Iniciativa i2010

V roce 2005 Evropská rada konstatovala, že došlo spíše k opačnému efektu, než ten, který si předsevzali v předchozích programech, a sice překonat svoji konkurenci, zejména pak USA a nově i Japonsko. Proto téhož roku vznikla nová iniciativa i2010 – Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost, která měla nadále naplňovat cíle Lisabonské strategie.

Cíle této iniciativy byly již skromnější:

  • podpora růstu zaměstnanosti a vznik lepších pracovních míst,
  • dokončení budování jednotného informačního prostoru,
  • nadále trvající tvorba informační společnosti pro občany EU,
  • podpora a usnadnění využívání evropského kulturního a vědeckého obsahu online,
  • zpřístupnění evropského vědeckého a kulturního dědictví na Internetu prostřednictvím vícejazyčného prostředí, za
  • předpokladu dodržování autorských práv a podle nejnovějších obchodních modelů

A díky tomu všemu se Evropa měla stát lákavějším cílem pro investice a inovace.[1]

Hlavním úkolem této iniciativy bylo dosáhnutí snazšího využívání evropských online zdrojů. „Digitálními knihovnami se rozumí organizované sbírky digitálního obsahu zpřístupněné veřejnosti. Mohou obsahovat digitalizovaný materiál, například digitální kopie knih a jiných "fyzických" materiálů z knihoven a archivů. Rovněž mohou být založeny na informacích, které již byly v digitálním formátu vytvořeny. To je ve stále větší míře případ vědeckých informací, kdy jsou v digitálních úložištích uloženy digitální publikace a obrovská množství informací. Tato iniciativa pokrývá obě strany – digitalizovaný i původní digitální materiál.“[2] Financování iniciativy pocházelo z programů MODINIS, eTEN, eContent Plus a ze 6. rámcového programu a po jejich ukončení ze 7. rámcového programu a z programu na podporu konkurenceschopnosti CIP.[3]

Tři hlavní priority této iniciativy:

  • jednotný informační prostor
  • inovace a investice
  • informační společnost[3]


„V roce 2005 se rozhodlo o vytvoření virtuální evropské knihovny. Cílem této knihovny mělo být zpřístupnění evropských kulturních a vědeckých záznamů všem občanům EU. Evropská komise přispěla k tomuto plánu prostřednictvím své hlavní iniciativy i2010 týkající se digitálních knihoven.“[3] V roce 2006 byla na základě požadavků komise i2010: Digitální knihovny vytvořena Skupina odborníků na vysoké úrovni (High Level Expert Group on Digital Libraries), kterou tvořili zástupci zemí EU, konkrétně zástupci kulturních institucí, nositelé autorských práv, odborníci z pole informačních technologií a akademických obcí. Společně tito zástupci tvořili „koncenzus v otázkách týkajících se organizačních, právních a technických záležitostí digitalizace a online zpřístupnění evropského kulturního dědictví“[1], tedy jinými slovy zajišťovali koordinaci mezi vnitrostátními veřejnými orgány v oblastech souvisejících s iniciativou i2010. Skupina fungovala jako poradní orgán v oblasti evropské informační politiky a digitálních knihoven.[3] V roce 2010 k ukončení své činnosti vydala Skupina odborníků na vysoké úrovni závěrečnou zprávu Digitální knihovny: problémy a doporučení pro budoucnost, kde byly shrnuty všechny dosažené výsledky této Skupiny a problémy, které by bylo dobré do budoucna řešit.

Za své pracovní období se Skupině podařilo dosáhnout těchto výsledků:

  • vytvořit doporučení pro osiřelá díla a uvést myšlenku tvorby databáze osiřelých děl
  • „vyvinout model pro digitalizaci a online zpřístupnění děl již nepřístupných na trhu“[1]
  • prosazení výjimky při zhotovování kopie pro účely ochrany dokumentu
  • začlenění web-harvestingu a povinného výtisku „pro elektronické dokumenty do politiky členských států“[1]

V činnosti dohlížení na vývoj a potřeby portálu Europeana nadále pokračovala tříčlenná Reflexní skupina pro online zpřístupnění evropského kulturního dědictví (Comité des Sages on bringing our cultural heritage online), jejímž cílem bylo mimo jiné zvýšit vliv digitalizace dokumentů na evropskou ekonomii a společnost. Jejím vstupním dokumentem byla zpráva The New Renaissance, která krom jiného obsahovala sdělení, že je „potřeba hledat řešení, díky němuž by uchování a ochrana kulturního dědictví […] probíhala bez výběru.“[1] Vzhledem k ekonomice členských států ale tento záměr není zcela uskutečnitelný, nelze digitalizovat vše bez předchozího výběru.


eContentplus

V oblasti online zpřístupnění kulturního dědictví byl dalším významným programem program eContentplus, který přímo navazoval na program eContent (spadající do iniciativy eEurope).[1] Program eContentplus již patří do iniciativy i2010. Úkolem tohoto programu bylo zpřístupnění digitálního obsahu veřejnosti a zajištění vícejazyčného přístupu k tomuto obsahu. Program eContentplus měl tři tematické oblasti:

  • zeměpisné informace – cílem bylo zvýšit využívání digitálních geografických informací občany, veřejným sektorem a soukromými společnostmi
  • digitální knihovny – cílem této oblasti bylo zpřístupnění digitálních sbírek prostřednictvím jak kulturních a vzdělávacích institucí, tak soukromých správců (např. vydavatelů obsahu)
  • vzdělávací obsah – tato oblast se zaměřovala na digitální obsah, který by byl využitelný při všech typech výuky[3]


MICHAEL

Projekt MICHAEL byl základním stavebním prvkem aktivit, které předcházely vzniku portálu Europeana a jejichž výstupem byla právě Europeana. Tento projekt vznikl v roce 2004 a později na něj navázal projekt MICHAEL Plus, do kterého se zapojila i Česká republika. Společným úkolem těchto dvou projektů bylo shromažďování informací o digitálních sbírkách kulturního dědictví. Pro tento účel byla vytvořena databáze, ve které se ze seznamu sbírek dalo přejít pomocí hypertextového odkazu přímo na stránky určité instituce, která tyto sbírky uchovávala. Projekt MICHAEL Plus byl uzavřen v roce 2008, avšak sdružení Michael Culture Association nadále existuje a je jedním z partnerů portálu Europeana, který se podílí na jejích aktivitách.[1]


Europeana

Europeana logo black

„Impulsem ke zvýšení aktivity Evropské komise ve věci digitalizace a online zpřístupnění evropského kulturního dědictví a poměrně rychlému spádu událostí bylo oznámení společnosti Google o spolupráci s evropskými univerzitními knihovnami a tudíž obava ze zahlcení anglosaským obsahem a vidina přesunu některých částí kulturního dědictví do soukromého sektoru, což by znevýhodnilo ekonomické přínosy evropských programů zaměřených v digitalizaci podobným směrem.“[1]

Projekt Europeana vznikl v roce 2007 a trval dva roky. Jeho hlavním cílem bylo vytvoření portálu Europeana, který by sloužil jako centrální přístupový bod ke kulturnímu dědictví uloženému v evropských paměťových institucích. Samotný portál byl spuštěn v roce 2008. Byl financován z programu eContentplus a vycházel z výsledků předchozích projektů (např. TEL – The European Library) a ze spolupráce knihoven. „Projekt řídila Národní knihovna Nizozemska a dohlížela na něj Nadace Evropské digitální knihovny (European Digital Library Foundation).“[3]

Hlavními zdroji digitalizovaného materiálu byly zpočátku fondy předchozích programů (TEL) a některých paměťových institucí. „[…] Evropské orgány ve snaze rychle rozšiřovat obsah portálu vyzývaly členské státy k rozsáhlejší digitalizaci fondů […].“[1] Je zde tedy evidentní snaha o kvantitu. A skutečně množství digitalizovaných objektů zpočátku rapidně vzrůstal. Při spuštění portálu v roce 2008 se zde nacházely dva miliony digitálních objektů, v polovině roku 2010 to bylo již šest milionů, v polovině roku 2012 byl umožněn přístup k více než 23 milionům objektů.[1] V současnosti Europeana zpřístupňuje více než 53 milionů digitálních objektů, (obrazy, mapy, audio a video záznamy, knihy a další artefakty) pocházejících z celé Evropy.

Europeana měla shromažďovat a následně zpřístupňovat kulturní dědictví ze sbírek evropských knihoven, archivů, muzeí a audiovizuálních sbírek. Proto byla zpočátku představována jako Europeana – evropská digitální knihovna, muzeum a archiv. I zde byl kladen důraz na vícejazyčný přístup – základní verze byla dostupná v němčině, angličtině a francouzštině a postupně byly přidávány další jazyky členských zemí. Europeana je výsledkem dlouholetých snah a spolupráce evropských států v oblasti shromáždění a zpřístupnění kulturního dědictví a sbírek všech paměťových institucí jako celku a to za účelem dosažení snadného přístupu a jejich plného využití.[3]


Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  2. ↑ i2010: Digitální knihovny. Knihovna plus [online]. 2005, č. 2 [cit. 2016-05-21]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus51/digitalni_knihovnyEU.htm>. ISSN 1801-5948.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „kvasova“ použit vícekrát s různým obsahem

Použité zdroje

  • VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  • i2010: Digitální knihovny. Knihovna plus [online]. 2005, č. 2 [cit. 2016-05-21]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus51/digitalni_knihovnyEU.htm>. ISSN 1801-5948.
  • KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová.

Související články

Externí odkazy

Europeana

Klíčová slova

kulturní zdroje, digitalizace, Europeana, digitální knihovna, informační politika

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Iniciativa_i2010&oldid=34880“