Motivace dospělých ke vzdělávání

Success-784357.jpg

Dle Petera Jarvise potřebu vzdělávání (dále jen učení) pociťuje člověk v případě, že jeho dosažené vědění neumožňuje vyrovnání se s aktuální situací, zejména v období změn. [1] Svět je velice dynamickým systémem podléhajícím společenským, technologickým a jiným změnám, proto je neustálé (celoživotní) vzdělávání se nezbytností pro správnou adaptaci a orientaci jedince v něm. V celospolečenském pohledu také můžeme učení považovat za jednu z významných cest k řešení současných problémů existence lidstva a chápat jej jako nezbytný předpoklad prosperity společnosti i její sociální stability.[2] Jen toto obecné povědomí o nutnosti stálého učení a vzdělávání se však dospělého jedince samo o sobě k této činnosti nepřiměje.

Motivace

Motivace je postulovaný proces, určující zaměření (zacílení), trvání a intenzitu chování (jednání). V tomto smyslu je to psychologický hypotetický konstrukt, popisující resp. vysvětlující psychologické příčiny chování. Funkcí motivace, jelikož vede k účelnému chování, je pak uspokojování potřeb individua, jež jsou pociťovaným fyzickým či psychickým nedostatkem.

  • motivaci vnitřní - proud motivační energie vyvolaný potřebou vzniklou na základě vnitřní situace jedince, pociťovaným nedostatkem, např. hladovění, sexuální touha apod.
  • vnější motivace - je vyvolána podněty působícími na jedince z jeho vnějšího okolí, např. fyzické napadení. Některé vnější podněty se mohou stát motivátory jednání jen v případě adekvátního vnitřního ladění daného stavem pocitu potřeby, např. potřebu peněz může pociťovat i člověk mající dostatek finančních prostředků na spokojený život, který je ale hrabivý.[3]


Učení

Učení je proces získávání zkušeností obecně a jejich uplatňování v nových situacích. Je to přirozený proces nepřetržité organizace chování a prožívání na základě osvojování zkušenosti.

Druhů učení a jejich dělení existuje celá řada, např. od nejjednoduššího (senzomotorického) k nejsložitějšímu (problémové) či učení se vědomostem (dospělý člověk jich nabývá (zejména) prostřednictvím dalšího vzdělávání). Vědomosti mají pro člověka značný význam, jelikož mají důležité funkce:

  • integrační funkci - díky ní se nové pojmy a představy prolínají a spojují s vědomostmi, které jsme dosud nabyly.
  • adaptační funkce - zajišťuje, že získané vědomosti zvyšují naši schopnost orientace v situaci a schopnost efektivního učení se, v čase aktuálním i budoucím
  • regulační funkce - způsobuje, že na základě svých naučených vědomostí o určité skutečnosti se rozhodujeme pro určité cíle, pro tu či onu činnosti

Cílem učení je tedy vytvořit integrovaný systém poznatků a schopností, které mají pomáhat řešit nejrůznější životní problémy.[4]

Motivace dospělých ke vzdělávání vzdělávání se

Autonomy, Mastery, Purpose (11134670423).jpg

Specifikem dospělých ve vztahu k učení (na rozdíl od dětí) je to, že musí mít stanoveny cíle učení se, které jsou motivovány snahou o dosažení osobní rozvoje, prospěchu, uplatnění se, a že ze vzdělávání se musí dospělému plynout nějaký užitek, tzn. řeší jím svou aktuální situaci, potřebu.[2]

  • motivace vnitřní - samotný akt učení, přináší učícímu se potěšení
  • vnější motivace - je dána tlakem z okolí, např. zaměstnavatelem vyžadované zvýšení úrovně jazyka.

Pozn.: Nic nevylučuje možnost, že motivace ke vzdělávání je soutokem obou proudů motivace zároveň.[1]

Motivy

Z výzkumu realizovaného v roce 2005 Miladou Rabušicovou, Romanem Rabušicem a Klárou Šedovou mezi dospělými, kteří se po určité době po dokončení soustavného školního vzdělávání opět začali vzdělávat, vyplývá, že k návratu k formálnímu vzdělávání respondenty vedla v drtivé většině:

  • Motivace vnitřní
  • vyhlídka zlepšení pracovního uplatnění (53 %)
  • osobní rozvoj (25%)
  • Vnějšími podněty
  • požadavek zaměstnavatele (12 %)
  • vliv lidí z okolí (4 %)

Mapováno bylo taktéž vzdělávání neformální - profesní, jazykové, rodinné, volnočasové a občanské vzdělávání, osobnostní rozvoj a práce s PC. Více než polovina dotazovaných osob účastnících se profesního vzdělávání (67 %) k němu byla motivována důvody pracovními, cca pouhá třetina (38 %) však uvedla, že je k tomu vedla motivace vnější. Vnější motivace byla taktéž často (měně než u profesního vzdělávání) uváděna u občanského a volnočasového vzdělávání. Nešlo ale o vnější tlak formou „příkazu“, nýbrž vnější motivací byla blízkost známých osob. Výsostně individuálními a vnitřně motivovanými záležitostmi se ukázaly být práce s PC a jazykové vzdělání. Poslední uvedené zjištění je zajímavé, jelikož tyto dovednosti jsou dnes jedním z hlavních požadavků na trhu práce. Zároveň je tento výstup srozumitelný, neboť je dnes svět otevřeným místem, lidé cestují a přirozeně chtějí disponovat jazykovými schopnostmi. Trendem je také snaha vše co nejvíce zjednodušit a zpřístupnit prostřednictvím PC. Je tedy logické, že dospělí se chtějí s počítačem naučit pracovat i z jiných než pracovních důvodů, pokud neměli možnost se to naučit v mládí.

Obecně se dají z výzkumu vyvodit tyto závěry. Motivace ke vzdělávání je v drtivé většině případů vnitřní. Neformální vzdělávání je dominantně motivováno perspektivou profesního uplatnění, neformální se vztahuje k mimoprofesním cílům.[1]

Bariéry

Motivace dospělého člověka ke vzdělávání muže být narušována bariérami, jejichž výskyt si dospělý uvědomuje. Jedinec pak zvažuje, zda je schopen bariéry překonat a dosáhnout úspěchu, což může vést k poklesu motivace či úplnému odrazení od dalšího vzdělávání.

  • bariéry vnější (situační) - aktuální situace jedince (např. nedostatek peněz, časová náročnost péče o člena rodiny atd.)
  • bariéry vnitřní (osobnostní) - tkví v negativním vnímání sebe sama jako vzdělávaného (např. nepotřebuji se vzdělávat, mé znalosti a schopnosti stačí, jsem už příliš starý, učení mi nikdy nešlo apod.)
  • bariéry institucionální - překážky nastavené institucemi (např. časově nevyhovující rozvrh hodin ve škole, špatná dopravní dostupnost místa vzdělávání apod.)

Respondenti výše zmíněného výzkumu nejčastěji uváděli, že důvodem jejich neúčasti na dalším vzdělávání je nedostatek finančních prostředků (53 %) a nedostatek času vlivem vysoké zaměstnanosti (48 %). Nejčasněji uváděnou vnitřní bariérou je pocit, že pro respondenty vzdělávání už nemá smysl (49 %). Institucionální překážky byly zmiňovány jen minimálně.[1]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 RABUŠICOVÁ, M. (2008). Učíme se celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita.
  2. 2,0 2,1 PALÁN, Zdeněk. Základu andragogiky. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-58-7.
  3. NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-20-0592-7.
  4. VETEŠKA, Jaroslav a kol. 978-80-87306-04-8. Nové paradigma v kurikulu vzdělávání dospělých. Praha: Educa service, 2009. ISBN 978-80-87306-04-8.

Použitá literatura

  • NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996. ISBN 80-20-0592-7
  • RABUŠICOVÁ, Milada, Ladislav, RABUŠIC, Klára, ŠEDOVÁ. Motivace a bariéry ve vzdělávání dospělých. In: RABUŠICOVÁ, Milada, Ladislav, RABUŠIC. Učíme se celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4779-2
  • VETEŠKA, Jaroslav a kol. Nové paradigma v kurikulu vzdělávání dospělých. Praha: Educa service, 2009. ISBN 978-80-87306-04-8
  • PALÁN, Zdeněk, Tomáš LANGER. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-58-77

Související články

Klíčová slova

učení, motivace, dospělý, bariéry ve vzdělávání