Litanie na Rea

Litanie na Rea, nebo také tzv. sluneční litanie je jednou z podsvětních knih Nové říše. Původní název tohoto textu zněl Kniha uctívání Rea na Západě , a jak už název napovídá, jedná se o vzývání slunečního boha Rea v jeho různých podobách a pod různými jmény, kterých bylo celkem 75. Díky znalosti těchto podob a jmen měl zemřelý bez úhony projít podsvětím a dosáhnout blažené posmrtné existence. [1]

Výsktyt Části slunečních litaniií jsou známy již z hrobky vezíra Veseramona, a téměř kompletní první litanie byla nalezena na rubáši faraona Thutmose III. První hrobkou, ve které se tento text objevuje celý, je hrobka Sethiho I. v Údolí králů, a to vždy v první a druhé chodbě. Na tomto místě se nachází i v dalších královských hrobkách až do Ramesse IV. Vybrané úseky tohoto textu se pak opět nachází v hrobkách Ramesse IX. a X. Mimo hrobky se části textu nachází také např. v chrámu Ramesse II. v Abydu, na některých papyrech ze Třetího přechodného období, kde jsou ovšem označeny špatně jako Amduat, a dále na papyrech a sarkofázích, ale i v chrámech až do Ptolemaiovského obodbí. [2]

Jedná se celkem o devět litanií, z nichž každá začíná stejně, a to slovy "Chvála tobě, Ree, mocný", a jednotlivé texty jsou doplňovány zobrazeními podob slunečního božstva, zobrazeni bývají ale také další bohové. Vždy se jedná o pás postav ve dvou řadách, přičemž v hrobkách z ramessovského období se tato zobrazení nachází na stěnách druhé chodby hrobky. Hlavním motivem textu vzývání a popis Rea, sestupujícího v noci do podsvětní říše, kde probouzí mrtvé k životu, stará se o ospravedlněné a trestá ty, kteří se nějak provinili. Sluneční bůh se zde objevuje ve svých tradičních podobách jako Chepri či Aton, ale také například jako kocour, dítě, božské oko, ba s hlavou berana atd. Reova noční pouť opět poukazuje na každodenní obnovu, která je spojena ze zemřelých králem, jenž je tak začleněn do sluneční pouti.[3] V textu se objevují motivy známé už ze starších textů, např. Knihy mrtvých nebo Textů rakví. Jedná se kupříkladu o navrácení srdce zemřelému, snaha uniknout podsvětním katům nebo zbožšťování jednotlivých orgánů.[4]

První litanie

První litanie, nebo též velká litanie, začíná již zmíněnou formulí, a jelikož se jedná o úvodní text, promlouvá zde sám zemřelý o tom, že zná jména a podoby slunečního boha, a díky tomu je pro něj podsvětí otevřeno. Zvláštností tohoto textu je to, že na rozdíl od odstatních podsvětních knih zde o sobě zemřelý mluví ve 3.osobě.

Druhá litanie

V tomto textu se zemřelý prezentuje jako člen Reova průvodu a žádá bytosti v podsvětí, aby pro něj uvolnili cestu, kterou bude putovat.vý

Třetí litanie

V tomto textu je vzýváno noční slunce, a samotný král či zemřelý se zde ztotožňuje s Nunem, Reem, a také Reovým ba.

Čtvrtá litanie

Motivem této litanice je především vzývání Rea a Usira, který v tomto textu figuruje jako Reovo mrtvé tělo.

Pátá litanie

V této litanii pečuje bůh o mrtvého krále, a text je zakončen prosbou o ochranu před nebezpečnými bytostmi a katy, číhajícími v podsvětí.

Šestá litanie

Zde je zemřelý ztotožňován s božstvy a hovoří s různými bytostmi, obývajícími podsvětní říši.

Sedmá litanie

V této litanii je motiven ztotžňování vnitřních orgánů zemřelého s jednotlivými bohy.

Osmá litanie

Motivem této litanie je především oslava bohů a zemřelého.

Devátá litanie

V závěrečné litanii je uctíván Západ. Zemřelý je zde naposledy ztotožňován s Reem a na konci textu je napsána formule, jejímž účelem je vyslat ba do nebes a tělo na zem.[5]

Reference

  1. Piankoff, Alexandre 1964: "The litany of Re" New York: Bollingen Foundation
  2. Janák, J. 2005: "Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta", 1. vyd. Praha: Libri
  3. HORHornung, Erik. 2002 :"Die Unterweltsbücher der Ägypter", 2. Aufl. Zürich: Patmos.
  4. Janák, J.: 2012 Staroegyptské náboženství II: Život a úděl člověka, Praha : Oikoymenh.
  5. Weeks, K. R. : 2002 "Údolí králů: hrobky a zádušní chrámy západních Théb", vyd. 1. Čestlice: Rebo Productions


Další literatura

Hornung, E. : 1975: "Das Buch der Anbetung des Re im Westen (Sonnenlitanei): nach den Versionen des Neuen Reiches", Geneve: Editions de Belles-Lettres.

Naville, E. 1875 : "La litanie du soleil", Lepizig.

Piankoff, Alexandre 1953, "La création du disque solaire", Caire: Institut Français d'Archéologie Orientale.)