Vývoj informační politiky USA a EU: Porovnání verzí

(založení strany)
 
 
(Není zobrazeno 68 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
Obě informační politiky vznikly podobně a zpočátku měly i stejné vize a cíle. Vznik informační politiky v USA můžeme doložit v 90. letech, kdy tehdejší více-prezident Billa Clintona Albert Gorea podporoval šíření informačních technologií. Dále podporoval zvyšování počítačové gramotnosti, souhlasil s propojováním škol a institucí pomocí internetu. Především se zasazoval o vytvoření Globální počítačové infrastruktury. Koncept této infrastruktury představil na konferenci v Buenos Aires v roce 1994. Tento rok byl tento návrh podpořen a Albert Gore vyzval všechny, aby se zapojili do globální informační struktury ('''Global information infrastructure - GII'''). Cíly se staly podpora demokracie a vzájemná spolupráce různých zemí v oblasti obchodu a ekonomie. Tato iniciativa podnítila vznik a rozvoj informační politiky. Clintonova vláda šla příkladem,  prezident začal používat e-mail a Bílý dům založil své vlastní webové stránky.
 +
Oproti tomu vznik informační politiky EU je zatěžkán administrativou a byrokracií, což je pro tuto instituci podobné. Vznikly iniciativy, které jsou složitě popsány. (iniciativa '''eEurope''':'''eEurope 2002''','''eEurope 2005''','''eEurope+''' a '''i2010'''. Tyto iniciativy se nezaměřují na jednotlivého občana EU. Dáno je to rozdílnými národními legislativami, dle kterých aplikuje informační politiku.
 +
 +
 +
== Informační politika USA ==
 +
Informační politika USA se skládá ze 3 klíčových oblastí.
 +
 +
1. Vytváření a rozšiřování vládních informací. Oblast zahrnuje vládní dotace, ekonomické statistiky a šíření administrativních a legislativních předpisů.
 +
 +
2. Rozvoj, regulace a užívání informační infrastruktury. Oblast zahrnuje regulace v oblasti telekomunikací, infrastruktura pro knihovny a školy.
 +
 +
3. Právní infrastruktura. Tato oblast zahrnuje účast Spojených států v různých mezinárodních smlouvách a organizacích, nastavení standardů a norem, ochrana osobních údajů, duševní vlastnictví.
 +
 +
=== Důležité historické milníky ===
 +
 +
'''8. červen 1993:''' Bill Clinton podepsal ''Zákon o rozšíření elektronického přístupu k informacím Vládního tiskového úřadu (Government Printing Office Electronic Information Enhancement Act of 1993)'', též nazývaný jako ''GPO Access''. Tato služba se týká Vládního tiskového úřadu, který poskytuje volný elektronický přístup k informacím a materiálům, které vytvořila federální vláda.
 +
 +
GPO je centralizovaný zdroj americké federální vlády. Cílem je sdílení a ochrana publikovaných informací.
 +
 +
'''Leden 2004:'''Pojem informační superdálnice se dostal do povědomí díky Gorovu proslovu na Kalifornské univerzitě v rámci summitu The Superhighway summit.
 +
 +
'''Listopad 1992:'''V deníku The New York Times byl uveřejněný článek "Clinton to Promote High technology, With Gore in Charge." V tomto článku je popsána informační strategie prezidenta Clintona. Dále je zde popsána podpora technologického výzkumu, který by přinesl inovace v rámci ekonomiky.
 +
 +
===The National Information Infrastructure (NII)'===
 +
 +
Jednalo se o infrastrukturu, která se skládala z interaktivních služeb, soukromých komunikačních sítí, databáze, spotřebitelské elektroniky a schopného Hardwaru a Softwaru.
 +
 +
Do infrastruktury spadaly interaktivní funkce, služby vytvořené uživateli na míru. Principem byla neutralita, nefavorizovala žádnou konkrétní provozní společnost apod.
 +
 +
'''1993: Prezidentem USA byl zvolen Bill Clinton a více-prezidentem se stal Al Gore a NII představovala hlavní prioritu vlády USA.'''Oba pánové program zpopularizovali různými způsoby. Bílý dům začal fungovat online, prezident začal používat e-mail, byly vytvořeny webové stánky Bílého domu, dokumenty byly uchovávány v elektronické podobě.
 +
 +
'''15.9.1993:'''Vydání oficiálního vládního dokumentu  '''[http://National%20Information%20Infrastructure:%20Agenda%20for%20Action]''', který oficiálně zahájil program NII.
 +
 +
'''Cíle National Information Infrastructure '''
 +
 +
1. Propojení knihoven, nemocnic a škol do jedné sítě
 +
 +
2. Elektronická agenda federální vlády USA<ref>GAY, Martin. <i>The new information revolution: a reference handbook</i>. Santa Barbara: ABC-CLIO, 1996, 247 . ISBN 0-87436-847-2.</ref>
 +
 +
=== '''Základní cíle:''' ===
 +
 +
1. Ochrana duševního vlastnictví
 +
 +
2. Podpora soukromých investic
 +
 +
3. Podpora inovací a nových aplikací
 +
 +
4. Veřejnosti přístupné informace za přijatelnou cenu
 +
 +
5. Uživatelsky přívětivá interaktivní řešení
 +
 +
6. Spolehlivost a bezpečnost sítě
 +
 +
7. Vylepšení rozsahu rádiových frekvencí
 +
 +
8. Zlepšení komunikaci v rámci samosprávy a státní správy
 +
 +
9. Zkvalitnění služeb státu občanům Utopické vize v rámci NII:
 +
 +
- Drobní podnikatelé a výrobci by mohli dostávat zakázky elektronickou formou a z celého světa
 +
 +
- Sociální a zdravotnické služby by měly být přístupné online, bez čekání ve frontě
 +
 +
- Vzdělání by bylo přístupné pro všechny
 +
 +
- Bankovní služby, sledování nových filmů, hraní videoher by mohl dělat vše z domova
 +
 +
- Snadnější zkontaktování vládních úředníků, elektronické žádání o vládní podporu či získávat vládní informace pomocí knihovny nebo místních organizací
 +
 +
- Podniky  a jiné vládní agentury by si mohly předávat informace mezi sebou elektronicky a tím by zlepšili své služby a šetřili životní prostředí (menší spotřeba papíru)
 +
 +
=== Global Information Infrastructure ===
 +
 +
'''Březen 1994: Projev Al-Goreho na konferenci v Buenos Aires, kde vyzval všechny k zapojení do Global Information Infrastructure'''
 +
 +
GII měla za hlavní cíl podporu demokracie. Dále měla dopomoci ke vzájemné kooperaci národů, a být klíčová pro ekonomický růst. GII vedla k rozvoji informační společnosti na celém světě.
 +
 +
'''Události 11. září 2001'''Atentát na spojené státy otřásl celým světem. V USA do té doby fungovala ochrana dat v naprostém pořádku. Po útoku došlo ve vládních agenturách k restruktualizaci systémů a klíčovou se stala [[Informační bezpečnost - její klíčové aspekty, hrozby a minimalizace rizika|otázka ochrany a zabezpečení dat.]]
 +
 +
=== '''Informační politika USA v současnosti''' ===
 +
 +
V dnešní době se USA dostávají pod velmi silný tlak ostatních národů. Informace daleko častěji unikají na veřejnost a to způsobuje neklid obyvatelstva.
 +
Současný prezident Donald Trump postupně odkrývá vládní dokumenty. Jeho snahou je zklidnit rozbouřené emoce a přiblížit vládní organizace obyvatelstvu.
 +
 +
 +
==Informační politika Evropské unie==
 +
 +
Informační politika Evropské unie je definovaná samotnou EU. Jedná se o ''Procesy ovlivňování způsobů nakládání s informacemi ve společnosti.''K rozvoji informační společnosti dochází v jednotlivých členských zemí Evropské unie. <ref>FLETCHER, Patricia; WESTERBACK, Lisa K. Catching a ride on the NII: The federal policy vehicles paving the information highway. Journal of the American society for information scinece and technology. 1999, roč. 50, číslo 4, s. 299-304.</ref>
 +
 +
Informační politika EU staví základy a třech pilířích:
 +
 +
1. Vývoj, výzkum a podpora pro využívání a vytváření informačních technologií
 +
 +
2. Šíření podvědomí mezi občany EU o výhodách a možnostech, které Evropská unie nabízí
 +
 +
3. Rozvoj informační společnosti
 +
 +
Zodpovědnost za jednotlivé oblasti je rozdělena mezi komisaře Evropské komise. Komisaři jsou voleni ze všech 28 členských zemí. Předseda Jean-Claude Juncker přiděluje oblasti pro období 2014-2019 každému komisaři.
 +
 +
=== '''Projekty EU a jejich vývoj''' ===
 +
 +
=== eEurope ===
 +
 +
eEurope byla oznámena v roce 1990 Evropskou komisí a schválena v roce 2000 v rámci Lisabonské strategie. eEurope nesla podtitul '''Informační společnost pro všechny''' a prohlašuje přístup k internetu jako právo každého občana. Úkolem je rozšiřovat digitální gramotnost Evropanů. Chce posílit důvěru v elektronické služby. Definuje 10 oblastí, kterými se chce zabývat:
 +
 +
#  e-security - karetní transakce a bezpečné platby
 +
#  e-research - rychlý a kvalitní internet
 +
#  e-education - připojení škol k internetu (v rámci[[e-learning]]) 
 +
#  e-transport - zkvalitnění dopravy v Evropské unii
 +
#  [[e-government]] - elektronická státní správa 
 +
#  e-content - digitalizace evropského kulturního dědictví
 +
#  e-health - podpora ověřených zdravotnických informací
 +
#  e-commerce - rozvoj elektronického obchodu
 +
#  e-accessibility - odbourávání byrokracie, usnadnění zveřejňování informací
 +
#  e-working - zvyšování počítačové gramotnosti
 +
 +
Tento projekt položil základní kámen budoucí elektronické Evropě. Od rozvoje se očekávalo zlepšení kvality života, vytvoření nových pracovních míst nebo hospodářský růst.
 +
 +
=== '''eEurope 2002 - Bring Europe online!''' ===
 +
 +
 +
Projekt eEurope se zpočátku potýkal s nespolehlivým a hlavně drahým připojením k internetu a nízkou gramotností občanů. Tyto překážky se projekt snažil vyřešit, aby mohlo dojít k rozvoji. V druhé etapě '''eEurope 2002'''byly zaznamenané výsledky. Počet připojených domácností k internetu se zdvojnásobil. V roce 2000 bylo připojeno 18% domácností a v roce 2002 bylo připojeno 43% domácností. Ceny internetu se snížily a s technologickým vývojem se zlepšovala i kvalita připojení. Tato etapa měla stále za cíl zajistit levnější, rychlejší a bezpečnější internetové připojení pro všechny. Podporovat používání internetu.
 +
 +
=== '''eEurope+''' ===
 +
 +
Tento akční plán byl vytvořen pro kandidátské země. Cíle vycházely z projektu eEurope a důraz byl kladen na zmenšení [[digital divide]]. Další podmínkou bylo přijetí legislativy ve spojení s informační společností. Česká republika tento program přijala v roce 2001.
 +
 +
=== '''eEurope 2005''' ===
 +
 +
Tento plán byl představen na summitu Evropské rady v Seville v roce 2002, který navazuje na plán eEurope 2002.
 +
Cílem bylo rozšíření veřejných online služeb např. e-health, e-learning nebo e-government. Plán také vyžaduje bezpečnost a ochranu informační struktury. eEurope 2005 byl řízen Řídícím výborem. Členy jsou představitelé členských a kandidátských zemí a zástupci Evropské komise.
 +
 +
=== '''|i2010 - An European Information Society''' ===
 +
 +
 +
Tato nová strategie si kladla za cíl tyto tři priority:
 +
 +
1. Pomocí ICT zkvalitňovat veřejné služby a tím i kvalitu života jednotlivých občanů členských zemí
 +
 +
2. Jednotný Evropský informační prostor
 +
 +
3. Inovace a investice do informačních a komunikačních technologií
 +
 +
=== '''Digitální agenda 2020''' ===
 +
 +
Tento akční plán byl představen 19. května 2010 jako jedna ze sedmi iniciativ širší strategie rozvoje EU s názvem Evropa 2020 pro udržitelný růst podporující začlenění.
 +
Součástí je sedm cílů, které jsou ošetřeny 100 následných opatření, z nichž 31 je legislativa. [http://europa.eu/rapid/press-release_IP-10-581_cs.htm?locale=cs Tisková zpráva: Digitální agenda: Komise předkládá akční plán na podporu prosperity a blahobytu Evropy]
 +
 +
=== '''Cíle Digitální agendy''' ===
 +
 +
1. Zvýšení důvěry a bezpečnosti
 +
 +
2. Podpora výzkumu a inovací v IKT
 +
 +
3. Počítačová gramotnost a služby dostupné online
 +
 +
4. Nový jednotný trh
 +
 +
5. Zvýšení přístupu Evropanů k rychlému a superrychlému internetu
 +
 +
== Odkazy ==
 +
 +
=== Reference ===
 +
<references/>
 +
<references/>
 +
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 +
- webové stránky EU iniciativy i2010, včetně dokumentů,
 +
Digital Single Market. Digital Single Market [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/
 +
 +
 +
- strategický dokument i2010
 +
Strategy for an innovative and inclusive European Information Society. In: European Commission [online]. 2008 [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/doc/factsheets/035-i2010-en.pdf
 +
 +
 +
- neziskové stránky k NII
 +
The National Information Infrastructure: Agenda for Action. The National Information Infrastructure: Agenda for Action [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/nii/
 +
 +
 +
-Evropský informační portál o informační společnosti
 +
Digital Single Market. Digital Single Market [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/
 +
 +
=== Externí odkazy ===
 +
 +
* https://ec.europa.eu/commission/commissioners/2014-2019_en#bootstrap-fieldgroup-nav-item--project-team--2
 +
 +
=== Související články ===
 +
* [[E-government]]
 +
* [[Open Access]]
 +
* [[Informační průmysl]]
 +
* [[Informační legislativa]]
 +
 +
=== Klíčová slova ===
 +
[[Informační politika]], [[Evropská unie]], [[E-government]]
 +
 
''Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Vývoj informační politiky USA a EU/old|tomto odkazu]].''
 
''Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Vývoj informační politiky USA a EU/old|tomto odkazu]].''
 +
 +
 +
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]

Aktuální verze z 1. 2. 2019, 08:51

Obě informační politiky vznikly podobně a zpočátku měly i stejné vize a cíle. Vznik informační politiky v USA můžeme doložit v 90. letech, kdy tehdejší více-prezident Billa Clintona Albert Gorea podporoval šíření informačních technologií. Dále podporoval zvyšování počítačové gramotnosti, souhlasil s propojováním škol a institucí pomocí internetu. Především se zasazoval o vytvoření Globální počítačové infrastruktury. Koncept této infrastruktury představil na konferenci v Buenos Aires v roce 1994. Tento rok byl tento návrh podpořen a Albert Gore vyzval všechny, aby se zapojili do globální informační struktury (Global information infrastructure - GII). Cíly se staly podpora demokracie a vzájemná spolupráce různých zemí v oblasti obchodu a ekonomie. Tato iniciativa podnítila vznik a rozvoj informační politiky. Clintonova vláda šla příkladem, prezident začal používat e-mail a Bílý dům založil své vlastní webové stránky. Oproti tomu vznik informační politiky EU je zatěžkán administrativou a byrokracií, což je pro tuto instituci podobné. Vznikly iniciativy, které jsou složitě popsány. (iniciativa eEurope:eEurope 2002,eEurope 2005,eEurope+ a i2010. Tyto iniciativy se nezaměřují na jednotlivého občana EU. Dáno je to rozdílnými národními legislativami, dle kterých aplikuje informační politiku.


Informační politika USA

Informační politika USA se skládá ze 3 klíčových oblastí.

1. Vytváření a rozšiřování vládních informací. Oblast zahrnuje vládní dotace, ekonomické statistiky a šíření administrativních a legislativních předpisů.

2. Rozvoj, regulace a užívání informační infrastruktury. Oblast zahrnuje regulace v oblasti telekomunikací, infrastruktura pro knihovny a školy.

3. Právní infrastruktura. Tato oblast zahrnuje účast Spojených států v různých mezinárodních smlouvách a organizacích, nastavení standardů a norem, ochrana osobních údajů, duševní vlastnictví.

Důležité historické milníky

8. červen 1993: Bill Clinton podepsal Zákon o rozšíření elektronického přístupu k informacím Vládního tiskového úřadu (Government Printing Office Electronic Information Enhancement Act of 1993), též nazývaný jako GPO Access. Tato služba se týká Vládního tiskového úřadu, který poskytuje volný elektronický přístup k informacím a materiálům, které vytvořila federální vláda.

GPO je centralizovaný zdroj americké federální vlády. Cílem je sdílení a ochrana publikovaných informací.

Leden 2004:Pojem informační superdálnice se dostal do povědomí díky Gorovu proslovu na Kalifornské univerzitě v rámci summitu The Superhighway summit.

Listopad 1992:V deníku The New York Times byl uveřejněný článek "Clinton to Promote High technology, With Gore in Charge." V tomto článku je popsána informační strategie prezidenta Clintona. Dále je zde popsána podpora technologického výzkumu, který by přinesl inovace v rámci ekonomiky.

The National Information Infrastructure (NII)'

Jednalo se o infrastrukturu, která se skládala z interaktivních služeb, soukromých komunikačních sítí, databáze, spotřebitelské elektroniky a schopného Hardwaru a Softwaru.

Do infrastruktury spadaly interaktivní funkce, služby vytvořené uživateli na míru. Principem byla neutralita, nefavorizovala žádnou konkrétní provozní společnost apod.

1993: Prezidentem USA byl zvolen Bill Clinton a více-prezidentem se stal Al Gore a NII představovala hlavní prioritu vlády USA.Oba pánové program zpopularizovali různými způsoby. Bílý dům začal fungovat online, prezident začal používat e-mail, byly vytvořeny webové stánky Bílého domu, dokumenty byly uchovávány v elektronické podobě.

15.9.1993:Vydání oficiálního vládního dokumentu [1], který oficiálně zahájil program NII.

Cíle National Information Infrastructure

1. Propojení knihoven, nemocnic a škol do jedné sítě

2. Elektronická agenda federální vlády USA[1]

Základní cíle:

1. Ochrana duševního vlastnictví

2. Podpora soukromých investic

3. Podpora inovací a nových aplikací

4. Veřejnosti přístupné informace za přijatelnou cenu

5. Uživatelsky přívětivá interaktivní řešení

6. Spolehlivost a bezpečnost sítě

7. Vylepšení rozsahu rádiových frekvencí

8. Zlepšení komunikaci v rámci samosprávy a státní správy

9. Zkvalitnění služeb státu občanům Utopické vize v rámci NII:

- Drobní podnikatelé a výrobci by mohli dostávat zakázky elektronickou formou a z celého světa

- Sociální a zdravotnické služby by měly být přístupné online, bez čekání ve frontě

- Vzdělání by bylo přístupné pro všechny

- Bankovní služby, sledování nových filmů, hraní videoher by mohl dělat vše z domova

- Snadnější zkontaktování vládních úředníků, elektronické žádání o vládní podporu či získávat vládní informace pomocí knihovny nebo místních organizací

- Podniky a jiné vládní agentury by si mohly předávat informace mezi sebou elektronicky a tím by zlepšili své služby a šetřili životní prostředí (menší spotřeba papíru)

Global Information Infrastructure

Březen 1994: Projev Al-Goreho na konferenci v Buenos Aires, kde vyzval všechny k zapojení do Global Information Infrastructure

GII měla za hlavní cíl podporu demokracie. Dále měla dopomoci ke vzájemné kooperaci národů, a být klíčová pro ekonomický růst. GII vedla k rozvoji informační společnosti na celém světě.

Události 11. září 2001Atentát na spojené státy otřásl celým světem. V USA do té doby fungovala ochrana dat v naprostém pořádku. Po útoku došlo ve vládních agenturách k restruktualizaci systémů a klíčovou se stala otázka ochrany a zabezpečení dat.

Informační politika USA v současnosti

V dnešní době se USA dostávají pod velmi silný tlak ostatních národů. Informace daleko častěji unikají na veřejnost a to způsobuje neklid obyvatelstva. Současný prezident Donald Trump postupně odkrývá vládní dokumenty. Jeho snahou je zklidnit rozbouřené emoce a přiblížit vládní organizace obyvatelstvu.


Informační politika Evropské unie

Informační politika Evropské unie je definovaná samotnou EU. Jedná se o Procesy ovlivňování způsobů nakládání s informacemi ve společnosti.K rozvoji informační společnosti dochází v jednotlivých členských zemí Evropské unie. [2]

Informační politika EU staví základy a třech pilířích:

1. Vývoj, výzkum a podpora pro využívání a vytváření informačních technologií

2. Šíření podvědomí mezi občany EU o výhodách a možnostech, které Evropská unie nabízí

3. Rozvoj informační společnosti

Zodpovědnost za jednotlivé oblasti je rozdělena mezi komisaře Evropské komise. Komisaři jsou voleni ze všech 28 členských zemí. Předseda Jean-Claude Juncker přiděluje oblasti pro období 2014-2019 každému komisaři.

Projekty EU a jejich vývoj

eEurope

eEurope byla oznámena v roce 1990 Evropskou komisí a schválena v roce 2000 v rámci Lisabonské strategie. eEurope nesla podtitul Informační společnost pro všechny a prohlašuje přístup k internetu jako právo každého občana. Úkolem je rozšiřovat digitální gramotnost Evropanů. Chce posílit důvěru v elektronické služby. Definuje 10 oblastí, kterými se chce zabývat:

  1. e-security - karetní transakce a bezpečné platby
  2. e-research - rychlý a kvalitní internet
  3. e-education - připojení škol k internetu (v rámcie-learning)
  4. e-transport - zkvalitnění dopravy v Evropské unii
  5. e-government - elektronická státní správa
  6. e-content - digitalizace evropského kulturního dědictví
  7. e-health - podpora ověřených zdravotnických informací
  8. e-commerce - rozvoj elektronického obchodu
  9. e-accessibility - odbourávání byrokracie, usnadnění zveřejňování informací
  10. e-working - zvyšování počítačové gramotnosti

Tento projekt položil základní kámen budoucí elektronické Evropě. Od rozvoje se očekávalo zlepšení kvality života, vytvoření nových pracovních míst nebo hospodářský růst.

eEurope 2002 - Bring Europe online!

Projekt eEurope se zpočátku potýkal s nespolehlivým a hlavně drahým připojením k internetu a nízkou gramotností občanů. Tyto překážky se projekt snažil vyřešit, aby mohlo dojít k rozvoji. V druhé etapě eEurope 2002byly zaznamenané výsledky. Počet připojených domácností k internetu se zdvojnásobil. V roce 2000 bylo připojeno 18% domácností a v roce 2002 bylo připojeno 43% domácností. Ceny internetu se snížily a s technologickým vývojem se zlepšovala i kvalita připojení. Tato etapa měla stále za cíl zajistit levnější, rychlejší a bezpečnější internetové připojení pro všechny. Podporovat používání internetu.

eEurope+

Tento akční plán byl vytvořen pro kandidátské země. Cíle vycházely z projektu eEurope a důraz byl kladen na zmenšení digital divide. Další podmínkou bylo přijetí legislativy ve spojení s informační společností. Česká republika tento program přijala v roce 2001.

eEurope 2005

Tento plán byl představen na summitu Evropské rady v Seville v roce 2002, který navazuje na plán eEurope 2002. Cílem bylo rozšíření veřejných online služeb např. e-health, e-learning nebo e-government. Plán také vyžaduje bezpečnost a ochranu informační struktury. eEurope 2005 byl řízen Řídícím výborem. Členy jsou představitelé členských a kandidátských zemí a zástupci Evropské komise.

|i2010 - An European Information Society

Tato nová strategie si kladla za cíl tyto tři priority:

1. Pomocí ICT zkvalitňovat veřejné služby a tím i kvalitu života jednotlivých občanů členských zemí

2. Jednotný Evropský informační prostor

3. Inovace a investice do informačních a komunikačních technologií

Digitální agenda 2020

Tento akční plán byl představen 19. května 2010 jako jedna ze sedmi iniciativ širší strategie rozvoje EU s názvem Evropa 2020 pro udržitelný růst podporující začlenění. Součástí je sedm cílů, které jsou ošetřeny 100 následných opatření, z nichž 31 je legislativa. Tisková zpráva: Digitální agenda: Komise předkládá akční plán na podporu prosperity a blahobytu Evropy

Cíle Digitální agendy

1. Zvýšení důvěry a bezpečnosti

2. Podpora výzkumu a inovací v IKT

3. Počítačová gramotnost a služby dostupné online

4. Nový jednotný trh

5. Zvýšení přístupu Evropanů k rychlému a superrychlému internetu

Odkazy

Reference

  1. ↑ GAY, Martin. The new information revolution: a reference handbook. Santa Barbara: ABC-CLIO, 1996, 247 . ISBN 0-87436-847-2.
  2. ↑ FLETCHER, Patricia; WESTERBACK, Lisa K. Catching a ride on the NII: The federal policy vehicles paving the information highway. Journal of the American society for information scinece and technology. 1999, roč. 50, číslo 4, s. 299-304.


Použitá literatura

- webové stránky EU iniciativy i2010, včetně dokumentů, Digital Single Market. Digital Single Market [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/


- strategický dokument i2010 Strategy for an innovative and inclusive European Information Society. In: European Commission [online]. 2008 [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/doc/factsheets/035-i2010-en.pdf


- neziskové stránky k NII 

The National Information Infrastructure: Agenda for Action. The National Information Infrastructure: Agenda for Action [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/nii/



-Evropský informační portál o informační společnosti
Digital Single Market. Digital Single Market [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Informační politika, Evropská unie, E-government

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vývoj_informační_politiky_USA_a_EU&oldid=57206“