„Zrak nás může šálit, sluch nás může oklamat, ale hmat nás přesvědčí o vjemu skutečnosti...“[1]

Haptika pochází z řeckého slova haptein, což znamená dotýkat se. Do sociální komunikace byl tento pojem zaveden lingvistou Williamem Austinem.[2]

Charakteristika

Haptika je pravděpodobně nejprimitivnější formou neverbální komunikace.[3] Jedná se o taktilní kontakt, tedy dráždění pokožky a stimulaci kožních smyslů. Tento taktilní kontakt zahrnuje:

  • příjem zpráv o působení tlaku, který působí deformaci kůže
  • příjem zpráv o působení tepla
  • příjem zpráv o působení chladu
  • příjem zpráv o působení bolesti
  • příjem zpráv o působení vibrací[2]

Během přijímání těchto zpráv dochází k tlaku na dotyková tělíska, kterých je pod kůží asi milion. Významně hustší je jejich výskyt na rukou, prstech, zápěstích, na obličeji a na vlasové části hlavy. Také na erotogenních zónách je jejich nahromadění významné.[1]

Haptika, jakožto komunikace hmatem se rozvíjí dříve než ostatní smysly. Dotykové podněty jsou vnímány již v děloze a ihned po narození se jako děti setkáváme s mazlením, hlazením či poplácáváním. Tyto vzájemné dotyky se liší podle kultur, některé kultury se dotýkají více, jiné zase méně. Co u jedné společnosti znamená překročení hranice, je u jiné vnímáno jako běžný kontakt. Přestože je dotyk nesmírně důležitý pro každého člověka, potřeba těchto dotyků se mění v závislosti na věku a pohlaví. Starší lidé se neradi dotýkají osob opačného pohlaví, u mladších lidí je tomu naopak. Co se týče rozdílností mezi pohlavím, muži se vzájemně dotýkají minimálně, ale ženy se dotykům mezi sebou nebrání.[3]
V případě, že je člověk zbaven možnosti dotyku, dochází k taktilní senzorické deprivaci.[2]

Druhy dotyků

Podle typu kontaktu:

  • Dotyk přímý - kontakt kůže na kůži
  • Dotyk nepřímý - kontakt přes oblečení (např. poplácání na rameno přes mikinu)

Podle jednání dané osoby:

  • Dotyk přátelský - např. pohlazení, polibek
  • Dotyk nepřátelský - např. pohlavek, facka

U doteků jde vždy o autenticitu, protože i přátelský dotyk může být udělen s nepřátelským úmyslem.[2]

Významy dotyků

Výzkumníci v oboru haptiky identifikovali pět nejdůležitějších významů dotyku.

  • Pozitivní emoce - pomocí dotyku můžeme vyjádřit podporu, ocenění, city i sexuální zájem, což vede k pozitivním emocím
  • Hravost - často dotykem vyjadřujeme hravost ve smyslu náklonnosti nebo mezi přáteli
  • Ovládání - dotyk může mnohdy ovládat chování nebo usměrňovat postoje a pocity, může také ovládnout pozornost druhého, např. když chceme něco říci, tak dotykem druhého upozorníme, že na něj mluvíme
  • Rituální význam - týká se především pozdravů, loučení, kdy je pravidlem podání ruky nebo objetí
  • Funkční význam - zde hrají roli dotyky, které provádíme za určitý účelem, když někomu pomáháme a podepřeme jej, když někomu očistíme tvář, atd.[3]

Velký význam má podání ruky, které je jedním z rituálů a které je důležitým krokem při iniciaci sociálního styku. Tento pozdrav, tedy stisk ruky, však není obvyklým ve všech společnostech. Někteří se domnívají, že se jedná o zkrácený rituál, kterým se dává na vědomí, že v ruce není žádná zbraň a že úmysly jsou přátelské.
Tímto stiskem nejen zdravíme, ale také potvrzujeme uzavření smlouvy (ručím za to vlastní rukou), nabízíme přátelství nebo gratulaci.
Během stisku ruky nám hmatový vjem předává informace o měkkosti či tvrdosti dlaně, pevnosti stisku a dokonce díky takto jednoduchému kontaktu můžeme o druhém zjistit, zda je sebejistý nebo zda mu sebevědomí naopak schází. U mužů je stisk všeobecně větší než u žen. Dominantní lidé mají tendence podávat ruku dlaní dolů, jako by něco nabízeli, kdežto submisivní jedinci mají sklon podávat ruku dlaní nahoru v očekávání, že něco dostanou.[1]

Závěr

Haptika je velice důležitou a nedílnou součástí každodenního života. Pomocí dotyku poznáváme své okolí, vyjadřujeme pocity, náklonnost, ale i agresi či nepřátelství. Dotyk vypovídá spoustu o věcech i lidech, kterých se dotýkáme a které tak poznáváme. Bez možnosti fyzického dotyku by došlo k taktilní senzorické deprivaci, tedy fyzickému a především citovému strádání.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 ŠEDIVÝ, Vladimír. Sociální komunikace. První. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7375-277-4.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. První. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988, 234 s. ISBN 25-095-88.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0.

Použitá literatura

  • ŠEDIVÝ, Vladimír. Sociální komunikace. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. ISBN 978-807-3752-774.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. ISBN 25-095-88.
  • DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2018-0.

Související články

Klíčová slova

Komunikace, Hmat, Dotyk, Kontakt, Kůže

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Haptika&oldid=27874“