(Novo) mediální archeologie a genealogie

(Novo) mediální archeologie

Mediální archeologie je obor, který lze jen obtížně definovat, neboť vychází z prací celé řady různých autorů a směrů. Obecně se na mediální archeologii můžeme dívat jako na heterogenní sadu teorií a metod, které zkoumají mediální teorii skrze její historické kořeny. Jedná se o ne-lineární a rigorózně teoretický obor, který opouští představu historie jako dané, nýbrž na ní nahlíží jako na několik alternativních historií, které je nutno znovu sestavovat a zkoumat.

Další definice

Podle Zielienskeho nemusí nutně historie médií být nahlížena jako na vývoj od něčeho primitivního k něčemu komplexnímu. Stejně jako současný stav nemusí nutně znamenat ideální stav. Namísto toho bychom se v mediální archeologii měli zaměřit na studium různých variací a odkrývání přelomových bodů vývoje technologií. Zielinski také přichází s pojmem anarcheology, vycházejícího z pojmu archos z antické řečtiny, znamenající absenci lídra a dále s pojmem variontology, pod kterým rozumí součet všech imaginárních geneaologií médií, které kdy mohli být. Tento pozdější termín také dál rozpracovává a upřednostňuje.

Erkki Huhtamo používá ve vztahu k mediální archeologii koncept tzv. topos, vracející se, diskurzivní koncepty, ať už vizuální či audiální, které se objevují napříč historií i napříč kulturou. Mediálné archeologie podle něj slouží dvěma cílům:

1. studium topos napříč mediální kulturou
2. průzkům toho, jak tyto topos byly využity při vzniku specifických mediálních technologií

"Tak jak to vidím já, mediální arechologie má jen dva cíle: prvně, studium cyklických vracejících se elementů a motivů podtrhující vývoj mediální kultury. Za druhé, vydobívání způsobů, kterými se tyto diskurzivní tradice a formulace vtiskli do specifických médií dané doby"

Oba dva zastávají pohled na nová média jako na artefakt a proces, více viz. Teorie nových médií: přístupy a perspektivy.

Alternativní přístup

V poslední době se do popředí dostává také pohled na mediální archeologii nikoliv pouze jako na odvětví mediální historie, ale jako na materialistickou mediální diagramatiku. Tento směr představuje zejména německý mediální teoretik Wolfgang Ernst. Využití a remediace mediální historie je u něj vnímaná jako materialistický monument namísto historické narace. Důraz je kladen na konkrétní, technologicko-matemtické zázemí moderních médií. Ernst zaměřuje svou pozornost na kód a software, za pomocí kterého jsou informace zpracovávány - na mediích ho zajimájí převážně jejich algoritmické procesy, které by podle něj měli být hlavním cílem analýz.

Operativní diagramatikou nazývá stav, kdy potřebujeme matematiku abychom porozumněli mediální kultuře. Diagram je výchozí bod pro analýzu medií, nikoliv narace, příběh nebo obraz.

Mediální archeologie, jak bylo ukázano, nabývá převážně dvou směrů - klasický, jenž vyplývá z mediální historie a jehož hlavními představitely jsou Parikka, Huhtamo a Zelienski a druhý, materialistický, reprezentován Ernstem.

Mrtvá média

Dalším zájmem mediálních archeologů jsou také tzv. mrtvé média. Tento pojem se proslavil díky projektu "Dead Media Project", který vznikl roku 1995 z pod rukou spisovatele Bruce Sterlinga. Mrtvá média jsou jednoduše média, která již jsou zapomenutá a opuštěná.

Ve článku od Hertze a Parikki "Zombie Media: Circuit Bending Media Archaeology into an Art Method" se právě toto označení používá pro vyjádření faktu, že média vlastně nezemřou, ale stávají se "zombie" ve smyslu, že znovu obžívají. Lidé pro ně vymýšlejí nové užití či je dokonce přetvářejí a hackují. Všechna média pak procházejí několikero fázemi, nejdříve jsou to nová média, poté se dostávájí do stádia všestranné adopce a nakonec se z nich stávají zombie média, viz. schéma 1.

Schéma 1. PARIKKA, Jussi a Garnet HERTZ. Zombie Media: Circuit Bending Media Archaeology into an Art Method. Leonardo. 2012, 45

Nová média vždy dojdou ke své obsolesenci a vždy se stanou stará: "na obzoru se vždy objeví lepší počítač či mobilní telefon"

Genealogie

Pojem genealogie pochází původně z filozofie, kde znamená techniku, během které se zpochybňuje obecně chápaný vznik různých filosofických a společenskovědních idejí tím, že se pokouší vysvětlit jejich rozsah nebo šíří během časového období, na rozdíl od soustředění se na individuální nebo dominantní myšlenku. Z filosofie se pak pojem dostal do historie převážně díky Nietzsche a Focaultovi.

Nietzsche v roce 1887 vydal knihu On the Genealogy of Morality, kde tvrdí, že musíme zavrhnout hledání nějakého základu morálky. Genealogie má zpochybňovat samotnou hodnotu morálky tím, že se bude ptát, k čemu slouží. Toho docílí ohlédnutím se zpět do historie . Genealogii se dále věnoval i Foucault, ovlivněný Nietzscheho dílem. Například v jeho eseji "Nietzsche, Genealogy, History" říká - "Genealogie se nepodobá evoluci druhu a ani nesleduje osudy lidí. Ba naopak - pro sledování komplexního průběhu sestupu je třeba udržet probíhající události v jejich správném rozptylu: totiž identifikovat nehody, drobné odchylky a také kontroverzně chyby, falešné posudky a vadné výpočty, které stály u zrodu věcí, které stále přetrvávají a mají pro nás hodnotu. Jde o zjištění že pravda nebo bytí netkví u kořene toho, co jsme ale spočívá v externích náhodách"

Ve vztahu k mediím se genealogií zabývají Jay David Bolter a Richard Grusin, kteří přicházejí s pojmem remediace, jakožto charakteristiku nových médií, která jsou vždy znovuobjevením či znovupoužívaním médiích starých. Vztah mezi novými a starými médii není chronologický nebo protichůdný, ale jedná se o geneologii - zaměřující se na to, co mají společné a co je přidružuje. Genealogie pridružení, nikoliv lineární historie, tak popsali Bolter a Grusin techniku v remediaci.

Zdroje

Doporučená literatura

• BOLTER, Jay David a GRUSIN, Richard. Remediation: Understanding New Media. Cambridge, MA: MIT Press, 1999.
• HUHTAMO, Erkki. Media Archaeology: Approaches, Applications, and Implications. University of California Press, 2011.
• PARIKKA, Jussi. What is Media Archaeology? London, Polity Press, 2012, ISBN: 9780745650265; 200pp.
• ZIELINSKI, Siegfried. Deep Time of the Media: Toward an Archaeology of Hearing and Seeing by Technical Mean. MIT Press, 2008.