Kniha skryté komory, která je v podsvětí (Amduat)

Kniha skryté komory, která je v podsvětí, označeována zkráceně koncem svého názvu v egyptštině jako Amduat, je nejstarší z tvz. podsvětních knih Nové říše.

Amduat popisuje 12 hodin noci, kterými putuje sluneční bůh. Jednotlivé kapitoly textu tedy představují právě noční hodiny, které mají své vlastní nadpisy, a jsou rozděleny do 3 pásů (výjimku tvoří první hodina), přičemž v prostředním pásu se nachází sluneční bůh na své bárce, případně sluneční kotouč. Tento sluneční bůh podle egyptských představ putoval nocí od západu k východu, kde dosáhl znovuzrození,stejně tak jako zemřelý, v jehož hrobce byly tyto texty umístěny. Kromě noční pouti slunce se v textu také mluví o poskytování řádu jeskyním podsvětí, působeních silách obnovy a vzkříšení, vyskytují se zde i promluvy slunečního boha, popis bytostí obývajících zásvětí a jejich úloh. Jedná se o první text, který se snaží začlenit zemřelého krále do pouti slunce, avčak přímé odkazy na krále najdeme pouze v šesté hodině - tedy přesně uprostřed noční cesty.

První hodina

Zde slunečního bůh vstupuje skrze západní obzor do podsvětí a jeho noční pouť začíná. Narozdíl od ostatních hodin zde chybí nadpis, který je nahrazen úvodem k celému textu, který zdůrazňuje, jak důležité, a také tajné jsou vědomosti, jež má poskytovat. První hodina se od ostatních liší i v dalším aspektu, a to tím, že namísto obvyklých tří registrů je rozdělena na čtyři. Nachází se zde popis průvodu podsvětních bytostí, a na konci této kapitoly se pojednává o otevírání a uzavírání podsvětí.

Druhá hodina

Další hodina otevírá podsvětí, a popisuje úrodné pole jezero, označované jako Vernes.

Třetí hodina

Tato hodina je velice těsně propojena s předchozí, opět se zde objevuje motiv vod, tentokrát označených jako "vody Usirovy". Ve spodních registrech je zobrazen výkon trestů na lidech, kteří neprošli podsvětním soudem, a jsou zde zobrazeny bytosti s noži. Pouze ve druhé a třetí hodině doprovází bárku slunečního božstva ještě jiná plavidla.

Čtvrtá hodina

Čtvrtá hodina popisouje putování Sokarovou zemí, pouští Rasetau, což měla být pustá krajina, obývaná bytostmi v podobě hadů. Sluneční bůh putuje klikatou stezka, na které hoří s ohně a také se tam nachází brány, jeho je bárka nejprve tažena, následně se promění se také promění v hada a otevírá cesty. V polovině hodiny se objevují Hor a Sokar, kteří brání sluneční oko.

Pátá hodina

Tato kapitola se poněkud odchyluje se od struktury ostatních. Popisuje se v ní Usirův pohřební pahorek v západní říši mrtvých, a také bohyně Eset a Nebthet, které hrály významnou roli právě při Usirově vzkříšení, zatímco na opačné straně pahroku se nachází vrazi a hadi. Na konci hodiny z pahorku vychází znovuzrozené slunce v podobě skarabea a zlé bytosti jsou zahnány. Pouť pak pokračuje přes Sokarovu jeskyni. Objevuje se zde i Ohnivé jezero jako místo trestu.

Šestá hodina

V této hodině slunenčí bůh dosahhuje poloviny své cesty, nachází se na rozhraní mezi existenci a neexistencí. Nachází se v jámě v podsvětních hlubinách, která představuje Nuna, počáteční pravodstvo. Jedná se o místo odpočinku mrtvého těla slunce, přišemž následně se tělo spojuje s ba. Tělo slunečního boha však nemá podobu mumie, ale skarabee. Objevuje se zde i spojení Rea s Usirem a již zmíněný odkaz na krále - jsou zde králové Horního a Dolního Egypta se svými insigniemi, pomáhají mrtvému panovníkovi při zmrtvýchvstání.

Sedmá hodina

V popředí této hodiny se vyskytuje potrestání nepřátel, v jejichž čele je odvěký nepřítel slunečního boha, had Apop, symbolizující chaos a zlé síly, který se snaží zastavit obnovený přiliv světla po tom, co se slunce znovu rozzářilo. Ten je za asistence různých božstev poražen - Eset a Sutech jej očarovávají, Selket je spoutá a sám sluneční bůh je ochraňován hadem Mehenem. V horním registru této kapitoly triumfuje nad svými nepřáteli také Usir, přičemž v popředí se nachází hrob zemřelého, chráněný noži. Ve spodním registru sedí sluneční bůh na trůnu a sleduje pohyb hvězd, které jsou v tomto registru také zobrazeny.

Osmá hodina

V horním i dolním registru této kapitoly se nachází 5 jeskyní nebo krypt s uzavřenými vstupy, které se po invokaci slunečního boha otevírají. Téměř všechny bytosti v jeskyni jsou usazeny na hieroglyfech, které jsou v textu popsány jako jejich oděv, jedná se o paralelu představy, že mrtví dostanou po znovuzrození nový oděv. V další části mluví bau bohů a mrtvých se slunečním bohem, tento rozhovor však mohou slyšet jen bohové. Opět se zde objevuje obraz tažení bárky.

Devátá hodina V této hodině se objevuje podsvětní soudní dvůr, před kterým jsou souzeni nepřátelé Usira. Dvanáct uraeů zahání útočníky a samotného Usira chrání skupina bohyní a devět bytostí s klasy, které symbolizují materiální zabezpeční zemřelých.

Desátá hodina

V dolním registru této hodiny se nachází obdélníková vodní nádrž s utopenými (stejně jako v deváté hodině Knihy bran). Jejich těla jsou chráněna před rozhkladem bohem Horem chrání rozkladem chráněna, který je přivádí do stavu blaženosti i přestože jim nebyly doprány pohřební obřady. Voda zde zastupuje pravodstvo jako regenerační prvek, tma je osvětlována čtyřmi bohyněmi s hady ovinutými kolem hlav. V horním registru lze vidět Thovta a Sachmet, kteří chrání a léčí sluneční oko. Uprostřed hodiny se před bárkou objevuje ba Sokara a Usira.

Jedenáctá hodina

V této hodině se už schyluje k přípravě na rozbřesk a zrození slunce z Východní hory nebes. Objevují se zde bohyně Eset a Nebthet v hadích podobách, které nesou dvě egyptské koruny k východní bráně města Sais, střežené čtyřmi podobami jeho božské ochránkyně Neit. V horních registru se pojednává o zrození hodin a důležitosti času, jelikož přesný okamžik úsvitu nesmí být promeškán.

Dvanáctá hodina

V poslední hodině probíhá vzkříšení a znovuzrození. Jsou zde přítomni prvotní bohové, jelikož se jedná o opakování prvotního stvoření a celá scéna se odehrává uvnitř hada, který obtáčí svět. Význam událost je podtržen neobvyklým množstvím osob (12 mužů a 13 žen), všichni táhnou bárku s milionem požehnaných duší v těle hada. Směr tažení (od ocasu k hlavě) naznačuje nezbytný zvrat času. Podle textové části vstupují bytosti do ocasu hada jako staré a z úst vystupují omlazení. Na konci hodiny vlétá skarab na přídi bárky do náruče Šua, který jej vyzvedává na oblohu, bohyně naposled zahánějí Apopa a svítí loučemi. Sluneční bůh opustil podsvětí, které zůstává na okamžik otevřené, Šu je opět zavíráa všichni zemřelí, včetně Usira, upadají do spánku.

Literatura:

Hornung, E., Abt, T. 2007:"The Egyptian Amduat: the Book of the Hidden Chamber", 1. ed. Zurich: Living Human Heritage Publublications.

Hornung, E. 1963-7 : "Das Amduat: Die Schrift des verborgenen Raumes", Wiesbaden: Harrassowitz.

Janák, J. 2005: "Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta", 1. vyd. Praha: Libri.

Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích, Praha : Oikoymenh.

Janák, J.: 2012 Staroegyptské náboženství II: Život a úděl člověka, Praha : Oikoymenh.

Schweizer, A., Norton, D. : "The sungod's journey through the netherworld: reading the ancient Egyptian Amduat", Ithaca, NY: Cornell University Press.

Weeks, K. R. : 2002 "Údolí králů: hrobky a zádušní chrámy západních Théb", vyd. 1. Čestlice: Rebo Productions.