Štěstí

Verze z 19. 9. 2017, 11:14, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Štěstí také označováno jako "subjektivní well-being" je kombinací životní spokojenosti a přebytku pozitivních emocí nad těmi negativními. [1]

Emoce jsou subjektivní zážitky, které bychom mohli rozdělit na libé a nelibé. Jsou doprovázeny fyziologickými změnami a motorickými projevy. Mezi nižší emoce řadíme strach, úzkost, odpor, hněv, radost a překvapení (tento počet je ovšem relativní). Vyšší emoce pak dělíme na morální, estetické, intelektuální a sociální.[2]

„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“ Honoré de Balzac


Pozitivní psychologie

Pojem štěstí bychom mohli zařadit do směru pozitivní psychologie, kterou na přelomu 20. a 21. století začal rozvíjet Martin Seligman. Ta se kromě štěstí také zabývá fenomény jako např. radost, naděje či láska, anebo kladnými životními zkušenostmi a pozitivně fungujícími společenstvími. K tomuto směru psychologie nepochybně patří pojem flourish, který nám říká, že v životě bychom měli rozkvétat a osobnostně zrát.[3] Martin Seligman také určil, že štěstí má tři dimenze: potěšení, angažovanost a smysluplnost. Později k těmto dimenzím přidal ještě dobré vztahy s druhými lidmi a snahu uspět. [4]

  • Judith Ann Gebhardtová vytvořila na základě Seligmanova dělení termín PERMA (Positive emotion, Engagement, Relationships, Meaning a Accomplishment) [5]
  • Štěstí podle Seligmana zahrnuje dvě složky: potěšení a požitek. Potěšení je nižší emoce, radost, která obsahuje veselost, nadšení, rozkoš, to, nad čím není potřeba přemýšlet. Požitek je získáván z aktivit, které děláme rádi a nutně ho doprovází přemýšlení. [6]
  • V rámci pozitivní psychologie existuje dotazníková metoda SST (Signature Strengths Test), která je určena pro co nejširší užití a zjišťuje slabé a silné stránky charakteru. Byla vytvořena v ústavu Values In Action Institute pod vedením Christophera Petersona a Martina Seligmana a je volně k dispozici pro veřejnost, např. v jedné ze Seligmanových knih. [7]


Výzkum

Mapa spokojenosti populace

  • Mapa světa podle životní spokojenosti obyvatel, čím tmavší barva, tím jsou šťastnější


Adrian White z University of Leicester sloučil všechna do té doby získaná data z výzkumů spokojenosti lidí a vytvořil jako první mapu světa, kde můžeme vidět nejspokojenější lidi světa a také ty nejméně. Data poskytly organizace jako UNESCO, CIA, the WHO či the New Economics Foundation. “We were surprised to see countries in Asia scoring so low, with China 82nd, Japan 90th and India 125th. These are countries that are thought as having a strong sense of collective identity which other researchers have associated with well-being.“ uvedl Adrian White při publikaci této mapy. [8]

Zdroje štěstí

Na základě výzkumu můžeme uvést několik aspektů, které štěstí či spokojenost v našem životě ovlivňují. Primárně je to genetika, temperament a osobnost. Sekundárně pak bohatství, zdraví, životní okolnosti a naše volby, životní rozhodnutí. Sonja Lyubomirsky ve své knize Jak na štěstí: vědecký přístup k dosažení života, který chcete, uvádí, že geny je naše štěstí ovlivněno z 50%, z 10 % nekontrolovatelnými životními okolnostmi, a z 40 % naším vlastním přičiněním. [1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 This emotional life. (2011). www.pbs.org: What is happiness?. Retrieved November 20, 2014 from http://www.pbs.org/thisemotionallife/topic/happiness/what-happiness
  2. ↑ Scherer, K. R.,(2005, December). What are emotions? And how can they be measured?. Social science information, 4, 625-729. Retrieved from file:///C:/Users/Sony/Downloads/2005_Scherer_SSI.pdf
  3. ↑ KŘIVOHLAVÝ, Jaro (2004). Pozitivní psychologie: pozitivní psychologie v praxi. (1. vyd., 195 s.) Praha: Portál.
  4. ↑ KŘIVOHLAVÝ, Jaro (2013). Psychologie pocitů štěstí: současný stav poznání. ( 1. vyd., 131 s.) Praha: Grada.
  5. ↑ KŘIVOHLAVÝ, Jaro (2013). Psychologie pocitů štěstí: současný stav poznání. ( 1. vyd., 131 s.) Praha: Grada.
  6. ↑ SELIGMAN, Martin E. (2003). Opravdové štěstí: pozitivní psychologie v praxi. (1. vyd., 390 s.) Praha: Ikar.
  7. ↑ KŘIVOHLAVÝ, Jaro (2013). Psychologie pocitů štěstí: současný stav poznání. ( 1. vyd., 131 s.) Praha: Grada.
  8. ↑ New ekonomics foundation. (2006). www.le.ac.uk: Happiness is ...being Healthy, Wealthy and Wise. Retrieved November 20, 2014 from http://www.le.ac.uk/ebulletin-archive/ebulletin/news/press-releases/2000-2009/2006/07/nparticle.2006-07-28.html

Použitá literatura

  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro (2013). Psychologie pocitů štěstí: současný stav poznání. ( 1. vyd., 131 s.) Praha: Grada.
  • SELIGMAN, Martin E. (2003). Opravdové štěstí: pozitivní psychologie v praxi. (1. vyd., 390 s.) Praha: Ikar.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro (2004). Pozitivní psychologie: pozitivní psychologie v praxi. (1. vyd., 195 s.) Praha: Portál.

Externí odkazy

Zdroje obrázků

University of Leicester http://www.le.ac.uk/ebulletin-archive/ebulletin/news/press-releases/2000-2009/2006/07/nparticle.2006-07-28.html

Doporučená literatura

  • Csikszentmihalyi, Mihaly (1996). O štěstí a smyslu života: Můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?. ( 1. vyd., 367 s.) Praha: Lidové noviny.
  • Slezáčková, Alena (2012). Průvodce pozitivní psychologií: Nové přístupy, aktuální poznatky, praktické aplikace. ( 1. vyd., 304 s.) Praha: Grada.
  • Lyubomirsky, Sonja (2008). The how of happiness: A scientific approach to getting the life you want. ( 1. vyd., 384 s.) Londýn: Penguin books

Související články

Emoce

Klíčová slova

štěstí, pozitivní psychologie

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Štěstí&oldid=49537“