Warren Weaver: Porovnání verzí

Řádek 2: Řádek 2:
  
 
== Mládí ==
 
== Mládí ==
Syn lékárníků vyrůstající ve Wisconsinu. Původně se chtěl stát inženýrem, ale vlivem svého učitele [[Maxe Masona]] se stal matematikem a fyzikem. Druhý učitel, který ovlivnil Warrena byl [[Charles Slitcher]], profesor matematiky na [[University of Wiscounsin]]. Bakalářský titul dodělal v roce 1916 a magisterský následující rok. Poté nastoupil na doktorské studium.<ref name="waren"><i>Biographical memoirs</i>. Washington, DC: National Academy Press, 1987.</ref>
+
Syn lékárníků vyrůstající ve Wisconsinu. Původně se chtěl stát inženýrem, ale vlivem svého učitele [[Max Mason]] se stal matematikem a fyzikem. Druhý učitel, který ovlivnil Warrena byl [[Charles Slitcher]], profesor matematiky na University of Wiscounsin. Bakalářský titul dodělal v roce 1916 a magisterský následující rok. Poté nastoupil na doktorské studium.<ref name="waren"><i>Biographical memoirs</i>. Washington, DC: National Academy Press, 1987.</ref>
  
Kromě práce na doktorátu se Weaver věnoval i dalším činnostem. Byl profesorským asistentem matematiky na [[Throop Polytechnic Institute]] v Pasadeně. Mezi roky 1917 a 1919 sloužil v amerických vzdušných silách a v tomto roce se také oženil. Vzal si Mary Hemenway a měli spolu dvě děti.<ref name="waren"></ref>
+
Kromě práce na doktorátu se Weaver věnoval i dalším činnostem. Byl profesorským asistentem matematiky na Throop Polytechnic Institute v Pasadeně. Mezi roky 1917 a 1919 sloužil v amerických vzdušných silách a v tomto roce se také oženil. Vzal si Mary Hemenway a měli spolu dvě děti.<ref name="waren"></ref>
  
Po dokončení válečné služby v amerických vzdušných silách se vrátil do Throop Polytechnic  Instutu, kde působil ještě rok, než se vrátil na univerzitu do Wisconsinu, aby dokončil doktorát. Titul Ph.D. získal v roce 1921. Poté byl jmenován předsedou matematické fakulty, aby se stal plnohodnotným profesorem. Na této pozici pracoval v letech 1928 až 1932. V tuto dobu také spolupracoval  s univerzitou v Mason, kde napsal vědeckou práci [[„Elektromagnetické pole“]], která byla publikována v magazínu univerzity v Chicagu v roce 1929.<ref name="waren"></ref>
+
Po dokončení válečné služby v amerických vzdušných silách se vrátil do Throop Polytechnic  Instutu, kde působil ještě rok, než se vrátil na univerzitu do Wisconsinu, aby dokončil doktorát. Titul Ph.D. získal v roce 1921. Poté byl jmenován předsedou matematické fakulty, aby se stal plnohodnotným profesorem. Na této pozici pracoval v letech 1928 až 1932. V tuto dobu také spolupracoval  s univerzitou v Mason, kde napsal vědeckou práci „Elektromagnetické pole“, která byla publikována v magazínu univerzity v Chicagu v roce 1929.<ref name="waren"></ref>
  
 
== Práce, dílo a objevy ==
 
== Práce, dílo a objevy ==
 
Weaver ale nebyl kreativní matematik a nejraději řešil problémy, které mu nosili kolegové z jiných fakult. Jeho přáním bylo založit fakultu aplikované matematiky, konkrétně sloužící vědcům. Bohužel se nepodařilo přesvědčit univerzitu, že je to dobrý a přínosný nápad.
 
Weaver ale nebyl kreativní matematik a nejraději řešil problémy, které mu nosili kolegové z jiných fakult. Jeho přáním bylo založit fakultu aplikované matematiky, konkrétně sloužící vědcům. Bohužel se nepodařilo přesvědčit univerzitu, že je to dobrý a přínosný nápad.
  
V roce 1913 vznikla [[Rockefellerova nadace]] (dále jen RF), kde v letech 1928 až 1929 pracoval jako ředitel divize přírodních věd Max Mason, který kdysi Weavera přivedl k matematice. V roce 1929 se Mason stal ředitelem celé nadace a na své místo doporučil Weavera. Ten nabídku přijal a zůstal zde až do roku 1957.<ref name="rockefeller"><i>100 Years: The Rockefeller Foundation | Biography | Warren Weaver</i> [online]. [cit. 2016-1-3]. Dostupné z: http://rockefeller100.org/biography/show/warren-weaver</ref>
+
V roce 1913 vznikla Rockefellerova nadace (dále jen RF), kde v letech 1928 až 1929 pracoval jako ředitel divize přírodních věd Max Mason, který kdysi Weavera přivedl k matematice. V roce 1929 se Mason stal ředitelem celé nadace a na své místo doporučil Weavera. Ten nabídku přijal a zůstal zde až do roku 1957.<ref name="rockefeller"><i>100 Years: The Rockefeller Foundation | Biography | Warren Weaver</i> [online]. [cit. 2016-1-3]. Dostupné z: http://rockefeller100.org/biography/show/warren-weaver</ref>
  
Weaver se pravděpodobně nejvíce proslavil v době druhé světové války, kdy v letech 1943 až 1946 působil u amerického letectva. Organizoval úsek národního obranného výzkumného výboru. Skutečně důležitým pokrokem byla spolupráce s Bellovou telefonickou laboratoří. Vyvinuli elektronickou protiletadlovou obranu. Na základě těchto úspěchů Weaver později založil panel aplikované matematiky, kde interdisciplinární týmy matematiků, ekonomů a statistiků rozvíjeli inovativní technologie [[sekvenční analýzy]] a [[operačního výzkumu]].<ref name="waren"></ref>
+
Weaver se pravděpodobně nejvíce proslavil v době druhé světové války, kdy v letech 1943 až 1946 působil u amerického letectva. Organizoval úsek národního obranného výzkumného výboru. Skutečně důležitým pokrokem byla spolupráce s Bellovou telefonickou laboratoří. Vyvinuli elektronickou protiletadlovou obranu. Na základě těchto úspěchů Weaver později založil panel aplikované matematiky, kde interdisciplinární týmy matematiků, ekonomů a statistiků rozvíjeli inovativní technologie [[sekvenční analýza]] a [[operační výzkum]].<ref name="waren"></ref>
  
 
Po návratu do RF v roce 1950 přispěl k „zelené revoluci“ když do jeho portfolia přibylo zemědělství. Nepodporoval pouze programy na výzkum nových výnosnějších odrůd plodin, ale zaměřoval se i na vzdělávání, institucionální rozvoj a na dlouhodobě udržitelné využívání zdrojů v zemědělství.<ref name="waren"></ref>
 
Po návratu do RF v roce 1950 přispěl k „zelené revoluci“ když do jeho portfolia přibylo zemědělství. Nepodporoval pouze programy na výzkum nových výnosnějších odrůd plodin, ale zaměřoval se i na vzdělávání, institucionální rozvoj a na dlouhodobě udržitelné využívání zdrojů v zemědělství.<ref name="waren"></ref>
  
V roce 1954 se  stal viceprezidentem pro přírodní a lékařské vědy. O pět let později opouští RF a stává se viceprezidentem v [[Alfred P. Sloan Foundation]] a v letech 1956 - 1964 je zde správcem.<ref name="rockefeller"></ref>
+
V roce 1954 se  stal viceprezidentem pro přírodní a lékařské vědy. O pět let později opouští RF a stává se viceprezidentem v Alfred P. Sloan Foundation a v letech 1956 - 1964 je zde správcem.<ref name="rockefeller"></ref>
  
Mimo jeho práci pro nadace působil i v panelu [[genetiky]] pro Národní akademii věd. Autorizoval průkopnickou zprávu o biologickém účinku [[radiace]]. V roce 1928 byl zvolen členem americké asociace pro pokrok vědy a v roce 1954 se stal jejím prezidentem. Také byl členem správní rady a předsedou  [[Salk Institute for biological Studies]].<ref name="rockefeller"></ref>
+
Mimo jeho práci pro nadace působil i v panelu genetiky pro Národní akademii věd. Autorizoval průkopnickou zprávu o biologickém účinku radiace. V roce 1928 byl zvolen členem americké asociace pro pokrok vědy a v roce 1954 se stal jejím prezidentem. Také byl členem správní rady a předsedou  Salk Institute for biological Studies.<ref name="rockefeller"></ref>
  
 
Vášeň pro pravděpodobnost  ho v roce 1963 přivedla k vydání knihy [[„Lady Luck: Teorie pravděpodobnosti“]]. V knize Alenka v mnoha jazycích vysvětloval výzvy překladu Alenka v říši divů do téměř 40 jazyků.<ref name="rockefeller"></ref>
 
Vášeň pro pravděpodobnost  ho v roce 1963 přivedla k vydání knihy [[„Lady Luck: Teorie pravděpodobnosti“]]. V knize Alenka v mnoha jazycích vysvětloval výzvy překladu Alenka v říši divů do téměř 40 jazyků.<ref name="rockefeller"></ref>
Řádek 26: Řádek 26:
 
[[File:Shannon communication system.svg|thumb|vpravo|Shannon - Weaver komunikační model]]
 
[[File:Shannon communication system.svg|thumb|vpravo|Shannon - Weaver komunikační model]]
  
V roce 1948 s kolegou [[Claudem Shannonem]] vydali interdisciplinární  knihu s názvem  [[„Matematická teorie komunikace“]]. Termín Shannon-Weaver byl široce přijat v sociálních vědách v oblastech jako je vzdělávání, [[komunikační vědy]], [[organizační analýza]], [[psychologie]] atd. Na druhou stranu v té samé době docházelo ke kritice ze strany společenských věd z důvodu neschopnosti vzít v úvahu kontext společenských procesů a povahu lidské komunikace.<ref name="model"><i>Shannon and Weaver Model of Communication | Communication Theory</i> [online]. [cit. 2016-1-3]. Dostupné z: http://communicationtheory.org/shannon-and-weaver-model-of-communication/</ref>
+
V roce 1948 s kolegou [[Claude Shannon]] vydali interdisciplinární  knihu s názvem  [[„Matematická teorie komunikace“]]. Termín Shannon-Weaver byl široce přijat v sociálních vědách v oblastech jako je vzdělávání, [[komunikační věda]], [[organizační analýza]], [[psychologie]] atd. Na druhou stranu v té samé době docházelo ke kritice ze strany společenských věd z důvodu neschopnosti vzít v úvahu kontext společenských procesů a povahu lidské komunikace.<ref name="model"><i>Shannon and Weaver Model of Communication | Communication Theory</i> [online]. [cit. 2016-1-3]. Dostupné z: http://communicationtheory.org/shannon-and-weaver-model-of-communication/</ref>
  
 
[[Shannon a weaver model]] efektivně rozvíjí komunikaci mezi odesílatelem a příjemcem. Také objevili faktory ovlivňující proces komunikace s názvem „šum“. Původně byl model vyvinut s cílem zlepšit technickou komunikaci. Později je ale široce používán v oblasti komunikace. Model se zabývá různými pojmy jako informační zdroj, vysílač, šum, kanál, zpráva, přijímač, místo určení informace, kódování a dekódování.<ref name="model"></ref>
 
[[Shannon a weaver model]] efektivně rozvíjí komunikaci mezi odesílatelem a příjemcem. Také objevili faktory ovlivňující proces komunikace s názvem „šum“. Původně byl model vyvinut s cílem zlepšit technickou komunikaci. Později je ale široce používán v oblasti komunikace. Model se zabývá různými pojmy jako informační zdroj, vysílač, šum, kanál, zpráva, přijímač, místo určení informace, kódování a dekódování.<ref name="model"></ref>

Verze z 28. 1. 2016, 22:00

Warren Weaver (1894 - 1978) byl americký vědec, matematik a správce vědy.

Mládí

Syn lékárníků vyrůstající ve Wisconsinu. Původně se chtěl stát inženýrem, ale vlivem svého učitele Max Mason se stal matematikem a fyzikem. Druhý učitel, který ovlivnil Warrena byl Charles Slitcher, profesor matematiky na University of Wiscounsin. Bakalářský titul dodělal v roce 1916 a magisterský následující rok. Poté nastoupil na doktorské studium.[1]

Kromě práce na doktorátu se Weaver věnoval i dalším činnostem. Byl profesorským asistentem matematiky na Throop Polytechnic Institute v Pasadeně. Mezi roky 1917 a 1919 sloužil v amerických vzdušných silách a v tomto roce se také oženil. Vzal si Mary Hemenway a měli spolu dvě děti.[1]

Po dokončení válečné služby v amerických vzdušných silách se vrátil do Throop Polytechnic Instutu, kde působil ještě rok, než se vrátil na univerzitu do Wisconsinu, aby dokončil doktorát. Titul Ph.D. získal v roce 1921. Poté byl jmenován předsedou matematické fakulty, aby se stal plnohodnotným profesorem. Na této pozici pracoval v letech 1928 až 1932. V tuto dobu také spolupracoval s univerzitou v Mason, kde napsal vědeckou práci „Elektromagnetické pole“, která byla publikována v magazínu univerzity v Chicagu v roce 1929.[1]

Práce, dílo a objevy

Weaver ale nebyl kreativní matematik a nejraději řešil problémy, které mu nosili kolegové z jiných fakult. Jeho přáním bylo založit fakultu aplikované matematiky, konkrétně sloužící vědcům. Bohužel se nepodařilo přesvědčit univerzitu, že je to dobrý a přínosný nápad.

V roce 1913 vznikla Rockefellerova nadace (dále jen RF), kde v letech 1928 až 1929 pracoval jako ředitel divize přírodních věd Max Mason, který kdysi Weavera přivedl k matematice. V roce 1929 se Mason stal ředitelem celé nadace a na své místo doporučil Weavera. Ten nabídku přijal a zůstal zde až do roku 1957.[2]

Weaver se pravděpodobně nejvíce proslavil v době druhé světové války, kdy v letech 1943 až 1946 působil u amerického letectva. Organizoval úsek národního obranného výzkumného výboru. Skutečně důležitým pokrokem byla spolupráce s Bellovou telefonickou laboratoří. Vyvinuli elektronickou protiletadlovou obranu. Na základě těchto úspěchů Weaver později založil panel aplikované matematiky, kde interdisciplinární týmy matematiků, ekonomů a statistiků rozvíjeli inovativní technologie sekvenční analýza a operační výzkum.[1]

Po návratu do RF v roce 1950 přispěl k „zelené revoluci“ když do jeho portfolia přibylo zemědělství. Nepodporoval pouze programy na výzkum nových výnosnějších odrůd plodin, ale zaměřoval se i na vzdělávání, institucionální rozvoj a na dlouhodobě udržitelné využívání zdrojů v zemědělství.[1]

V roce 1954 se stal viceprezidentem pro přírodní a lékařské vědy. O pět let později opouští RF a stává se viceprezidentem v Alfred P. Sloan Foundation a v letech 1956 - 1964 je zde správcem.[2]

Mimo jeho práci pro nadace působil i v panelu genetiky pro Národní akademii věd. Autorizoval průkopnickou zprávu o biologickém účinku radiace. V roce 1928 byl zvolen členem americké asociace pro pokrok vědy a v roce 1954 se stal jejím prezidentem. Také byl členem správní rady a předsedou Salk Institute for biological Studies.[2]

Vášeň pro pravděpodobnost ho v roce 1963 přivedla k vydání knihy „Lady Luck: Teorie pravděpodobnosti“. V knize Alenka v mnoha jazycích vysvětloval výzvy překladu Alenka v říši divů do téměř 40 jazyků.[2]

Shannon-Weaver

Shannon - Weaver komunikační model

V roce 1948 s kolegou Claude Shannon vydali interdisciplinární knihu s názvem „Matematická teorie komunikace“. Termín Shannon-Weaver byl široce přijat v sociálních vědách v oblastech jako je vzdělávání, komunikační věda, organizační analýza, psychologie atd. Na druhou stranu v té samé době docházelo ke kritice ze strany společenských věd z důvodu neschopnosti vzít v úvahu kontext společenských procesů a povahu lidské komunikace.[3]

Shannon a weaver model efektivně rozvíjí komunikaci mezi odesílatelem a příjemcem. Také objevili faktory ovlivňující proces komunikace s názvem „šum“. Původně byl model vyvinut s cílem zlepšit technickou komunikaci. Později je ale široce používán v oblasti komunikace. Model se zabývá různými pojmy jako informační zdroj, vysílač, šum, kanál, zpráva, přijímač, místo určení informace, kódování a dekódování.[3]


Závěr života

Jako uznání mimořádného přínosu Warrena Weavera pro Rockefellerovu nadaci a pro vědu v roce 1989 nadace uvedla nový program přátel Warrena Weavera. Přáteli RF jsou nadaní jednotlivci, kteří v nadaci strávili jeden rok na stáži a svými nevšedními pohledy přispěli k rozvoji různých oblastí ve kterých nadace působí.[2]

Warren Weaver zemřel v roce 1978 v New Milford, Connecticut. Doklady Warrenova výzkumu lze zkoumat v Rockefellerově archivačním centru. Deníky jsou digitalizovány a jsou on-line přístupné ve sbírkách archivačního centra.[2]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 Biographical memoirs. Washington, DC: National Academy Press, 1987.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 100 Years: The Rockefeller Foundation | Biography | Warren Weaver [online]. [cit. 2016-1-3]. Dostupné z: http://rockefeller100.org/biography/show/warren-weaver
  3. 3,0 3,1 Shannon and Weaver Model of Communication | Communication Theory [online]. [cit. 2016-1-3]. Dostupné z: http://communicationtheory.org/shannon-and-weaver-model-of-communication/

Použitá literatura

Biographical memoirs. Washington, DC: National Academy Press, 1987.

Externí odkazy

Weaver na anglické wikipedii
Shannon weaver model na anglické wikipedii
Weaver na britanice

Související články

Shannon a weaver model

Zdroje obrázků

Wikimedia Commons

Klíčová slova

Warren Weaver, matematik, fyzik, protiletadlová obrana, komunikační model