Vývojová diagnostika

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupněm vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod

• Klinické
  

  Možná podoba psychodiagnostického vyšetření
  • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
  • výhody:
    • umožňují komplexnější poznání daného jedince
    • slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
  • nevýhody
    • nejsou standardizované
      • zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
      • neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
      • jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele
• Testové
  • jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
  • výhody:
    • jsou standardizované
      • jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
      • jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tj. nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u danéhoého jedince s tím, jaké jsou "normální" či běžné výsledky u dané širší populace jedinců
      • jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
  • nevýhody:
    • jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti zas pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)

Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky

• Vývojové škály
  • užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje, totiž diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
  • funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...); také však slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a jeho řečovém vývoji
  • oblast aplikace - ve výchovném poradenství, při podezření na vývojové poruchy, při posuzování dětí pro jejich svěření do adopce, pro průběžné hodnocení vývoje dětí v konejeckých ústavech a dětských domovech
  • specifika vyšetření dítěte ve velmi útlém věku:
    • nutno brát v úvahu aktuální fyzický stav dítěte, musí být optimální, jinak figuruje jako
• Testy schopností či výkonové testy
• Testy osobnosti
• Kresebné testy

Odkazy

Literatura

• Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
• Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
• Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.

Zdroje obrázků

• work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html