Média: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 29 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Pojem '''média''', množné číslo slova ''médium'' (latinsky ''střed'' či ''prostředek''<ref name="test">PRAŽÁK, Josef a NOVOTNÝ, František a SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. 19. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 684 s.</ref>), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco '''zprostředkovává'''. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním ''[[informace|informací]]'' či ''zábavy'' a označovat tak může např. datové ''nosiče'' jako jsou knihy či DVD | + | Pojem '''média''', množné číslo slova ''médium'' (latinsky ''střed'' či ''prostředek''<ref name="test">PRAŽÁK, Josef a NOVOTNÝ, František a SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. 19. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 684 s.</ref>), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco '''zprostředkovává'''. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním ''[[informace|informací]]'' či ''zábavy'' a označovat tak může např. datové ''nosiče'' jako jsou knihy či DVD. V současnosti funguje pojem ''média'' nejčastěji jako označení pro ''hromadné sdělovací prostředky'' jako jsou ''[[rozhlas]], [[televize]]'' nebo ''internetové zpravodajství''. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. ''[[masmédia|masmédiích]]''.<ref name="test7">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.</ref> |
| − | == | + | == Typy médií == |
| − | Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. ''technologie'', kterou médium užívá, ''způsob percepce'' či míra ''participace'' příjemců | + | Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. ''technologie'', kterou médium užívá, ''způsob percepce'' či míra ''participace'' příjemců. Média je možné dělit i podle jejich ''přístupnosti'' a typu tohoto přístupu (''on-line'' média), případně rozsahu, v němž se v rámci něj informace šíří (''masmédia''). |
| − | Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie | + | Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. [[Marshall McLuhan]] spatřoval média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací či noční divadelní představení.<ref name="test5">MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.</ref> V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy. |
| − | === | + | ===Z hlediska technologie === |
V souvislosti s datovými ''nosiči'' či ''komunikačními nástroji'', jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na: | V souvislosti s datovými ''nosiči'' či ''komunikačními nástroji'', jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na: | ||
[[File:Cromemco C-10 Personal Computer.jpg|thumb|PC: digitální médium]] | [[File:Cromemco C-10 Personal Computer.jpg|thumb|PC: digitální médium]] | ||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
=== '''Horká a chladná média''' === | === '''Horká a chladná média''' === | ||
| − | Autorem tohoto členění je [[Marshall McLuhan]]. Ten ve své knize ''Jak rozumět médiím (1964)'' obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média | + | Autorem tohoto členění je [[Marshall McLuhan]]. Ten ve své knize ''Jak rozumět médiím (1964)'' obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média na "horká" a "chladná" podle poměru toho nakolik je médium samotné naplněno informacemi a nakolik je jeho uživatel nucen participovat na jejich doplnění. Roli hraje i to, na kolik smyslů toto médium působí. Dělení funguje často ve vztazích: Médium jevící se v určitém srovnání ''horké'' se v jiném může jevit ''chladné''.<ref name="test5"><i>MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.</ref> |
| − | - '''''horká''''' - jsou tzv. ''vysokodefiniční'', tedy naplněna informacemi | + | - '''''horká''''' - jsou tzv. ''vysokodefiniční'', tedy naplněna (faktickými) informacemi. Divák není nucen tolik participovat (např. kniha, rozhlas). |
| − | - '''''chladná''''' - jsou tzv. ''nízkodefiniční'', nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení", více jej vtahuje (např. komiks, televize) | + | - '''''chladná''''' - jsou tzv. ''nízkodefiniční'', nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení souvislosti", více jej vtahuje (např. komiks, televize). |
| − | === | + | === Z hlediska teorie komunikace === |
[[File:Speak Easily (1932) 2.jpg|thumb|Přirozený jazyk: primární médium]] | [[File:Speak Easily (1932) 2.jpg|thumb|Přirozený jazyk: primární médium]] | ||
Podstatou médií je tzv. ''mediace''. Tento jev je jistým druhem [[komunikace]], kdy médium vstupuje mezi dvě a více stran jako prostředník.<ref name="test7">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.</ref> K přenosu informace mezi komunikátorem a recipientem dochází např. za pomoci technologických zařízení<ref name="test6">PAVLŮ, Dušan. Slovník propagace a...z. 1. vyd. Praha: Merkur, 1983, 246 s.</ref>, lidského posla nebo samotného jazyka. Podle druhu této ''mediace'' rozlišujeme:<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> | Podstatou médií je tzv. ''mediace''. Tento jev je jistým druhem [[komunikace]], kdy médium vstupuje mezi dvě a více stran jako prostředník.<ref name="test7">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.</ref> K přenosu informace mezi komunikátorem a recipientem dochází např. za pomoci technologických zařízení<ref name="test6">PAVLŮ, Dušan. Slovník propagace a...z. 1. vyd. Praha: Merkur, 1983, 246 s.</ref>, lidského posla nebo samotného jazyka. Podle druhu této ''mediace'' rozlišujeme:<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> | ||
| Řádek 33: | Řádek 33: | ||
=== '''Klasická a nová média''' === | === '''Klasická a nová média''' === | ||
| − | Pojem ''klasických'' médií prodělává vývoj spolu s tím, jak média stárnou a nabývají statut "''klasického''" často v protikladu k aktuálně ''novým médiím''. | + | Pojem ''klasických'' médií prodělává vývoj spolu s tím, jak média stárnou a nabývají statut "''klasického''" často v protikladu k aktuálně ''novým médiím''. Jako ''klasická'' nebo ''tradiční'' byla dříve označovaná média nevyužívající el. technologii. V současné době bývá pojem ''klasických'' (příp. ''tradičních'') médií chápán jako protiklad k médiím, která využívají ''[[internet]]'' a díky tomu mají zcela jiné parametry dostupnosti v čase i prostoru.<ref name="test4">GREPLOVÁ, Lenka. Informační etika: tradiční versus nová média. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, FF, KISK. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz, Ph.D.</ref> Ta bývají někdy označována jako ''nová'', ale výklad tohoto pojmu může být i podstatně širší. |
[[File:OTVbelweder-front.jpg|167px|thumb|TV: klasické (tradiční) médium]] | [[File:OTVbelweder-front.jpg|167px|thumb|TV: klasické (tradiční) médium]] | ||
| − | - '''''klasická''''' - média, která nevyžadují propojení s ''internetem'' | + | - '''''klasická''''' - média, která nevyžadují propojení s ''internetem'', jsou "''off-line''" (např. ''klasické televizní vysílání, tisk'' a ''rádio'') |
- '''''nová média''''' - (''on-line'') média, která pro své fungování potřebují připojení k ''internetu'' (např. ''internetové zpravodajství'')<ref name="test3">New media. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/New_media</ref> | - '''''nová média''''' - (''on-line'') média, která pro své fungování potřebují připojení k ''internetu'' (např. ''internetové zpravodajství'')<ref name="test3">New media. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/New_media</ref> | ||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
=== '''Masmédia''' === | === '''Masmédia''' === | ||
| − | [[Masmédia]] neboli ''masová média'' jsou dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům | + | [[Masmédia]] neboli ''masová média'' jsou potenciálně dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům v periodicky krátkých intervalech použitelné obsahy informačního a zábavního charakteru. Jsou existenčně závislá na zájmu příjemců a sdělení se v rámci nich šíří jednosměrně z jednoho zdroje k příjemcům.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> Vzhledem ke své rychlosti události nejen monitorují, ale některé i přímo podmiňují.<ref name="test7">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.</ref> |
| − | Prvním masovým médiem byl ''periodický tisk'', později ''rozhlasové a televizní vysílání''. V současnosti vzrůstá obliba ''internetového zpravodajství''. | + | Prvním masovým médiem byl ''periodický tisk'', později ''rozhlasové a televizní vysílání''. V současnosti vzrůstá obliba ''internetového zpravodajství'', ale za masmédium můžeme považovat i internetové stránky s vysokou kumulací uživatelských příspěvků (Youtube). Masmédia jsou nástrojem ''nepřímé komunikace''.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> |
| − | Předmětem diskuze | + | Předmětem diskuze může být vliv digitálních masmédií na mentální a fyzický vývoj člověka. Ten někteří odborníci vyhodnocují jako negativní.<ref name="test9">SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.</ref> |
| − | + | == Funkce médií == | |
| + | [[Soubor:20,000 Year Old Cave Paintings Hyena.png|172px|náhled|vpravo|Média pravěku?]] | ||
| + | z perspektivy příjemce mohou mít média např. tyto funkce: | ||
| + | ===Sociálně-kulturní funkce=== | ||
| + | Média umožnila v rozličných kulturách zaznamenávání informací, jejich sdílení napříč prostorem a v různém čase a tvorbu společného hodnotového systému. Stala se tak i jistým druhem [[sociální komunikace]].<ref name="test7">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.</ref> Pro konkrétní kulturu v konkrétní historické situaci je charakteristický určitý typ této komunikace. Ten je součástí této kultury. <ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> | ||
| − | == | + | ===Socializační funkce=== |
| − | + | Především u masmédií jde hovořit o tom, že i nepřímou jednostrannou komunikací s médiem se příjemce vřazuje do "své" společnosti, s níž toto médium sdílí.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> | |
| − | + | ||
| + | ===Informační a orientační funkce=== | ||
| + | (Mas)média informují své příjemce o aktuálním dění. Umožňují mu orientovat se v probíhajících lokálních a světových událostech.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> | ||
| + | |||
| + | ===Interpretační funkce=== | ||
| + | Masmédia mají moc vytvářet tzv. "veřejné mínění" tím, jaké informace, v jaké koncentraci, sledu atd. předávají. Vytváří představu příjemce o okolním světě. Může tak docházet i k manipulaci a dezinformaci za různými účely či nezáměrně.<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref><ref name="test7">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.</ref> | ||
| + | |||
| + | ===Poznávací (kognitivní) funkce=== | ||
| + | Ať už je to záměrem či ne, může mediovaný obsah rozšířit poznatky příjemce (o jiných kulturách, jazycích, historii atd.).<ref name="test8">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.</ref> | ||
| + | |||
| + | ===Zábavná a rekreační funkce=== | ||
| + | Obsah médií může mít zábavný charakter, sloužit k rozptýlení a vzrušení příjemce, umožnit mu únik z reality. U masmédií může být kvantum těchto zábavných obsahů nenáročné, málo stimulující představivost a vkus příjemce. | ||
| + | <ref name="test10">POSPÍŠIL, Jan a ZÁVODNÁ, Lucie Sára. Mediální výchova. Vyd. 1. Kralice na Hané: ComputerMedia, 2009. s.33-36. ISBN: 978-80-7402-022-3.</ref> | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
| Řádek 67: | Řádek 83: | ||
* SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7. | * SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7. | ||
| − | === | + | === Související články === |
| − | [[masmédia]] [[komunikace]] [[Marshall McLuhan]] [[tisk]] [[televize]] [[rozhlas]] [[internet]] | + | [[masmédia]] |
| + | [[komunikace]] | ||
| + | [[Marshall McLuhan]] | ||
| + | [[tisk]] | ||
| + | [[televize]] | ||
| + | [[rozhlas]] | ||
| + | [[internet]] | ||
=== Klíčová slova === | === Klíčová slova === | ||
| Řádek 74: | Řádek 96: | ||
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]] | [[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]] | ||
| + | [[Kategorie:Nová média a digitální kultura]] | ||
| + | [[Kategorie:Články k ověření učitelem Souček M]] | ||
Aktuální verze z 7. 4. 2017, 08:46
Pojem média, množné číslo slova médium (latinsky střed či prostředek[1]), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco zprostředkovává. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním informací či zábavy a označovat tak může např. datové nosiče jako jsou knihy či DVD. V současnosti funguje pojem média nejčastěji jako označení pro hromadné sdělovací prostředky jako jsou rozhlas, televize nebo internetové zpravodajství. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. masmédiích.[2]
Typy médií
Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. technologie, kterou médium užívá, způsob percepce či míra participace příjemců. Média je možné dělit i podle jejich přístupnosti a typu tohoto přístupu (on-line média), případně rozsahu, v němž se v rámci něj informace šíří (masmédia).
Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. Marshall McLuhan spatřoval média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací či noční divadelní představení.[3] V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy.
Z hlediska technologie
V souvislosti s datovými nosiči či komunikačními nástroji, jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na:
- papírová - média fungující na materiální, převážně tištěné bázi (např. noviny, časopisy - tzv. "tisk")
- digitální - jakákoli média, která informace přenášejí za pomoci komprimace do digitálního formátu (audiální, audiovizuální, fotografické a textové materiály v počítačových sítích)[4]
Horká a chladná média
Autorem tohoto členění je Marshall McLuhan. Ten ve své knize Jak rozumět médiím (1964) obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média na "horká" a "chladná" podle poměru toho nakolik je médium samotné naplněno informacemi a nakolik je jeho uživatel nucen participovat na jejich doplnění. Roli hraje i to, na kolik smyslů toto médium působí. Dělení funguje často ve vztazích: Médium jevící se v určitém srovnání horké se v jiném může jevit chladné.[3]
- horká - jsou tzv. vysokodefiniční, tedy naplněna (faktickými) informacemi. Divák není nucen tolik participovat (např. kniha, rozhlas).
- chladná - jsou tzv. nízkodefiniční, nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení souvislosti", více jej vtahuje (např. komiks, televize).
Z hlediska teorie komunikace
_2.jpg)
Podstatou médií je tzv. mediace. Tento jev je jistým druhem komunikace, kdy médium vstupuje mezi dvě a více stran jako prostředník.[2] K přenosu informace mezi komunikátorem a recipientem dochází např. za pomoci technologických zařízení[5], lidského posla nebo samotného jazyka. Podle druhu této mediace rozlišujeme:[6]
- primární média - nachází uplatnění v přímé komunikaci za jednoty času i místa (např.přirozený jazyk, gesta, mimika intonace)
- sekundární média - jsou nástrojem nepřímé komunikace, druhem záznamu, komunikují v různém čase a na různou vzdálenost (ta, která využívají jakoukoli technologii)
Klasická a nová média
Pojem klasických médií prodělává vývoj spolu s tím, jak média stárnou a nabývají statut "klasického" často v protikladu k aktuálně novým médiím. Jako klasická nebo tradiční byla dříve označovaná média nevyužívající el. technologii. V současné době bývá pojem klasických (příp. tradičních) médií chápán jako protiklad k médiím, která využívají internet a díky tomu mají zcela jiné parametry dostupnosti v čase i prostoru.[7] Ta bývají někdy označována jako nová, ale výklad tohoto pojmu může být i podstatně širší.
- klasická - média, která nevyžadují propojení s internetem, jsou "off-line" (např. klasické televizní vysílání, tisk a rádio)
- nová média - (on-line) média, která pro své fungování potřebují připojení k internetu (např. internetové zpravodajství)[8]
Specifickým druhem médií, která jsou s on-line přístupem v úzké souvislosti jsou sociální média.
Masmédia
Masmédia neboli masová média jsou potenciálně dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům v periodicky krátkých intervalech použitelné obsahy informačního a zábavního charakteru. Jsou existenčně závislá na zájmu příjemců a sdělení se v rámci nich šíří jednosměrně z jednoho zdroje k příjemcům.[6] Vzhledem ke své rychlosti události nejen monitorují, ale některé i přímo podmiňují.[2]
Prvním masovým médiem byl periodický tisk, později rozhlasové a televizní vysílání. V současnosti vzrůstá obliba internetového zpravodajství, ale za masmédium můžeme považovat i internetové stránky s vysokou kumulací uživatelských příspěvků (Youtube). Masmédia jsou nástrojem nepřímé komunikace.[6]
Předmětem diskuze může být vliv digitálních masmédií na mentální a fyzický vývoj člověka. Ten někteří odborníci vyhodnocují jako negativní.[9]
Funkce médií
z perspektivy příjemce mohou mít média např. tyto funkce:
Sociálně-kulturní funkce
Média umožnila v rozličných kulturách zaznamenávání informací, jejich sdílení napříč prostorem a v různém čase a tvorbu společného hodnotového systému. Stala se tak i jistým druhem sociální komunikace.[2] Pro konkrétní kulturu v konkrétní historické situaci je charakteristický určitý typ této komunikace. Ten je součástí této kultury. [6]
Socializační funkce
Především u masmédií jde hovořit o tom, že i nepřímou jednostrannou komunikací s médiem se příjemce vřazuje do "své" společnosti, s níž toto médium sdílí.[6]
Informační a orientační funkce
(Mas)média informují své příjemce o aktuálním dění. Umožňují mu orientovat se v probíhajících lokálních a světových událostech.[6]
Interpretační funkce
Masmédia mají moc vytvářet tzv. "veřejné mínění" tím, jaké informace, v jaké koncentraci, sledu atd. předávají. Vytváří představu příjemce o okolním světě. Může tak docházet i k manipulaci a dezinformaci za různými účely či nezáměrně.[6][2]
Poznávací (kognitivní) funkce
Ať už je to záměrem či ne, může mediovaný obsah rozšířit poznatky příjemce (o jiných kulturách, jazycích, historii atd.).[6]
Zábavná a rekreační funkce
Obsah médií může mít zábavný charakter, sloužit k rozptýlení a vzrušení příjemce, umožnit mu únik z reality. U masmédií může být kvantum těchto zábavných obsahů nenáročné, málo stimulující představivost a vkus příjemce. [10]
Odkazy
Reference
- ↑ PRAŽÁK, Josef a NOVOTNÝ, František a SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. 19. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 684 s.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost: [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.
- ↑ 3,0 3,1 MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099. Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „test5“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ Co jsou digitální média? | Microsoft: TechNet [online]. [cit. 2015-11-4]. Dostupné z: https://technet.microsoft.com/cs-cz/library/what-is-digital-media-2.aspx
- ↑ PAVLŮ, Dušan. Slovník propagace a...z. 1. vyd. Praha: Merkur, 1983, 246 s.
- ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 6,6 6,7 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.
- ↑ GREPLOVÁ, Lenka. Informační etika: tradiční versus nová média. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, FF, KISK. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz, Ph.D.
- ↑ New media. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/New_media
- ↑ SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.
- ↑ POSPÍŠIL, Jan a ZÁVODNÁ, Lucie Sára. Mediální výchova. Vyd. 1. Kralice na Hané: ComputerMedia, 2009. s.33-36. ISBN: 978-80-7402-022-3.
Doporučená literatura pro další studium
- JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.
- MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.
- SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Vydání první. Brno: Host, 2014, 341 stran. ISBN 978-80-7294-872-7.
Související články
masmédia komunikace Marshall McLuhan tisk televize rozhlas internet
Klíčová slova
média, masmédia, komunikace, mediace
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
