Bradfordův zákon

Bradforův zákon, kterému se také někdy říká Bradfordův zákon rozptylu, je bibliometrický zákon objevený Samuelem C. Bradfordem v roce 1934.

Tento zákon poukazuje na závislost mezi konečným počtem dokumentů a rozložením dokumentů v určitých tématických oblastech – nejčastěji se jedná o časopisy. Zákon byl objeven při hledání východiska u problému s rešeršemi v oblasti geofyziky. Díky tomu bylo zjištěno (a jak taky tento zákon udává), že maximum propojených a relevantních článků existuje v minimálním počtu časopisů, které dohromady tvoří „jádro oboru“.

Ve výsledku tedy Bradford konkrétně zjistil, že jím hledané téma lze najít téměř ve 330 časopisech. Tento výsledek poté rozdělil na tři menší skupiny se vzájemně stejným počtem článků.

Následně tedy v každé skupině narůstal počet časopisů v poměru: 1 : n : n²

Využití Bradfordova zákonu v praxi

Celkový počet článků: 690

Počet titulů časopisů: 26

Jádro: 2 (230)

1. Zóna: 6 (230)

2. Zóna: 18 (230)

Výsledný poměr: 1 : 3 : 9

n=3 (číslo jsme získali vydělením počtu titulů v první zóně počtem titulů v jádru.)

Související články

• Bibliometrie
• Zipfovy zákony
• Lotkův zákon