Vzácné knihy a rukopisy: Porovnání verzí

m
 
(Není zobrazeno 57 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
[[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK]]
 
  
−
'''Vzácné knihy a rukopisy''' jsou vzácné pro neobvyklost obsahu či provedení a jsou zároveň kulturním přínosem.
+
'''Vzácné knihy a rukopisy''' jsou vzácné pro neobvyklost obsahu či provedení a jsou zároveň kulturním přínosem. Vzácnost se dělí na historickou a tržní.
  
−
=== '''Vzácnost''' ===
+
== Vzácnost ==
  
−
Vzácnost je obecně hodnocena podle dvou kritérií. Jedná se hodnotu:
+
[[File:Golden_Bull_of_Sicily.jpg|thumb|upright 1.2|Zlatá bula sicilská]]
−
* tržní (je určená realizovanými cenami na antikvárním trhu, tedy zájmem sběratelů)
+
 
−
* historická (je určená mírou, do jaké nám památka dokáže vypovídat o minulých skutečnostech)
+
Vzácnost knih a rukopisů je obecně hodnocena podle dvou kritérií. Jedná se o hodnotu:
 +
* '''Tržní''' (je určená realizovanými cenami na antikvárním trhu, tedy zájmem sběratelů).
 +
* '''Historická''' (je určená mírou, do jaké nám památka dokáže vypovídat o minulých skutečnostech).
  
 
Za kritérium vzácnosti tedy můžeme považovat především:
 
Za kritérium vzácnosti tedy můžeme považovat především:
−
*důkaz historicky významných skutečností (např.: Zlatá bula sicilská)
+
*Důkaz historicky významných skutečností (např.: Zlatá bula sicilská).
−
*texty zachované v málo exemplářích umožňující nám získat nové informace
+
*[[Text|Texty]] zachované v málo exemplářích umožňující nám získat nové [[Informace|informace]].
−
*díla dokumentující průlom ve vývoji technik nebo v lidském přístupu (např.: B-42)
+
*Díla dokumentující průlom ve vývoji technik nebo v lidském přístupu (např.: B-42).
−
*individuální zásahy do díla z doby blízké vzniku díla (např.: komentáře (glosy) opisovačů – jaký vliv mohou mít na vnímání historie ukazuje příklad glos v opise Mater verborum z knihovny pražského Národního muzea. I když se ukázalo, že většina glos je padělek zhotovený pravděpodobně Václavem Hankou, ovlivnily celou jednu generaci českých badatelů.) <ref name="Sklenář">SKLENÁŘ, Karel: ''Slepé uličky archeologie''. Československý spisovatel, 1977.</ref>  
+
*Individuální zásahy do díla z doby blízké vzniku díla (např.: komentáře (glosy) opisovačů – jaký vliv mohou mít na vnímání historie ukazuje příklad glos v opise Mater verborum z knihovny pražského Národního muzea. I když se ukázalo, že většina glos je padělek přidaný k původním glosám pravděpodobně Václavem Hankou, ovlivnily celou jednu generaci českých badatelů..) <ref name="Sklenář">SKLENÁŘ, Karel. ''Slepé uličky archeologie''. Ilustroval Eliška SKLENÁŘOVÁ. V Praze: Československý spisovatel, 1977. Spirála.</ref>  
−
*ojedinělost provedení, například ilustrací, použitého materiálu, formátu nebo vazby (např.: Codex gigas)
+
*Ojedinělost provedení, například ilustrací, použitého materiálu, formátu nebo vazby (např.: Codex gigas).
  
−
=== '''Rukopisy''' ===
+
[[File:Codex Gigas facsimile.jpg|thumb|upright 1.2|Codex Gigas facsimile]]
  
−
I když stáří písemných památek hraje v nahlížení na jejich vzácnost nezpochybnitelnou roli, ne všechny staré [[rukopisy]] můžeme hodnotit jako vyloženě vzácné. Například knihy pro potřebu výuky na univerzitách byly ve středověku opisovány relativně často a s větším důrazem na rychlou produkci než na estetiku.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo: ''Tajemství knihy''. Albatros 1982.</ref>
+
== Co je (středověký) rukopis ==
 +
 
 +
Rukopis je kniha psaná rukou, jedná se o literární rukopis. Nejedná se o rukopis úřední povahy. Rukopis je produkt středověké, nebo raně novověké doby. Rukopis je produkt, který popisuje jedno určité prostřední, např. strukturální funkcionalismus, genetické hledisko atd.
 +
Rukopis má své specifické vnější i vnitřní znaky. Mezi vnější znaky patří např. fyzické a materiální znaky. Jako vnitřní znak můžeme chápat např. text.
 +
Rukopis je trojrozměrný předmět, jeho hlavní funkce: nosič textu.
 +
Věda, která se zabývá zkoumáním rukopisů se nazývá historická kodikologie.
 +
 
 +
== Kodikologie ==
 +
 
 +
Kodikologie je nauka o rukopisech. Pochází z latinského slova codex = kniha a řeckého logia.
 +
Kodikologie má další pomocnou funkci: porozumět dochovaným textům a dalším knihám.
 +
Kodikologie se tradičně dělí na:
 +
* '''Kodikologie akademická''', která je určena pro univerzitní výuku.
 +
* '''Kodikologie praktická''', která se zabývá paměťovými institucemi a zpřístupněním.
 +
Existuje i česká kodikologie, která klade důraz na studium vnějších znaků rukopisů.
 +
 
 +
== Rukopisné památky ==
 +
 
 +
I když stáří písemných památek hraje v nahlížení na jejich vzácnost nezpochybnitelnou roli, ne všechny staré [[rukopisy]] můžeme hodnotit jako vyloženě vzácné. Například knihy pro potřebu výuky na univerzitách byly ve středověku opisovány relativně často a s větším důrazem na rychlou produkci než na estetiku.<ref name="Pavlát">PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref>
 
Historická vzácnost je tedy spojena především s textem a provedením dokumentujícím změnu  
 
Historická vzácnost je tedy spojena především s textem a provedením dokumentujícím změnu  
 
v přístupu.
 
v přístupu.
−
Tržní vzácnost rukopisů je z podstaty věci individuální. Je dána zájmem sběratelů, kteří přihlížejí častěji k výtvarnému provedení. Vyhledvají tedy spíše díla s iluminacemi a ilustracemi, popřípadě nákladně provedené vazby a podobně.
+
Tržní vzácnost rukopisů je z podstaty věci individuální. Je dána zájmem sběratelů, kteří přihlížejí častěji k výtvarnému provedení. Vyhledávají tedy spíše díla s iluminacemi a ilustracemi, popřípadě nákladně provedené vazby a podobně.
 +
 
 +
== Vznik starých tisků ==
 +
 
 +
Od 80. let 20. to zkoumá kvantitativní kodikologie. Původně se používal papyrový svitek (rotulus), později se používal pergamenový, později papírový svitek. K tomu bylo zapotřebí výroba papíru a pergamenu. Staré tisky se skládaly z kolace, kustody nebo reklamanty. K psaní veškerých starých tisků byly zapotřebí psací látky (pergamen, papír, brka, inkoust, barvy). Dále byl zapotřebí materiál, který se používal na knižní vazbu.  
  
−
=== '''Staré tisky''' ===
+
== Staré tisky ==
  
−
Pro tištěné knihy platí obdobná kritéria, jako pro rukopisné. Tedy především četnost, provedení a individuální zásahy v době blízké vzniku díla, například ručně doplňované iniciály v inkunábulích.
+
Pro tištěné knihy platí obdobná kritéria, jako pro rukopisné. Tedy především četnost, provedení a individuální zásahy v době blízké vzniku díla, například ručně doplňované iniciály v [[Inkunábule|inkunábulích]].
 
Pro tištěné knihy existuje index aukčních cen. Tržní hodnotu starých tisků snižují především pozdější převazby, při nichž navíc často docházelo k oříznutí knižního bloku, dále poškození užitím či nevhodným skladováním a nekompletnost. Jak se stav knihy projeví na jejím ohodnocení, můžeme porovnat například v katalogu Bohemica 1500/1800.<ref name="Voit">VOIT, Petr: ''Bohemica 1500/1800 – katalog''. Antikvariát Meissner, Praha 1996.</ref>
 
Pro tištěné knihy existuje index aukčních cen. Tržní hodnotu starých tisků snižují především pozdější převazby, při nichž navíc často docházelo k oříznutí knižního bloku, dále poškození užitím či nevhodným skladováním a nekompletnost. Jak se stav knihy projeví na jejím ohodnocení, můžeme porovnat například v katalogu Bohemica 1500/1800.<ref name="Voit">VOIT, Petr: ''Bohemica 1500/1800 – katalog''. Antikvariát Meissner, Praha 1996.</ref>
  
−
=== '''Bibliofilie''' ===
+
== Čtení starých tisků ==
 +
 
 +
Předpokládalo se, že člověk, který umí číst staré tisky, je také vzdělaný. Ve středověku jen málokdo uměl číst a psát. Člověk, který uměl číst a psát se nazýval litteratus. Člověk, který to neuměl se nazýval idiota. Základním jazykem byla latina. Později se začaly projevovat i vernakulární (národní) jazyky, u nás se jednalo hlavně o češtinu a němčinu.
 +
Hlavní funkce knihy byly: zprostředkování textu, reprezentace. Funkce souvisela s formátem a výzdobou knihy (např. různé formáty Bible s různě pečlivou výzdobou měly různé funkce).
 +
 +
== Rozdíly a shody mezi rukopisy a dnešní tištěnou knihou ==
 +
 
 +
'''ROZDÍLY:'''  
 +
* Rukopis byl psán rukou, nejdříve na pergamenu, později na papíře.
 +
* V jednom rukopisném svazku bylo většinou větší množství děl.
 +
* Rukopis nemá titulní list.
 +
* Kdysi neexistovalo ustálené zpracování děl (dnes se to určuje podle implicitu = úvodní slova textu a explicitu = závěrečná slova textu).
 +
* Existovaly jiné způsoby výzdoby.
 +
* U rukopisy nebývaly nakladatelské vazby = někdo knihu vydal a rovnou ji svázal. Svázat si ji nechal ten, kdo si ji objednal. Knihy se nacházely na volných listech, teprve poté je knihvazač svázal.
 +
'''SHODY:'''
 +
* U knihy i u starých rukopisů je stejné zrcadlo (neboli okraje) textu nebo vazby (ale jiná je vzájemná proporce velikostí jednotlivých okrajů).
 +
* Čtení je stejná, a to zleva doprava, odshora dolů.
 +
* Stejné zůstaly i předsádky = ochranné listy na začátku a na konci desek (vazby).
  
−
Z novodobé produkce za vzácné lze považovat knihy, které jsou vytvářeny jako komplexní umělecká díla a jako taková jsou předmětem sběratelství. Kromě použití kvalitních materiálů a zpravidla vyššího podílu ruční práce při výrobě, obsahují individualizační prvky. Takto speciálně vypravená často bývá malá část nákladu vydaná paralelně se standardní emisí, avšak ani tituly vydané pouze jako bibliofilie nejsou ojedinělé.
+
== Bibliofilie ==
 +
 
 +
Z novodobé produkce za vzácné lze považovat knihy, které jsou vytvářeny jako komplexní umělecká díla a jako taková jsou předmětem sběratelství. Vyznačují se vysokou kvalitou výtvarného, [[Typografie|typografického]] a knihvazačského zpracování (individuální tiskové písmo, často dražší ruční papír, specifická grafická technika, knihvazačství inspirované postupy renesančních a barokních řemeslníků) a obvykle také vyššími literárními aspiracemi.<ref name="Bibliofilie">KTD - bibliofilie: http://aleph.nkp.cz/F/ISD9K1J6RV9R6V6TDT8EV8RS33ARH3SNYG8RVH5UXD875B27Y8-25230?func=find-aut-bib&find_request=bibliofilie&find_code=TR&find_base=KTD</ref> Kromě použití kvalitních materiálů a zpravidla vyššího podílu ruční práce při výrobě, často obsahují další individualizační prvky, které zajišťují jedinečnost každého kusu. Takto speciálně vypravená často bývá malá část nákladu vydaná paralelně se standardní emisí, avšak ani tituly vydané pouze jako bibliofilie nejsou ojedinělé.
 
Mezi atributy které odlišují bibliofilie od běžné produkce patří zejména:
 
Mezi atributy které odlišují bibliofilie od běžné produkce patří zejména:
−
*limitovaný počet kusů s číslováním jednotlivých kusů (obdobné s číslováním grafických listů)
+
*Limitovaný počet kusů s číslováním jednotlivých kusů (obdobné s číslováním grafických listů.)
−
*kvalitnější provedení které knihu odlišuje od stejného titulu ve standardní produkci (typicky kvalitnější papír nebo vazba)
+
*Kvalitnější provedení které knihu odlišuje od stejného titulu ve standardní produkci (typicky kvalitnější papír nebo vazba).
−
*podpis autora, překladatele, ilustrátora a pod.
+
*Podpis autora, překladatele, ilustrátora a pod.
−
*jako ilustrace mohou být použity originální grafické listy místo reprodukcí
+
*Jako ilustrace mohou být použity originální grafické listy místo reprodukcí.
 +
 
 +
== Typy rukopisů a vzácných knih z hlediska textu ==
 +
 
 +
* Bible
 +
* Liturgické knihy (evangeliář, žaltář,...), knihy hodinek.
 +
* Teologická a mravoučná literatura.
 +
* Přírodověda, právo.
 +
* Kronika, historie.
 +
* Epika, román.
 +
* Poezie.
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
Řádek 42: Řádek 94:
  
 
<references />
 
<references />
 +
 +
=== Doporučená literatura ===
 +
 +
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
 +
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
 +
*VOIT, Petr. ''Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století : papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod.'' 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. Bibliotheca Strahoviensis. ISBN 978-80-7277-390-9.
 +
*''Spolek českých bibliofilů 1908–2008: Krásné tisky ve vztahu k české knižní kultuře.'' Sborník k 100. výročí založení Spolku českých bibliofilů. 1. Praha: Spolek českých bibliofilů, 2008.
  
 
=== Související články ===
 
=== Související články ===
−
[[Rukopisy]], [[Knihtisk]]
+
<br />
 +
[[Rukopisy]]<br />
 +
[[Knihtisk]]<br />
 +
[[Portály antikvární literatury]]
  
 
=== Klíčová slova ===
 
=== Klíčová slova ===
 
Vzácné knihy, rukopisy, staré tisky, bibliofilie
 
Vzácné knihy, rukopisy, staré tisky, bibliofilie
 +
 +
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Knihovny jako fyzické sbírky]]
 +
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Marek]]
 +
 +
 +
{{Redakce
 +
|zdroje = Igor.Cerveny, 27. 12. 2016
 +
|citace = Igor.Cerveny, 27. 12. 2016
 +
|kategorie_a_portály = Igor.Cerveny, 27. 12. 2016
 +
|synonyma_a_název = Igor.Cerveny, 11. 12. 2016
 +
|členění_a_nadpisy = Igor.Cerveny, 11. 12. 2016
 +
|obrázky_a_licence = Igor.Cerveny, 11. 12. 2016
 +
|prolinkování = Igor.Cerveny, 27. 12. 2016
 +
|pravopis = Igor.Cerveny, 11. 12. 2016
 +
|typografie = Igor.Cerveny, 11. 12. 2016
 +
}}

Aktuální verze z 25. 9. 2019, 07:40

Vzácné knihy a rukopisy jsou vzácné pro neobvyklost obsahu či provedení a jsou zároveň kulturním přínosem. Vzácnost se dělí na historickou a tržní.

Vzácnost

Zlatá bula sicilská

Vzácnost knih a rukopisů je obecně hodnocena podle dvou kritérií. Jedná se o hodnotu:

  • Tržní (je určená realizovanými cenami na antikvárním trhu, tedy zájmem sběratelů).
  • Historická (je určená mírou, do jaké nám památka dokáže vypovídat o minulých skutečnostech).

Za kritérium vzácnosti tedy můžeme považovat především:

  • Důkaz historicky významných skutečností (např.: Zlatá bula sicilská).
  • Texty zachované v málo exemplářích umožňující nám získat nové informace.
  • Díla dokumentující průlom ve vývoji technik nebo v lidském přístupu (např.: B-42).
  • Individuální zásahy do díla z doby blízké vzniku díla (např.: komentáře (glosy) opisovačů – jaký vliv mohou mít na vnímání historie ukazuje příklad glos v opise Mater verborum z knihovny pražského Národního muzea. I když se ukázalo, že většina glos je padělek přidaný k původním glosám pravděpodobně Václavem Hankou, ovlivnily celou jednu generaci českých badatelů..) [1]
  • Ojedinělost provedení, například ilustrací, použitého materiálu, formátu nebo vazby (např.: Codex gigas).
Codex Gigas facsimile

Co je (středověký) rukopis

Rukopis je kniha psaná rukou, jedná se o literární rukopis. Nejedná se o rukopis úřední povahy. Rukopis je produkt středověké, nebo raně novověké doby. Rukopis je produkt, který popisuje jedno určité prostřední, např. strukturální funkcionalismus, genetické hledisko atd. Rukopis má své specifické vnější i vnitřní znaky. Mezi vnější znaky patří např. fyzické a materiální znaky. Jako vnitřní znak můžeme chápat např. text. Rukopis je trojrozměrný předmět, jeho hlavní funkce: nosič textu. Věda, která se zabývá zkoumáním rukopisů se nazývá historická kodikologie.

Kodikologie

Kodikologie je nauka o rukopisech. Pochází z latinského slova codex = kniha a řeckého logia. Kodikologie má další pomocnou funkci: porozumět dochovaným textům a dalším knihám. Kodikologie se tradičně dělí na:

  • Kodikologie akademická, která je určena pro univerzitní výuku.
  • Kodikologie praktická, která se zabývá paměťovými institucemi a zpřístupněním.

Existuje i česká kodikologie, která klade důraz na studium vnějších znaků rukopisů.

Rukopisné památky

I když stáří písemných památek hraje v nahlížení na jejich vzácnost nezpochybnitelnou roli, ne všechny staré rukopisy můžeme hodnotit jako vyloženě vzácné. Například knihy pro potřebu výuky na univerzitách byly ve středověku opisovány relativně často a s větším důrazem na rychlou produkci než na estetiku.[2] Historická vzácnost je tedy spojena především s textem a provedením dokumentujícím změnu v přístupu. Tržní vzácnost rukopisů je z podstaty věci individuální. Je dána zájmem sběratelů, kteří přihlížejí častěji k výtvarnému provedení. Vyhledávají tedy spíše díla s iluminacemi a ilustracemi, popřípadě nákladně provedené vazby a podobně.

Vznik starých tisků

Od 80. let 20. to zkoumá kvantitativní kodikologie. Původně se používal papyrový svitek (rotulus), později se používal pergamenový, později papírový svitek. K tomu bylo zapotřebí výroba papíru a pergamenu. Staré tisky se skládaly z kolace, kustody nebo reklamanty. K psaní veškerých starých tisků byly zapotřebí psací látky (pergamen, papír, brka, inkoust, barvy). Dále byl zapotřebí materiál, který se používal na knižní vazbu.

Staré tisky

Pro tištěné knihy platí obdobná kritéria, jako pro rukopisné. Tedy především četnost, provedení a individuální zásahy v době blízké vzniku díla, například ručně doplňované iniciály v inkunábulích. Pro tištěné knihy existuje index aukčních cen. Tržní hodnotu starých tisků snižují především pozdější převazby, při nichž navíc často docházelo k oříznutí knižního bloku, dále poškození užitím či nevhodným skladováním a nekompletnost. Jak se stav knihy projeví na jejím ohodnocení, můžeme porovnat například v katalogu Bohemica 1500/1800.[3]

Čtení starých tisků

Předpokládalo se, že člověk, který umí číst staré tisky, je také vzdělaný. Ve středověku jen málokdo uměl číst a psát. Člověk, který uměl číst a psát se nazýval litteratus. Člověk, který to neuměl se nazýval idiota. Základním jazykem byla latina. Později se začaly projevovat i vernakulární (národní) jazyky, u nás se jednalo hlavně o češtinu a němčinu. Hlavní funkce knihy byly: zprostředkování textu, reprezentace. Funkce souvisela s formátem a výzdobou knihy (např. různé formáty Bible s různě pečlivou výzdobou měly různé funkce).

Rozdíly a shody mezi rukopisy a dnešní tištěnou knihou

ROZDÍLY:

  • Rukopis byl psán rukou, nejdříve na pergamenu, později na papíře.
  • V jednom rukopisném svazku bylo většinou větší množství děl.
  • Rukopis nemá titulní list.
  • Kdysi neexistovalo ustálené zpracování děl (dnes se to určuje podle implicitu = úvodní slova textu a explicitu = závěrečná slova textu).
  • Existovaly jiné způsoby výzdoby.
  • U rukopisy nebývaly nakladatelské vazby = někdo knihu vydal a rovnou ji svázal. Svázat si ji nechal ten, kdo si ji objednal. Knihy se nacházely na volných listech, teprve poté je knihvazač svázal.

SHODY:

  • U knihy i u starých rukopisů je stejné zrcadlo (neboli okraje) textu nebo vazby (ale jiná je vzájemná proporce velikostí jednotlivých okrajů).
  • Čtení je stejná, a to zleva doprava, odshora dolů.
  • Stejné zůstaly i předsádky = ochranné listy na začátku a na konci desek (vazby).

Bibliofilie

Z novodobé produkce za vzácné lze považovat knihy, které jsou vytvářeny jako komplexní umělecká díla a jako taková jsou předmětem sběratelství. Vyznačují se vysokou kvalitou výtvarného, typografického a knihvazačského zpracování (individuální tiskové písmo, často dražší ruční papír, specifická grafická technika, knihvazačství inspirované postupy renesančních a barokních řemeslníků) a obvykle také vyššími literárními aspiracemi.[4] Kromě použití kvalitních materiálů a zpravidla vyššího podílu ruční práce při výrobě, často obsahují další individualizační prvky, které zajišťují jedinečnost každého kusu. Takto speciálně vypravená často bývá malá část nákladu vydaná paralelně se standardní emisí, avšak ani tituly vydané pouze jako bibliofilie nejsou ojedinělé. Mezi atributy které odlišují bibliofilie od běžné produkce patří zejména:

  • Limitovaný počet kusů s číslováním jednotlivých kusů (obdobné s číslováním grafických listů.)
  • Kvalitnější provedení které knihu odlišuje od stejného titulu ve standardní produkci (typicky kvalitnější papír nebo vazba).
  • Podpis autora, překladatele, ilustrátora a pod.
  • Jako ilustrace mohou být použity originální grafické listy místo reprodukcí.

Typy rukopisů a vzácných knih z hlediska textu

  • Bible
  • Liturgické knihy (evangeliář, žaltář,...), knihy hodinek.
  • Teologická a mravoučná literatura.
  • Přírodověda, právo.
  • Kronika, historie.
  • Epika, román.
  • Poezie.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKLENÁŘ, Karel. Slepé uličky archeologie. Ilustroval Eliška SKLENÁŘOVÁ. V Praze: Československý spisovatel, 1977. Spirála.
  2. ↑ PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
  3. ↑ VOIT, Petr: Bohemica 1500/1800 – katalog. Antikvariát Meissner, Praha 1996.
  4. ↑ KTD - bibliofilie: http://aleph.nkp.cz/F/ISD9K1J6RV9R6V6TDT8EV8RS33ARH3SNYG8RVH5UXD875B27Y8-25230?func=find-aut-bib&find_request=bibliofilie&find_code=TR&find_base=KTD

Doporučená literatura

  • BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
  • CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
  • VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století : papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. Bibliotheca Strahoviensis. ISBN 978-80-7277-390-9.
  • Spolek českých bibliofilů 1908–2008: Krásné tisky ve vztahu k české knižní kultuře. Sborník k 100. výročí založení Spolku českých bibliofilů. 1. Praha: Spolek českých bibliofilů, 2008.

Související články


Rukopisy
Knihtisk
Portály antikvární literatury

Klíčová slova

Vzácné knihy, rukopisy, staré tisky, bibliofilie


Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění

V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování • pravopis

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.


Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vzácné_knihy_a_rukopisy&oldid=57887“