Dokument, informační pramen a informační zdroj

Pojmy dokument, informační pramen a informační zdroj jsou běžně užívanými pojmy ve všech oborech knihovnictví a informační vědy. V běžném hovoru se často považují za synonyma a navzájem se zaměňují.[1]

Historický vývoj

Z historického hlediska lze s jistou nadsázkou říci, že vznikem písma, někdy před 5 000 lety, byly vytvořeny předpoklady pro shromažďování, zpracování, uchovávání a zpřístupňování kulturního dědictví civilizace v institucích, které nazýváme knihovny. Od hliněných destiček, kamene, papyru a hedvábí, na kterých nacházíme první záznamy dochovaných textů, dospěla civilizace k papíru, který se stal od vynálezu knihtisku efektivním hmotným nosičem informací až do 19. století.

S dalším velmi rychlým vývojem nových prostředků lidské komunikace ztratil papír své výlučné postavení. Člověk se naučil uchovávat vedle písemností, obraz, pohyb a zvuk a papír přestal být jediným nosičem, na kterém bylo možno informace uchovávat. Filmová technika poskytla metodu mikrofilmování a mikrofišování dokumentů, které byly původně zaznamenány na papíře a tím umožnila tyto dokumenty novým způsobem konzervovat i šířit.

Moderní komunikační technologie 20. a 21. století v podobě elektronických médií a Internetu papíru konkurují ještě zřetelněji, dokonce i ve smyslu co nejvíc upozadit papír ve prospěch elektronické komunikace informací a znalostí i pro uchování dokumentů formou digitalizace. Knihovny za posledních 20 let zcela změnily svou tvář tím, jak se vyrovnávají s moderními komunikačními technologiemi. Je jen logické, že nové technologie zpracování informací i nový způsob publikování kladou nové nároky na vymezení výše uvedených termínů „dokument, informační pramen, informační zdroj“.[1]

Charakteristika pojmů

Informační pramen

Pojem informační pramen je nadřazen pojmu dokument. Skládá se z nosiče a dat/informací, na něm fixovaných. Nosičem může být energie, nebo hmotný předmět. V případě dokumentu je nosičem hmotný předmět.

Obrazový dokument

Termín „obrazový dokument“ používáme jako souhrnné označení pro všechny dokumenty, tvořené zobrazeními nebo znázorněními, které komunikovaný obsah vizualizují bezprostředně anebo prostřednictvím určitých značek (symbolů). Výhodou obrazových dokumentů je, že na rozdíl od textových dokumentů zobrazují skutečnost názorně, srozumitelně a přehledně. S jejich pomocí lze nahradit skutečnost, získat představu o určitém jevu nebo předmětu.

Zvukový dokument

Zvukový dokument je tvořen akusticky komunikovatelným záznamem zvuku. Zvukový záznam mluveného projevu dokáže na rozdíl od projevu písemného zachytit intonaci, výslovnost, hlasitost, rychlost a emocionální stránku projevu.

Audiovizuální dokument

Spojením zvukového a obrazového záznamu vzniká audiovizuální dokument, k jehož vnímání je potřeba příslušné technické zařízení. Obsah dokumentů je touto kombinací prezentován atraktivněji, srozumitelněji a zapamatovatelněji. Patří sem např. zvukové filmy.

Masmediální dokument

Masmediální dokumenty (hromadné sdělovací prostředky) jsou založené na synchronním vysílání a příjmu mluveného projevu, hudby a obrazu – rozhlasové a televizní vysílání.

Elektronický dokument

Technologie CD-ROM umožnila uchovávat informace v digitální podobě a to v kombinaci všech tří vyjadřovacích prostředků zároveň - písmem, obrazem i zvukem. Vzniká tak elektronický dokument, nikoliv jako nový typ dokumentu, ale jako moderní forma nosiče a způsobu zaznamenání informací. Stejně tak jako tradiční dokument obsahuje sekvenčně uspořádané informace.

Hypertextový dokument

Hypertextový dokument lze definovat jako elektronický dokument, který je organizovaný jako nesekvenční dokument, kde jsou informace uloženy v síti uzlů propojených asociativními vazbami. V hypertextovém dokumentu se čtenář pohybuje po vazbách, které jsou vytvořeny autorem hypertextového dokumentu, a podle vlastního poznatkového tezauru. Uzly hypertextového dokumentu mohou obsahovat nejen textové informace, grafy, obrázky, ale také zvukové záznamy, video, animovanou sekvenci a může být spuštěn také jiný aplikační program. Zapojením multimediálních prvků do hypertextu vzniklo hypermédium, tj. multimediální hypertext.

Elektronický informační zdroj

Elektronický informační zdroj se od tradičního dokumentu liší nikoliv obsahem, ale formou záznamu, který je digitální. Je nezávislý na materiálním nosiči. Všechny tradiční formy dokumentů např. knihy, časopisy, zvukové záznamy, mohou existovat i v elektronické podobě. Ke čtení a manipulaci s elektronickým informačním zdrojem je však zapotřebí elektronického zařízení – počítač, eventuálně tiskárna.[1]

Nosič a obsah dokumentu

Forma nosiče a prezentace dokumentových informací ovlivňuje charakter komunikovaného obsahu, efektivitu jeho přenosu a způsob percepce, metody zpracování a uchování dokumentu a způsoby jeho informačního využití.

Typové vlastnosti dokumentů

  • hmotná podstata dokumentu – forma nosiče a forma prezentace
  • použité vyjadřovací prostředky – typ zaznamenané informace
  • původnost obsahu dokumentu (původní, sumarizační, odvozené)
  • stupeň zveřejnění obsahu (zveřejněné, nezveřejněné, interní)
  • míra kontinuity dokumentu (periodické, neperiodické)

Formy nosiče

  • arch, karta
  • kartotéka – volně spojený soubor plošných jednotek, např. lístkový katalog
  • kodex – relativně pevně spojený soubor plošných jednotek, např. sešit, brožura
  • svitek – pásek, např. filmový pás, magnetofonový pásek
  • disk – gramodeska, disketa, kompaktní disk

Dokumentové třídy

  • přímo čitelný dokument, např. originál či kopie textu nebo obsahu.
  • mikrografický dokument, např. záznam na mikrofiši, mikrofilm, diapozitiv
  • promítaný dokument, např. filmový pás
  • akusticky reprodukovatelný dokument, např. záznam na audiodisku, gramofonová deska, magnetická páska, audiokazeta, CD-ROM, MP3 aj.
  • videodokument, např. záznam na videokazetě, DVD
  • digitální, resp. elektronický dokument, např. záznam na CD-ROM, on-line, dokument

Analogový dokument

Analogový dokument obsahuje informace ve spojité, nikoliv digitální formě, nelze jej proto duplikovat bez ztráty kvality (např. zvukový záznam na gramofonové desce nebo magnetofonové pásce, filmový záznam, videozáznam systému VHS apod.)

Digitální dokument

Digitální dokument se od tištěných typů dokumentů odlišuje nikoliv obsahovými, ale formálními vlastnostmi, zejména digitálním způsobem záznamu informací a z něho vyplývající větší nezávislostí a oddělitelností obsahu dokumentu od nosiče dat.

Elektronický dokument

Pro účely bibliografického popisu elektronických zdrojů se termínem elektronický dokument označuje zdroj, který obsahuje převážně textová data.[1]

Dokumenty podle typu zaznamenané informace

Dokumenty vizuální dvojrozměrné (grafické)

Písemné, ideografické a obrazové dokumenty nesou společné označení grafický dokument. Grafické dokumenty se podle použité technologie tvorby dělí na rukopisné, tištěné a elektronické.

  • písemné (textové) - Písemný dokument je druh grafického dokumentu, který je tvořený písemným záznamem tj. pomocí soustavy obecně platných znaků, určených na fixování a zrakové (případně hmatové) vnímání jazykového projevu (např. abeceda, číslice, Braillovo písmo, aj. symboly), anebo zvukového projevu (např. noty).
  • ideografické - Ideografický dokument je druh grafické informace, která zaznamenává komunikovaný obsah pomocí ideogramů a jejich znakových systémů (např. mapové značky, dopravní značky, notový zápis atd.).
  • obrazové - Obrazový dokument zachycuje komunikovaný obsah jeho výtvarným, fotografickým, schematickým nebo jiným dvojrozměrným zobrazením. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy).

Dokumenty vizuální trojrozměrné

Trojrozměrným dokumentem rozumíme trojrozměrný artefakt, replika nebo předmět přírodního původu jako předmět bibliografického popisu (např. umělecká díla - sochy apod.; přírodní, technické, historické exponáty v muzejních sbírkách; trojrozměrné hry, plastické modely apod.).

Dokumenty zvukové (auditivní)

Zvukový dokument obsahuje zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa.

Dokumenty strojové

Strojem čitelný dokument je druh dokumentu, na jehož nosiči jsou zaznamenány strojem čitelné informace. Svou funkční podstatou je hybridním druhem dokumentu, který obsahuje složku sociální a strojové informace. Jeho komunikace jako samostatného jevu probíhá ve strojových systémech, při užití (na výstupu) musí však být překódován do některé z forem sociální informace (vizuální, auditivní, audiovizuální).[1]

Definice podle Paula Otleta

První, kdo použil pojem dokument a definoval jej pro dokumentaci, byl Paul Otlet. Aby mohl definovat dokument, musel nejdříve definovat pojem kniha: „Knihy – tímto termínem se rozumí rukopisy a tiskoviny všeho druhu, které v milionech byly vytvořeny nebo publikovány ve formě svazků, periodik, uměleckých publikací – představují ve svém celku zhmotnělou paměť lidstva, do které se den po dni zaznamenávají činy, myšlenky, děje, city, sny, které poznamenaly ducha člověka.“

Pro nový obor dokumentace však už pojem kniha nedostačoval, a proto Otlet zavedl vedle knihy nový pojem - dokument. Tento termín měl postihnout i oblasti, které pojem kniha nepokrývá: „Nejobecnější definice knihy a dokumentu je tato: hmotný nosič určitých rozměrů, eventuálně určitého formátu nebo svitku, na kterém jsou zaznamenány znaky reprezentující intelektuální činnost.“

Mezi dokumenty zařadil i další zdroje informací, které v pojmu kniha nejsou obsaženy:

  • dokumenty samotné - administrativní dokumenty, známky, desky, filmy,…
  • sbírky dokumentů o dokumentech - kartotéka, hemerotéka, diskotéka, filmotéka
  • speciální materiál - lístky, regály, třídníky,…

Grafické a psané záznamy jsou reprezentanty nápadů nebo objektů, ale i samotné objekty lze považovat za „dokumenty“ pokud jste jejich pozorováním získali nějakou informaci.[1]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 JEŘÁBKOVÁ, Eva. Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj [online]. 2008 [cit. 2016-11-06]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/61721. Vedoucí práce Barbora Drobíková.

Zdroj

  • JEŘÁBKOVÁ, Eva. Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj [online]. 2008 [cit. 2016-11-06]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/61721. Vedoucí práce Barbora Drobíková.

Souvisejíci články

Klíčová slova

bibliografie, dokument, digitální dokument, dokumentace, informační pramen, informační zdroj, elektronický informační zdroj, elektronické publikování, mezinárodní desetinné třídění, typologie, datové médium