Logika

Logika (z řeckého λoγoς) zkoumá způsob vyvozování závěrů a způsob předpokladů. V běžné řeči se ,,logikou‘‘ označuje myšlenková cesta, která vedla k daným závěrům.

Logika je účinným nástrojem mnoha vědních disciplín i každodenní mezilidské komunikace.

Logika je jednou z věd, jejichž cílem není předkládat člověku co si má myslet, ale spíše kultivovat jeho myšlení, poskytovat nástroje k zodpovězení otázky, jak může myslet, aby byl v souladu se svými zájmy, potřebami a svým svědomím a aby dosahoval svých „komunikačních“ cílů.

Vývoj logiky

Původně byla součástí filozofie, studující obecně platící zákonitosti myšlení, v současnosti je považována za samostatnou disciplínu (logika klasická). Teoretické základy logiky (logika antická) byly položeny:

• Aristotelem (formalizovaný systém, princip sporu, princip vyloučení třetího, učení o sylogismu)
• Eukleidem (odlišení axiómů od teorémů, první axiomatický systém)
• Stoiky (výroková logika)

a byly rozpracovány ve středověku metodou Scholastiky.

Filozoficky byla středověká logika ovlivněna sporem o povahu univerzálií a ve svých aplikacích byla spjata s teologií.

Na základě středověké logiky byla v 17. století vyvinuta tzv. logika tradiční. F. Bacon položil na počátku novověku základy induktivní logiky (viz též indukce). V následné Leibnizově reformě logiky jsou anticipovány problémy logické syntaxe - logiky matematické a byla vyslovena myšlenka kalkulu. První kroky k uskutečnění Leibnizových myšlenek byly v díle B. Bolzana a G. Boolea, další rozvoj je spjat zejména s J. G. Fregen, D. Hilbertem, B. Russelem, A. N. Whiteheaden, K. Gödelem, A. Tarskim, J. Lukasiwiczem a dalšími.

Zejména pod dojmem výsledků moderních věd (kvantová fyzika), byl probuzen intenzivnější zájem i o logiky staročínské a staroindické, které byly často stavěny na základech odlišných od evropské aristotelské logiky (preferují oproti pojmu kauzality pojem synchronicity, nepracují s principem sporu a vyloučení třetího).

Směry logiky

• Neformální logika - studuje problematiku správné argumentace v přirozeném jazyce.
• Formální logika - definuje a studuje abstraktní odvozovací pravidla (tj. „formy úsudků“), jejichž platnost nezávisí na významu pojmů, které v nich vystupují.
• Matematická logika - ve 20. století se logika stala nástrojem matematiků a matematikové sami se jí začali zabývat. Zajímají se o formální, matematické, vlastnosti logických systémů (jako jsou konsistence, úplnost, splnitelnost, a řada dalších); kvůli tomu pak navrhují alternativní systémy či systematizace (axiomatizace, či formální interpretace) nebo formální rozpracování základních logických aparátů. Pojmem matematická logika se obvykle myslí dvě různé oblasti výzkumu:
• a) aplikace poznatků z oblasti formální logiky na matematiku (např. snaha „vnořit“ matematiku do logiky ve formě konečného systémů axiomů a odvozovacích pravidel);
• b) aplikace matematických struktur a technik ve formální logice (např. teorie modelů, teorie důkazů, apod.)
• Logická sémantika - Fundamentální otázkou logické sémantiky je: "O čem vlastně mluvíme". Ta navrhuje či uplatňuje teorie významu (a jiných relevantních pojmů), které mají podložit zkoumání jazyka pro potřeby jak logiků, tak i lingvistů (nesmíme tu opomenout také problematiku počítačových aplikací zacházejících nějak s jazykem). Teorie významu ve spojení s určitým logickým systémem umožňuje analýzu přirozeného jazyka. Pro zjištění (a zajištění) vyplývání, odvození, závěru z premis je třeba dobře vědět, a tedy zkoumat, o čem se v daných větách určitého argumentu mluví. Je potřeba provádět dostatečné analýzy vět přecházejících v úsudek.

Významní logikové

• Aristoteles
• William Occam
• Gottfried Wilhelm Leibniz
• Bernard Bolzano
• George Boole
• Charles Peirce
• Georg Cantor
• Gottlob Frege
• Giuseppe Peano
• David Hilbert
• Bertrand Russell
• Henry Sheffer
• Emil Post
• Arend Heyting
• Alfred Tarski
• Alonzo Church
• Kurt Gödel
• J. Barkley Rosser
• Stephen Kleene
• Alan Turing

Odkazy

Použitá literatura

• Velký slovník naučný. Praha: Diderot, 1999. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902723-1-2.
• Matematická logika. Teaching: Antonín Kučera [online]. MUNI, 2016 [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/usr/kucera/teaching/logic/log.pdf
• NYTROVÁ, Olga a Marcela PIKÁLKOVÁ. Etika a logika v komunikaci. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007. ISBN 978-80-86723-45-7.

Externí odkazy

• Wikipedia: Logika
• Teaching: Antonín Kučera

Související články

• Logika

Klíčová slova

Pravdivost, Nutná pravda, Logika, Historie logiky, Vývoj Logiky, Přední logikové

Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • prolinkování

V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • pravopis

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.