Vývojová diagnostika
Verze z 27. 10. 2016, 19:38, kterou vytvořil Petr.Kosik (diskuse | příspěvky)
Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupně vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.[1]
Obsah
Metody vývojové diagnostiky
Základní dělení, základní výhody a nevýhody daných druhů metod
- Klinické
- pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
- výhody:
- umožňují komplexnější poznání daného jedince
- slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
- nevýhody:
- nejsou standardizované
- zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
- neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
- jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele[2]
- nejsou standardizované
- Testové
- jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
- výhody:
- jsou standardizované
- jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
- jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tou je nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u daného jedince s tím, jaké jsou "normální", resp. běžné či nejtypičtější výsledky v rámci dané širší populace jedinců
- jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
- jsou standardizované
- nevýhody:
- jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti opět pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)[2]
Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky
- Vývojové škály
- užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje, totiž diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
- funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...) ještě nejsou u dětí v uvedeném věku dostatečně diferencovány; také slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a též podobě jeho řečovém vývoji[3]
- oblast aplikace - ve výchovném poradenství, při podezření na vývojové poruchy, při posuzování dětí pro jejich svěření do adopce, pro průběžné hodnocení vývoje dětí v konejeckých ústavech a dětských domovech
- některá specifika vyšetření dítěte ve velmi útlém věku:[1]
- nutno brát v úvahu aktuální fyzický stav dítěte; musí být optimální, jinak figuruje jako výrazně rušivá proměnná, která může naprosto znemožnit realizaci administrace
- nutno se dítěti výrazněji přizpůsobovat - diagnostika poté probíhá zprav. za méně standardních podmínek (např. s dítětem v průběhu vyšetření ležíme na koberci)
- na vyšetření je zprav. přítomen rodič či jiný pečovatel
- u dítěte ve věku kolem 2 - 3 let, tj. v oddobí prvního vzdoru a počátků formování identity vlastního jáství, se může objevovat výrazný negativismus, a tedy tendence všechny úkoly zadávané v rámci diangostiky odmítat. Je poté zprav. vhodné na dítě nevyvíjet další nátlak, neboť by to vedlo pouze k nárůstu jeho odporu. Naopak je na místě zaujmout kooperativní přístup a diagnostiku představit a nabídnout dítěti jako určitou formu hry a podpořit tak jeho motivovanost k její realizaci. Hravá forma vyšetření je celkově doporučována u o psychodiagnostiky dětí.
- Testy schopností či výkonové testy
- Testy osobnosti
- Kresebné testy
Odkazy
Reference
Literatura
- Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
- Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
- Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.
Další užité zdroje
- některé informace z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc
- některé informace z přednášek PhDr. Lenky Morávkové Krejčové, Ph.D.
Zdroje obrázků
- work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html