Principy značkovacích jazyků a příklady použití jazyka HTML a XML

Značkovací jazyk je v informatice prostředek, pomocí kterého můžeme rozšířit text o další informace. To se nejčastěji týká struktury, významu a způsobu zobrazování jednotlivých částí textu[1]. Zásadní výhodou značkovacích jazyků je fakt, že pro jeho úpravu není zapotřebí žádný specializovaný program, editovat tak lze i v nejběžnějších textových editorech od Poznámkového bloku až po kancelářský balík Microsoft Office. Lze najít také sofistikovanější aplikace přímo vytvořené na úpravu zdrojových kódů, ty jsou většinou zdarma dostupné (např. PSPad) a to často i s otevřeným zdrojovým kódem.

Značkovací jazyky se vymezují pomocí znaků, které zastávají konkrétní význam. Nejčastěji ve značkovacích jazycích nalezneme symboly < a > s textem uvnitř. Tento text dává jazyku instrukci, jak má následně s danou částí textu nakládat.

Nejznámějšími značkovacími jazyky jsou HTML (HyperText Markup Language) a XML (eXtensible Markup Language)- oba se nejčastěji používají na tvorbu webových stránek.

Koncepce značkovacího jazyka HTML

WWW stránky jsou většinou tvořené v základu právě pomocí HTML (například v kombinaci s tzv. CSS - kaskádovými styly). Při tvorbě stránek se využívá tzv. značek (tagů), které dělíme na[2]:

  • Strukturální značky (např. nadpisy - <h1>)
  • Popisné značky (např. titulek - <title>)
  • Stylistické značky (např. tučné písmo - <b>)

Jako ukázka tvorby a funkčnosti nám bude sloužit následující kód: 

<h1>Ahoj světe!</h1>
<p>Toto je text prvního odstavce, jehož text může být zvýrazněný <b>tučně</b> či například <i>kurzívou</i>.


Dvojice značek začínající <h1> a končící <h1> označuje nadpis první úrovně. Pokud bychom zaměnili číslo 1 za jiné (např. číslo 2), postupovali bychom v nadpisové hierarchii směrem dolů.

Značka <p> označuje odstavec (angl. "Paragraph"), značky <b> a <i> potom zvýrazňují text: <b> jej napíše tučně (angl. "Bold") a <i> kurzívou (angl. "Italic")..

Zmíněné značky jsou obvykle párové, přičemž je třeba každý pár uzavřít. Toho lze docílit znakem lomítko (/), jenž se napíše do druhé značky v páru. V tomto případě tedy <i>takto</i>. Některé značky jsou však nepárové, jako například značka pro vypsání vodorovné čáry: <hr>.

Některé značky mohou obsahovat i další vlastnosti, které určují, jak se má konkrétní značka chovat. Nejběžnějším příkladem je značka pro odkaz, tedy <a>, ke které lze dodat vlastnost href. Ta prohlížeči určí, aby po kliknutí na text otevřel zmíněný odkaz, tedy například dle příkladu níže. V prohlížeči vidíme následující:

Kliknutím na tento odkaz se dostaneme na stránku Příklad.cz

Ve značkovacím jazyce je zapsáno takto:

<a href="http://priklad.cz">Kliknutím na tento odkaz se dostaneme na stránku Příklad.cz</a>

Základní struktura HTML dokumentu

HTML dokument má danou základní strukturu, která má několik bodů, jenž je třeba dodržet[3]:

  • Deklarace typu dokumentu – značka <!DOCTYPE html> sděluje prohlížeči, že otevřel HTML dokument.
  • Kořenový element – prvek html (značky <html> a </html>) – reprezentuje celý dokument.
  • Hlavička dokumentu – prvek head (značky <head> a </head>) – obsahuje metadata, která se vztahují k celému dokumentu. Definuje např. kódování, název dokumentu, autora, popis, klíčová slova, titulek dokumentu nebo kaskádové styly.
  • Tělo dokumentu – prvek body (značky <body> a </body>) – zahrnuje vlastní obsah dokumentu.
<!DOCTYPE html>
<html>
 <head>
  <meta charset="utf-8">
  <title>Titulek stránky</title>
 </head>
 <body>
  <h1>Nadpis stránky</h1>
  <p>Toto je <a href="http://example.com/">odkaz</a> v odstavci.</p>
  <!-- toto je komentář -->
 </body>
</html>

Koncepce značkovacího jazyka XML

XML je obecný značkovací jazyk, který vyvinulo mezinárodní konsorcium W3C. Tento jazyk umožňuje snadné vytváření aplikací pro různé účely a typy dat. Nejčastěji se používá pro serializaci dat a konkuruje dalším známým jazykům, jako například JSON a YAML[4]. Jazyk je tedy především určen pro výměnu dat (mezi tzv. aplikacemi) a také pro publikování dokumentů. Vzhled těchto dokumentů je často definován pomocí kaskádových stylů[5].

Struktura XML musí mít následující vlastnosti:

  • Musí mít právě jeden kořenový (root) element.
  • Neprázdné elementy musí být ohraničeny startovací a ukončovací značkou. Prázdné elementy mohou být označeny tagem „prázdný element“.
  • Všechny hodnoty atributů musí být uzavřeny v uvozovkách – jednoduchých (') nebo dvojitých ("), ale jednoduchá uvozovka musí být uzavřena jednoduchou a dvojitá dvojitou. Opačný pár uvozovek může být použit uvnitř hodnot.
  • Elementy mohou být vnořeny, ale nemohou se překrývat; to znamená, že každý (ne kořenový) element musí být celý obsažen v jiném elementu.

Stejně jako HTML se skládá ze značek, přičemž jako příklad uvádíme fiktivní zápis z výletu: 

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8" ?>
<!-- Poznámka: Toto jsou informace o výletu -->
<výlet>
 <účastníci>
  <osoba jméno="Petr"/>
  <osoba jméno="František"/>
 </účastníci>
 <trasa>
  <start jméno="Liberec"/>
  <cíl jméno="Pardubice"/>
 </trasa>
 <svačina>
  <věc kolik="1">chleba</věc>
  <věc kolik="2">řízek
   <poznámka>Doporučuji dobře zabalit!</poznámka>
  </věc>
 </svačina>
</výlet>


V tomto příkladu je kořenem celé struktury párová značka <výlet>, který obsahuje tři další značky: <účastníci>, <trasa> a <svačina>. Tyto značky dále obsahují další značky. U značky <svačina> také vidíme tzv. vnořenou značku s atributem (<věc>).

Jmenné prostory

Jmenné prostory (angl. "Namespace") umožňují logické sdružování jednoduchých či strukturovaných typů, které spolu souvisejí.

Jako příklad jmenných prostorů můžeme uvést nejčastější System, ke kterému se pojí následující typy[6]:

  • Array - umožňuje práci s poli
  • Console - práce s konzolí
  • Math - třída pro matematické funkce a operace
  • Random - generování náhodných čísel
  • String - práce s řetězci
  • DateTime - struktura pro práci s datem a časem

Odkazy

Reference

  1. ↑ Značkovací jazyky (Markup languages), Management Mania [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/znackovaci-jazyky-markup-languages
  2. ↑ HTML příručka, Jak psát web [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: https://www.jakpsatweb.cz/html/
  3. ↑ PILGRIM, Mark, 2014. Ponořme se do HTML5. Praha: CZ.NIC. CZ.NIC. ISBN 978-80-905802-6-8.
  4. ↑ Co je XML?, 2005. Interval [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: https://www.interval.cz/clanky/co-je-xml/
  5. ↑ XML snadno a rychle, 2001. Zpravodaj ÚVT MU [online]. Brno, 3. února 2003 [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: http://webserver.ics.muni.cz/bulletin/articles/268.html
  6. ↑ Základní prvky jazyka XML: 2. Jmenný prostor (namespace), 2011. Katedra informatiky [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: http://www.cs.vsb.cz/behalek/vyuka/pcsharp/text/ch04s02.html

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Značkovací jazyky, HTML, XML, jmenný prostor

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Principy_značkovacích_jazyků_a_příklady_použití_jazyka_HTML_a_XML&oldid=54044“