22. Sociální klima ve škole a školní třídě; Možnosti poznávání a intervencí ve prospěch žáka a jeho rozvoje

Sociální klima ve škole a školní třídě

Školní třída jako sociální skupina

Na učení a chování žáka má významný vliv jejich mikrosociální prostředí. Tuto skupinu může představovat školní třída či seskupení vrstevníků. Vrstevnické skupiny, k nimž se jedinec vztahuje ne něj mají mnohem větší vliv než rodiče či učitelé. Ve školní třídě se utváří jak menší skupinky žáků, tak třída jako celek. Sounáležitost ke skupině vrstevníku jedince je významná pro jeho socializaci. Učí jej brát ohled na potřeby druhých, spolupracovat s různými lidmi, prosazovat své postoje a názory, komunikovat s vrstevníky, řešit konflikty, zastávat různorodé sociální role ve skupině.

Pojem školní klima

Ve školní třídě jako skupině se rodí třídní klima, což je specifická sociálněpsychologická proměnná.

„Klima školy je relativně stálá, kvalita vnitřního prostředí školy vyznačující se těmito znaky: a) prožívají ji ti, kteří ke škole patří (žáci, učitelé, vedoucí pracovníci školy, administrativní zaměstnanci, poradenští pracovníci , školníci, údržbáři), b) ovlivňuje jejich chování, c) může být popsána v termínech hodnot, norem a přesvědčení o souboru charakteristik, které má škola mít.“ (Sackney, 1988, s. 4)

Na školním klimatu se podílí aktéři klimatu, jsou to jedinci, kteří klima prožívají a společně ho sdílejí. Mezi ty řadíme kolektiv žáků jako celek, utvořené skupiny žáků i jedince, kteří nejsou součástí těchto skupin. Dále k nim patří skupina učitelů, kteří v dané třídě vyučují ale i jednotliví pedagogové. V souvislosti s termínem školní klima nás zajímá vnímání, prožívání, hodnocení a reagování jeho aktérů. Při sledování školního klimatu sledujeme subjektivní prožívání účastníků. Školní klima je výsledkem dlouhodobého časového horizontu v řádech měsíců či let. Školní klima je sociálním konstruktem jeho účastníků, kteří sami konstruují vnímaní klimatu. Zároveň jim druzí účastníci mohou jejich pohled potvrdit či pozměnit.

Pojem školní prostředí

Mluvíme-li o školním prostředí, máme na mysli hledisko architektonické (uspořádání učebny, její velikost a vybavení), hygienické (topení, větrání či osvícení), ergonomické (jak moc vyhovuje vybavení při školní činnosti žákům i učitelům), akustické (vyhovující či problémový zvuk).

Pojem školní atmosféra

Atmosféra třídy je ovlivněna nějakou aktuální situací, tudíž se často mění. Atmosféra třídy nemá velkou délku, jedná se o dny či hodiny. Příkladem může být atmosféra před kontrolní písemnou prací či po odpadnutí hodiny.

Lze hovořit o jakési kritické události, která má za následek změny dění ve třídě a jeho prožívání. Ovlivňuje jak školní atmosféru, tak školní klima.

Teoretické úrovně sociálního klimatu školy:

Základní úrovně zkoumání klimatu školy:

O mikroúrovni mluvíme, pokud se zabýváme klimatem jedné konkrétní školy. Celkové klima školy je tvořeno podúrovněmi jako je klima učitelského sboru či školní třídy. Mezoúroveň je orientována například podle typu školy, složením žáků, velikostí tříd a podobně. Makroúroveň pohlíží na klima v rámci celého státu.

Na sociální klima třídy se dá pohlížet také pomocí těchto úrovní:

1. Ekologická úroveň zahrnuje školu jako budovu, její učebny, laboratoře, studovny, knihovny.
2. Dále nás zajímají jednotliví učitelé a žáci, tedy úroveň jedinců.
3. Úroveň malých sociálních skupin zajímají skupiny veliké jako jednotlivé třídní kolektivy.
4. Dále lze uvažovat z hlediska větší sociálních skupin jako jsou dílčí školy a jejich klima.
5. Pátá úroveň je úroveň velkých sociálních skupin, kdy se jedná o školský systém země či specifické kulturní znaky.

Zjišťování klimatu školní třídy:

Podrobnější informace k tématu zjišťování a diagnostiky klimatu školní třídy lze dohledat zde: Diagnostika školní třídy a diagnostika sociálního klimatu ve třídě.

Existuje několik způsobů, pomocí kterých lze prozkoumat klima ve školní třídě:

Jako první možnost v případě třídy, která specifickým způsobem vyniká z normy se nabízí popis klimatu kolektivu pomocí vnímání žáků, kteří jsou jeho součástí. Další možností je porovnat výsledky dotazníku vyplněného žáky a učiteli. Učitelé se totiž často řídí dle vlastního pohledu na kolektiv. Pokud porovnáme aktuální stav a ideální stav klimatu ve třídě vnímaný žáky, výsledkem bude zjištění s čím jsou žáci ve třídě nejvíce nespokojeni. Vyčnívá-li nějaký učitel ve vztahu ke kolektivu mezi ostatními, je možné porovnat rozdíly vnímání třídy různých vyučujících. Lze také porovnávat rozdíly mezi odlišnými typy škol (například tradiční a alternativní škola). Zajímavé zjištění nám může přinést sledování toho, jak klima třídy působí na osobnost a chování žáků, učitelů.

Při zjišťování klimatu školní třídy je nejvhodnější využít kombinace kvalitativních a kvantitativních metod.

Mezi nejčastěji využívané kvalitativní metody patří rozhovor (o jevech utvářejících školní klima), diskuze v ohniskové skupině (zaměřeno na podobnost názorů a emocí ve skupině), deníky (zdroj popisu chodu školy ale i emocí daného žáka či pedagoga), sběr výroků žáků, projektivní metody (zdroj toho, co jedinci nechtějí nebo nedovedou sdělit), kresba školního života.

Mezi kvantitativní metody patří různé druhy dotazníků, jenž vyplňují učitelé, vedoucí pracovníci školy, také žáci a zřídka rodiče žáků.

Ovlivňování klimatu školní třídy:

Na klima školní třídy lze působit. Jedná se o dlouhotrvající proces, kdy potřeba aby se podílel každý aktér klimatu.

Prvním krokem vedoucím ke změně klimatu je diagnostika současného stavu a porovnání s představou ideálního stavu. Následuje prezentace zjištění a diskuze s aktéry klimatu. Dalším krokem jsou volba a realizace intervenčních zásahů. Proces končí kontrolou opětovnou diagnostikou.

Učitel a školní klima

Každý třídní kolektiv je osobitý a připravuje specifické klima pro učitelovo působení. Žáci mohou být například lhostejní, pozorní či spolupracující. Stejně tak učitel je jiný a má své specifické charakteristiky a postupy. Čímž přispívá ke klimatu vyučování. Může se jednat o pohodové klima nebo naopak soutěživé či napjaté klima.

Aby učitel naplnil svoji roli měl by mít potřebné teoretické vědomosti o sociálně psychologických jevech které jsou pro třídní kolektivy běžné. Také dokázat diagnostikovat třídní klima. A v poslední řadě navázat na zjištění vhodnou intervencí.

Vyučující by se měl při práci na školním klimatu zaměřit na vyučovací postupy a vzdělávací aktivity (zajímavé, zábavné, a užitečné), komunikaci a vztahy v kolektivu, na hodnocení (forma jakou pedagog hodnotí výkony žáků, kázeň (odpovídající uplatňování odměn a trestů) a participaci žáku (podíl na výuce a třídním rozhodování) a v neposlední řadě na prostředí třídy (žáci by jej měli považovat za příjemné).

Zvlášť významný je pro třídní klima třídní učitel. Měl by znát co na jeho žáky funguje, aby věděl, jak se k nim chovat. Díky tomu ví i jak je motivovat. V kolektivu je důležitým dospělým a zastává mnoho rolí povzbuzuje je, chrání je, inspiruje je.

Vztahy mezi žáky a školní klima

To, jak se žáci chovají ke spolužákům před, během a po vyučování se může výrazně lišit. Do některých tříd se žáci těší a cítí se jako členové kolektivu. V jiných třídách ale mohou být pod tlakem příkazů a zákazů ze strany spolužáků. Existují i třídy, ve kterých jsou nešťastní žáci vystavování psychické či fyzické šikaně.

Znalost klimatu třídy využívají výchovní poradci, školní psychologové, školních speciální pedagogové a poradenští psychologové. Je důležitým aspektem při práci s jedinci, jenž mají problémy s prospěchem či chováním.

Klíčová slova:

učitel, klima, třída, kolektiv, žák, škola