Školní zralost

Školní zralost je způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování. S ohledem na vývojové normy dítě dosahuje této způsobilosti zpravidla mezi 6–7 lety, k čemuž dochází v důsledku řady důležitých vývojových změn, které v tomto vývojovém období probíhají.

.

Nástup do školy je přitom důležitým mezníkem. Škola ovlivní rozvoj osobnosti, další směřování dětství a její prožívání se projeví i na sebehodnocení dítěte. Vážné potíže hned ze začátku nástupu do školy mohou srážet sebedůvěru dítěte a důvěru dítěte v to, že bude školu schopno zvládnout. Zároveň také mohou snižovat motivaci dítěte osvědčit svoji výkonnost v porovnání s ostatními. Správné načasování je proto důležité.

V opačném případě hovoříme o školní nezralosti, jež klade nároky na záměrné rozvíjení dítěte v oblastech, v nichž dosud nedosáhlo přiměřené vývojové úrovně, a případnou nápravu dané situace.

Školní zralost vs školní připravenost

Školní zralost lze vymezit jako psychickou a sociální připravenost, ale také jako připravenost biologickou. Oba faktory spolu souvisejí.

Badatelé rozlišují několik hledisek školní zralosti, přičemž obvyklá hranice šesti let je podstatná, avšak jen orientační. Termín „zralosti“ sice bývá spojován s biologickým zráním příslušných struktur a funkcí, ale tento vývoj probíhá v interakci s vnějším prostředím, ve kterém se dítě ocitá. Proto někteří odborníci dávají přednost termínu „školní připravenost“ či „způsobilost“, který v sobě kombinuje jak vlivy vnitřní, tak vnější, které často závisí na působení zkušenosti a podnětnosti výchovného prostředí.

Dimenze školní zralosti

Školní zralost lze chápat jako komplexní jev (prezentace-lze chápat jako zápisky z hodin?). Dimenze, aspekty nebo také znaky školní zralosti jsou děleny různě. Obvykle jsou sledovány v oblasti rozumové, citové (emoční) a sociální. Pro účely vymezení je třeba přihlédnout také k biologické zralosti.

Biologická

Aspekty tělesného vývoje jsou vyšetřovány praktickým lékařem. V souvislosti s biologickou připraveností se někdy uvádí tzv. filipínská míra, která měří to, zda dítě dosáhne rukou přes hlavu na ucho protilehlé strany. Tato míra však není vědecky prokázaná.

Dalším ukazatelem biologické zralosti je zmíněný věk. Někteří autoři poukazují na to, že somaticky vyspělejší děti se na školu lépe adaptují, věková hranice 6 let je však spíše orientační. Krejčířová a Říčan uvádějí, že někteří odborníci považují hranici 6 let spíše za minimální, než optimální a doporučují alespoň citlivěji rozlišovat mezi dívkami a chlapci, kteří se jeví být ve zrání pomalejší.

Kognitivní

Vnímání

Školsky zralé dítě je schopno z vnímaného celku vyčleňovat části a složit původní celek opět dohromady, což je bráno jako základ pro úspěšné čtení a psaní. Tento vývoj je například možné pozorovat v dětské kresbě (dítě je schopno obkreslit předlohu, kresba obsahuje více detailů a ucelenou představu). Mezi základní znalosti je také považováno rozlišení barev, tvarů, podobně vypadajících znaků nebo sluchové rozlišení první a poslední hlásky.

Myšlení

Myšlení dostává analytickou podobu, lépe rozlišuje podobnosti a rozdíly, začíná chápat vztahy a souvislosti. Vstup do školy je charakterizován nástupem konkrétních myšlenkových operací (Piagetova teorie), díky kterým dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí, příčinnosti a následnosti. Tyto schopnosti jsou žádoucí zejména v matematice.

Paměť

Paměť se stává trvalejší a záměrnější.

Řeč

V řeči je považováno za důležité schopnost vyjádřit se ve větách a jednodušších souvětích, vylíčit a zachytit svět kolem sebe. Správná výslovnost je přitom důležitá, ale nemusí být dokonalá. Dyslalie bývá zjišťována až u pětiny žáků prvních tříd.

Pozornost a exekutivní funkce

Další důležitou schopností je udržení pozornosti, rozlišení hry od povinnosti, schopnost sebeřízení a sebekontroly. Schopnost bezprostředně odložit přání se projevuje např. tím, že je dítě schopno se po dobu alespoň 5-10 minut věnovat i podnětům, které pro něj nejsou lákavé. U dětí předškolního věku bývá často přítomen neklid, který ale nemusí vždy souviset s nedostatkem pozornosti. Může souviset naopak s nedostatkem podnětů, který způsobí, že dítě přebíhá od jedné činnosti k druhé.

Sociální a emoční

Pro úspěšnou adaptaci na školu je klíčová určitá úroveň samostatnosti a komunikace s cizími lidmi. Přitom je důležité rozlišovat aspekt osobnosti (roli hraje např. nesmělost). O sociální zralosti mluvíme také ve chvíli, kdy je dítě schopno se začlenit do vrstevnické skupiny, brát na své vrstevníky ohledy a podřídit se autoritě dosud cizí učitelky.

Škola klade na dítě také emoční nároky. Jedná se především o vyrovnání se s neúspěchem a odolnost k frustracím. Přílišná citlivost, strach nebo napětí může dítě snadno vyvést z míry a negativně ovlivnit jeho výkon.

Požaduje se, aby se dítě dokázalo vypořádat se změnou prostředí a lidí kolem sebe, se způsobem zaměstnání, kdy místo her nastává soustavná organizovaná práce. Pro dítě je tato práce často neatraktivní, přičemž snaha o výsledek se hodnotí a kontroluje. Také se mění role dítěte, kdy dítě plní roli žáka a musí se podřídit zájmu většiny.

Diagnostika školní zralosti

Hledisko psychické a biologické školní zralosti nemusí být vždy v souladu, proto je při posuzování zralosti žádoucí spolupráce několika odborníků, dětského lékaře, psychologa a dalších specialistů (např. logopedů), stejně jako názor učitelky mateřské školy. Také Mertin zdůrazňuje, že pokud v některých oblastech děti excelují, zatímco v jiných zaostávají, je nutno při rozvaze o školní zralosti zvážit mimo výše zmíněných dimenzí i další proměnné, např. kvality budoucí třídní učitelky, množství žáků ve třídě, charakteristiku školy (jak vysoké obvykle klade nároky) či rodinnou situaci (možnost rodičovské podpory a přípravy, sourozenci, další rodinný kontext).

Posouzení školní zralosti probíhá obvykle ve dvou etapách. Prvotní screening provádějí často dětští lékaři, učitelky mateřských škol a učitelky při zápise dítěte do školy. Možnou výhodou je, že přítomni učitelé mají zkušenost s procesem výuky a s projevy dětí ve školní třídě. Nevýhodou naopak může být posuzování velkého počtu dětí naráz a obvyklý čas školních zápisů, které jsou již na přelomu ledna a února. Dítě se v tomto věku vyvíjí intenzivně a důležitých pokroků může dosáhnout až po zápisu.

Při výskytu pochybností nebo komplikací je dítě dále zkoumáno odbornými psychology v pedagogicko-psychologických poradnách.

Testové metody

K určení školní zralosti je možné využít celou řadu nástrojů a testů. Svoboda zdůrazňuje, že ať už budou zvoleny jakékoliv testy, je nezbytné zachovat v testování maximální časovou hranici 40 minut, která odpovídá době soustředění budoucího školáka.

Důraz je také kladen na srozumitelné předložení instrukcí testu, které se může značnou mírou podílet na následném výkonu dítěte.

Obecné screeningové testy

K nejužívanějším testům patří Jiráskův Orientační test školní zralosti (někdy označován jako Jiráskův-Kernův test). Původní verzi, vypracovanou Kernem, upravil Jirásek v roce 1970 na české poměry. Z původních 6 úloh zachoval tři úlohy:

• kresbu mužské postavy
• napodobení psacího písma
• obkreslení skupiny bodů.

Test je možné zadat individuálně i skupinově, administrace i vyhodnocení jsou rychlé. Obvykle se jedná o 15-20 min.. Nepodává vyčerpávající informaci, ale je užitečný pro prvotní zhodnocení grafomotoriky a orientačně i míry obecných rozumových schopností. Dítě navíc potřebuje ke splnění vyvinout úsilí a vytrvalost, což je další užitečná informace. Výstupem testu nejsou normy, ale celkový výsledek hodnotí jako podprůměrný, průměrný a nadprůměrný. Podprůměrné děti by měly být dále podrobněji vyšetřeny.

Další metodu vypracoval Kondáš pod názvem Obrázkovo slovníková skúška (OSS). Zjišťuje slovní zásobu a slovní pohotovost dítěte. Test obsahuje 30 obrázků a úkolem testovaného je pojmenovat předměty, případně činnosti vyobrazené na obrázku. Administrace trvá asi 5 minut, výsledkem jsou percentily odstupňované do pěti kategorií. Kondáš doporučuje tento test kombinovat s Orientačním testem školní zralosti. Test je z roku 1971.

Setkat se můžeme také s Pozorovacím schématem na posuzování školské způsobilosti (PSŠ). Test se podobně jako Kondášova slovníková zkouška opírá o verbální zdatnost dítěte. Úkolem testovaného jsou tři úkoly:

• povědět obsah pohádky
• obkreslit písmena
• reagovat na jednoduchou komunikační situaci (například učitelce "náhodou" upadne tužka)

Schéma hodnotí celkem 16 oblastí na třístupňové škále. Kromě verbální výbavy hodnotí také schopnost osvojovat si pravidla a učit se. Test obsahuje normy, má ověřenou reliabilitu a souběžnou validitu s dalšími testy školní zralosti.

Doplňkové

Jako doplňkové metody se počítají metody ke zjištění zralosti zrakového a sluchového vnímání, zjištění kognitivníchschopností a ke zjištění sociální zralosti.

Pro zjištění kognitivních schopností se využívají testy inteligence (WISC, Ravenovy barevné progresivní matice, Kohsovy kostky…).

Pro zjištění zralosti zrakového vnímání se používají Vývojový test zrakového vnímání Frostigové, nebo Test zrakového vnímání vytvořený Felcmanovou, který se zaměřuje i na grafomotoriku a vizuomotoriku. Test zrakového vnímání Frostigové hodnotí vnímání v 5 oblastech, a to:

• Vizuo-motorická koordinace (obkreslení čas, spojování bodů)
• Figura-pozadí (hledání určitých obrazců v jiných)
• Konstantost tvaru (rozlišení čtverce, obdélníku apod. v různých úhlech)
• Poloha v prostoru (rozeznání, které tvary jsou otočené)
• Prostorové vztahy (spojování teček).^[4]

Všechny oblasti jsou klíčové pro čtení textu a školní práci. Míru připravenosti na čtení je dále možné zjistit Reverzním testem Edfeldta, který se zaměřuje na schopnosti rozlišovat či nerozlišovat zrcadlové tvary a mapuje tak percepční zralost.

K posouzení sociální zralosti je je možné využít Vinelandskou škála sociální zralosti, která obsahuje škály obecné soběstačnosti, soběstačnosti v jídle, v oblékání, škály samostatnosti, způsobu komunikace, úrovně motoriky a sociální adaptace. V kontextu školní zralosti se tato metoda používá zejména u dětí výchovně zanedbaných. Její použití se osvědčilo například v porovnání míry zlepšení při změně výchovného prostředí nebo působení určitého programu. Jedná se o metodu časově nenáročnou.

Důležitá je také Zkouška vědomostí předškolních dětí Matějčka a Vágnerové, která zjišťuje jak rozumové schopnosti, tak jejich uplatnění, a to tím, že se ptá na 10 oblastí dětského života, např. na znalosti o rodině, o pohádkách nebo na orientaci v čase (např. "Ve které roční době jsou Vánoce?"). Otázky sestavil Zdeněk Matějček v průběhu 70. let, přičemž vycházel se své praxe. Test lze pojmout i kvalitativním způsobem, umožňuje nahlédnout, jaké konkrétní oblasti vědomostí dítěti schází. Test se obecně hodí jako doplňující metoda neverbálního screeningu školní zralosti.

Pro vyšetření sluchové diferenciace je možno použít Test sluchového rozlišování Matějčka a Žlaba. V tom má dítě za úkol rozlišit, zda jsou dvě hlásky stejné či nikoliv. Test není standardizován, ale může mít výpovědní hodnotu, a to například i v pozdějších specifických poruchách učení.

Pro určení preferované laterality v případech, které nejsou snadno rozlišitelné, se používá Test laterality.

Diferencované testy

Mezi diferencovanější testy, které umožňují provést diagnostiku školní zralosti hlouběji a poskytují více informací, patří Göppingenská zkouška. Obsahuje 10 subtestů, kteřé se zaměřují na schopnost rozlišení tvarů, pozorování, chápání pojmů apod.

Podobnou, ale novodobější variantovou Orientačního testu školní zralosti je Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky od Švancarové a Kucharské. Tento test je metodou výrazně komplexnější, s nabídkou srovnávacích norem. Jedná se o baterii, která se zaměřuje na jak na sluchové a zrakové vnímání, tak na paměť nebo artikulační dovednosti dítěte.

Klinické metody

Pomocnou klinickou metodou zhodnocení školní zralosti je pozorování výše zmíněných dimenzí školní zralosti (biologická, kognitivní, sociální, emoční a motivační) spolu s rozhovorem. Důraz je kladen na nahlížení dítěte v kontextu. Podstatné není jen samotné vyšetření, ale i pozorování dítěte v celkových souvislostech. Hodnotit lze např. ochotu dítěte počkat chvíli bez rodičů, potřeba doprovodu na vyšetření apod.

Co se týče pozorování verbální výbavy, je například možné dítě požádat o recitování básničky nebo o zopakování několika slov. V grafomotorické oblasti sledujeme kvalitu úchopu a kvalitu kresby. Logické postupy, schopnost myšlení nebo také paměti, je možné sledovat při zadání úlohy puzzle či skládanek. Sluchovou percepci lze pozorovat například při požádání dítěte, aby určilo první a poslední hlásku slova.

Školní nezralost

Pokud hovoříme o školní nezralosti, hovoříme také o širokém spektru příčin, které ji zapříčiňují. Jirásek je vymezuje jako

• nedostatky zdravotního stavu
• opožděný mentální vývoj
• nerovnoměrný vývoj (nedostatky v dílčích oblastech, většinou potřebných pro čtení a psaní)
• nedostatky výchovného prostředí

Příčinou dle Jiráska může být také poškození centrální nervové soustavy (CNS) nebo neurotický povahový vývoj či neurotické symptomy. Příčiny nezralosti nikdy nepůsobí samy o sobě, ale vždy se kombinují.

Většina dětí však v posledním roce před nástupem do školy navštěvuje mateřskou školu, která má povinnost dítě ke škole řádně připravit a zjištěné nedostatky co nejlépe kompenzovat. Ať už aktivitami cílenými na rozvoj nedostatků nebo tzv. přípravnými třídami pro děti se znevýhodněním.

Odklad školní docházky

O oficiálním odkladu docházky rozhoduje ředitel školy na základě žádosti rodičů. Ti dokládají kromě žádosti také zprávu z vyšetření praktického lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny. Obdobně je tomu, pokud je dítě přijímáno do školy dříve, před dovršením 6 let. V posledních letech je také možné posuzovat školní zralost u dětí, které dosáhnou hranice 6 let až v průběhu prvního školního ročníku.

Související články

• Předškolní období