Akvizice (dle TDKIV doplňování knihovního fondu, anglicky acquisition, acquisition of documents, library acquisition, collection development) je proces zjišťování, výběru a získávání dokumentů do fondu knihovny (resp. informační a dokumentační organizace[1]) s ohledem na profil fondu, akviziční politiku knihovny a potřeby uživatelů[2]. Proces akvizice nebo jeho dílčí části mohou probíhat částečně nebo zcela automatizovaně prostřednictvím akvizičního modulu knihovnického automatizovaného systému. Stejně jako jiné procesy v knihovně může i akvizice probíhat kooperativně s cílem zefektivnit akviziční činnost knihoven s podobným profilem fondu.[3] Akvizici zajišťuje akvizitér .

Druhy akvizice

Akvizice se dělí dle způsobu získávání dokumentů do knihovního fondu. Jedná se o akvizici:

  • Průběžnou - pravidelné doplňování knihovního fondu, které vychází ze sledování knižního trhu
  • Retrospektivní - získávání starších dokumentů
  • Individuální - jedna knihovna, která si sama obstarává akvizici
  • Ústřední - za knihovnu obstarává akvizici ústřední knihovna (např. městská knihovna obstarává akvizici pro obecní knihovny v daném okrese)
  • Kooperativní - spolupráce více knihoven [4]

Dílčí procesy akvizice

Profilování knihovního fondu

Profil knihovního fondu je základním vodítkem pro akvizici. Konkrétní profil knihovního fondu závisí na velikosti, zaměření a typu knihovny (například veřejná knihovna se bude soustřeďovat spíše na beletrii, akademická knihovna na odbornou literaturu z příslušných oborů), objemu prostředků určených k financování akvizice nebo lokalitě, kde knihovna působí. Profilování fondu probíhá kontinuálně s ohledem na stávající tématickou strukturu fondu a další související hlediska: druhy dokumentů, provenience, autor, případně instituce a aktuálnost informací (především v případě odborných knihoven).[5]

Zjišťování dokumentů

Zjišťování dokumentů je proces získávání informací o dokumentech pro potřeby akvizice. Informace o prodávaných knihách je nutné čerpat souběžně z více různých zdrojů. Patří mezi ně ediční plány nakladatelů, specializovaná periodika, knižní veletrhy a výstavy, katalogy a webové stránky nakladatelů, distributorů a jednotlivých knihkupců, Books in Print, souborné katalogy a národní bibliografie, seznamy ohlášených knih (ISBN), případně přímé nabídky autorů.[6][7] Důležitým zdrojem informací pro akvizici je seznam deziderát, tedy seznam dokumentů, které zapadají do profilu fondu, avšak v knihovním fondu chybějí, nebo nejsou dostupné v dostatečném počtu exemplářů, a jsou požadovány čtenářem.[1][7]

Výběr dokumentů

Výběr dokumentů je klíčový proces akvizice, kdy je rozhodnuto o tom, které konkrétní dokumenty bude knihovna pořizovat, v jakém počtu exemplářů a s jakým rozpočtem. Samotnému výběru dokumentů předchází kontrola knihovního katalogu, objednávek a případně dodaných, ale dosud nezpracovaných dokumentů, která vyloučí možnost nechtěných duplicit. Taktéž závisí na profilu knihovního fondu (odborná knihovna vybírá odbornou literaturu, nikoliv beleterii) a na předpokládané výpůjčnosti dokumentů. Musí především vycházet vstříc uživatelům knihovny.

Získávání dokumentů

Zdroje akvizice

Primárním zdrojem akvizice je nákup, který probíhá přímo nebo na základě objednávky. Knihovny nakupují nové dokumenty u nakladatelů, prostřednictvím distributorů nebo v knihkupectvích, starší pak v antikvariátech či na aukcích. Nakladatelé mají podle vyhlášky MK ČR č. 252/1995 Sb.[8] (resp. č. 156/2003 Sb.)[9] vůči některým knihovnám stanovenu nabídkovou povinnost. Specifickou formu nákupu představuje nákup publikací vyřazených z fondů jiných knihoven na základě § 17 zákona č. 257/2001 Sb.[10] Knihovny mohou vyřazené dokumenty nabídnout také v podobě knižního daru.

Knižní dar je dokument či soubor dokumentů, který knihovně daruje soukromá osoba nebo instituce bez nároku na úhradu[11]. Knihovny však musí pečlivě zvažovat podmínky, za kterých dar přijímají (dárce může například trvat na přijetí sbírky dokumentů jako celku), a především to, zda darované dokumenty odpovídají profilu fondu, zda nejsou zastaralé a budou uživateli využívány.

Některé knihovny využívají jako zdroj akvizice také povinný výtisk, tedy zákonem danou povinnost vydavatelů odevzdat jeden nebo více výtisků každého vydaného dokumentu stanovenému okruhu institucí. V České republice tuto povinnost upravuje pro periodika zákon č. 46/2000 Sb. (zejména § 9)[12] a pro neperiodické publikace zákon č. 37/1995 Sb.[13] a vyhlášky Ministerstva kultury č. 252/1995 Sb.[8] a 156/2003 Sb.[14][7] Povinný výtisk lze rozdělit na úplný povinný výtisk, který se vztahuje na všechny dokumenty vydané na území České republiky, a na regionální povinný výtisk, kdy knihovna získává pouze dokumenty vydané v rámci regionu. Úplný povinný výtisk má v rámci periodických i neperiodických publikací například Národní knihovna ČR a to v počtu dvou výtisků od každé publikace. Příjemcem regionálního povinného výtisku v oblasti neperiodických publikací je např. Městská knihovna v Praze , Moravská zemská knihovna , ale také studijní knihovny a krajské knihovny.[15] [16]

Tradičním zdrojem akvizice je výměna, nejčastěji se výměnou získávají dokumenty mimo knižní trh a starší, jinak nedostupné dokumenty.[7] Sjednává se na základě smlouvy s jinou knihovnou, soukromou osobou nebo nakladatelstvím. Výměna dokumentů může probíhat na úrovni jednoho státu (domácí výměna) nebo na mezinárodní úrovni. I zde platí, že výměna musí být pro knihovnu přínosná. Důraz je kladen nejen na využitelnost dokumentu ve fondu, ale i stejnou finanční rovnost vyměňovaných dokumentů. To znamená, že by knihovna měla vyměňovat dokument s finanční hodnotou rovnou finanční hodnotě získaného dokumentu. V případě, že cena vyměňovaného dokumentu je vyšší než cena získaného, lze finanční hodnotu vyrovnat například tím, že druhá strana nabídne knihovně dva dokumenty, které spolu udávají hodnotu vyměňovaného dokumentu.

Mimo tyto zdroje může knihovna získávat dokumenty například také v rámci členství v různých organizacích nebo prostřednictvím účasti svých pracovníků na konferencích, školeních apod., pokud jim účast proplácí.[5][7] Poměr využívání jednotlivých zdrojů akvizice závisí na typu knihovny a druhu dokumentů. Obecně nejčastějším zdrojem akvizice je nákup, naopak výměna je v současné době využívána minimálně, výjimku tvoří odborné knihovny, které takto získávají převážně zahraniční dokumenty[17].

Příjem dokumentů, prvotní evidence a zpracování

Závěrečná fáze akvizice, která předchází katalogizaci a zařazení dokumentu do fondu. Po přijetí dokumentu následuje verifikace, což je ověření úplnosti objednávky a stavu dodaných dokumentů. Dále následuje adjustace, při niž je dokument opatřen evidenčními, ochrannými a identifikačními ukazateli. Dále dochází k signování , tedy k označení dokumentu signaturou , která udává lokaci dokumentu ve skladu a dokument je pod ní zapsán do knihovního systému. Signatura může být numerická i alfanumerická. Kromě signatury je dokument opatřen také přírůstkovým číslem, které udává pořadí, v jakém dokument přišel do knihovny. Z přírůstkových čísel vychází přírůstkový katalog, který obsahuje všechny dokumenty, které knihovna získala za dobu svého fungování (obsahuje i již vyřazené dokumenty, u kterých je poznámka o jejich vyřazení).[18]

Akvizice elektronických zdrojů

Akvizice elektronických zdrojů obecně má oproti akvizici tradičních typů dokumentů určitá specifika. Akvizice elektronických knih v probíhá několika způsoby, a to formou trvalého nákupu, nebo předplatného. Tyto modely se mohou použít buď pro pořízení jednotlivých titulů, nebo celých kolekcí e-knih. V případě předplatného se jedná o dočasné pořízení licence pro zpřístupnění elektronického zdroje, nejčastěji databáze článků z časopisů nebo elektronické knihy. Tento model má další variantu, která se využívá pro e-knihy, kdy je účtována platba podle počtu osob, které ke knize přistoupili online (dočasně si ji "vypůjčili"). [19] Jedním z alternativních modelů akvizice elektronických knih je tzv. Patron Driven Acquisition (PDA), kdy jsou dokumenty vybírány na základě reálného zájmu čtenářů.Tento způsob je například zaveden ve službě Safari databáze ProQuest (Machytková, 2007) [20] Pro nákup databází elektronických zdrojů je pak specifický konsorciální model, který je de facto variantou kooperativní akvizice. Konsorciální modely (Žižková, 2005) nákupů elektronických informačních zdrojů pro výzkum a vývoj mají v ČR dlouhou tradici (od roku 2000) díky dotačním programům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které se kontinuálně spolupodílí na jejich financování. Kromě této dotace jsou elektronické informační zdroje pořizovány i v rámci dalších projektů, např. EU operační program Výzkum a vývoj pro inovace, dílčí projekty, ale také vlastní financování jednotlivých institucí (Národní technická knihovna, 2013). V případě vysokých škol se také může jednat o předplatné pro jednotlivé fakulty nebo katedry



Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 ČSN ISO 5127. Informace a dokumentace - slovník. Praha: Český normalizační institut, 2003. 159, [1] s. Třídící znak 01 0162.
  2. ↑ CELBOVÁ, Iva. Doplňování knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001169&local_base=KTD.
  3. ↑ CELBOVÁ, Iva. Kooperativní akvizice. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001187&local_base=KTD.
  4. ↑ Akvizice. WikiKnihovna [online]. [b.m.]: [b.n.], 2012, 26.2.2012 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Akvizice
  5. ↑ 5,0 5,1 STÖCKLOVÁ, Anna. Akvizice: verze 1.0. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008. 17 s. Dustupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz/.
  6. ↑ CHAPMAN, Liz. Managing acquisitions in library and information services. 2nd ed. London: Facet, 2001. x, 150 s. ISBN 1-85604-386-X.
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 BAZALOVÁ, Eva. Akvizice obecně. Knihovnický zpravodaj Vysočina [online], 2003, 3(3) [cit. 2014-06-11]. ISSN 1213-8231. Dostupné z: http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=484&idr=3&idci=10.
  8. ↑ 8,0 8,1 ČESKO. MINISTERSTVO KULTURY. Vyhláška č. 252 ze dne 6. října 1995, kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. In: Sbírka zákonů České republiky. 1995, částka 66, s. 3591. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=2877.
  9. ↑ ČESKO. MINISTERSTVO KULTURY. Vyhláška č. 156 ze dne 15. května 2003, kterou se mění vyhláška č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2003, částka 58, s. 3326. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=4143.
  10. ↑ ČESKO. Zákon č. 257 ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2001, částka 98, s. 5687. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3676.
  11. ↑ CELBOVÁ, Iva. Knižní dar. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001184&local_base=KTD.
  12. ↑ ČESKO. Zákon č. 46 ze dne 22. února 2000 o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2000, částka 17, s. 587. ISSN 1211-1244. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3405.
  13. ↑ ČESKO. Zákon č. 37 ze dne 8. února 1995 o neperiodických publikacích. In: Sbírka zákonů České republiky. 1995, částka 8, s. 459-460. ISSN 1211-1244. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=2819.
  14. ↑ ČESKO. Vyhláška č. 156 ze dne 15. května 2003, kterou se mění vyhláška č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2003, částka 58, s. 3326. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=4143.
  15. ↑ Příjemci povinného výtisku neperiodických publikací. Národní knihovna České republiky [online]. [Praha]: Národní knihovna České republiky, 2015, 2.12.2015 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/doplnovani-fondu/adresy-odberatelu-pv
  16. ↑ Adresy knihoven. Národní knihovna České republiky [online]. [Praha]: Národní knihovna České republiky, 2015, 30.7.2015 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/oddeleni-periodik/povinny-vytisk/prijempv
  17. ↑ KROUZOVÁ, Lucie. Oddělení akvizice KNAV. Informace [online]. 2014, č. 1 [cit. 2014-06-11]. ISSN 1805-2800. Dostupné z: http://www.lib.cas.cz/casopis-informace/oddeleni-akvizice-knav/.
  18. ↑ Akvizice. WikiKnihovna [online]. [b.m.]: [b.n.], 2012, 26.2.2012 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Akvizice
  19. ↑ HÁJKOVÁ, Zuzana a PAVLÍK. České e-knihy pro knihovny, zkušenosti z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. 2015. ISSN 1801-2213. Dostupné také z: http://www.inforum.cz/pdf/2015/hajkova-zuzana.pdf
  20. ↑ SVRŠEK, Ladislav. Ako sa zorientovať v "komplikovaných" možnostiach nákupu e-kníh. Inforum 2014: 20. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 27.-28. května 2014 [online]. Praha: Albertina icome Praha, 2014 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/pdf/2014/svrsek-ladislav.pdf.

Zdroje

  • Národní technická knihovna. Návrh implementace jednotného systému pro nákup EIZ: Zabezpečení efektivní dostupnosti elektronických informačních zdrojů. Praha : NTK, 2013. 156 s. Dostupné z: http://http://invenio.nusl.cz/record/155574?ln=cs.

Použitá literatura

  • ČSN ISO 5127. Informace a dokumentace - slovník. Praha: Český normalizační institut, 2003. 159, [1] s. Třídící znak 01 0162
  • CHAPMAN, Liz. Managing acquisitions in library and information services. 2nd ed. London: Facet, 2001. x, 150 s. ISBN 1-85604-386-X.
  • MACHYTKOVÁ, Marta. Online služby knihoven ČVUT nad kolekcí elektronických knih. Knihovny současnosti 2007. Brno: Sdružení knihoven ČR, 2007. s. 346-354. ISBN 978-80-86249-44-5. Dostupné také z: http://www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/2007-3-346.pdf.

Související články

Klíčová slova

knihovní fond, získávání dokumentů, doplňování fondu, akviziční činnost

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Akvizice&oldid=28490“