Sociální procesy v knihovně

PROBIHA EDITACE!


Sociální proces je definován jako „(…) takové působení složek sociálního systému (které vzniká na základě společenských činností lidí), jež vede ke změně uspořádanosti vztahů mezi lidmi, k určitému stupni organizovanosti těchto vztahů, k určité integrovanosti lidských pospolitostí (…)“.[1] Jde o to, že se lidé sdružují, nikoli však samoúčelně. Naopak jim záleží na dosažení určitých potřeb a zájmů prostřednictvím určitých činností. Sociálním procesem je pak právě toto sdružování, organizace pospolitosti, její činnost a zánik. Je důležité, abychom sociálním procesům rozuměli. Jejich správné pochopení totiž ovlivňuje efektivní fungování organizace, dosahování cílů organizace a spokojenost řídících pracovníků, ostatních zaměstnanců i lidí stojících v okolí organizace.

Typologie sociálních procesů

Existuje několik druhů sociálních procesů v závislosti na zvoleném hledisku.

Hledisko systému, ve kterém probíhají

  • intrapersonální procesy
  • procesy existující ve vztahu mezi dvěma jednotlivci
  • procesy existující mezi jednotlivcem a skupinou
  • procesy měnící vnitřní organizaci a strukturu pospolitosti
  • procesy měnící vztahy mezi dvěma skupinami
  • procesy měnící organizaci a strukturu globální společnosti[2]

Hledisko obsahu

  • procesy přizpůsobení
  • procesy spolupráce
  • konflikt
  • soutěžení
  • procesy změn v kulturních systémech
  • procesy společenského pohybu[2]

Hledisko příslušnosti k sociální struktuře organizace

Sociální procesy aplikované na knihovnu

I v knihovnách, stejně jako v dalších organizacích, probíhají sociální procesy. Pro názornou aplikaci těchto procesů na prostředí knihoven byla zvolena typologie procesů dle Blanky Doktorové.[3]

komunikace

Komunikace představuje proces vzájemného sdělování informací mezi jednotlivci nebo skupinami, a to především prostřednictvím komunikačních sítí (formálních i neformálních). Knihovny se řadí do sféry služeb, tudíž je nezbytně nutné klást důraz na správnou komunikaci. Komunikace v knihovnách může mít tři podoby. Zaprvé, knihovna komunikuje se svými uživateli, a to ústně, písemně, telefonicky nebo přes internet (prostřednictvím sociálních sítí či digitálních referenčních služeb - např. Ptejte se knihovny). Za druhé, knihovníci komunikují spolu navzájem, a to v rámci formální i neformální komunikační sítě. Ke komunikaci často slouží intranet či interní blogy. Ne vždy je vzájemná komunikace mezi knihovníky bezproblémová. Lidé jsou různí, mají rozdílné zájmy a názory, a proto je někdy těžké najít společnou řeč a vycházet spolu v dobrém. Avšak platí, že „kolegy si nevybíráme, styl komunikace však ano“.[4] Jedním ze způsobů, jak upevnit komunikaci mezi zaměstnanci knihovny, je i teambuilding.


kooperace

konflikt

organizační změna

Odkazy

Reference

  1. Zich, František. Sociální procesy: metodologické otázky zkoumání dialektiky společenského vývoje. Praha: Svoboda, 1986. s. 169
  2. 2,0 2,1 Szczepański, Jan. Základní sociologické pojmy. Praha: Nakladatelství politické literatury,1966.
  3. 3,0 3,1 Doktorová, Blanka. Vybrané kapitoly z teorie organizace. Praha: Karolinum, 1992.
  4. Foberová, L. Efektivní komunikace ve službách. 2. část. Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2013, roč. 27, č. 2 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/efektivni-komunikace-ve-sluzbach-2-dil

Použitá literatura

Doporučená literatura

  • Blatný, M. et al.. Sociální procesy a osobnost: sborník příspěvků. Brno: Psychologický ústav Akademie věd, 2003.
  • Kosek, J. Člověk je (ne)tvor společenský: kapitoly ze sociální psychologie. Praha: Argo, 2004.
  • Kutta, F. Systém řízení sociálních procesů. Praha: Svoboda, 1976.
  • Tomšík, M. Řízení sociálních procesů v pracovních kolektivech. Praha: Svoboda, 1980.

Klíčová slova

organizace, komunikace, konflikt, kooperace, organizační změna