Informační legislativa - její rozdělení a právo svobodného přístupu k informacím: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „==INFORMAČNÍ LEGISLATIVA== Pojmem legislatíva rozumíme zákon či soubor zákonů navrhovaných vládou, které vznikly z moci úředníka nebo parlam…“) |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 13. 6. 2016, 23:15
INFORMAČNÍ LEGISLATIVA
Pojmem legislatíva rozumíme zákon či soubor zákonů navrhovaných vládou, které vznikly z moci úředníka nebo parlamentu. „Prostřednictvím práva přijímat, vyhledávat a rozšiřovat ideje a informace se každému umožňuje dozvědět se informaci a získat informaci do své dispoziční sféry a v ní tuto informaci zpracovat, pro svojí potřebu i pro potřebu jiných, když v souladu s Ústavou k němu patří i právo takto získanou informaci dále rozšiřovat.“[1]
"The main principle behind freedom of information legislation is that people have a right to know about the activities of public authorities, unless there is a good reason for them not to."[2]
Základ informačního práva tvoří:
- Listina základních práv a svobod (OSN 1948, ústavní zákon ČR č. 23/1991 Sb.)[3]
- Listina základních práv EU (směrnice č. 2007/C300/1)[4]
Základní rozdělení informačního práva na 3 větve:
1. Právo podporující šíření informací
- svoboda slova ("Listina OSN" čl. 17, odts. 3; "Listina EU" hlava II, čl. 11)
- svobodný přístup k informacím ("Listina OSN" čl. 17, odst. 1-5, čl. 25, odst. 1, čl. 35, odst. 2)
2. Právo na ochranu před šířením informací
- ochrana tajemství právnických osob
- ochrana osobních údajů ("Listina OSN" čl. 10 a 13; "Listina EU" hlava II, čl. 8)
3. Právo na ochranu duševního vlastnictví
- ochrana autorských práv ("Listina EU" hlava II, čl. 17)
- ochrana průmyslového vlastnictví("Listina EU" hlava II, čl. 17)[5]