Usir

Usir (řecky Osiris) byl jedním z nejznámějších a nevýznamnějších staroegyptských bohů. Ohledně významu jeho jména existuje mnoho názorů a možných etymologií, ale zůstává stále nejasné.[1]

Ikonografie a sféry vlivu

Usir jako vládce podsvětní říše

Usir byl vládcem podsvětní říše, a tedy smrti, sestupu do podsvětí a posmrtného soudu, ale především vzkříšení a obnovy života. Význam Usira a celkově usirovské koncepce posmrtného života vzrůstá běhěm vlády 5. dynastie.

Nejstarší zobrazení Usira pochází z 5. dynastie. Tehdy je zobrazen jako muž s božskou parukou, nicméně obvyke je zobrazován jako muž v mumiformní podobě, na hlavě mívá Bílou korunu Horního Egypta. Od Nové říše se objevuje s korunou atef, Bílou korunou doplněnou dvěma pery a beraními rohy. Mívá i další atributy královského úřadu jako např. důtky a žezlo. Jeho kůže je většinou černá nebo zelená, což souvisí s jeho chtonickými aspekty, a také vzkříšením, neboť se jednalo o barvy černého nilského bahna, země a nově vyrašivších rostlin. Dalším z jeho symbolů byl sloup džed, hieroglyf znamenající trvání a stálost, považovaný také za Usirovu páteř. U posmrtného soudu bývá zobrazen na podstavci ve tvaru hieroglyfu maat, znamenajícím řád maat, spravedlnost a pravdu. (s. 118 - 123)[2]

Mýty a funkce

Usir se měl zrodit na místě zvaném Rasetau, což bylo označení pro memfidskou nekropoli na západním břehu Nilu, a přeneseně tedy pro říši mrtvých. Původně mohl být možná božstvem vegetace a plodnosti, který tak měl vztah k zemi a půdě, případně i nilskými záplavami, ale spojování Usira se zemědělstvím jako takovým se objevuje až v dobách pozdějších. (s. 118 - 123)[2] Možná je tak původní charakter tohoto boha spojen spíše s královskou zádušní teologií. (s. 180 - 188)[3]

Jeho původní charakteristiku není snadné určit, neboť během egyptských dějin se jeho charakter proměňoval a Usir na sebe přejímal různé další funkce a epiteta, případně do sebe asimiloval aspekty dalších božstev, zvláště těch, která měla nějaké vazby na podsvětí a smrt, např. Sokara nebo Chontamentiho, ale také Andžteje, boha uctívaného v Busiridě jako pozemského vládce, který byl po smrti vzkříšen, a který mívá totožné atributy jako později Usir.

Zřejmě nejznámějších Usirovým přívlastkem bylo jméno Wennefer (řecky Onofris), znamenající "Ten, který zůstává svěží/mladý/dobrý".

Identifikace panovníka a zemřelých s Usirem

Usir byl také spojován s panovníkem, který byl za života vtělením Hora a po smrti se stával Usirem. Už v Textech pyramid je Usir mnohokrát zmíněn, a také už zde je v mnohých říkáních ztotožňován s panovníkem.[4][zdroj?] Později, kdy texty pro dosažení zásvětí nepoužíval už pouze panonvík, se z identifikace zemřelého s Usirem stává běžný koncept, který se udržel až do konce staroegyptských dějin.

Usir jako soudce v podsvětí

Už v Textech pyramid se objevuje motiv, že zemřelý (panovník) musí uniknout Usirovým nástrahám, a v Textech rakví se objevují Usirovi kati či Usirovi rybáři, kteří plní funkci vyslanců Usira[5][zdroj?], a jejich úkolem je chytat zemřelé, kteří nemají dostatečné znalosti nebo morální kvality, a nemohou tak vstoupit do zásvětí. V některých textech se dokonce objevují prosby k Reovi, aby zemřelého před Usirem ochraňoval. (s. 118 - 123)[2] V pozdější tradici vystupuje Usir jako nejvyšší soudce u pomsrtného soudu, před kterým musel každý zemřelý obstát.

Usirova smrt a vzkříšení

Narážky na usirovský mýtus se objevují už v Textech pyramid, nicméně jedná se jen o útržkovité informace (jejich kontext byl zřejmě Egypťanům dostatečně znám, a nebylo tedy třeba mýtus podrobně popisovat). Nejúplnější verzi příběhu známo od řeckého spisovatele Plútarcha, ta se ale zřejmě od původní varianty v mnoha aspektech liší.[6]

Mýtus vypráví o zavraždění Usira jeho bratrem Sutechem, který jej zavřel do truhly či rakve a hodil do Nilu, případaně ještě rozsekal na 14 kusů. Jeho manželka a sestra Eset se ho spolu s jejich další sestrou Nebthet vydaly hledat. Pak jej Eset oživila pomocí kouzel a počala s ním jejich syna, boha Hora. Usir ovšem nebyl vzkříšen úplně, a tak zatímco se Eset s Horem skryli v houštinách delty před Sutechem, Thovt a Anup připravili Usira k pohřbu a přechodu do zásvětí. Tak se Usir stal vládcem říše mrtvých. K tomuto mýtu ovšem existuje mnoho různých variant, podle některých (např. dle pap. Salt 835) nebyl Usir zavražděn Sutechem, ale Gebem.[7]

Spojitost se slunečním božstvem

Zvláště od Nové říše je Usir spojován s Reem a jeho každonočním putováním podsvětní říší. Usir je spojován s mrtvým tělem slunečního boha, a objevuje se pak v synkretické podobě jako Re-Usir. Héliopolskými kněžími byl Usir také začleněn do héliopolského Devatera v rámci místní kosmogonie.[3]

Usir jako Orion

Staří Egypťané spojovali Usira také se souhvězním Orion, egyptsky Sah. Tato hvězda zůstává při své pouti nebesy sedmdestá dní pod obzorem, což Egypťané spojovali s dobou spočinutí zemřelého a dobou mumifikačních obřadů. Hvězda Sirius (egyptsky Sopdet),která vychází před Orionem, pak byla spjována s Usirovou manželkou Eset, která je vyvádí z podsvětí a vede k novému životu. (s. 197)[8]

Usir a Atum na konci světa

Podle některých egyptských textů (např. Texty rakví 1130, Kniha mrtvých 175) se na konci světa opět vše propadne do praoceánu Nu, ve kterém zbydou jen Atum a Usir v podobě hadů. Přesný výklad těchto textů je ovšem nejasný.

Kult

Kromě významné spojitosti s královským úřadem je Usir už ve 4.dynastii doložen také na obětních formulích v soukromých hrobkách, a během 5. dynastie se vyskytje jako důležitý bůh zásvětí a zádušního kultu.

V mnoha egyptských městech byla uctívána místa Usirova pohřbu (případně místa, kde byla pohřbena někerá část jeho těla).

Často bývá Usir spojován především s dolnoegyptskými městy, jeho velmi častým titulem je např. "pán Džedu", tj. Busiridy. Právě v Busiridě se nacházel jeden z jeho nejstarších chrámů, doklady o něm jsou dochovány už z nápisů ze Staré říše. Bývá označován ale i jako "pán Abydu", a na vztah k Hornímu Egyptu ukazuje i jeho Bílá koruna. Hrobka panovníka 1.dynastie Džera, nacházející se v Abydu, byla považována za Usirův hrob a stala se významným centrem jeho kultu. V Abydu se nachází také Osireion, chrám vybudovaný panovníkem Sethim I., s podzemními místnostmi, které obklopuje voda. V souvislosti s abydoským kultem Usira se objevuje emblém jakési paruky s vysokými pery, vyzdvižený na tyči či holi, který byl později považován za Usirovu hlavu. V Abydu se také konala každoroční slavnost na počest Usira, přemáhajícího nepřátele.

Kultovní prostory spojované s Usirem se nacházely např. i v Karnaku, Memfidě, Héliopoli nebo Filae. (s. 197)[8]

Během Nové říše se v pohřební výbavě objevuje tzv. Usirovo lože, dřevěná deska v podobě ležícího Usira, do jejíž vyhloubeného vnitřku se nasypala hlína, a do té se zaselo obilí, které po vyklíčení představovalo nový život a zmrtvýchvstání Usira i dotyčného zemřelého.

Od Nové říše bývá Usir spojován s posvátným býkem Apidem (Hapi), který byl považován za jeho ba. Se spojení Usira s Apidem později vzniklo synkretické božstvo Serapis.

Usirův kult byl později populární i mezi Řeky, kteří je spojovali s Dionýsem a Hádem. (s. 180 - 188)[3]

Odkazy

Reference

  1. Shalomi-Hen, R. 2006 : The writing of gods: the evolution of divine classifiers in the Old Kingdom. Wiesbaden: Harrassowitz
  2. 2,0 2,1 2,2 Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
  3. 3,0 3,1 3,2 Janák, J. 2005 : Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
  4. Viz např. různé pasáže z PT 134 - 179.
  5. Lucarelli : 2010
  6. Plútarchos, a J Griffiths. 1970 : Plutarch's De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press.
  7. Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
  8. 8,0 8,1 Janák, J. 2009 : Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha: Oikoymenh.

Literatura

  • Chassinat, É. G. : 1968 : Le mystere d'Osiris au mois de Khoiak. Caire: Institut Français d'Archéologie Orientale.
  • Griffiths, J. G. 1966 : The origins of Osiris. Berlin: Hessling.
  • Janák, J. 2009 : Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha: Oikoymenh.
  • Janák, J. 2005 : Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
  • Mojsov, Bojana 2005 : Osiris: death and afterlife of a god. 1. publ. Malden: Blackwell.
  • O'Connor, D. B. 20009 : Abydos: Egypt's first pharaohs and the cult of Osiris. London: Thames & Hudson.
  • Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
  • Plútarchos, a J Griffiths. 1970 : Plutarch's De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press.
  • Shalomi-Hen, R. 2006 : The writing of gods: the evolution of divine classifiers in the Old Kingdom. Wiesbaden: Harrassowitz
  • Schilm, P. 1998 : Der Osiris-Mythos als Medium von Lebensfuhrung und Lebensdeutung. Hamburg: Verlag Dr. Kovac
  • Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.