Veřejná knihovna je knihovnou, která zpřístupňuje své fondy široké veřejnosti a poskytuje řadu s tím spojených služeb. Je institucí financovanou z veřejných rozpočtů. Veřejná knihovna slouží všem bez rozdílu.

Historie

První veřejná knihovna se objevuje již v Řím - 39. př. n. l., zakladatelem byl básník Gaius Asinius Polio (realizoval nápad Caesara). Další veřejné knihovny byly otázkou až pozdního středověku (Anglie, 15. st.). Až do 18. století, kdy se začalo půjčovat absenčně, v nich ovšem byly knihy připoutány řetězy. V Evropě se objevují od 19 století (zejména díky mecenášům z bohatých vrstev). V roce 1850 byl potom v Británii vydán první Public Libraries Act, který povoloval městům zakládat veřejné knihovny.

Poslání

Vzdělávání

Veřejné knihovny by měly podporovat studenty i celoživotně se vzdělávající a spolupracovat s ostatními vzdělávacími institucemi. Měly by se angažovat ve výuce informační gramotnosti i na kampaních podporujících obecnou gramotnost.[1]

Informace

Informace jsou zde shromažďovány, organizovány, uchovávány a zpřístupňovány. Při poskytování informací knohivna spolupracuje s jinými institucemi. Zvláště se specializuje na informační zdroje týkající se oblasti (regionu), v níž se nachází. [2]

Osobní rozvoj

Knihovna má podporovat smysluplné rekreační aktivity. V rozvojových zemích má například šířit i povědomí o správných životních návycích (hygiena). [3]

Kulturní rozvoj

Veřejná knihovna spolupracuje s místními kulturními organizacemi na podporování rozvoje kultury a umění a upevňování kulturní identity místní komunity. [4]

Sociální role

Veřejná knihovna hraje v obci velmi důležitou roli komunitního centra a místa setkávání. Lidé zde tráví svůj volný čas, chodí se sem vzdělávat, jen posedět a popovídat si. Tomu dnes odpovídá i jejich architektonické prostorové řešení [5]

Služby

Veřejné knihovny nabízejí svým návštěvníkům mnoho služeb, těmi nejdůležitějšími jsou služby:

  • výpůjční (prezenčně/absenčně)
  • získání dokumentu z jiné knihovny - MVS a pod.
  • reprografické
  • referenční/ konzultační
  • přístup na internet

Veřejné knihovny v České republice

V České republice slouží nejširší veřejnosti více než 6000 knihoven, jejichž služby využívá 40% dospělé populace a většina dětí a mládeže. Podmínky provozování veřejných knihoven v ČR řeší Knihovní zákon 257/2001 Sb. – zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. [6]

Zřizovatelé veřejných knihoven

Veřejné knihovny v ČR mohou mít různé zřizovatele.

Knihovny zřizované ministerstvem kultury

Krajské knihovny

Knihovny zřizované jednotlivými kraji.

Základní knihovny

Knihovny zřizované jednotlivými obcemi.

Specializované knihovny

Jde o knihovny zaměřené na jednotlivé obory lidského vědění - knihovny technické, lékařské, právnické, pedagogické, zemědělské, potravinářské, muzejní atd. nebo knihovny Akademie věd ČR ). Zde může být zřizovatelem například univerzita, muzeum, Akademie věd...

Odkazy

Reference

  1. Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 16-17
  2. Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 18-19
  3. Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 20
  4. Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 21
  5. Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 22
  6. Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)

Použitá literatura

  • Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA. 2., zcela přeprac. vyd. Editor Christie Koontz, Barbara Gubbin. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2012, 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.

Externí odkazy

KNIHOVNY.CZ