Mennoferská teologie

Mennoferská teologie se nazývá podle města Mennoferu, dnešní Memfidy, jednoho z nejvýznamnějších center starověkého Egypta.

Šabakova deska

Šabakova deska, na níž je zaznamenána mennoferská teologie

Samotný text mennoferské teologie se nachází na tzv. Šabakově desce (British museum No.498), pocházející z období 25.dynastie. Na mnoha je ovšem poškozen, jelikož samotná deska v pozdějších obdobích sloužila jako kámen k mletí obilí. O samotném stáří textu odborníci stále vedou spory. Na počátku celého textu totiž faraon Šabaka prohlašuje, že se jedná o text, který byl nalezen na starých poničených svitcích, a on jej nechal přepsat a vytesat do kamene, přičemž text je napsán v archaickém či záměrně archaizujícím jazyce. Může se jednat o propagandu a záměrný odkaz na starší období egyptských dějin, což nebylo v období 25.dynastie nic neobvyklého, nicméně některé koncepty a představy, které mennoferská teologie obsahuje, jako například mýtus o sporu Hora se Sutechem nebo představy o vzniku světa pomocí magické moci slova, se objevují např. už v Textech pyramid nebo Textech rakví. Objevují se zde ovšem také synkretismy a náboženské představy, typické spíše pro pozdější období, někteří badatelé se tak kloní spíše k tomu, že text byl sepsán v časech Nové říše, a to konkrétně 19.dynastie. Je ovšem také možné, že se jedná o dílo mennoferských kněží, Šabakových současníků, kteří s využitím starších textů a představ text sami vytvořili a panovník jej následně použil jako politickou propagandu.

Obsah

Text mennoferské teologie lez rozdělit do několika tematických částí. V úvodní části, jak již bylo řečeno, promlouvá panovník Šabaka, který se zmiňuje o tom, jak byl původní text nalezen a opsán. Tyto informace se nacházejí ve dvou horizontálních řádcích na vrchu desky.

Následuje 61 sloupců, popisujících místní náboženské představy. V první části samotného náboženského textu se pojednává o sporu Hora se Sutechem, jejich rozsouzení a rozdělení vlády nad Egyptem mezi ně, a následně ustanovení Hora vládcem nad celou zemí. Už zde je ovšem zdůrazňována role Memfidy a jejího hlavního boha, Ptaha, na kterého je v celém textu kladen důraz, a který zde vystupuje rovněž jako stvořitel. Podle první části textu se toto rozsouzení mělo odehrát právě v Ptahově chrámu v Mennoferu, a na mennoferské pohřebiště je zde umisťován i hrob boha Usira. Hor jako vládce Egypta je zde také spojován s Ptahem Tatenenem.

V druhé části je popisováno stvoření světa bohem Ptahem. Svět je zde stvořen pomocí Ptahova srdce a jazyka, zastupujícími zde myšlení (Egypťané věřili, že myšlení, svědomí a paměť sídlí v srdci) a slovo. Celý svět tak vzniká pomocí myšlenky, přenesené do slov. Na magickou moc slov je zde kladen zvláštní důraz, a je spojována také se stvořením hieroglyfů, které byly považovány za mocné magické nástroje. Po samotném stvoření světa jej Ptah také organizuje a uspořádává. V samotném textu tedy čteme: „Vidění očí, slyšení uší a dýchání vzduchu nosem jsou přítomny v srdci. On(o) (tj. buď Ptah, nebo srdce, text je zřejmě záměrně dvojznačný) je to, co je zdrojem všeho vědění a jazyk opakuje to, co srdce vymyslí / o čem srdce přemýšlí. On stvořil všechny bohy, a to i Atuma a jeho Devatero. Všechna slova bohů /každý hieroglyf vznikl z toho, co vymyslelo / o čem přemýšlelo srdce a co přikázal jazyk. (…)Pohyb každého údu je podle jeho rozkazu, toho, co je vysloveno / podle rozkazu jeho slov, toho, co vymyslelo srdce a co vyšlo z jazyka.“

Bohové, známí jako stvořitelé z jiných kosmogonií, zde vystupují pouze jako Ptahovy nástroje nebo projevy , např. o hélipolském Devateru se zde můžeme dočíst : „Devatero jsou tedy jeho zuby a jeho rty v tom výroku, kterým vyhlásil všechny věci a ze kterého vzešli Šu a Tefnut, a který zrodil Devatero.“ Co se týče hermopolské kosmogonie, Ptah je zde identifikován s bohem Thovtem, který zde vystupuje ve spojistosti se svým patronátem nad (magickými) slovy a písmem : „On je Thovt, který je moudrý, jehož moc je větší než bohové / než (moc ostatních) bohů. Tak byl Ptah spokojen, poté, co vytvořil všechny věci a všechna božská slova / hieroglyfy.“ Tak je Ptah spojen s ostatními významnými kultovními centry a dalšími bohy stvořiteli, kteří ovšem vždy fungují jako jeho součást nebo projev, a mennoferští kněží tak vyjadřují nadřazní své představy o stvoření světa nad ostatními.

Literatura

Překresba originálního textu:

Mennoferská teologie 1 - 53 (Breasted, James H. : 1901 „The philosophy of a Memphite priest“, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 39).

Literatura:

Allen, James P. 1988. Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts. Yale Egyptological studies. New Haven: Yale Egyptological Seminar, Department of Near Eastern Languages and Civilizations.

Breasted, James H. : 1901 „The philosophy of a Memphite priest“, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 39, s. 39 -54.

Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh, s. 105 - 108.

Krauss, R. 1999 : Wie jung ist die memphitische Philosophie auf dem Shabaqo-Stein? In Teeter, Emily and John A. Larson (eds), Gold of praise: studies on ancient Egypt in honor of Edward F. Wente, 239-246. Chicago: Oriental Institute of the University of Chicago.

Lichtheim, M. 1975 : Ancient Egyptian literature: a book of readings. Berkeley: University of California Press, 51-56.

Ockinga, Boyo G. 2010. The Memphite Theology - its purpose and date. In Woods, Alexandra, Ann McFarlane, and Susanne Binder (eds), Egyptian culture and society: studies in honour of Naguib Kanawati 2, 99-117. [Le Caire]: Conseil Suprême des Antiquités.