Dynamika malé skupiny

Téma, které řeší sociální psychologie.

Obsah

interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut
členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy
vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobil
vytváří vědomí společného cíle nebo účelu
mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy

skupinová dynamika - pojem skupinová dynamika začal jako první používat K. Lewin

stav ve skupině její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám
skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká
skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce

diskuse ve skupině generuje extrémnější názory
jak ve směru k většímu riziku, tak i k větší konzervativnosti
původní rozhodnutí významně ovlivňuje rozhodnutí konečné, bylo-li riskantní, i konečné rozhodnutí bude riskantní

při rozhodování uvnitř skupiny dochází podle Stonera (1961) k posunu na rizikovější pozice
tento jev souvisí s rozptýlením odpovědnosti
také rozhodnutí jednotlivců, kteří měli předtím možnost diskutovat ve skupině jsou riskantnější

Moscovici a Zavalloni (1969) však dokázali, že někdy jsou skupinová rozhodnutí naopak konzervativnější
soudí tedy, že se ve skutečnosti nejedná o posun k riskantnosti, ale o skupinovou polarizaci
ta může vzniknout i bez diskuze, jestliže se jednotlivec dozví o rozhodnutích ostatních členů skupiny

v diskusi se členům skupiny naznačí, jaké rozhodnutí je žádoucí a ti je pak použijí jako vlastní názor

probíhá v komunikačních sítích
jejich podoba rozhoduje o tom, jak efektivní bude řešení problému
nejefektivnější sítě mají centrální polohu a umožňují komunikaci každého s každým

každá skupina si vytváří normy a může se stát, že se stanou tyto normy příliš rigidní a nepružné
skupina se začne uzavírat informacím zvnějšku, její rozhodnutí jsou stále méně v kontaktu s realitou
tomu se říká skupinové myšlení (Groupthink) - dochází k němu, jestliže se skupina vyznačuje vysokou soudržností, je izolovaná zvnějšku, v procesu rozhodování nebere v úvahu nejrůznější alternativy, skupina je pod tlakem, protože je potřeba rozhodnout rychle a má silně dominantního vůdce

osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce - má největší (rozhodující) vliv na členy skupiny
vůdce - formální - má formální autoritu = moc disponuje prostředky jak si moc vynutit - sankce x tresty
vůdce - neformální - má neformální autoritu - respekt členů - nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních kvalit
jeli někdo ustanoven do funkce - získává formální autoritu a měl by si získat i neformální autoritu
právě silný vůdce je silně akcentovanou postavou skupinového myšlení, ale vlastně interakce ve skupině vůbec
vůdcovstvím se zabývá řada výzkumů

E. Weber (1921) rozlišil tři základní zdroje vůdcovské autority:
racionální autorita - vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a zákonů
tradiční autorita - pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity
charismatická autorita - stojí na osobních vlastnostech vůdce

Collins a Raven identifikovali šest druhů moci, které může vůdce, nebo i jiný člen skupiny vlastnit:

Ze série pozorování malých skupin Bales a Slater (1955) vyvodili závěr, že existují dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy
Firestone, Lichtmann a Colamosca (1975) se domnívají, že ve skupině není jeden vůdce, ale že je vždy vybírán pro
konkrétní úkol, který má skupina řešit.

Stodgil a Coons nalezli a popsali dvě dimenze (úspěšný vůdce skóruje v obou dimenzích) - interpersonální zájem a úkolová iniciativa

neformální autorita - inteligence, schopnost přijmout rozhodnutí, ti co chtějí být vůdci většinou dobrými vůdci nejsou, též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí

přirozená autorita - je determinována okolnostmi, např. třída s rozšířenou výukou matematiky - ten co je nejlepší v matematice je přirozenou autoritou, ale v jiném prostředí (lyžařský výcvik) se hierarchie změní

vyznačuje se orientací na úkol, vše rozhoduje vůdce, členové skupiny mají minimální autonomii
k práci jsou nuceni vůdcem, který rozhoduje sám, má vše pod kontrolou
negativní sankce vůdce používá více než odměn
žádný prostor pro iniciativu
podřízení jsou neinformovaní
vůdce zajímají jen výkony a ne problémy podřízených
skupina je vysoce výkonná, ale pouze, pokud je pod dozorem

třetí styl vedení lze přeložit jako "laissez faire" (ponechat volný průběh)
vůdce se nestará o způsob plnění úkolů
nejhorší styl, vedoucí sám nic neřeší, nekontroluje, nediferencuje, slabý pasivní vedoucí
nezáleží na výkonu a na podřízených
výkonnost skupiny je malá
vedoucí jakoby nebyl
skupina je vysoce motivovaná i výkonná