Vývojová diagnostika
Verze z 22. 10. 2016, 17:12, kterou vytvořil Petr.Kosik (diskuse | příspěvky)
Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupněm vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.[1]
Obsah
Metody vývojové diagnostiky
Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod
- Klinické
- pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
- výhody:
- umožňují komplexnější poznání daného jedince
- slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
- nevýhody
- nejsou standardizované
- zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
- neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
- jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele[2]
- nejsou standardizované
- Testové
- jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
- výhody:
- jsou standardizované
- jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
- jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tj. nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u danéhoého jedince s tím, jaké jsou "normální" či běžné výsledky u dané širší populace jedinců
- jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
- jsou standardizované
- nevýhody:
- jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti zas pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)[2]
Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky
- Vývojové škály
- užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje, totiž diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
- funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...); také však slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a jeho řečovém vývoji[3]
- oblast aplikace - ve výchovném poradenství, při podezření na vývojové poruchy, při posuzování dětí pro jejich svěření do adopce, pro průběžné hodnocení vývoje dětí v konejeckých ústavech a dětských domovech
- specifika vyšetření dítěte ve velmi útlém věku:
- nutno brát v úvahu aktuální fyzický stav dítěte, musí být optimální, jinak figuruje jako
- Testy schopností či výkonové testy
- Testy osobnosti
- Kresebné testy
Odkazy
Reference
Literatura
- Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
- Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
- Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.
Zdroje obrázků
- work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html