Nová média a instituce: Porovnání verzí

 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 72: Řádek 72:
  
 
[[Ekologie, biotechnologie, nanotechnologie a nové výzvy pro kulturu a umění]]
 
[[Ekologie, biotechnologie, nanotechnologie a nové výzvy pro kulturu a umění]]
 +
 +
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Nová média a digitální kultura]]
 +
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Nová média]]

Aktuální verze z 18. 5. 2017, 11:56

Hlavní článek: Digitální kultura, e-kultura, kreativní průmysl a umění na přelomu 20. a 21. století

V roce 1996 napsal Lev Manovich esej The Death of Computer Art,[1] kde popřel, že by kdy mohlo dojít ke konvergenci světa počítačového umění (Turing-land) a uměleckého světa (the art world, Duchamp-land). Duchamp-land podle Manoviche zahrnuje galerie, muzea a prestižní časopisy, zatímco Turing-land charakterizuje festival Ars Electronica, sympózium ISEA nebo výstavy SIGGRAPH.

Ars Electronica Center, Linz, Rakousko

Typická díla Turing-landu se více soustředí na kreativní možnosti nových technologií než na obsah, jsou jednoduchá a postrádají ironii - technologie berou vážně. Manovich viděl typické nově vzniklé novomediální instituce jako „nárazníkovou zónu“ mezi světem velké kultury a světem počítače.

Na konci 90. let však svět umění začal díla vytvořená výpočetní technikou více přijímat. Důležitým mezníkem byla v tomto směru výstava internetového umění na Documenta X v Kasselu roku 1997. O digitální díla začaly mít zájem i klasické muzejní instituce, v r. 2002 např. Guggenheimovo muzeum zakoupilo net artové dílo Every Icon Johna F. Simona,[2] ve stejném roce Tate Museum spustilo každoroční program pro koupi dvou děl internetových umělců. Konvergence novomediálního a uměleckého světa tedy v novém miléniu proti očekávání Manoviche nabývala na síle. V dnešní době již většina velkých prestižních institucí vystaví jakékoliv dílo nezávisle na použitém médiu, v současném umění hrají nová média stejně jako ve společnosti čím dál tím výraznější roli. Speciální novomediální instituce však zatím až na výjimky[3] nezanikají, oproti klasickým totiž mají náskok z hlediska technologických možností i co se týče teoretických reflexí či prezervace digitálních děl.

Festivaly

Nejvýznamnější

  • Ars Electronica - festival elektronické kultury, Linz, Rakousko
    Siegfried Zelinski na Transmediale 10
  • Transmediale - kritické reflexe současné kultury saturizované novými médii, Berlín, Německo
  • Abandon Normal Devices - digitální umění, film a kultura, Liverpool, Velká Británie
  • The Influencers - nekonvenční umělecká a komunikační guerrilla, Barcelona, Španělsko

Další příklady

  • Pixelache - Helsinki, Finsko
  • FILE - Electronic Language International Festival - São Paulo, Brazílie
  • Dutch Electronic Art Festival (DEAF) - Rotterdam, Nizozemí
  • Enter - Praha, Česká Republika

Digitální

  • The Wrong - New Digital Art Biennale - festival digitálního umění, celosvětově

Instituce

Novomediální centra

Velké novomediální instituce v sobě často spojují funkci muzea, galerie, laboratoře, konferenčního i publikačního centra.

  • ZKM | Zentrum für Kunst und Medientechnologie Karlsruhe - Karlsruhe, Německo
  • The Daniel Langlois Foundation for Art, Science, and Technology - Montreal, Kanada
  • Ars Electronica Center - Linz, Rakousko
  • LINK Center for the Arts of the Information Age - Brescia, Itálie
  • The House of Electronic Arts Basel - Basel, Švýcarsko
  • The New Museum - Muzeum současného umění založené již v r. 1977. Nejedná se o novomediální centrum, zastává však mnoho z jeho úloh. Jeho divizí je Rhizome, online platforma i výzkumné centrum pro digitální umění. New York, USA
  • CIANT International Centre for Art and New Technologies - Praha, Česká republika

Specializované galerie

Menší galerie pořádající výstavy zaměřené čistě na umění digitálního věku, které mohou mít často větší vliv na scénu současného umění než výše zmíněné velké festivaly či muzea.

  • DAM Gallery - Berlín, Německo
  • Edith-Russ-Haus for Media Art - Oldenburg, Německo
  • 319 Scholes - New York, USA
  • Bitforms gallery - New York, USA
  • XPO Gallery - Paříž, Francie
  • Future Gallery - Berlín, Německo
  • Furtherfield - Londýn, Velká Británie

Odkazy

Reference

  1. MANOVICH, Lev. The Death of Computer Art [online]. 1996 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://rhizome.org/discuss/view/28877/
  2. CHAN, Jennifer. From Browser to Gallery (and Back): The Commodification of Net Art [online]. 2012 [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://pooool.info/from-browser-to-gallery-and-back-the-commodification-of-net-art-1990-2011/
  3. Např. nizozemský institut NIMK byl roku 2012 uzavřen, protože nedostal další finanční podporu od vlády.

Použitá literatura

Externí odkazy

Související články

Prezentace, diseminace a archivace digitální kultury a umění

Literatura, sociální umění, aktivismus a nová média

Kultura a umění kódů a dat: software, simulace, vizualizace

Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy

Ekologie, biotechnologie, nanotechnologie a nové výzvy pro kulturu a umění