Historie a současné aktivity v oblasti digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví v Evropě, jejich hlavní cíle a výstupy: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
  
−
Proces '''digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví''' je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu kulturního dědictví jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.  
+
Proces '''digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví''' je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu [[Kulturní dědictví|kulturního dědictví]] jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.  
  
  
 
==Digitalizace==
 
==Digitalizace==
−
[[Digitalizace|Digitalizací]] se rozumí převod dokumentu do digitální (elektronické) podoby. Jedná se o technologii reformátování, kdy jsou zdroje převedeny z jednoho typu nosiče na jiný.<ref>Vrbenská, Františka. digitalizace dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.</ref>
+
[[Digitalizace|Digitalizací]] se rozumí převod dokumentu do digitální (elektronické) podoby. Jedná se o technologii reformátování, kdy jsou zdroje převedeny z jednoho typu nosiče na jiný.<ref>VRBENSKÁ, Františka. ''Digitalizace dokumentů''. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.</ref>
  
−
Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé ''„jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje."''<ref>Kubátová, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.</ref> Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.  
+
V širším pojetí se jedná o soubor činností spojených s reformátováním, uchováváním a zpřístupňováním digitálních objektů.
 +
 
 +
Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé ''„jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje."''<ref name="Kubatova">KUBÁTOVÁ, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.</ref> Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.  
  
 
==Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě==
 
==Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě==
  
−
''„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."''<ref>KUBÁTOVÁ, Alena. <i>Digitalizace evropského kulturního dědictví</i>. 2011. Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/knihovna111/11150kubat.htm</ref>  
+
''„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."''<ref name="Kubatova" />
 +
 
 +
Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě lze datovat od první poloviny 90. let 20. století. 
 +
 
 +
''„Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]"''<reference>VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. ''Ikaros'' [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005</ref> digitalizačních aktivit.
 +
 
 +
Rozvoj informačně-komunikačních technologií ve webovém prostředí má přímý vliv na světové kulturní a vědecké dědictví zpracované v digitální podobě a zpřístupněné v online prostředí.  “''Přínosy online zpřístupnění kulturního dědictví jsou nesporné jak pro vzdělávací a vědecké účely, tak pro obnovu hmotných památek, služby pro znevýhodněné osoby a demokratizaci kulturního dědictví. Online přístup ke kopiím kulturního dědictví se stal v kontextu vývoje informačně-komunikačních technologií a jejich využívání součástí moderní informační politiky rozvinutých států celého světa''. “ <reference>VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Rigorózní práce. Univerzita Karlova Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Richar Papík.</ref>  
  
−
Oblast digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě budována již od poloviny 90. let. ''„Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]"''<ref>Vorlíčková, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. ''Ikaros'' [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22].  ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005</ref> digitalizačních aktivit.
+
'''UNESCO: Program Paměť světa (Memory of the World Programme) '''  
  
 +
Byl vyhlášen roku 1992 a týká se ochrany a přístupu k světovému kulturnímu dědictví pohyblivému.  Vnímá digitalizaci jako jednu z možností způsobu, jak naplnit tyto idee. Program je úzce spjat s NK ČR. Od roku 2012 drží patronaci nad šesti českými projekty.   
  
−
<big>'''Konference G7'''</big>
+
<big>'''Konference G7'''</big>
  
−
Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt ''Elektronické knihovny'' a jeho výstup '''Bibliotheca Universalis''', na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt ''Elektronická muzea a galerie''. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.<ref name="kvasova">KVAŠOVÁ, Jana. <i>Téma digitalizace v programech EU [The topic of digitization in EU Programmes]</i>. Praha, 2009, 54 s.</ref>
+
Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt ''Elektronické knihovny'' a jeho výstup '''[[Bibliotheca Universalis]]''', na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt ''Elektronická muzea a galerie''. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.<ref name="kvasova">KVAŠOVÁ, Jana. <i>Téma digitalizace v programech EU [The topic of digitization in EU Programmes]</i>. Praha, 2009, 54 s.</ref>
  
 
[[Soubor:Bibliotheca Universalis.gif|náhled]]
 
[[Soubor:Bibliotheca Universalis.gif|náhled]]
Řádek 29: Řádek 38:
 
<big>'''Info2000'''</big>
 
<big>'''Info2000'''</big>
  
−
Program Info2000 vznikal v letech 1996-2000 a soustředil se na právě vznikající digitální průmysl. Hlavním bodem projektu byl rozvoj evropského digitálního obsahu, který měl uspokojit informační potřeby Evropanů a evropských podniků a přispět tak ''„k hospodářskému růstu, konkurenceschopnosti a vzniku nových pracovních míst. […] V rámci programu Info2000 bylo vytvořeno mnoho významných projektů zaměřujících se na digitalizaci kulturního dědictví.“''<ref name="kvasova" /> Jedná se například o projekty:
+
Program Info2000 vznikal v letech 1996-2000 a soustředil se na právě vznikající digitální průmysl. Hlavním bodem projektu byl rozvoj evropského digitálního obsahu, který měl uspokojit [[Informační potřeba|informační potřeby]] Evropanů a evropských podniků a přispět tak ''„k hospodářskému růstu, konkurenceschopnosti a vzniku nových pracovních míst. […] V rámci programu Info2000 bylo vytvořeno mnoho významných projektů zaměřujících se na digitalizaci kulturního dědictví.“''<ref name="kvasova" /> Jedná se například o projekty:
  
 
* '''1968''' - multimediální archiv obsahující dokumenty spjaté s revolučním rokem 1968,
 
* '''1968''' - multimediální archiv obsahující dokumenty spjaté s revolučním rokem 1968,
Řádek 38: Řádek 47:
 
<big>'''Lisabonská strategie'''</big>
 
<big>'''Lisabonská strategie'''</big>
  
−
Lisabonská strategie byla výsledkem lisabonského summitu, na kterém se v roce 2000 setkali zástupci vlád zemí EU. Byla vyhlášena na období 2000 – 2010 a jejím cílem byla podpora rozvoje konkurenceschopnosti a ekonomického růstu Evropské unie. Jedním z bodů Lisabonské strategie byla Informační společnost, které mělo být dosaženo a která měla vést k ekonomice založené na znalostech a rozvoji využívání Internetu.<ref>Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html</ref> V rámci Lisabonské strategie byla schválena Iniciativa eEurope.  
+
Lisabonská strategie byla výsledkem lisabonského summitu, na kterém se v roce 2000 setkali zástupci vlád zemí EU. Byla vyhlášena na období 2000 – 2010 a jejím cílem byla podpora rozvoje konkurenceschopnosti a ekonomického růstu Evropské unie. Jedním z bodů Lisabonské strategie byla Informační společnost, které mělo být dosaženo a která měla vést k ekonomice založené na znalostech a rozvoji využívání Internetu.<ref>Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html</ref> V rámci Lisabonské strategie byla schválena [[Iniciativa eEurope]], která byla součástí ekonomického pilíře strategie a zaměřovala se na rozvoj [[Informační společnost|informační společnosti]]. Pět let od vyhlášení Lisabonské strategie vznikla nová [[iniciativa i2010]], která měla i nadále naplňovat cíle Lisabonské strategie.
 +
 
 +
== Současné aktivity v zpřístupňování online zpřístupňování kulturního dědictví v Evropě ==
 +
 
 +
=== [https://wikisofia.cz/wiki/Europeana Europeana] ===
 +
=== eGovernment ===
 +
"Myšlenkou tzv. eGovernmentu je správa věcí veřejných za využití moderních elektronických nástrojů, díky kterým bude veřejná správa k občanům přátelštější, dostupnější, efektivnější, rychlejší a levnější.  Budování jednotlivých pilířů eGovernmentu probíhalo v programovém období 2007–2013 s využitím prostředků ze strukturálních fondů EU v souladu se strategií Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration)."<ref><i>Co je eGovernment?</i>. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2019. Dostupné také z: https://www.mvcr.cz/clanek/co-je-egovernment.aspx</ref>
 +
 
 +
=== Evropa 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění ===
 +
Strategie Evropa 2020 představuje hlavní hospodářskou reformní agendu Evropské unie s výhledem do roku 2020. Nahrazuje tzv. Lisabonskou strategii, jejíž časový horizont vypršel rokem 2010.
 +
=== Projekty masové digitalizace ===
 +
Definice masové digitalizace není jednoznačná. "''Jedna z nejpropracovanějších definic vymezuje masovou digitalizaci jako konverzi materiálu v průmyslovém měřítku. Tím se myslí převod celého fondu knihovny bez jakéhokoli výběru dokumentů do digitální podoby pomocí procesu skenování''."<ref>COYLE, Karen. Mass Digitization of Books. The Journal of Academic Librarianship [online]. 2006, vol. 32, no. 6, s. 641-645 [cit. 2012-05-03]. ISSN 0099-1333. Dostupné z (DOI): http://dx.doi.org/10.1016/j.acalib.2006.08.002. Dostupný také komerčně v databázi LISTA: http://search.ebscohost.com.</ref>
 +
 
 +
Řada projektů masové digitalizace je řešena ve spolupráci se soukromými subjekty tzv. public-private partnership. Digitalizaci formou spolupráce se soukromými firmami využívají Národní knihovny mnoha evropských zemí.
 +
 
 +
“Britská knihovna – Cengage Gale (technické a finanční partnerství se získáváním příjmů z kulturních institucí)  El Prado – Google (obsah zpřístupněný přes Google Books)  Francouzská národní knihovna (BnF) – Francouzští nakladatelé (SNE) (společné vyhledávání a přesměrování odkazů na možnost zakoupení textů) 33  Norská národní knihovna – asociace držitelů práv Kopinor (zpřístupňují obsah chráněný autorskými právy; je zde mnoho sporných otázek spojených s teritorialitou)  Dánská královská knihovna – ProQuest (staré tisky jsou volně dostupné pro výzkum a vzdělání v Dánsku)  Google Book Library partnership (cca. 20 knihoven po celém světě) - zlomek obsahu chráněného autorskými právy; 10 milionů knih v Google Book Search”<ref>AYRIS, Paul. The Status of Digitisation in Europe. Liber Quarterly: The Journal Of European Research Libraries [online]. 2010, vol. 19, no. 3/4, s. 193-226 [cit. 2012-06-10]. ISSN 1435- 5205. Dostupné z: http://liber.library.uu.nl/index.php/lq/article/view/7961/8252.</ref>
 +
 
 +
Národní knihovna České republiky spolupracuje s firmou Google od roku 2011.  Jedním z projektů je ''Hromadná digitalizace historických a vzácných dokumentů ve spolupráci se společností Google.''
  
 +
''“Celkem bylo do konce listopadu 2017 předáno společnosti Google k digitalizaci 33 120 dokumentů. Na server NK ČR bylo v prosinci staženo 29 239 dokumentů (z toho asi 15 % jsou dokumenty SK). Od počátku projektu tak bylo digitalizováno 149 559 dokumentů.”<ref>Výroční zpráva NK ČR. Praha, 2017. Dostupné také z: https://text.nkp.cz/soubory/ostatni/vz2017.pdf</ref>
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==
Řádek 47: Řádek 74:
  
 
===Použité zdroje===
 
===Použité zdroje===
 +
* COYLE, Karen. Mass Digitization of Books. The Journal of Academic Librarianship [online]. 2006, vol. 32, no. 6, s. 641-645 [cit. 2012-05-03]. ISSN 0099-1333. Dostupné z (DOI): http://dx.doi.org/10.1016/j.acalib.2006.08.002. Dostupný také komerčně v databázi LISTA: http://search.ebscohost.com.
 
* KUBÁTOVÁ, Alena. ''Digitalizace evropského kulturního dědictví''. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
 
* KUBÁTOVÁ, Alena. ''Digitalizace evropského kulturního dědictví''. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
 
* VRBENSKÁ, Františka. ''Digitalizace dokumentů''. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
 
* VRBENSKÁ, Františka. ''Digitalizace dokumentů''. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
Řádek 53: Řádek 81:
 
* VORLÍČKOVÁ, Blanka. ''Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky.'' Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
 
* VORLÍČKOVÁ, Blanka. ''Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky.'' Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
 
* VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. ''Ikaros'' [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22].  ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005
 
* VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. ''Ikaros'' [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22].  ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005
−
 
−
 
  
 
===Související články===
 
===Související články===
Řádek 60: Řádek 86:
 
* [[Historie a současná situace v oblasti digitalizace kulturního dědictví a zpřístupňování jejích výstupů v ČR]]
 
* [[Historie a současná situace v oblasti digitalizace kulturního dědictví a zpřístupňování jejích výstupů v ČR]]
 
* [[Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů]]
 
* [[Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů]]
−
* [[Proces digitalizace: přehled důvodů, cílů, přínosu i problémů, možnosti využití digitálních dat]]
 
−
* [[Workflow digitalizace]]
 
 
* [[Digitalizace a knihovnictví]]
 
* [[Digitalizace a knihovnictví]]
−
 
+
* [[Kulturní dědictví]]
 +
* [[Vývoj informační politiky USA a EU]]
  
 
===Klíčová slova===
 
===Klíčová slova===
−
Digitalizace, Kulturní zdroje, Kulturní dědictví
+
digitalizace, kulturní dědictví, informační společnost, informační politika

Aktuální verze z 27. 2. 2019, 14:52

Proces digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu kulturního dědictví jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.


Digitalizace

Digitalizací se rozumí převod dokumentu do digitální (elektronické) podoby. Jedná se o technologii reformátování, kdy jsou zdroje převedeny z jednoho typu nosiče na jiný.[1]

V širším pojetí se jedná o soubor činností spojených s reformátováním, uchováváním a zpřístupňováním digitálních objektů.

Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé „jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje."[2] Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.

Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě

„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."[2]

Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě lze datovat od první poloviny 90. let 20. století.

„Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]"<reference>VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. Ikaros [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005</ref> digitalizačních aktivit.

Rozvoj informačně-komunikačních technologií ve webovém prostředí má přímý vliv na světové kulturní a vědecké dědictví zpracované v digitální podobě a zpřístupněné v online prostředí. “Přínosy online zpřístupnění kulturního dědictví jsou nesporné jak pro vzdělávací a vědecké účely, tak pro obnovu hmotných památek, služby pro znevýhodněné osoby a demokratizaci kulturního dědictví. Online přístup ke kopiím kulturního dědictví se stal v kontextu vývoje informačně-komunikačních technologií a jejich využívání součástí moderní informační politiky rozvinutých států celého světa. “ <reference>VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Rigorózní práce. Univerzita Karlova Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Richar Papík.</ref>

UNESCO: Program Paměť světa (Memory of the World Programme)

Byl vyhlášen roku 1992 a týká se ochrany a přístupu k světovému kulturnímu dědictví pohyblivému. Vnímá digitalizaci jako jednu z možností způsobu, jak naplnit tyto idee. Program je úzce spjat s NK ČR. Od roku 2012 drží patronaci nad šesti českými projekty.

Konference G7

Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt Elektronické knihovny a jeho výstup Bibliotheca Universalis, na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt Elektronická muzea a galerie. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.[3]

Bibliotheca Universalis.gif

Projekt GABRIEL

Projekt GABRIEL byl informační platformou pro projekt Bibliotheca Universalis a mimo to vytvořil základy, na kterých se později realizovala vize jednotného přístupu k evropskému kulturnímu dědictví. Projekt byl spuštěn v roce 1995 a zpočátku fungoval jako platforma pro sdílení informací z prostředí digitalizačních projektů členských knihoven CENL. Projekt byl ukončen v roce 2005 při uvedení Evropské knihovny do provozu a jeho obsah byl začleněn do obsahu projektu TEL.[4]


Info2000

Program Info2000 vznikal v letech 1996-2000 a soustředil se na právě vznikající digitální průmysl. Hlavním bodem projektu byl rozvoj evropského digitálního obsahu, který měl uspokojit informační potřeby Evropanů a evropských podniků a přispět tak „k hospodářskému růstu, konkurenceschopnosti a vzniku nových pracovních míst. […] V rámci programu Info2000 bylo vytvořeno mnoho významných projektů zaměřujících se na digitalizaci kulturního dědictví.“[3] Jedná se například o projekty:

  • 1968 - multimediální archiv obsahující dokumenty spjaté s revolučním rokem 1968,
  • Artlinks – interaktivní zobrazení umění od pravěku až po moderní umělecké směry
  • DeafHist – obsahoval informace o historii a kultuře neslyšících, přičemž tyto informace byly zobrazovány interaktivní formou


Lisabonská strategie

Lisabonská strategie byla výsledkem lisabonského summitu, na kterém se v roce 2000 setkali zástupci vlád zemí EU. Byla vyhlášena na období 2000 – 2010 a jejím cílem byla podpora rozvoje konkurenceschopnosti a ekonomického růstu Evropské unie. Jedním z bodů Lisabonské strategie byla Informační společnost, které mělo být dosaženo a která měla vést k ekonomice založené na znalostech a rozvoji využívání Internetu.[5] V rámci Lisabonské strategie byla schválena Iniciativa eEurope, která byla součástí ekonomického pilíře strategie a zaměřovala se na rozvoj informační společnosti. Pět let od vyhlášení Lisabonské strategie vznikla nová iniciativa i2010, která měla i nadále naplňovat cíle Lisabonské strategie.

Současné aktivity v zpřístupňování online zpřístupňování kulturního dědictví v Evropě

Europeana

eGovernment

"Myšlenkou tzv. eGovernmentu je správa věcí veřejných za využití moderních elektronických nástrojů, díky kterým bude veřejná správa k občanům přátelštější, dostupnější, efektivnější, rychlejší a levnější. Budování jednotlivých pilířů eGovernmentu probíhalo v programovém období 2007–2013 s využitím prostředků ze strukturálních fondů EU v souladu se strategií Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration)."[6]

Evropa 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění

Strategie Evropa 2020 představuje hlavní hospodářskou reformní agendu Evropské unie s výhledem do roku 2020. Nahrazuje tzv. Lisabonskou strategii, jejíž časový horizont vypršel rokem 2010.

Projekty masové digitalizace

Definice masové digitalizace není jednoznačná. "Jedna z nejpropracovanějších definic vymezuje masovou digitalizaci jako konverzi materiálu v průmyslovém měřítku. Tím se myslí převod celého fondu knihovny bez jakéhokoli výběru dokumentů do digitální podoby pomocí procesu skenování."[7]

Řada projektů masové digitalizace je řešena ve spolupráci se soukromými subjekty tzv. public-private partnership. Digitalizaci formou spolupráce se soukromými firmami využívají Národní knihovny mnoha evropských zemí.

“Britská knihovna – Cengage Gale (technické a finanční partnerství se získáváním příjmů z kulturních institucí) El Prado – Google (obsah zpřístupněný přes Google Books) Francouzská národní knihovna (BnF) – Francouzští nakladatelé (SNE) (společné vyhledávání a přesměrování odkazů na možnost zakoupení textů) 33 Norská národní knihovna – asociace držitelů práv Kopinor (zpřístupňují obsah chráněný autorskými právy; je zde mnoho sporných otázek spojených s teritorialitou) Dánská královská knihovna – ProQuest (staré tisky jsou volně dostupné pro výzkum a vzdělání v Dánsku) Google Book Library partnership (cca. 20 knihoven po celém světě) - zlomek obsahu chráněného autorskými právy; 10 milionů knih v Google Book Search”[8]

Národní knihovna České republiky spolupracuje s firmou Google od roku 2011. Jedním z projektů je Hromadná digitalizace historických a vzácných dokumentů ve spolupráci se společností Google.

“Celkem bylo do konce listopadu 2017 předáno společnosti Google k digitalizaci 33 120 dokumentů. Na server NK ČR bylo v prosinci staženo 29 239 dokumentů (z toho asi 15 % jsou dokumenty SK). Od počátku projektu tak bylo digitalizováno 149 559 dokumentů.”[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ VRBENSKÁ, Františka. Digitalizace dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
  2. ↑ 2,0 2,1 KUBÁTOVÁ, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
  3. ↑ 3,0 3,1 KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU [The topic of digitization in EU Programmes]. Praha, 2009, 54 s.
  4. ↑ VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  5. ↑ Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html
  6. ↑ Co je eGovernment?. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2019. Dostupné také z: https://www.mvcr.cz/clanek/co-je-egovernment.aspx
  7. ↑ COYLE, Karen. Mass Digitization of Books. The Journal of Academic Librarianship [online]. 2006, vol. 32, no. 6, s. 641-645 [cit. 2012-05-03]. ISSN 0099-1333. Dostupné z (DOI): http://dx.doi.org/10.1016/j.acalib.2006.08.002. Dostupný také komerčně v databázi LISTA: http://search.ebscohost.com.
  8. ↑ AYRIS, Paul. The Status of Digitisation in Europe. Liber Quarterly: The Journal Of European Research Libraries [online]. 2010, vol. 19, no. 3/4, s. 193-226 [cit. 2012-06-10]. ISSN 1435- 5205. Dostupné z: http://liber.library.uu.nl/index.php/lq/article/view/7961/8252.
  9. ↑ Výroční zpráva NK ČR. Praha, 2017. Dostupné také z: https://text.nkp.cz/soubory/ostatni/vz2017.pdf

Použité zdroje

  • COYLE, Karen. Mass Digitization of Books. The Journal of Academic Librarianship [online]. 2006, vol. 32, no. 6, s. 641-645 [cit. 2012-05-03]. ISSN 0099-1333. Dostupné z (DOI): http://dx.doi.org/10.1016/j.acalib.2006.08.002. Dostupný také komerčně v databázi LISTA: http://search.ebscohost.com.
  • KUBÁTOVÁ, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
  • VRBENSKÁ, Františka. Digitalizace dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
  • KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009-08-11. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová.
  • Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html
  • VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  • VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. Ikaros [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005

Související články

Klíčová slova

digitalizace, kulturní dědictví, informační společnost, informační politika

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_a_současné_aktivity_v_oblasti_digitalizace_a_online_zpřístupňování_kulturního_dědictví_v_Evropě,_jejich_hlavní_cíle_a_výstupy&oldid=57399“