo kladou důraz na kognitivní mechanismy, které jsou obsaženy ve výkladu nekognitivních jevů. Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje informační vizualizace, která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami.

Kognitivní psychologie

je teorie zaměřená na zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesy chápání. V širším slova smyslu se tímto termínem označuje psychologie poznávacích procesů, v užším slova smyslu se jím rozumí americký psychologický směr, který redukuje pojem poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace. Psychologický výzkum kognitivních procesů patří mezi nejstarší témata obecné i kognitivní psychologie. Nejdříve se zkoumaly nejnižší poznávací procesy, v 19. století se vědci zabývali výzkumem paměti, senzoriky a percepce a ve 20. století se rozvinul také výzkum vyšších kognitivních procesů (včetně laboratorního a terénního výzkumu).

Vědomí

Mezi důležité pojmy, které souvisí s problematikou kognitivních procesů, patří pojem vědomí. Jedná se o proces hodnocení prostředí a filtrování zjištěných informací myslí. Lze rozlišit automatické a kontrolované (řízené) procesy – první z nich nevyžadují vědomou kontrolu, zatímco druhé ano. Pojmem kognitivní styl označujeme typický přístup jedince k učení a řešení problémů. Jedním z aspektů kognitivních stylů je dominantní smyslový analyzátor.

Vnímání

je nejjednodušší, primární poznávací schopností. Je založeno na smyslovém zobrazení reality. Jeho podstatou je aktivní zpracování jedincem, podílejí se na něm postoje, emoce, zájmy, soustava hodnot, očekávání a dosavadní zkušenosti. Rozlišujeme perceptivní smyslové vnímání a kognitivní vnímání, zvláštní kategorii tvoří podprahové vnímání.

Senzorické procesy

jsou procesy spojené na biologické úrovni se smyslovými orgány a periferními úrovněmi nervového systému. Kognitivní vnímání má vztah k vyšším úrovním nervového systému, dochází při něm k integraci jednotlivých počitků do celistvých vjemů, které se týkají objektů okolního světa. Proces vnímání úzce souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.

Pozornost

můžeme charakterizovat jako zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj. Jejím základem je orientační reflex. Mezi charakteristické vlastnosti pozornosti patří trvalost, pružnost a rozsah. Podle modelu filtru podnětů můžeme smyslovými orgány přijmout omezené množství podnětů a v mozku zpracovat omezené množství informací.

Pojmem učení

označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti.

Paměť

je funkce, která umožňuje uchovávání zkušenosti. Paměťový neboli mnestický proces se skládá z kódování, uchovávání a vybavování informací. Rozeznáváme mnoho druhů paměti - na biologické úrovni je to paměť genetická a imunologická, dále existuje paměť nervová. Specifický druh paměti je také přiřazen ke každému typu analyzátoru (např. zrak - paměť vizuální). Další dělení rozlišuje paměť mechanickou, logickou a citovou. Podle forem obsahů paměti rozeznáváme sémantickou, epizodickou a procedurální paměť. Nejčastěji se setkáme s dělením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou. Liší se od sebe především délkou, po kterou uchovávají informace, a kapacitou. S pamětí souvisí také proces zapomínání, jehož podstatou je neschopnost znovu nalézt uloženou informaci.

Myšlení

je kognitivně zprostředkovaný proces chápání vztahů a řešení problémů. Operuje s kognitivními prvky, jako jsou vjemy, představy a pojmy. Proces řešení problémů je podstatou myšlení. Probíhá v těchto fázích: vytváření hypotéz řešení, ověřování (verifikace) hypotéz a vyřešení problému. Existují různé druhy myšlení – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. Za metakognici označujeme schopnost jedince přemýšlet a uvažovat o vlastních myšlenkových procesech. Inteligence představuje obecný základ schopností, na němž je závislá úroveň každého poznávacího výkonu. Její rozvoj závisí na interakci dědičných dispozic a vlivů vnějšího prostředí, především sociálního.

Řeč

slouží jako prostředek zpracování informací na takové úrovni, jaké dosahuje myšlení určitého jedince. Jazyk definujeme jako užití uspořádaných prostředků pro kombinování slov za účelem komunikovat. Myšlení se uskutečňuje pomocí jazyka, tedy symbolů bez nichž není možné zobecnění jako základní myšlenková operace.

Imaginace

je komplexní proces seskupování představ do určitých struktur a jejich fungování. Mezi druhy imaginace zařazujeme představy, vzpomínky, denní snění, fantazii, hypnagogické obrazy a sny.

Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů. Neracionálním způsobem poznávání je empatie. Tato schopnost člověku umožňuje vžívat se do duševního stavu jiných lidí.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.

Příklady technik pro zlepšení kognitivních schopností:

Eisenhowerův princip Kontingenční přístup (Contingency Approach) Kreativita (Creativity) Mentální mapy (Mind Maps) Mintzbergův paradox Myšlení (Thinking) Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20) Paralelní týmy Princip ekvifinality Skupinové myšlení (Groupthink) Sloanův filtr (Sloanův princip)

Zdroje

Kognitivní server Univerzity Hradec Králové http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4

http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262 Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.