Dokument, informační pramen a informační zdroj: Porovnání verzí
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
==Historický vývoj== | ==Historický vývoj== | ||
− | Z historického hlediska lze s jistou nadsázkou říci, že vznikem písma, někdy před 5 000 lety, byly vytvořeny předpoklady pro shromažďování, zpracování, uchovávání a zpřístupňování kulturního dědictví civilizace v institucích, které nazýváme knihovny. Od hliněných destiček, kamene, papyru a hedvábí, na kterých nacházíme první záznamy dochovaných textů, dospěla civilizace k papíru, který se stal od vynálezu knihtisku efektivním hmotným nosičem informací až do 19. století. S dalším velmi rychlým vývojem nových prostředků lidské komunikace ztratil papír své výlučné postavení. Člověk se naučil uchovávat vedle písemností, obraz1, pohyb2 a zvuk3 a papír přestal být jediným nosičem, na kterém bylo možno informace uchovávat. Filmová technika poskytla metodu mikrofilmování a mikrofišování dokumentů, které byly původně zaznamenány na papíře a tím umožnila tyto dokumenty novým způsobem konzervovat i šířit. Moderní komunikační technologie 20. a 21. století v podobě elektronických médií a Internetu papíru konkurují ještě zřetelněji, dokonce i ve smyslu co nejvíc upozadit papír ve prospěch elektronické komunikace informací a znalostí i pro uchování dokumentů formou digitalizace. Knihovny za posledních 20 let zcela změnily svou tvář tím, jak se vyrovnávají s moderními komunikačními technologiemi. Je jen logické, že nové technologie zpracování informací i nový způsob publikování kladou nové nároky na vymezení výše uvedených termínů „dokument, informační pramen, informační zdroj“. | + | Z historického hlediska lze s jistou nadsázkou říci, že vznikem písma, někdy před 5 000 lety, byly vytvořeny předpoklady pro shromažďování, zpracování, uchovávání a zpřístupňování kulturního dědictví civilizace v institucích, které nazýváme knihovny. Od hliněných destiček, kamene, papyru a hedvábí, na kterých nacházíme první záznamy dochovaných textů, dospěla civilizace k papíru, který se stal od vynálezu knihtisku efektivním hmotným nosičem informací až do 19. století. |
+ | |||
+ | S dalším velmi rychlým vývojem nových prostředků lidské komunikace ztratil papír své výlučné postavení. Člověk se naučil uchovávat vedle písemností, obraz1, pohyb2 a zvuk3 a papír přestal být jediným nosičem, na kterém bylo možno informace uchovávat. Filmová technika poskytla metodu mikrofilmování a mikrofišování dokumentů, které byly původně zaznamenány na papíře a tím umožnila tyto dokumenty novým způsobem konzervovat i šířit. | ||
+ | |||
+ | Moderní komunikační technologie 20. a 21. století v podobě elektronických médií a Internetu papíru konkurují ještě zřetelněji, dokonce i ve smyslu co nejvíc upozadit papír ve prospěch elektronické komunikace informací a znalostí i pro uchování dokumentů formou digitalizace. Knihovny za posledních 20 let zcela změnily svou tvář tím, jak se vyrovnávají s moderními komunikačními technologiemi. Je jen logické, že nové technologie zpracování informací i nový způsob publikování kladou nové nároky na vymezení výše uvedených termínů „dokument, informační pramen, informační zdroj“. | ||
+ | |||
+ | ==Charakteristika pojmů== | ||
+ | |||
+ | ===Informační pramen=== | ||
+ | Pojem informační pramen je nadřazen pojmu dokument. Skládá se z nosiče a dat/informací, na něm fixovaných. Nosičem může být energie, nebo hmotný předmět. V případě dokumentu je nosičem hmotný předmět. | ||
+ | |||
+ | ===Obrazový dokument=== | ||
+ | Termín „obrazový dokument“ používáme jako souhrnné označení pro všechny dokumenty, tvořené zobrazeními nebo znázorněními, které komunikovaný obsah vizualizují bezprostředně anebo prostřednictvím určitých značek (symbolů). | ||
+ | Výhodou obrazových dokumentů je, že na rozdíl od textových dokumentů zobrazují skutečnost názorně, srozumitelně a přehledně. | ||
+ | S jejich pomocí lze nahradit skutečnost, získat představu o určitém jevu nebo předmětu. | ||
+ | |||
+ | ===Zvukový dokument=== | ||
+ | Zvukový dokument je tvořen akusticky komunikovatelným záznamem zvuku. Zvukový záznam mluveného projevu dokáže na rozdíl od projevu písemného zachytit intonaci, výslovnost, hlasitost, rychlost a emocionální stránku projevu. | ||
+ | |||
+ | ===Audiovizuální dokument=== | ||
+ | Spojením zvukového a obrazového záznamu vzniká audiovizuální dokument, k jehož vnímání je potřeba příslušné technické zařízení. Obsah dokumentů je touto kombinací prezentován atraktivněji, srozumitelněji a zapamatovatelněji. Patří sem např. zvukové filmy | ||
+ | |||
+ | ===Masmediální dokument=== | ||
+ | Masmediální dokumenty (hromadné sdělovací prostředky) jsou založené na synchronním vysílání a příjmu mluveného projevu, hudby a obrazu – rozhlasové a televizní vysílání. | ||
+ | |||
+ | ===Elektronický dokument=== | ||
+ | Technologie CD-ROM umožnila uchovávat informace v digitální podobě a to v kombinaci všech tří vyjadřovacích prostředků | ||
+ | zároveň - písmem, obrazem i zvukem. Vzniká tak elektronický dokument, nikoliv jako nový typ dokumentu, ale jako moderní forma nosiče a způsobu zaznamenání informací. Stejně tak jako tradiční dokument obsahuje sekvenčně uspořádané informace. | ||
+ | |||
+ | ===Hypertextový dokument=== | ||
+ | Hypertextový dokument lze definovat jako elektronický dokument, který je organizovaný jako nesekvenční dokument, kde jsou informace uloženy v síti uzlů propojených asociativními vazbami. | ||
+ | V hypertextovém dokumentu se čtenář pohybuje po vazbách, které jsou vytvořeny autorem hypertextového dokumentu, a podle vlastního | ||
+ | poznatkového tezauru. Uzly hypertextového dokumentu mohou obsahovat nejen textové informace, grafy, obrázky, ale také zvukové záznamy, video, animovanou sekvenci a může být spuštěn také jiný aplikační program. Zapojením multimediálních prvků do hypertextu vzniklo hypermédium, tj. multimediální hypertext. | ||
+ | |||
+ | ===Elektronický informační zdroj=== | ||
+ | Elektronický informační zdroj se od tradičního dokumentu liší nikoliv obsahem, ale formou záznamu, který je | ||
+ | digitální. Je nezávislý na materiálním nosiči.Všechny tradiční formy dokumentů např. knihy, časopisy, zvukové záznamy, mohou existovat i v elektronické podobě. Ke čtení a manipulaci s elektronickým informačním zdrojem je však zapotřebí | ||
+ | elektronického zařízení – počítač, eventuálně tiskárna. | ||
+ | |||
+ | |||
== Odkazy == | == Odkazy == |
Verze z 8. 11. 2016, 22:20
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
rezervace Miriam Tančiboková
Pojmy dokument, informační pramen a informační zdroj jsou běžně užívanými pojmy ve všech oborech knihovnictví a informační vědy. V běžném hovoru se často považují za synonyma a navzájem se zaměňují.
Historický vývoj
Z historického hlediska lze s jistou nadsázkou říci, že vznikem písma, někdy před 5 000 lety, byly vytvořeny předpoklady pro shromažďování, zpracování, uchovávání a zpřístupňování kulturního dědictví civilizace v institucích, které nazýváme knihovny. Od hliněných destiček, kamene, papyru a hedvábí, na kterých nacházíme první záznamy dochovaných textů, dospěla civilizace k papíru, který se stal od vynálezu knihtisku efektivním hmotným nosičem informací až do 19. století.
S dalším velmi rychlým vývojem nových prostředků lidské komunikace ztratil papír své výlučné postavení. Člověk se naučil uchovávat vedle písemností, obraz1, pohyb2 a zvuk3 a papír přestal být jediným nosičem, na kterém bylo možno informace uchovávat. Filmová technika poskytla metodu mikrofilmování a mikrofišování dokumentů, které byly původně zaznamenány na papíře a tím umožnila tyto dokumenty novým způsobem konzervovat i šířit.
Moderní komunikační technologie 20. a 21. století v podobě elektronických médií a Internetu papíru konkurují ještě zřetelněji, dokonce i ve smyslu co nejvíc upozadit papír ve prospěch elektronické komunikace informací a znalostí i pro uchování dokumentů formou digitalizace. Knihovny za posledních 20 let zcela změnily svou tvář tím, jak se vyrovnávají s moderními komunikačními technologiemi. Je jen logické, že nové technologie zpracování informací i nový způsob publikování kladou nové nároky na vymezení výše uvedených termínů „dokument, informační pramen, informační zdroj“.
Charakteristika pojmů
Informační pramen
Pojem informační pramen je nadřazen pojmu dokument. Skládá se z nosiče a dat/informací, na něm fixovaných. Nosičem může být energie, nebo hmotný předmět. V případě dokumentu je nosičem hmotný předmět.
Obrazový dokument
Termín „obrazový dokument“ používáme jako souhrnné označení pro všechny dokumenty, tvořené zobrazeními nebo znázorněními, které komunikovaný obsah vizualizují bezprostředně anebo prostřednictvím určitých značek (symbolů). Výhodou obrazových dokumentů je, že na rozdíl od textových dokumentů zobrazují skutečnost názorně, srozumitelně a přehledně. S jejich pomocí lze nahradit skutečnost, získat představu o určitém jevu nebo předmětu.
Zvukový dokument
Zvukový dokument je tvořen akusticky komunikovatelným záznamem zvuku. Zvukový záznam mluveného projevu dokáže na rozdíl od projevu písemného zachytit intonaci, výslovnost, hlasitost, rychlost a emocionální stránku projevu.
Audiovizuální dokument
Spojením zvukového a obrazového záznamu vzniká audiovizuální dokument, k jehož vnímání je potřeba příslušné technické zařízení. Obsah dokumentů je touto kombinací prezentován atraktivněji, srozumitelněji a zapamatovatelněji. Patří sem např. zvukové filmy
Masmediální dokument
Masmediální dokumenty (hromadné sdělovací prostředky) jsou založené na synchronním vysílání a příjmu mluveného projevu, hudby a obrazu – rozhlasové a televizní vysílání.
Elektronický dokument
Technologie CD-ROM umožnila uchovávat informace v digitální podobě a to v kombinaci všech tří vyjadřovacích prostředků zároveň - písmem, obrazem i zvukem. Vzniká tak elektronický dokument, nikoliv jako nový typ dokumentu, ale jako moderní forma nosiče a způsobu zaznamenání informací. Stejně tak jako tradiční dokument obsahuje sekvenčně uspořádané informace.
Hypertextový dokument
Hypertextový dokument lze definovat jako elektronický dokument, který je organizovaný jako nesekvenční dokument, kde jsou informace uloženy v síti uzlů propojených asociativními vazbami. V hypertextovém dokumentu se čtenář pohybuje po vazbách, které jsou vytvořeny autorem hypertextového dokumentu, a podle vlastního poznatkového tezauru. Uzly hypertextového dokumentu mohou obsahovat nejen textové informace, grafy, obrázky, ale také zvukové záznamy, video, animovanou sekvenci a může být spuštěn také jiný aplikační program. Zapojením multimediálních prvků do hypertextu vzniklo hypermédium, tj. multimediální hypertext.
Elektronický informační zdroj
Elektronický informační zdroj se od tradičního dokumentu liší nikoliv obsahem, ale formou záznamu, který je digitální. Je nezávislý na materiálním nosiči.Všechny tradiční formy dokumentů např. knihy, časopisy, zvukové záznamy, mohou existovat i v elektronické podobě. Ke čtení a manipulaci s elektronickým informačním zdrojem je však zapotřebí elektronického zařízení – počítač, eventuálně tiskárna.
Odkazy
Literatura
- JEŘÁBKOVÁ, Eva. Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj [online]. 2008 [cit. 2016-11-06]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/61721. Vedoucí práce Barbora Drobíková.
Souvisejíci články
dokument, mezinárodní desetinné třídění, elektronické publikování
Klíčová slova
bibliografie, dokument, digitální dokument, dokumentace, informační pramen, informační zdroj, elektronický informační zdroj, elektronické publikování, mezinárodní desetinné třídění, typologie, datové médium