Pojetí myšlení v psychologii. Teorie myšlení.: Porovnání verzí

(Dokončeno, přidány teorie myšlení)
Řádek 1: Řádek 1:
−
== Pojem myšlení ==
+
Myšlení je nejsložitější kognitivní proces. Jedná se o mentální děj, při kterém dochází ke zpracování a využívání informací. Úzce souvisí s inteligencí, která určuje úroveň a kvalitu myšlení jedince. Rozdíly jsou patrné především v míře abstraktnosti řešených problémů. (Plháková, 2004)  
−
Psychologický slovník pojem myšlení definuje jako „proces vědomého odrazu skutečnosti“ (Hartl, Hartlová 2000, str. 332). Do tohoto odrazu se přitom zahrnují i objekty, které nejsou přímo dostupné smyslovému vnímání. Podle Nakonečného je myšlení „vývojově vyšší psychická funkce, umožňující dokonalejší poznávání životního prostředí, a tím i dokonalejší adaptaci na životní podmínky“ (1997, str. 115). Plháková jej definuje stručně jako „proces zpracování a využívání informací (2004, str. 262). Říčan navíc dodává, že nám pomáhá účelně jednat (2009). Myšlení nám pomáhá řešit problémy tam, kde už na vyřešení dané situace nestačí instinkty nebo naučené vzorce chování.
 
  
−
Je to poznávací proces, který subjektu umožňuje veškerou komunikaci a interakci s okolím. Díky němu může subjekt chápat a řešit problémy a situace a chápat a uspořádávat vztahy mezi předměty a jejich mentálními reprezentacemi (Nakonečný, 1997). Mezi tyto mentální reprezentace řadíme např. vjemy, představy, pojmy nebo abstraktní znaky. Z vnímané části okolí subjektu se v mysli vytvoří jeho reprezentace, ke které je přiřazen význam (Nakonečný, 1997). Přiřazení významu pomáhá se zařazením do mentálních kategorií (pojmů), které jsou si ve svém významu (jednom nebo více aspektech) podobné. Kromě konkrétních předmětů a událostí se do těchto kategorií zařazují také zkušenosti nebo ideje.Tato kategorizace se též nazývá kognitivní mapa nebo kognitivní reprezentace skutečnosti (Nakonečný, 2004).
+
Základními procesy myšlení jsou:
  
−
== Myšlení a vnitřní řeč ==
+
-       '''Usuzování''' (reasoning) - vytváření logických úsudků
−
Vyšší úrovně myšlení jsou úzce spjaty s jazykem. Některé formy myšlení u lidí probíhají formou vnitřní řeči. Její význam popisují Piaget a Inhelderová tak, že „''řeč znásobuje rozsah a rychlost myšlení''“ (2001, str. 79). Ta není pro okolí slyšitelná, ačkoliv při ní mohou mluvidla vykazovat určitou míru aktivity. Nevyužívá se při ní ovšem běžná slyšitelná forma řeči, ale je zkrácená a využívá představy slov. Touto problematikou se zabýval zejména L. S. Vygotskij. Rozdíl mezi vnitřní a vnější řečí tedy spočívá v tom, že u vnitřní řeči se myšlení (jakožto práce s významy) odehrává s řečí simultánně, kdežto vnější řeč je až zvukovým výsledkem této součinnosti.
 
−
Obor, který se zabývá vztahem jazyka a vědomí, potažmo myšlení, se nazývá psycholingvistika. Z jejího hlediska je vnitřní řeč definována jako „fáze v generování výpovědi, která předchází vnější řeč a tvoří tedy mezistupeň mezi komunikativní intencí mluvčího a realizací ve výpovědi“ (Vygotskij, 2004, str. 51).
 
  
−
Vztah myšlení a vnitřní řeči není konstantní ani z hlediska funkčního, ani časového, neboť např. u šimpanzů, kteří používají jen velmi minimalistické a primitivní verbální komunikaci, je instrumentální myšlení tj. „''chápání mechanických spojení a vymýšlení mechanických prostředků k mechanickým konečným cílům''“ (Vygotskij, 2004, str. 61-62) na velmi vysoké úrovni; stejně tak z hlediska vývoje myšlení se vliv řeči významně mění.
+
-       '''Posuzování''' (judgement) – vytváření statistických úsudků v situacích neurčitosti 
  
−
Vnitřní řeč je tedy velmi významným prvkem procesu myšlení (někdy bývá dokonce s myšlením ztotožňována). Není ještě zcela zjištěno, kdy ve vývoji dítěte se vnější řeč mění ve vnitřní a je využívána k myšlení. Nelze zároveň říci, že by vznikala pouhým snižováním hlasitosti vnější řeči, ani že by šepot měl s vnitřní řečí shodné rysy. Lze však bezpochyby říci, že vzniku vnitřní řeči předchází vnější řečové projevy a že např. ovládnutí gramatických struktur předchází osvojení logických struktur a operací (tj. dítě používá např. vedlejší věty podmínkové předtím, než ovládne podmíněné vztahy) (Vygotskij, 2004).
+
-       '''Rozhodování''' (decision making) – výběr některé z možností na základě toho, co člověk ví a co chce
 +
 
 +
-       '''Řešení problémů''' (problém solving) – aktivita kognitivní povahy, která se skládá z více kroků a jejímž cílem je dosažení určitého specifického řešení nebo cíle
 +
 
 +
-       '''Tvořivost''' (creativity) – produkce nových, užitečných myšlenek, které překračují dosavadní koncepce
 +
 
 +
-       '''Tvorba pojmů a kategorizace''' – proces přiřazování jevů (objektů) do určité skupiny jevů (pojmů)
 +
 
 +
== Dělení myšlení ==
 +
Myšlení můžeme rozdělit dle několika kritérií – podle obsahů s nimiž pracujeme, z hlediska postupu myšlení, z hlediska specifických myšlenkových operací, s nimiž pracujeme nebo z hlediska vývojově psychologického.
 +
 
 +
=== Z hlediska obsahů ===
 +
Pro dělení myšlení podle obsahů s nimiž pracujeme existuje dvojí dělení, a to buď na '''propoziční''' a '''imaginativní''' myšlení nebo na '''konkrétní''', '''názorné''' a '''abstraktní''' myšlení.
 +
 
 +
Propoziční a imaginativní myšlení je rozdělené podle druhu mentálních reprezentací, s nimiž operujeme. Propoziční myšlení je mentální manipulace s propozicemi (výroky) zpravidla vyjádřenými ve verbálním kódu (Plháková, 2004), zatímco imaginativní myšlení je mentální manipulace s nejčastěji zrakovými představami, může se ale jednat i o představy sluchové, se kterými operují například hudební skladatelé (Vobořil, přednášky).
 +
 
 +
Rozdělení myšlení na konkrétní, názorné a abstraktní je dáno podle míry abstrakce objektu, se kterým v myšlení pracujeme. Konkrétní myšlení je manipulace s aktuálně registrovanými senzomotorickými vjemy během senzomotorické činnosti, jako je vaření nebo stavění nábytku. Názorné myšlení pracuje s představami objektů, které nemusíme aktuálně vnímat a využíváme ho např. při plánování přestavby bytu nebo řešení geometrických úloh. Nakonec Abstraktní myšlení operuje se znaky a symboly, což umožňuje i řešení teoretických problémů a úloh. (Plháková, 2004)
 +
 
 +
Ačkoliv jsou kritéria pro rozdělení těchto kategorií jiná, v důsledku je názorné myšlení totožné s myšlením imaginativním, jelikož oba druhy pracují s představami.
 +
 
 +
=== Z hlediska postupu myšlení ===
 +
Dle způsobu řešení problémů dělíme myšlení na '''produktivní''' a '''reproduktivní''' myšlení nebo na '''konvergentní''' či '''divergentní''' myšlení.
 +
 
 +
Autorem pojmů produktivní a reproduktivní myšlení je M. Wertheimer. Produktivní myšlení je charakterizováno změnami perspektivy, které umožňují řešiteli přistupovat k problému novým, někdy převratným způsobem. Výsledkem je pochopení podstaty vztahu situace, tedy vhled. Oproti tomu reproduktivní myšlení je mechanické a využívá opakování známých postupů, které byly dříve účinné. (Cunningham  a MacGregor, 2014)  
 +
 
 +
Autorem pojmů konvergentní a divergentní myšlení J. P. Guilford. Konvergentní neboli sbíhavé myšlení je postup vedoucí k jednomu správnému řešení, umožňuje vyvozovat závěry na základě logického uvažování a používáme ho při řešení problémů s jedním řešením. Divergentní neboli rozbíhavé myšlení je postup vedoucí k velkému počtu myšlenek a nápadů, vyznačuje se tvořivostí a používáme ho při řešení problémů, které několik řešení nebo lze řešení dosáhnout různými způsoby. (Vobořil, přednášky)
 +
 
 +
Hartl a Hartlová (2000) vydělují z hlediska postupu myšlení ještě 2 druhy – myšlení diskurzivní a intuitivní. Myšlení diskurzivní, neboli logicko-deduktivní, získává poznatky a závěry na základě úsudku. Informace procházejí procesem postupného zpracovávání a uvědomování si všech článků logicko-deduktivního řetězce souvislostí jevu nebo situace. Při intuitivním myšlení se naopak jednotlivé články souvislého řetězce procesu dostávají pod práh vědomí, a jeho výsledky a závěry se do vědomí dostávají nečekaně jako vnuknutí. (Hartl & Hartlová, 2000)
 +
 
 +
=== Z hlediska použitých myšlenkových operací ===
 +
Z hlediska myšlenkových operací s nimiž pracujeme můžeme myšlení dělit na '''analytické''' vs. '''syntetické''', '''analytické''' vs. '''intuitivní''', '''induktivní''' vs. '''deduktivní''' a nebo '''analogické''' myšlení.
 +
 
 +
Dělení analytické vs. syntetické chápe jako analytické takové myšlení, při kterém v závěru není obsaženo nic, co by nebylo ve výchozích předpokladech (vybavuji si, jakou barvu má střecha mého domu), jedná se o popis částí určitého celku. Proti němu stoji myšlení syntetické, při kterém závěr není obsažen ve výchozích údajích a výsledkem je tedy něco skutečně nového (přemýšlím, jak lze dosáhnout míru na Blízkém východě). Autorem tohoto dělení je gestalt psycholog Karl Duncker. (Plháková, 2004)
 +
 
 +
Autorem dělení na analytické vs. intuitivní myšlení je pedagogický psycholog Jerome Bruner. Analytické myšlení je podle něj charakteristické postupování krok za krokem a to s uvědoměním obsahu i operací, které tvoří jednotlivé kroky. Intuitivní myšlení v jasně vymezených krocích nepostupuje, ale postupy jsou zpravidla založené na vniknutí do problému implicitně a najednou, proces je málo uvědomovaný a opírá se o znalosti jedince. (Plháková, 2004)
 +
 
 +
Induktivní myšlení je typické zevšeobecňováním, kdy z jednotlivých premis a jevů vytváříme jeden závěr. Využívá přitom myšlenkových operací generalizace a abstrakce. Oproti tomu deduktivní myšlení vyvozuje z všeobecných pravidel závěry pro jednotlivé případy a jevy. (Vobořil, přednášky)
 +
 
 +
=== Z hlediska vývojově psychologického ===
 +
Z hlediska vývojové psychologie je nejvýznamnější teorie kognitivního vývoje Jeana Piageta, který rozděluje kognitivní vývoj dítěte do 4 základních stádií. Kognitivní vývoj probíhá v díky neustálé interakci dítěte s prostředím, která vyvolává dva procesy, kterými je dítě vybaveno, '''asimilaci''' a '''akomodaci'''. Asimilace umožňuje zařazení nových zkušeností do existujících schémat. Díky tomu může člověk zobecňovat vědomosti na základě analogických informací. Akomodace je proces při kterém nové zkušenosti změní nebo vytvoří nové kognitivní struktury a mysl se tak přizpůsobí požadavkům prostředí. Dítě se pomocí těchto procesů snaží dosáhnout rovnováhy (ekvilibra). Rovnováha je ale pomíjivá a člověk je tak při snaze o její dosažení hnán k vývoji. (Thorová, 2015)
 +
 
 +
Pro určitý věk člověka je podle Piageta charakteristická určité stadium kognitivního vývoje a myšlení. '''Senzomotorické stadium''', probíhá do 2 let věku. Dítě v myšlení ještě neoperuje s pojmy, řečí ani s jinými symboly. Je vázáno pouze na pohyb a vjemy a jejich koordinaci v činnosti. Dítě zpočátku provádí nahodilé motorické experimenty, čímž postupně začíná chápat jednoduché vztahy mezi předměty. Zlom představuje pochopení stálosti objektu. Na konci tohoto období se podle Piageta objevuje symbolická funkce, která slouží k vytváření symbolů a v elementární podobě se projevuje tím, že dítě používá při hře různé předměty jako náhradu za jiné (klacek může symbolizovat meč, krabice raketu atd.). Charakteristickým prvkem senzomotorického myšlení je metoda pokus-omyl. (Piaget)
 +
 
 +
'''Předoperační''' '''stadium''' se objevuje u dětí od 2 do zhruba 7 let a je podle Piageta přípravou pro pozdější rozvoj logického myšlení. Dítě už ovládá řeč a může tak v omezené míře manipulovat s verbálními symboly objektů a činností. Toto omezení se projevuje např. centrací, tendencí zaměřit se na velmi nápadný znak objektu a opomíjet ostatní. (Piaget)
 +
 
 +
'''Stadium konkrétních operací''' je období od 7 do zhruba 11 let. Dítě v tomto věku nabude schopnosti mentálně manipulovat s vnitřními reprezentacemi objektů, ale pouze těch konkrétních (může manipulovat s myšlenkami na auta, jídlo, hračky). Posun v myšlení se také projevuje ve schopnosti chápat princip zachování množství a schopnosti reverzibility, dítě umí odhadnou jaké množství tekutiny je shodné, i když je v různých nádobách a že pokud tekutinu přelijeme z jedné nádoby do druhé, můžeme ji přelít i zpět a množství zůstane stejné. (Piaget)
 +
 
 +
Ve '''Stadiu formálních operací''', které se rozvíjí od zhruba 11 let, už dítě zvládá mentálně operovat i s abstraktními pojmy, také už chápe věci, které si samo nezkoušelo. Odpoutává se od bezprostředně vnímaného. Také je schopné zaujmout jiné hledisko než vlastní a to i pokud nepracuje s konkrétními objekty nebo situacemi. (Piaget)
  
 
== Myšlenkové operace ==
 
== Myšlenkové operace ==
−
Srovnávání ('''komparace''') pracuje s podobnostmi a rozdíly mezi různými jevy. Je základem pro vznik pojmů.
+
Myšlenkové operace jsou manipulace s mentálními obsahy za účelem řešení praktických a teoretických problémů. Z hlediska přesnosti můžeme myšlenkové operace rozdělit na '''algoritmy''' a '''heuristiky'''.  
−
 
 
−
"'''Logické''' myšlenkové operace se řídí přesnými pravidly, které nesmíme porušit, chceme-li dospět ke správnému závěru." (Plháková, 2004, str. 269). Výsledky těchto myšlenkových operací jsou tudíž rozděleny pouze na správné a nesprávné. Někdy bývají označovány jako algoritmy a uplatňují se především v matematice a formální logice.
 
  
−
'''Heuristické '''operace neboli zkrácené myšlení hledá zjednodušené cesty řešení problémů. Pohybuje se na škále vhodné - nevhodné.  
+
Algoritmy jsou logické myšlenkové operace řídící se přesnými postupy, které se uplatňují především v matematice, logice a přírodních vědách. Jsou tvořeny sériemi kroků. Pokud kroky dodržíme, dospějeme ke správnému závěru. Příkladem situace využívající algoritmus může být aplikace Pythagorovy věty, ale také odeslání emailu. Obojí vyžaduje dodržení „návodu“. Výsledky lze hodnotit jako pravdivé nebo nepravdivé. (Plháková, 2004) Algoritmy jsou časově i kognitivně náročné, proto lidé při rychlém rozhodování používají spíše heuristiky. (Vobořil, přednášky)
  
−
== Druhy myšlení ==
+
Heuristiky jsou snadno aplikovatelné soubory pravidel, která nám pomáhají problémy zjednodušit a najít řešení. Na rozdíl od algoritmů nezaručují správnost řešení, ale jsou časově i kognitivně úspornější. Jsou založené na zkušenosti, intuici či „selském rozumu“. Výsledky lze hodnotit jako vhodné nebo nevhodné. (Plháková, 2004)
  
−
=== Konvergentní a divergentní ===
+
Dalšími myšlenkovými operacemi jsou '''abstrakce''', což je myšlenkové vyčleňování obecných a podstatných vlastností objektů, '''kategorizace''', tedy myšlenkové zařazování objektů a vjemů do mentálních kategorií podle jejich vzájemné shody a odlišnosti a '''generalizace''', neboli zobecňování, což je myšlenkové vystižení společných vlastností objektů a jejich spojování. Dalšími operacemi jsou '''analýza''' a '''syntéza''', což je myšlenkové dělení celku na části a naopak myšlenkové sjednocování částí v celek. Můžeme vydělit také '''indukci''', to je způsob usuzování z konkrétních případů na obecné zákonitosti a '''dedukci''', což je naopak usuzování z obecných předpokladů (premis) na jednotlivé závěry, přičemž takové odvozování není pouze pravděpodobné, ale jisté. Nakonec ještě vydělujeme myšlenkovou operaci '''srovnávání''', tedy určování míry podobnosti nebo rozdílnosti mezi objekty z hlediska určitého znaku a '''analogii''', tedy způsob usuzování na základě podobnosti s jinými jevy nebo objekty. (Stehlík, přednášky)
−
'''Konvergentní '''myšlení je známé též jako sbíhavé nebo reproduktivní. Řídí se přesnými pravidly a vede k jednomu správnému řešení. Oproti tomu '''divergentní''', neboli rozbíhavé nebo tvořivé myšlení, vytváří celou paletu možností. Nepoužívá algoritmů (známých postupů) jako myšlení konvergentní, ale nalézá nové možnosti řešení. Jedním z důležitých faktorů, působících na divergentní myšlení, je fantazie.
 
  
−
=== Induktivní a deduktivní ===
+
== Vlastnosti myšlení ==
−
'''Induktivní '''myšlení je typické zevšeobecňováním, kdy z jednotlivých premis a jevů vytváříme jeden závěr. Využívá přitom především generalizace a abstrakce. Oproti tomu '''deduktivní '''myšlení vyvozuje z všeobecných pravidel závěry pro jednotlivé případy a jevy. Typickým příkladem deduktivního myšlení jsou sylogismy.  (např. 1. Všichni lidé jsou smrtelní 2. Sókrates je člověk 3. Sókrates je smrtelný). 
+
Individuální variabilita myšlení se projevuje i různou měrou jeho vlastností, jsou to:
  
−
=== Analytické a syntetické ===
+
-       '''Hloubka''' – schopnost proniknout do detailu problému
−
'''Analytické '''myšlení pracuje na principu rozdělení většího celku na menší části. Probíhá strukturovaně, plně vědomě a krok za krokem, což usnadňuje jeho reprodukci. Zahrnuje schopnost vyvozovat mezi jednotlivými částmi spojitosti a strukturovat je (Plháková, 2004).
 
  
−
'''Syntetické '''na rozdíl od analytického myšlení spojuje dílčí části do většího celku. Tento vytvořený celek může být úplným novotvarem. Závěr syntetického myšlení není obsažen ve výchozích údajích, ten tedy novotvarem je (Plháková, 2004).
+
-       '''Šířka''' – obsažnost, projevuje se všestrannými vědomostmi a schopností zvažovat při řešení problému všechny vztahy a souvislosti
  
−
=== Diskurzivní a intuitivní ===
+
-       '''Přesnost''' – logičnost myšlení, schopnost postřehnout a zformulovat problémy úlohy, důsledně postupovat při řešení problému a dodržovat logické principy
−
Myšlení '''diskurzivní''', neboli logicko-deduktivní, získává poznatky a závěry na základě úsudku. Informace procházejí procesem postupného zpracovávání a uvědomování si všech článků logicko-deduktivního řetězce souvislostí jevu nebo situace (Hartl & Hartlová, 2000).
 
  
−
Při '''intuitivním '''myšlení se naopak jednotlivé články souvislého řetězce procesu dostávají pod práh vědomí, a jeho výsledky a závěry se do vědomí dostávají nečekaně jako vnuknutí (Hartl & Hartlová, 2000).
+
-       '''Pružnost''' – schopnost hledat nové, účinné a originální řešení a nepřidržovat se těch známých, ale neúčinných či zastaralých
  
−
=== Senzomotorické, obrazově názorné, pojmově logické ===
+
-       '''Kritičnost''' – schopnost podrobit vlastní názory i názory druhých kritické analýze, posuzovat je nestranně a pronikavě
−
Autorem tohoto pojetí je švýcarský psycholog J. Piaget. Jedná se o vývojové fáze lidské osobnosti, které se však dají vztáhnout i na způsob myšlení charakteristický pro určitý věk člověka.
 
  
−
'''Senzomotorické '''myšlení neoperuje vůbec s pojmy, řečí ani s jinými symboly. Vychází pouze z pohybů a vjemů a užívá senzomotorické koordinace činností. Piaget a Inhelderová dokonce ze senzomotorické inteligence úplně vylučují myšlení (2001). Pracuje na základě asociování podmíněných reflexů k nepodmíněným, které jsou obohaceny vznikem asimilačních schémat, jedná se tedy především o reakce na okolí. Jeho nevýhoda spočívá v tom, že je nuceno přímo sledovat dění a nemůže překročit jeho rychlost. Charakteristickým prvkem senzomotorického myšlení je metoda pokus-omyl. 
+
-                 '''Tvořivost''' – originálnost a nezávislost, pružnost tvorby a myšlenkových obsahů
  
−
'''Obrazově názorné''', neboli vizuální myšlení, je charakteristické především pro děti předškolního věku, což ovšem neznamená, že by nebylo využíváno i později. Je využíváno pro řešení praktických manipulativních problémů, kdy práce s pojmy by neměla význam (např. mentální rotace objektů). Odehrává se v představách prostorových vztahů a možností pohybu. Na rozdíl od pojmově logického myšlení dochází k odstupu od problému, neboť ten je vnitřně vizualizován a dále zpracováván. Opírá se totiž o pamětní reprezentaci skutečnosti (Nakonečný, 2004).). Piaget a Inhelderová dělí obrazné představy na dva typy: reprodukční a anticipační představy, které „''zobrazují pohyby nebo transformace i jejich výsledky, ačkoliv se předtím neúčastnili na jejich realizaci''“ (2001, str. 67). 
+
== Kognitivní omyly ==
 +
Dokončím po zpracování článků usuzování a posuzování
  
−
'''Pojmově logické''' myšlení je charakteristické pro lidský druh. Odpoutává se od bezprostředně vnímaného a konkrétního a místo toho pracuje s pojmy a vztahy mezi nimi. Právě to umožňuje odpoutat myšlení od svalové činnosti (Piaget & Inhelderová, 2001). Vztahy mezi pojmy nám umožňují je uspořádat do hierarchických stromů, které nám pak usnadňují orientaci (Thagard, 2001).
+
== Různé pohledy na myšlení z hlediska jeho racionality ==
 +
Dokončím po zpracování článků usuzování a posuzování
  
−
==== Pojmy ====
+
==Externí nepublikované zdroje==
−
Pojmy definuje Nakonečný jako „''zobecněné poznání o objektech skutečnosti, jejich vlastnostech a vztazích''“ (2004, str. 332). Plháková pojmy definuje přímo jako „''mentální kategorie, do kterých zařazujeme předměty, události, zkušenosti nebo ideje, které jsou si v jednom či více aspektech podobné''“ (2004, str. 265).  
+
Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek doc. PhDr. MUDr. Mgr. Radvana Bahbouha, Ph.D., získané v rámci kurzu Psychologie osobnosti vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.
−
Pojmy nemusí být nutně slovní, ale např. i matematicko-logické. Ty se podle Piageta a Inhelderové „''zakládají na operacích, které jsou abstrahovány z činností s předměty, nikoli z vnímaných předmětů''“ (2001, str. 48). Zde můžeme vidět kontinuálnost vývoje, neboť pojmově logické myšlení zde využívá prvků senzomotorického, které si postupně abstrahuje (obrazově názorné). To nám umožňuje např. počítání bez nutnosti počítání na prstech atd.
 
  
−
=== Konkrétní, názorné a abstraktní ===
+
==Odkazy==
−
'''Konkrétní''', známé též jako praktické myšlení, probíhá při manipulování s vjemy, během činnosti. '''Názorné '''myšlení už pracuje s představami, které jsou nejčastěji vizuálního charakteru, mohou však nabývat i rozměru např. emočního. '''Abstraktní '''myšlení pracuje s pojmy a znaky a umožňuje se zabývat i teoretickými úlohami a problémy.
 
  
−
=== Magické myšlení ===
+
===Reference===
−
Magické myšlení je zvláštní druh myšlení, který patrně pochází z přetrvávající dětské části v psychice dospělých (běžně se vyskytuje u dětí předškolního věku). Yorulmaz, Inozu a Gültepe používají definici, jejímž autorem je J. D. Woolley: „magické myšlení se vztahuje k víře v osobní moc kontrolovat či způsobovat vnější události v reálném světě navzdory kulturně a racionálně přijímaným zákonům kauzality“ (2011, str. 198). Stručnější definice by mohla znít, že magické myšlení je víra, že myšlení se rovná konání. Jedná se o relativně primitivní kognitivní procesy, mezi něž patří např. synkreze (spojování různorodých prvků v jeden celek) nebo princip pars pro toto (záměna části za celek). (Plháková, 2004).
 
−
Ačkoliv se podle Nakonečného (2001) vyznačuje především znaky jako alogičnost, akauzalita a antropomorfizace, řídí se i dvěma svými specifickými zákony. Podle zákona podobnosti sdílejí věci, které se sobě navzájem podobají nebo mají společné znaky, podobné nebo stejné vlastnosti. Dalším zákonem je zákon nákazy. Podle tohoto zákona se může například dotekem přenášet štěstí nebo smůla z člověka na člověka (Koucká, 2005).
 
  
−
== Teorie myšlení ==
+
<references />
  
−
=== gestaltistické pojetí ===
+
===Další doporučená literatura===
−
Přišlo s teorií vhledu. Selze přichází s teorií myšlení jako hledání vztahů mezi cílem a prostředky k jeho dosažení. Lindworský prichází se třemi elementy myšlení: poznání vztahu, aktivní vztahování a abstrakce.
 
  
−
=== funkcionalismus ===
+
*Cain, D. J. & Seeman, J. (2006). ''Humanistická psycholgoie 1. díl: Příručka pro výzkum a praxi''. Praha: Triton.
−
John Dewey chápe myšlení jako proces vytváření a ověřování hypotéz (reflexivní myšlení). Poznatky jsou získávány experimentální cestou.
+
*Cain, D. J. & Seeman, J. (2007). ''Humanistická psycholgoie 2. díl: Příručka pro výzkum a praxi''. Praha: Triton.
 +
*Maslow, A. H. (2014). ''O psychologii bytí.'' Praha: Portál.
 +
*Rogers, C. R. (2014). ''Způsob bytí.'' Praha: Portál.
 +
*Rogers, C. R. (2015). ''Být sám sebou.'' ''Terapeutův pohled na psychoterapii.'' Praha: Portál.
 +
*Rogers, C. R. (2020). ''Teorie a terapie osobnosti.'' Praha: Portál.
  
−
=== behaviorismus ===
+
===Zdroje obrázků===
−
Problematika učení se pojmům, kognitivní mapy. Zabývali se umělou inteligencí a modelováním myšlení na počítačích (Newell, Simon). Podle Rubinštejna je myšlení procesem analyzování a syntetizování, z tohoto se dále odvozuje abstrakce a zobecnění.
 
  
−
=== vývojové pojetí myšlení ===
+
*http://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Rogers#mediaviewer/File:Carlrogers.jpg
−
Se opírá především o teorii Piageta. Vyděluje tři fáze: senzomotorické, obrazově-názorné a logické myšlení."Podstatnou myšlenkovou operací je "kombinační analýza", zásadní obrat ve vývoji myšlení pak znamená stadium formálních operací" (Nakonečný, 2004, str. 358).
+
*http://citywire.co.uk/new-model-adviser/news/book-review-motivation-and-personality-by-abraham-maslow/a501223
  
−
=== kognitivistické pojetí ===
+
===Externí odkazy===
−
Chápe myšlení jako druh účelné konstrukce reality, umožňující přežití. Kognitivní procesy se opírají o organizované dřívější zkušenosti, které vystupují ve funkčních celcích.
 
−
== Zdroje ==
 
−
'''Doporučuji také stručnější zpracování někoho jiného''': https://wikisofia.cz/index.php/My%C5%A1len%C3%AD
 
  
−
Hartl, P. & Hartlová H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.  
+
*Association for Humanistic Psychology – http://www.ahpweb.org/
 +
*Society for Humanistic Psychology, Division 32 of the American Psychological Association – http://www.apa.org/divisions/div32/
  
−
Koucká, P. (2005). Magické myšlení v životě současného člověka (diplomová práce). Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika.
+
===Odkazy na související články===
 +
[[Humanistická psychologie osobnosti]]
  
−
Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie.Praha: Academia.
+
[[Pozitivní psychologie]]
  
−
Nakonečný, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Academia.
+
[[Pozitivní psychologie osobnosti]]
  
−
Piaget, J. & Inhelderová, B. (2001). Psychologie dítěte. Praha: Portál.
+
[[Seberealizace]]
  
−
Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.  
+
[[Abraham H. Maslow]]
  
−
Říčan, P. (2009). Psychologie. Praha. Portál.  
+
[[Carl R. Rogers]]
  
−
Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy – mysl a myšlení. Praha: Portál.
+
===Klíčová slova===
  
−
Vágnerová, M. (2008). Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum.
+
humanistická psychologie, třetí síla v psychologii, humanistické pojetí člověka, sebeaktualizace
  
−
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.
+
[[Kategorie:Dějiny psychologie|*]]
 +
[[Kategorie:Obecná psychologie|*]]
 +
[[Kategorie:Psychologie osobnosti|*]]

Verze z 16. 2. 2022, 09:34

Myšlení je nejsložitější kognitivní proces. Jedná se o mentální děj, při kterém dochází ke zpracování a využívání informací. Úzce souvisí s inteligencí, která určuje úroveň a kvalitu myšlení jedince. Rozdíly jsou patrné především v míře abstraktnosti řešených problémů. (Plháková, 2004)

Základními procesy myšlení jsou:

-       Usuzování (reasoning) - vytváření logických úsudků

-       Posuzování (judgement) – vytváření statistických úsudků v situacích neurčitosti 

-       Rozhodování (decision making) – výběr některé z možností na základě toho, co člověk ví a co chce

-       Řešení problémů (problém solving) – aktivita kognitivní povahy, která se skládá z více kroků a jejímž cílem je dosažení určitého specifického řešení nebo cíle

-       Tvořivost (creativity) – produkce nových, užitečných myšlenek, které překračují dosavadní koncepce

-       Tvorba pojmů a kategorizace – proces přiřazování jevů (objektů) do určité skupiny jevů (pojmů)

Dělení myšlení

Myšlení můžeme rozdělit dle několika kritérií – podle obsahů s nimiž pracujeme, z hlediska postupu myšlení, z hlediska specifických myšlenkových operací, s nimiž pracujeme nebo z hlediska vývojově psychologického.

Z hlediska obsahů

Pro dělení myšlení podle obsahů s nimiž pracujeme existuje dvojí dělení, a to buď na propoziční a imaginativní myšlení nebo na konkrétní, názorné a abstraktní myšlení.

Propoziční a imaginativní myšlení je rozdělené podle druhu mentálních reprezentací, s nimiž operujeme. Propoziční myšlení je mentální manipulace s propozicemi (výroky) zpravidla vyjádřenými ve verbálním kódu (Plháková, 2004), zatímco imaginativní myšlení je mentální manipulace s nejčastěji zrakovými představami, může se ale jednat i o představy sluchové, se kterými operují například hudební skladatelé (Vobořil, přednášky).

Rozdělení myšlení na konkrétní, názorné a abstraktní je dáno podle míry abstrakce objektu, se kterým v myšlení pracujeme. Konkrétní myšlení je manipulace s aktuálně registrovanými senzomotorickými vjemy během senzomotorické činnosti, jako je vaření nebo stavění nábytku. Názorné myšlení pracuje s představami objektů, které nemusíme aktuálně vnímat a využíváme ho např. při plánování přestavby bytu nebo řešení geometrických úloh. Nakonec Abstraktní myšlení operuje se znaky a symboly, což umožňuje i řešení teoretických problémů a úloh. (Plháková, 2004)

Ačkoliv jsou kritéria pro rozdělení těchto kategorií jiná, v důsledku je názorné myšlení totožné s myšlením imaginativním, jelikož oba druhy pracují s představami.

Z hlediska postupu myšlení

Dle způsobu řešení problémů dělíme myšlení na produktivní a reproduktivní myšlení nebo na konvergentní či divergentní myšlení.

Autorem pojmů produktivní a reproduktivní myšlení je M. Wertheimer. Produktivní myšlení je charakterizováno změnami perspektivy, které umožňují řešiteli přistupovat k problému novým, někdy převratným způsobem. Výsledkem je pochopení podstaty vztahu situace, tedy vhled. Oproti tomu reproduktivní myšlení je mechanické a využívá opakování známých postupů, které byly dříve účinné. (Cunningham  a MacGregor, 2014)

Autorem pojmů konvergentní a divergentní myšlení J. P. Guilford. Konvergentní neboli sbíhavé myšlení je postup vedoucí k jednomu správnému řešení, umožňuje vyvozovat závěry na základě logického uvažování a používáme ho při řešení problémů s jedním řešením. Divergentní neboli rozbíhavé myšlení je postup vedoucí k velkému počtu myšlenek a nápadů, vyznačuje se tvořivostí a používáme ho při řešení problémů, které několik řešení nebo lze řešení dosáhnout různými způsoby. (Vobořil, přednášky)

Hartl a Hartlová (2000) vydělují z hlediska postupu myšlení ještě 2 druhy – myšlení diskurzivní a intuitivní. Myšlení diskurzivní, neboli logicko-deduktivní, získává poznatky a závěry na základě úsudku. Informace procházejí procesem postupného zpracovávání a uvědomování si všech článků logicko-deduktivního řetězce souvislostí jevu nebo situace. Při intuitivním myšlení se naopak jednotlivé články souvislého řetězce procesu dostávají pod práh vědomí, a jeho výsledky a závěry se do vědomí dostávají nečekaně jako vnuknutí. (Hartl & Hartlová, 2000)

Z hlediska použitých myšlenkových operací

Z hlediska myšlenkových operací s nimiž pracujeme můžeme myšlení dělit na analytické vs. syntetické, analytické vs. intuitivní, induktivní vs. deduktivní a nebo analogické myšlení.

Dělení analytické vs. syntetické chápe jako analytické takové myšlení, při kterém v závěru není obsaženo nic, co by nebylo ve výchozích předpokladech (vybavuji si, jakou barvu má střecha mého domu), jedná se o popis částí určitého celku. Proti němu stoji myšlení syntetické, při kterém závěr není obsažen ve výchozích údajích a výsledkem je tedy něco skutečně nového (přemýšlím, jak lze dosáhnout míru na Blízkém východě). Autorem tohoto dělení je gestalt psycholog Karl Duncker. (Plháková, 2004)

Autorem dělení na analytické vs. intuitivní myšlení je pedagogický psycholog Jerome Bruner. Analytické myšlení je podle něj charakteristické postupování krok za krokem a to s uvědoměním obsahu i operací, které tvoří jednotlivé kroky. Intuitivní myšlení v jasně vymezených krocích nepostupuje, ale postupy jsou zpravidla založené na vniknutí do problému implicitně a najednou, proces je málo uvědomovaný a opírá se o znalosti jedince. (Plháková, 2004)

Induktivní myšlení je typické zevšeobecňováním, kdy z jednotlivých premis a jevů vytváříme jeden závěr. Využívá přitom myšlenkových operací generalizace a abstrakce. Oproti tomu deduktivní myšlení vyvozuje z všeobecných pravidel závěry pro jednotlivé případy a jevy. (Vobořil, přednášky)

Z hlediska vývojově psychologického

Z hlediska vývojové psychologie je nejvýznamnější teorie kognitivního vývoje Jeana Piageta, který rozděluje kognitivní vývoj dítěte do 4 základních stádií. Kognitivní vývoj probíhá v díky neustálé interakci dítěte s prostředím, která vyvolává dva procesy, kterými je dítě vybaveno, asimilaci a akomodaci. Asimilace umožňuje zařazení nových zkušeností do existujících schémat. Díky tomu může člověk zobecňovat vědomosti na základě analogických informací. Akomodace je proces při kterém nové zkušenosti změní nebo vytvoří nové kognitivní struktury a mysl se tak přizpůsobí požadavkům prostředí. Dítě se pomocí těchto procesů snaží dosáhnout rovnováhy (ekvilibra). Rovnováha je ale pomíjivá a člověk je tak při snaze o její dosažení hnán k vývoji. (Thorová, 2015)

Pro určitý věk člověka je podle Piageta charakteristická určité stadium kognitivního vývoje a myšlení. Senzomotorické stadium, probíhá do 2 let věku. Dítě v myšlení ještě neoperuje s pojmy, řečí ani s jinými symboly. Je vázáno pouze na pohyb a vjemy a jejich koordinaci v činnosti. Dítě zpočátku provádí nahodilé motorické experimenty, čímž postupně začíná chápat jednoduché vztahy mezi předměty. Zlom představuje pochopení stálosti objektu. Na konci tohoto období se podle Piageta objevuje symbolická funkce, která slouží k vytváření symbolů a v elementární podobě se projevuje tím, že dítě používá při hře různé předměty jako náhradu za jiné (klacek může symbolizovat meč, krabice raketu atd.). Charakteristickým prvkem senzomotorického myšlení je metoda pokus-omyl. (Piaget)

Předoperační stadium se objevuje u dětí od 2 do zhruba 7 let a je podle Piageta přípravou pro pozdější rozvoj logického myšlení. Dítě už ovládá řeč a může tak v omezené míře manipulovat s verbálními symboly objektů a činností. Toto omezení se projevuje např. centrací, tendencí zaměřit se na velmi nápadný znak objektu a opomíjet ostatní. (Piaget)

Stadium konkrétních operací je období od 7 do zhruba 11 let. Dítě v tomto věku nabude schopnosti mentálně manipulovat s vnitřními reprezentacemi objektů, ale pouze těch konkrétních (může manipulovat s myšlenkami na auta, jídlo, hračky). Posun v myšlení se také projevuje ve schopnosti chápat princip zachování množství a schopnosti reverzibility, dítě umí odhadnou jaké množství tekutiny je shodné, i když je v různých nádobách a že pokud tekutinu přelijeme z jedné nádoby do druhé, můžeme ji přelít i zpět a množství zůstane stejné. (Piaget)

Ve Stadiu formálních operací, které se rozvíjí od zhruba 11 let, už dítě zvládá mentálně operovat i s abstraktními pojmy, také už chápe věci, které si samo nezkoušelo. Odpoutává se od bezprostředně vnímaného. Také je schopné zaujmout jiné hledisko než vlastní a to i pokud nepracuje s konkrétními objekty nebo situacemi. (Piaget)

Myšlenkové operace

Myšlenkové operace jsou manipulace s mentálními obsahy za účelem řešení praktických a teoretických problémů. Z hlediska přesnosti můžeme myšlenkové operace rozdělit na algoritmy a heuristiky.

Algoritmy jsou logické myšlenkové operace řídící se přesnými postupy, které se uplatňují především v matematice, logice a přírodních vědách. Jsou tvořeny sériemi kroků. Pokud kroky dodržíme, dospějeme ke správnému závěru. Příkladem situace využívající algoritmus může být aplikace Pythagorovy věty, ale také odeslání emailu. Obojí vyžaduje dodržení „návodu“. Výsledky lze hodnotit jako pravdivé nebo nepravdivé. (Plháková, 2004) Algoritmy jsou časově i kognitivně náročné, proto lidé při rychlém rozhodování používají spíše heuristiky. (Vobořil, přednášky)

Heuristiky jsou snadno aplikovatelné soubory pravidel, která nám pomáhají problémy zjednodušit a najít řešení. Na rozdíl od algoritmů nezaručují správnost řešení, ale jsou časově i kognitivně úspornější. Jsou založené na zkušenosti, intuici či „selském rozumu“. Výsledky lze hodnotit jako vhodné nebo nevhodné. (Plháková, 2004)

Dalšími myšlenkovými operacemi jsou abstrakce, což je myšlenkové vyčleňování obecných a podstatných vlastností objektů, kategorizace, tedy myšlenkové zařazování objektů a vjemů do mentálních kategorií podle jejich vzájemné shody a odlišnosti a generalizace, neboli zobecňování, což je myšlenkové vystižení společných vlastností objektů a jejich spojování. Dalšími operacemi jsou analýza a syntéza, což je myšlenkové dělení celku na části a naopak myšlenkové sjednocování částí v celek. Můžeme vydělit také indukci, to je způsob usuzování z konkrétních případů na obecné zákonitosti a dedukci, což je naopak usuzování z obecných předpokladů (premis) na jednotlivé závěry, přičemž takové odvozování není pouze pravděpodobné, ale jisté. Nakonec ještě vydělujeme myšlenkovou operaci srovnávání, tedy určování míry podobnosti nebo rozdílnosti mezi objekty z hlediska určitého znaku a analogii, tedy způsob usuzování na základě podobnosti s jinými jevy nebo objekty. (Stehlík, přednášky)

Vlastnosti myšlení

Individuální variabilita myšlení se projevuje i různou měrou jeho vlastností, jsou to:

-       Hloubka – schopnost proniknout do detailu problému

-       Šířka – obsažnost, projevuje se všestrannými vědomostmi a schopností zvažovat při řešení problému všechny vztahy a souvislosti

-       Přesnost – logičnost myšlení, schopnost postřehnout a zformulovat problémy úlohy, důsledně postupovat při řešení problému a dodržovat logické principy

-       Pružnost – schopnost hledat nové, účinné a originální řešení a nepřidržovat se těch známých, ale neúčinných či zastaralých

-       Kritičnost – schopnost podrobit vlastní názory i názory druhých kritické analýze, posuzovat je nestranně a pronikavě

-                 Tvořivost – originálnost a nezávislost, pružnost tvorby a myšlenkových obsahů

Kognitivní omyly

Dokončím po zpracování článků usuzování a posuzování

Různé pohledy na myšlení z hlediska jeho racionality

Dokončím po zpracování článků usuzování a posuzování

Externí nepublikované zdroje

Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek doc. PhDr. MUDr. Mgr. Radvana Bahbouha, Ph.D., získané v rámci kurzu Psychologie osobnosti vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.

Odkazy

Reference


Další doporučená literatura

  • Cain, D. J. & Seeman, J. (2006). Humanistická psycholgoie 1. díl: Příručka pro výzkum a praxi. Praha: Triton.
  • Cain, D. J. & Seeman, J. (2007). Humanistická psycholgoie 2. díl: Příručka pro výzkum a praxi. Praha: Triton.
  • Maslow, A. H. (2014). O psychologii bytí. Praha: Portál.
  • Rogers, C. R. (2014). Způsob bytí. Praha: Portál.
  • Rogers, C. R. (2015). Být sám sebou. Terapeutův pohled na psychoterapii. Praha: Portál.
  • Rogers, C. R. (2020). Teorie a terapie osobnosti. Praha: Portál.

Zdroje obrázků

Externí odkazy

Odkazy na související články

Humanistická psychologie osobnosti

Pozitivní psychologie

Pozitivní psychologie osobnosti

Seberealizace

Abraham H. Maslow

Carl R. Rogers

Klíčová slova

humanistická psychologie, třetí síla v psychologii, humanistické pojetí člověka, sebeaktualizace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojetí_myšlení_v_psychologii._Teorie_myšlení.&oldid=70127“