(Novo)mediální fantazie, imaginární média a rané koncepty internetu

Verze z 12. 2. 2016, 10:01, kterou vytvořila Marketa.Forstova (diskuse | příspěvky) (přidání křížového odkazu)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.

Úvod

Internet dnes považujeme za samozřejmost, stejně tak i počítače, chytré telefony a veškeré novomediální vynálezy. Často si ani neuvědomujeme, jak vznikaly, co jim předcházelo – a že se běžně na první návrhy poohlíželo spíše jako na nerealizovatelné fantazie, než jako na geniální nápady, které změní budoucnost. Mnoho z toho, co dnes vytváří podobu světa, ve kterém žijeme (moderní technologie totiž zásadně mění naše prostředí, vede nás k jinému chování a zcela novému pohledu na svět, přestože si to příliš nepřipouštíme), vzniklo částečně náhodou nebo bylo původně výmyslem některé z vědecko-fantastických knih. Předmětem tématu této otázky je podívat se na současné novomediální vynálezy a uvědomit si, nakolik jsou "neuvěřitelné" a zároveň si připomenout historii toho snad nejdůležitějšího vynálezu – internetu, včetně těch, kteří se na jeho vzniku podíleli.

Novomediální fantazie vypadají jako sci-fi. A také často jsou, ale jen do té doby, než je někdo uskuteční. Co je například novomediální fantazie, kterou se podařilo naplnit? Monitor, na kterém čteme tento text, wiki, jejíž je součástí a i to, že v ní můžeme hledat kdykoliv a odkudkoliv. A to dokonce na základě klíčových slov a částí textů. Splněnou novomediální fantazií je i online katalog snad jakékoliv dnešní knihovny. A samozřejmě hypertext (viz Hypertextové teorie) nebo cloudové úložiště… Nebo mobilní telefon. Nemusíme chodit ani k takovým sci-fi záležitostem, jako jsou brýle, které umí zaznamenávat vše, co vidíme a zároveň nám promítat filmy tak, aby to nikdo neviděl. Nebo k přístrojům, které si za směšnou sumu koupíme podobně jako dřív "digihru" v hračkářství a s jejich pomocí si můžeme s nečekanou přesností jen tak doma měřit aktivitu mozkových vln, učit se s nimi pracovat a případně pak silou vůle ovládat předměty kolem sebe. To vše jsou (dnes) splněné novomediální fantazie. Žádné sci-fi.

Co ale taková "novomediální fantazie" potřebuje, aby se stala skutečností – a zároveň, aby fungovala? K uskutečnění je potřeba velké množství faktorů. K udržitelnosti už méně, ale zase nejsou o nic méně důležité – předmět nebo systém se skutečně musí začít používat, sám se šířit a zároveň by neměl uživatele a jeho okolí děsit (alespoň ne víc, než je u nových technologií běžné – i první film diváky vyděsil…). Proč se neujaly Google Glass, dlouho očekávaná technologie a splněný sen? Jedním z faktorů je i to, že se lidem nelíbí, když je může kdokoliv kdykoliv natáčet, aniž by o tom věděli a mohli s tím cokoliv dělat. Důležitým faktorem je tedy také správné načasování a společenská přijatelnost. Ukázka fungování Google Glass.

Novomediální fantazie ale v žádném případě nezahrnují jen internet (předzvěstem internetu se věnuje následující článek). Důležitá je také snaha zachytit a zvěčnit – obrazy, zvuky (vynález fotoaparátu, kamery, zvukových nosičů) a samozřejmě myšlenky, historii, účty (papír, pero, knihtisk nebo MS office) apod. A s postupem technologií se objevují další sny – o neustálém zmenšování a propojování – přenosné a lehké počítače, mobilní telefon, který se vejde do kapsy a kromě telefonování zvládá co nejvíce dalších zcela odlišných činností, včetně fotografování, přehrávání hudby a měření tělesných funkcí (začalo to iPhonem: Prezentace Steva Jobse z roku 2007.). Smartphony se proměnily v přenosné mini počítače, které jsou výkonnější než ty, které dostaly lidstvo do vesmíru. Překladače, které umí tlumočit v reálném čase, budíky sledující fázi spánku, drony s full HD kamerou, videohovory, online vzdělávání, sociální sítě, sdílení, e-knihy, automatické zpracování textu, elektronicky generované/samplované zvuky, počítačová grafika a vizuální umění – to vše jsou splněné fantazie a zrealizovaná imaginární média. A často stačilo jen málo, aby se vývoj vydal jiným směrem. Jak by vypadal dnešní počítač, kdyby se byl Steve Jobs nechal přesvědčit, že lidé o domácí počítače nestojí?

A kdybychom hledali ještě dál za hranicí toho, co dnes považujeme za splněné novomediální fantazie? Dostali bychom se často až k pohádkám, spisovatelům nebo renesančním umělcům… Třeba tabletové časopisy – v čem se liší od novin s pohyblivými obrázky z knih o Harry Potterovi? (Např. Headliner, u kterého často zpívá rovnou titulní strana.) Stejně nerealizovatelně působily kdysi Da Vinciho stroje nebo "počítač" z Vernova románu Paříž ve 20. století...

Další důležitou motivací k vynalézání nových přístrojů a aplikací je tendence k měření člověka – nositelná elektronika. "Domácí" přístroje na měření mozkových vln. Aplikace, která sleduje, co a kolik jíme nebo pijeme, hudba "na míru", doporučení podle algoritmů a předchozí činnosti, sledování chování v online prostředí, měřitelnost nálady na webu, personalizované webové stránky, elektronický podpis... To vše jsou věci, které bychom si ještě nedávno těžko dokázali představit. Včetně toho, že se většina těchto "vynálezů" vejde do jedné krabičky, kterou lze nosit v kapse.

Autoři a vizionáři spojení se začátkem internetu a jaká byla jejich představa

Začátek internetu je spojen s prací knihovníků. Internet je splněný sen o provázanosti a dohledatelnosti informací. A je neodmyslitelně spojen s historií počítačů. Vše změnil už Joseph Marie Jacquard – první "počítačový" program (na děrném štítku) vznikl jen proto, aby rychle vytvářel bezchybné vzory na látce. Vynálezce prvního programovatelného stroje (nakonec neúspěšný Babbage) zase vedla k myšlence "počítače" potřeba spočítat a pochopit celý svět. Nekonečná variabilita informací a jejich "spočitatelnost" byly fascinujícím snem mnoha průkopníků počítačů a nových médií. Stejně tak virtuální realita. A v neposlední řadě svoboda – kterou nabízí (dnes už téměř všem přístupné) online prostředí plné informací, kontaktů a možností se vyjádřit.

Důležití vizionáři internetu[1]:

Charles Cutter

  • knihovník
  • 1883 Esej "The Buffalo Public Library of 1983"
  • Vize: klávesnice s připojením, napíšete, co hledáte a ono se to zobrazí na monitoru.

H.G.Wells

  • 1938 "World Brain"
  • Vize: mysl lidstva přístupná všem individuálně, network encyklopedie.

Teilhard de Chardin

  • Vize: univerzální elektronická média, která umožňují nový způsob komunikace a sdílení informací.
  • Vliv na Marshalla McLuhana (student Chardina): pojem "globální vesnice".

Paul Otlet

  • raný informační vědec, Universal Decimal Classification (s Henrim La Fontainem)
  • Nová podoba knihovny: Mundaneum.
  • Vize: data ze všech mediálních zdrojů spojená do jednoho sdíleného prostoru, ve kterém je možné vyhledávat a zároveň lze systém dále obohacovat.

Doteď úplně nefunguje – nelze se ptát všech knih a zdrojů – potřeba digitalizace. Něco podobného funguje např. v Korpusu českého verše (nejsou zanalyzována jen metadata, ale je možné analyzovat samotné texty a libovolně v nich vyhledávat podle mnoha kritérií).

Korpus českého verše (KČV) je lemmatizovaný, foneticky, morfologicky, metricky a stroficky anotovaný korpus české poezie 19. a počátku 20. století.

Díky e-knihám a postupné digitalizaci (kterou se zabývá i NK ČR) se Otletovo přání – v modernější podobě – snad splní (možnost fulltextového vyhledávání).

Otletovi představu lze brát jako splněnou díky internetu, ale kdybychom chtěli zajít ještě dál, jedná se o velmi pokročilou analýzu dat ze všech možných informačních zdrojů najednou – měli bychom tedy mít možnost vyhledávat v datech všech napsaných knih, článků na internetu, televizních a rozhlasových pořadů… To internet (bez další "nadstavby") sám zajistit ani v dnešní době nedokáže. Je potřeb digitálně zpracovat všechny a data a ta pak dále analyzovat.

V komerčním prostředí na podobném "snu" pracují v NEWTON MEDIA. Pro srovnání video k Otletově vizi a současné zpracování dat v NM:

Vannevar Bush[2]

  • 1945 "As We May Think"
  • MEMEX[3]
  • Kamera/skener, obrazovky, mikrofilmy a vzájemné propojená jejich obsahu. Ne klasická katalogizace, ale zpracovávají a obohacují sami čtenáři (uživatelé). Organizují si sami informace. Záznamy o tom, kdo si v jakém pořadí co prohlížel by byly volně viditelné, veřejné (součástí obsahu).

V čem byl návrh MEMEXu lepší než dnešní web? Obousměrné linky. Viditelná/veřejná historie procházení…

Eugene Garfield

  • knihovník
  • Science Citation Index
  • Vize: Na základě citovanosti vědeckého článku je možné stanovit jeho důležitost (byl první, kdo si to uvědomil) – funguje podobně jako výsledky vyhledávání Google, řazení podle důležitosti (relevance).

Doug Engelbart

  • důležitá osobnost hypertextu, vynálezce myši
  • Online System (NLS) (60. léta)
  • "Augmenting Human Intelligence"
  • Vize: Jak mohou počítače (propojený počítačový systém) pomoct pracovat lidem dohromady? Nový způsob spolupráce, sdílení, třídění informací a úkolů…
  • 1968 demo "Mother of all Demos" (Podobně fungují dnešní sdílené dokumenty – Google a nově i Microsoft Office).

Celá prezentace

  • Součástí systému je ale i vytváření hypertextových odkazů (stromy) a organizace informací. Stromová struktura, kterou můžeme volně procházet. Ukázka plánovacích a nákupních listů (o mnoho předběhl dobu)… Možnost živé videokonference. Inspirace pro budoucí hackery (Homebrew Computer Club) a také Apple…

Alan Kay

  • Xerox PARC
  • Engelbertův spolupracovník
  • Vize: Informační architektura, GUI.

Ted Nelson[4]

  • zavedl termín "hypertext" 1965
  • tvůrce Xanadu
  • Vize: Xanadu – sen o nekonečné provázanosti informací, prostředí propojené hypertextovými odkazy (on už nedokončil, ale dokončili jiní: XANADU). Nechtěl, aby počítače byly doménou jen techniků a vědců (co třeba vláda, armáda?). Interaktivní text, umožňující čtenáři volbu a možnost vydat se různými cestami (jednoduchý hypertext – gamebooky, pozdějí textové PC hry).

Na ukázku možnost vytvořit si vlastní hypertextovou hru: http://twinery.org S čím ještě Nelson počítal? Copyright a ID.

Andries Van Dam

  • spolupracoval s Nelsonem
  • Vize: vytvořil první funkční hypertextový systém: Hypertext Editing System (HES) 1968/69, File Retrievar and Editinf System (FRESS).

Tim Berners-Lee

V čem dnešní internet (celkově nová média) naplňuje jejich představy a vize?

Hypertext, provázanost informací, možnost pokročilého vyhledávání, uložení lidského vědění v jedné online dostupné síti. Možnost spolupráce na dálku, sdílení informací, otevřený systém, který lze dál obohacovat. V části světa i svoboda v online prostředí a možnost komunikace všech ke všem (a zároveň individuálně). Extrémně rychlý přenos informací, sociální sítě, intermédia.

A jaké koncepty a očekávání zatím nejsou uskutečněné? A mohou být?

Virtuální realita se vším všudy. Holografické displeje. Teleport. Automaticky řízená auta. Svobodný internet všude na světě. Nesmrtelnost – skenování mozku. Práce z domova (vždy a všude). Umělá inteligence. Čipy přímo v mozku rozšiřující paměť. Schopnost nahrát vědomosti a schopnosti přímo do mozku. Dokonalé umělé končetiny. Zhmotňování představ. Myslí ovládané počítače (pomalu začíná fungovat, i když jen v malém: hry pracující s ovládáním pomocí myšlenek). Potřeba dořešit dlouhodobou uchovatelnost a přístupnost dat.

Jaké jsou dnešní fantazie a koncepty spojené s novými médii? Jak se liší od těch starších?

Virtuální realita, zdokonalení přístrojů, které používáme: holografické displeje, realizace přístrojů ze sci-fi filmů a knih (např. Návrat do budoucnosti), schopnost dokonale analyzovat data a sledovat uživatele v online prostředí. Umělá inteligence. Oproti starším novomediálním vizím jsou často více sci-fi (podobně jako příklady realizace technologií z knih a pohádek nebo vize umělců), internet už vynalezený je, je potřeba jít ještě za jeho hranice.

Zdroje

Reference

  1. ↑ Alex Wright. Glut, Joseph Henry Press: 2007. ISBN 978-0-309-10238-4.
  2. ↑ Bush, Vannevar. As We May Think: The Atlantic Monthly, 1945, č. 176.
  3. ↑ http://memex.org/licklider.pdf
  4. ↑ Theodor Nelson: Project XANADU, 1960.

Doporučená literatura

  • Bush, Vannevar. As We May Think: The Atlantic Monthly, 1945, č. 176. http://www.theatlantic.com/unbound/flashbks/computer/bushf.htm. ISSN 1091-8264.
  • Licklider, J. C. R. Man-Computer Symbiosis, 1960.
  • http://memex.org/licklider.pdf
  • Theodor Nelson: Project XANADU, 1960.
  • Douglas Engelbart: Augmenting Human Intellect, 1962.
  • Ivan Sutherland: Sketchpad: A Man-Machine Graphical Communication System, 1963.
  • Carolyn Marvin, When old technologies were new: Thinking about electric communication in the late nineteenth century, New York: Oxford University Press, 1988.
  • Howard Rheingold, Tools for thought, MIT, 1980 - 2000.
  • http://www.rheingold.com/texts/tft/

Související články

Hypertextové teorie
Vývoj informační a knihovnické vědy (od vzniku písma až dodnes) v souvislosti s rozvojem médií a technologie vědění
Sociální a kulturní aspekty nových médií v současných teoriích
Filozofie techniky a nová média

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=(Novo)mediální_fantazie,_imaginární_média_a_rané_koncepty_internetu&oldid=32127“