Metody výuky počátečního čtení: Porovnání verzí
(naddpisy a chyby) Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| (Není zobrazeno 19 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | '''Metoda výuky počátečního počátečního [[Čtení a čtenářské dovednosti|čtení]] dítěte jsou závislé '''na prostředí, které ho během dospívání obklopuje a determinuje. Jedná se především o rodiče, školu a [[Knihovny a informační instituce|knihovny]]. Počátky metod čtení pro začátečníky sahají až do 19. století. Postupem času se vymezily dvě základní skupiny metod: Syntetické metody a analytické metody výuky počátečního čtení. Často využívaná je také metoda, která stojí na rozhraní těchto dvou skupin: synteticko-analytická metoda. | |
== Vliv rodičů na počáteční čtení dítěte == | == Vliv rodičů na počáteční čtení dítěte == | ||
| − | V první etapě rozvoje gramotnosti mají na děti největší vliv rodiče. Je velice důležité, aby si s dětmi četli, předčítali, vyprávěli o knihách. Zkrátka, aby dítě přišlo do přímého kontaktu s knihou již od raného dětství. | + | V první etapě rozvoje [[Gramotnost|gramotnosti]] mají na děti největší vliv rodiče. Je velice důležité, aby si s dětmi četli, předčítali, vyprávěli o knihách. Zkrátka, aby dítě přišlo do přímého kontaktu s knihou již od raného dětství. |
== Vliv škol na počáteční čtení dítěte == | == Vliv škol na počáteční čtení dítěte == | ||
| − | Ve druhé etapě se děti učí číst samy. Na počátku této etapy se dítě setkává s učitelem a školním výukovým programem, který může mít buď tradiční nebo alternativní formu (Waldorfská, Daltonská, Montessori…). | + | Ve druhé etapě se děti učí číst samy. Na počátku této etapy se dítě setkává s učitelem a školním výukovým programem, který může mít buď tradiční nebo alternativní formu (Waldorfská, Daltonská, Montessori…). <ref> Začít spolu. ''Alternativní školy: Povídání o alternativních školách a školství'' [online]. © 2001- |
| − | Cílem školy je naučit děti takovou techniku čtení, která jim bude přínosná po zbytek života při studiu i ve společnosti. Škola by měla děti motivovat ke čtení a podporovat je v něm. Bohužel se v dnešní době učitelé příliš spoléhají na učebnice, které jsou často textově náročnější, než jsou děti ve svém věku schopny zvládnout. Další chybou pedagoga bývá, že mají žáci málo prostoru pro svou aktivitu v hodině a nemohou si do „svých“ od školy vypůjčených učebnic dělat potřebné poznámky. Děti by se neměli v hodinách čtení učit pouze číst, měli by se naučit pracovat s texty a vyhledávat v nich důležité informace. Pro tyto účely jsou šikovné otázky za textem, na které musí žáci odpovědět v několika větách. | + | 2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.alternativniskoly.cz/category/zacit-spolu/ </ref> |
| + | Cílem školy je naučit děti takovou techniku čtení, která jim bude přínosná po zbytek života při studiu i ve společnosti. Škola by měla děti motivovat ke čtení a podporovat je v něm. Bohužel se v dnešní době [[Školní pedagogika|učitelé]] příliš spoléhají na učebnice, které jsou často textově náročnější, než jsou děti ve svém věku schopny zvládnout.<ref> HOŠTIČKA, Jan. Rozvoj čtenářské gramotnosti v praxi. In: Metodický portál RVP: Metodický | ||
| + | ''portál inspirace a zkušenosti učitelů'' [online]. 2011 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: | ||
| + | http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/12985/ROZVOJ-CTENARSKE-GRAMOTNOSTI-VPRAXI. | ||
| + | html/ </ref> Další chybou pedagoga bývá, že mají žáci málo prostoru pro svou aktivitu v hodině a nemohou si do „svých“ od školy vypůjčených učebnic dělat potřebné poznámky. Děti by se neměli v hodinách čtení učit pouze číst, měli by se naučit pracovat s texty a vyhledávat v nich důležité informace. Pro tyto účely jsou šikovné otázky za textem, na které musí žáci odpovědět v několika větách. | ||
== Vliv knihoven na na počáteční čtení dítěte == | == Vliv knihoven na na počáteční čtení dítěte == | ||
| − | Rozvoji a podpoře čtenářství napomáhá v knihovnách organizace SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků), který spolu s knihovnami pořádá pravidelné celostátní akce nejen pro nejmenší, ale i pro starší čtenáře. Samy knihovníci jsou školeni k podpoře dětského čtenářství. | + | [[Fenomén čtenářství: rozvoj, proces čtení, poruchy čtení|Rozvoji a podpoře čtenářství]] napomáhá v knihovnách organizace [[SKIP]] (Svaz knihovníků a informačních pracovníků), který spolu s knihovnami pořádá pravidelné celostátní akce nejen pro nejmenší, ale i pro starší čtenáře. Samy knihovníci jsou školeni k podpoře dětského čtenářství. |
| − | Knihovny buď spolupracují se školami, nebo jsou knihovny, které sídlí přímo ve škole. Školní knihovna by měla být rozdělena na knihovnu pro první a knihovnu pro druhý stupeň. Knihy z ní by učitelé měli aktivně zapojit do výuky a napomoci tak, vyšší návštěvnosti knihovny dětmi. | + | Knihovny buď spolupracují se školami, nebo jsou knihovny, které sídlí přímo ve škole. [[Školní knihovna]] by měla být rozdělena na knihovnu pro první a knihovnu pro druhý stupeň. Knihy z ní by učitelé měli aktivně zapojit do výuky a napomoci tak, vyšší návštěvnosti knihovny dětmi. |
| − | == Metody == | + | == Metody syntetické == |
| − | + | Jsou to nejstarší metody, které se používali již v antickém Řecku a [[Římská doba (Egypt)|Římě]]. Základním principem metod je převod psaného textu do zvukové podoby. | |
| − | |||
| − | Jsou to nejstarší metody, které se používali již v antickém Řecku a Římě. Základním principem metod je převod psaného textu do zvukové podoby. | ||
Metody se dělí na slabikovací a hláskovací. | Metody se dělí na slabikovací a hláskovací. | ||
| − | + | === Slabikovací === | |
Má tři vývojové etapy. | Má tři vývojové etapy. | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | # Abecedáři - Žáci se nejprve naučí názvy a tvary jednotlivých písmen a učí se je [[Paměť|zpaměti]] | |
| + | # Slabikáři - skládají z písmen slabiky | ||
| + | # Nominaristé - čtou za pomocí slabik celá slova | ||
| − | + | === Hláskovací === | |
| − | + | * Metoda náslovných hlásek – nově vyvozovaná hláska se separuje jako první hláska ve slově neboli hláska náslovná | |
| + | *Metoda fonomická – metoda používá hlásky vyskytující se jako citoslovce. Je při ní podstatná mimika obličeje při vyslovování. Touto metodou se zabýval i Jan Amos Komenský. | ||
| + | *Metoda fonetická – Základem metody je pozorování mluvidel při výslovnosti a následné napodobování pedagoga nebo obrázků z učebnice. | ||
| + | *Metoda skriptolegická – souběžně se děti učí číst i psát. Nejprve rozkládají věty na slova, slova na slabiky, a nakonec slabiky na hlásky. Vše je založeno na sluchovém rozkladu, a proto je nutné napřed hlásku správně vyslovit a poté ji najít ve slovech. Vyučovací metoda se zaměřuje i na zdokonalování jemné motoriky dětí, která je během výuky procvičována kreslením. | ||
| + | *Metoda genetická – s touto metodou je spojena osobnost Josefa Kožíška, který byl jejím průkopníkem. Metoda byla označována jako vrchol všech syntetických metod. Metoda klade důraz na porozumění textu, prvotní čtení slov po hláskách – neslabikuje se, postupné učení všech druhů písmen. Nejprve velkých tiskacích písmen, potom malých tiskacích a nakonec psacích. | ||
| + | *Metoda normálních slabik – vznikla v 19. století v České republice a do jiných zemí se dále nešířila. Metoda používá tzv. návodné obrázky, které napomáhají k vytváření asociací. Např.: obrázek motýla = MO. | ||
| + | *Metoda Petrákova – nejprve se zaměřuje na výuku čtení a až mnohem později na výuku psaní. Postupuje se při ní tak, že žák spojuje postupně hlásky až dokud nepřečte celé slovo. Tato metoda nebyla ve školách dostatečně přínosná, a proto nakonec zanikla. | ||
| + | *Metoda slabiková (souhlásková) – představuje naprosto opačný postup než ostatní syntetické metody. Zatímco u všech ostatních je základem připojení samohlásky k souhlásce, tak, aby vznikla slabika. Tak zde se spojuje jedna samohláska se všemi ostatními souhláskami a ze složených slabik se následně složí rovnou celá věta. I tato metoda nakonec zanikla. | ||
| − | + | == Metody Analytické == | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
Vznikly na konci 18. století ve Francii jako reakce na nedokonalosti syntetických metod. Průběh těchto vyučovacích metod je naprosto odlišný a převrácený. Postupuje se od slov ke slabice a hlásce. | Vznikly na konci 18. století ve Francii jako reakce na nedokonalosti syntetických metod. Průběh těchto vyučovacích metod je naprosto odlišný a převrácený. Postupuje se od slov ke slabice a hlásce. | ||
Hlavní rozdíl je ve vnímání základů procesu čtení. V Syntetickách metodách je jádrem sluchový proces vnímání, v analytickém je to zrakový proces vnímání. | Hlavní rozdíl je ve vnímání základů procesu čtení. V Syntetickách metodách je jádrem sluchový proces vnímání, v analytickém je to zrakový proces vnímání. | ||
| − | + | === Metoda Jacototova === | |
J. J. Jacotot byl průkopníkem této metody a sám ji aplikoval při výuce dospělých. Jedná se o metodu, při níž se rozloží celá věta na slabiky a hlásky. | J. J. Jacotot byl průkopníkem této metody a sám ji aplikoval při výuce dospělých. Jedná se o metodu, při níž se rozloží celá věta na slabiky a hlásky. | ||
| − | + | === Vogelova metoda (neboli metoda normálních slov) === | |
Slova se rozloží na hlásky a ty se pak opět spojují ve slabiky a slova. | Slova se rozloží na hlásky a ty se pak opět spojují ve slabiky a slova. | ||
| − | + | === Metoda globální === | |
Přechází se od celku k jednotlivinám. Základem jsou věty a slova, ale dítě musí samo dospět k analýze významových celků, nebere se zde ohled na přirozený vývoj žáka. | Přechází se od celku k jednotlivinám. Základem jsou věty a slova, ale dítě musí samo dospět k analýze významových celků, nebere se zde ohled na přirozený vývoj žáka. | ||
| − | + | == Analyticko-systematické metody== | |
Nejrozšířenější metoda v České republice. Používá se od 50. let 20. století a až do roku 1989 byla jedinou používanou metodou výuky čtení, jelikož jiné byly v ČR zakázány. | Nejrozšířenější metoda v České republice. Používá se od 50. let 20. století a až do roku 1989 byla jedinou používanou metodou výuky čtení, jelikož jiné byly v ČR zakázány. | ||
| − | Rok 1953 – v tomto roce se začínaly na některých školách testovat učebnice, které byly sestaveny na základě této metody. O rok později se zavedly do všech škol povinně. | + | Rok 1953 – v tomto roce se začínaly na některých školách testovat učebnice, které byly sestaveny na základě této metody. O rok později se zavedly do všech škol povinně. |
| + | |||
Charakteristika metody: | Charakteristika metody: | ||
| − | + | ||
| − | + | *Má nejblíže ke slabikovacím metodám syntetickým | |
| − | + | *Klade důraz na bezchybné zvládnutí techniky čtení – zejména správnost, plynulost a výrazovost. | |
| − | + | *Menší důraz klade na porozumění textu | |
| − | + | *Základním principem je skládání od nejmenších jednotlivin po celky. Od hlásek přes slabiky ke slovům a větám. | |
| − | + | *Nejprve mají děti za úkol číst jednoduché texty ze slabikáře | |
| − | + | *Výuka samotných písmen probíhá pomocí jednoduchých slov s nápovědnými obrázky (akrofonie). | |
| − | + | *Dále se používá metoda fonomimie, neboli „živá abeceda“. Písmeno je představováno jako záznam zvuku (citoslovce). | |
| + | *Stejně důležitá zraková i sluchová analýza | ||
Počáteční čtení je v této metodě rozděleno do 3 vývojových etap, které jsou striktně dodržovány v průběhu celého školního roku. | Počáteční čtení je v této metodě rozděleno do 3 vývojových etap, které jsou striktně dodržovány v průběhu celého školního roku. | ||
| Řádek 83: | Řádek 77: | ||
==== 2. Etapa slabičného analytického způsobu čtení ==== | ==== 2. Etapa slabičného analytického způsobu čtení ==== | ||
Obsahuje 12 metodických bodů, které jsou dodržovány v přesně stanoveném pořadí | Obsahuje 12 metodických bodů, které jsou dodržovány v přesně stanoveném pořadí | ||
| − | + | ||
| − | + | #čtení tzv. otevřených slabik. Souhláska – samohláska. | |
| − | + | #čtení slov z otevřených slabik | |
| − | + | #čtení slov se samohláskou ve funkci slabiky na začátku slova | |
| − | + | #čtení uzavřených slabik a jednoslabičných slov | |
| − | + | #čtení prvních vět | |
| − | + | #čtení dvojhláskou (au, ou) | |
| − | + | #čtení slov se skupinou dvou hlásek na začátku a uvnitř slova | |
| − | + | #čtení slov se slabikotvorným r, l | |
| − | + | #čtení se slabikami di, ti, ni | |
| − | + | #čtení se slabikami dě, tě, ně | |
| − | + | #čtení se slabikami bě, pě, vě, mě | |
| + | #čtení slov s ď, ť, ň | ||
==== 3. Etapa plynulého čtení slov a vět ==== | ==== 3. Etapa plynulého čtení slov a vět ==== | ||
| Řádek 100: | Řádek 95: | ||
Forma výuky je společná nebo individuální a jsou při ní využity učebnice, slabikáře, čítanky a jiné pomůcky. | Forma výuky je společná nebo individuální a jsou při ní využity učebnice, slabikáře, čítanky a jiné pomůcky. | ||
| − | == | + | == Současný stav== |
| − | Metoda ve školách se dnes mírně liší od tradiční verze. Po inovaci klade metoda mnohem větší důraz na funkční gramotnost, která jim bude výhodou v běžném životě. Více podporuje projektovou a integrovaně tematickou výuku. A celkově je možné kombinovat prvky jiných metod s touto. | + | Metoda ve školách se dnes mírně liší od tradiční verze. Po inovaci klade metoda mnohem větší důraz na [[funkční gramotnos|funkční gramotnost,]] která jim bude výhodou v běžném životě. Více podporuje projektovou a integrovaně tematickou výuku. A celkově je možné kombinovat prvky jiných metod s touto. <ref>ŠVRČKOVÁ, Marie. ''Kvalita počáteční čtenářské gramotnosti: výzkumná analýza a popis |
| + | soudobého stavu.'' Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, | ||
| + | 242, [55] s. ISBN 978-807-4640-209. </ref> | ||
| + | |||
| + | == Zdroj== | ||
| + | Článek je založen na práci FOUSKOVÁ, Kristýna.'' Čtenářská gramotnost dětí na 1. stupni ZŠ: vliv rozdílných vzdělávacích programů / | ||
| + | Reading literacy of primary school children: educational programmes influence.'' Praha, 2015 [cit. 2018-01-02]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Hana Landová. | ||
| − | + | == Odkazy == | |
| + | ===Reference=== | ||
| + | <references /> | ||
| + | === Související články === | ||
| + | * [[Podpora dětského čtenářství]] | ||
| + | * [[Informační gramotnost]] | ||
| + | * [[Čtení a čtenářské dovednosti]] | ||
| − | + | === Klíčová slova === | |
| − | + | Metody výuky, dětské čtenářství, čtenářská gramotnost, školní výuka[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] | |
Aktuální verze z 31. 1. 2018, 11:33
Metoda výuky počátečního počátečního čtení dítěte jsou závislé na prostředí, které ho během dospívání obklopuje a determinuje. Jedná se především o rodiče, školu a knihovny. Počátky metod čtení pro začátečníky sahají až do 19. století. Postupem času se vymezily dvě základní skupiny metod: Syntetické metody a analytické metody výuky počátečního čtení. Často využívaná je také metoda, která stojí na rozhraní těchto dvou skupin: synteticko-analytická metoda.
Obsah
Vliv rodičů na počáteční čtení dítěte
V první etapě rozvoje gramotnosti mají na děti největší vliv rodiče. Je velice důležité, aby si s dětmi četli, předčítali, vyprávěli o knihách. Zkrátka, aby dítě přišlo do přímého kontaktu s knihou již od raného dětství.
Vliv škol na počáteční čtení dítěte
Ve druhé etapě se děti učí číst samy. Na počátku této etapy se dítě setkává s učitelem a školním výukovým programem, který může mít buď tradiční nebo alternativní formu (Waldorfská, Daltonská, Montessori…). [1] Cílem školy je naučit děti takovou techniku čtení, která jim bude přínosná po zbytek života při studiu i ve společnosti. Škola by měla děti motivovat ke čtení a podporovat je v něm. Bohužel se v dnešní době učitelé příliš spoléhají na učebnice, které jsou často textově náročnější, než jsou děti ve svém věku schopny zvládnout.[2] Další chybou pedagoga bývá, že mají žáci málo prostoru pro svou aktivitu v hodině a nemohou si do „svých“ od školy vypůjčených učebnic dělat potřebné poznámky. Děti by se neměli v hodinách čtení učit pouze číst, měli by se naučit pracovat s texty a vyhledávat v nich důležité informace. Pro tyto účely jsou šikovné otázky za textem, na které musí žáci odpovědět v několika větách.
Vliv knihoven na na počáteční čtení dítěte
Rozvoji a podpoře čtenářství napomáhá v knihovnách organizace SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků), který spolu s knihovnami pořádá pravidelné celostátní akce nejen pro nejmenší, ale i pro starší čtenáře. Samy knihovníci jsou školeni k podpoře dětského čtenářství. Knihovny buď spolupracují se školami, nebo jsou knihovny, které sídlí přímo ve škole. Školní knihovna by měla být rozdělena na knihovnu pro první a knihovnu pro druhý stupeň. Knihy z ní by učitelé měli aktivně zapojit do výuky a napomoci tak, vyšší návštěvnosti knihovny dětmi.
Metody syntetické
Jsou to nejstarší metody, které se používali již v antickém Řecku a Římě. Základním principem metod je převod psaného textu do zvukové podoby. Metody se dělí na slabikovací a hláskovací.
Slabikovací
Má tři vývojové etapy.
- Abecedáři - Žáci se nejprve naučí názvy a tvary jednotlivých písmen a učí se je zpaměti
- Slabikáři - skládají z písmen slabiky
- Nominaristé - čtou za pomocí slabik celá slova
Hláskovací
- Metoda náslovných hlásek – nově vyvozovaná hláska se separuje jako první hláska ve slově neboli hláska náslovná
- Metoda fonomická – metoda používá hlásky vyskytující se jako citoslovce. Je při ní podstatná mimika obličeje při vyslovování. Touto metodou se zabýval i Jan Amos Komenský.
- Metoda fonetická – Základem metody je pozorování mluvidel při výslovnosti a následné napodobování pedagoga nebo obrázků z učebnice.
- Metoda skriptolegická – souběžně se děti učí číst i psát. Nejprve rozkládají věty na slova, slova na slabiky, a nakonec slabiky na hlásky. Vše je založeno na sluchovém rozkladu, a proto je nutné napřed hlásku správně vyslovit a poté ji najít ve slovech. Vyučovací metoda se zaměřuje i na zdokonalování jemné motoriky dětí, která je během výuky procvičována kreslením.
- Metoda genetická – s touto metodou je spojena osobnost Josefa Kožíška, který byl jejím průkopníkem. Metoda byla označována jako vrchol všech syntetických metod. Metoda klade důraz na porozumění textu, prvotní čtení slov po hláskách – neslabikuje se, postupné učení všech druhů písmen. Nejprve velkých tiskacích písmen, potom malých tiskacích a nakonec psacích.
- Metoda normálních slabik – vznikla v 19. století v České republice a do jiných zemí se dále nešířila. Metoda používá tzv. návodné obrázky, které napomáhají k vytváření asociací. Např.: obrázek motýla = MO.
- Metoda Petrákova – nejprve se zaměřuje na výuku čtení a až mnohem později na výuku psaní. Postupuje se při ní tak, že žák spojuje postupně hlásky až dokud nepřečte celé slovo. Tato metoda nebyla ve školách dostatečně přínosná, a proto nakonec zanikla.
- Metoda slabiková (souhlásková) – představuje naprosto opačný postup než ostatní syntetické metody. Zatímco u všech ostatních je základem připojení samohlásky k souhlásce, tak, aby vznikla slabika. Tak zde se spojuje jedna samohláska se všemi ostatními souhláskami a ze složených slabik se následně složí rovnou celá věta. I tato metoda nakonec zanikla.
Metody Analytické
Vznikly na konci 18. století ve Francii jako reakce na nedokonalosti syntetických metod. Průběh těchto vyučovacích metod je naprosto odlišný a převrácený. Postupuje se od slov ke slabice a hlásce. Hlavní rozdíl je ve vnímání základů procesu čtení. V Syntetickách metodách je jádrem sluchový proces vnímání, v analytickém je to zrakový proces vnímání.
Metoda Jacototova
J. J. Jacotot byl průkopníkem této metody a sám ji aplikoval při výuce dospělých. Jedná se o metodu, při níž se rozloží celá věta na slabiky a hlásky.
Vogelova metoda (neboli metoda normálních slov)
Slova se rozloží na hlásky a ty se pak opět spojují ve slabiky a slova.
Metoda globální
Přechází se od celku k jednotlivinám. Základem jsou věty a slova, ale dítě musí samo dospět k analýze významových celků, nebere se zde ohled na přirozený vývoj žáka.
Analyticko-systematické metody
Nejrozšířenější metoda v České republice. Používá se od 50. let 20. století a až do roku 1989 byla jedinou používanou metodou výuky čtení, jelikož jiné byly v ČR zakázány. Rok 1953 – v tomto roce se začínaly na některých školách testovat učebnice, které byly sestaveny na základě této metody. O rok později se zavedly do všech škol povinně.
Charakteristika metody:
- Má nejblíže ke slabikovacím metodám syntetickým
- Klade důraz na bezchybné zvládnutí techniky čtení – zejména správnost, plynulost a výrazovost.
- Menší důraz klade na porozumění textu
- Základním principem je skládání od nejmenších jednotlivin po celky. Od hlásek přes slabiky ke slovům a větám.
- Nejprve mají děti za úkol číst jednoduché texty ze slabikáře
- Výuka samotných písmen probíhá pomocí jednoduchých slov s nápovědnými obrázky (akrofonie).
- Dále se používá metoda fonomimie, neboli „živá abeceda“. Písmeno je představováno jako záznam zvuku (citoslovce).
- Stejně důležitá zraková i sluchová analýza
Počáteční čtení je v této metodě rozděleno do 3 vývojových etap, které jsou striktně dodržovány v průběhu celého školního roku.
1. Etapa jazykové přípravy
Děti se učí číst všechny tvary písma najednou (malé, velké tiskací i psací). Děti pracují s hláskami, následně vyvozují souhlásky a základní samohlásky, a nakonec se učí spojovat slabiky.
2. Etapa slabičného analytického způsobu čtení
Obsahuje 12 metodických bodů, které jsou dodržovány v přesně stanoveném pořadí
- čtení tzv. otevřených slabik. Souhláska – samohláska.
- čtení slov z otevřených slabik
- čtení slov se samohláskou ve funkci slabiky na začátku slova
- čtení uzavřených slabik a jednoslabičných slov
- čtení prvních vět
- čtení dvojhláskou (au, ou)
- čtení slov se skupinou dvou hlásek na začátku a uvnitř slova
- čtení slov se slabikotvorným r, l
- čtení se slabikami di, ti, ni
- čtení se slabikami dě, tě, ně
- čtení se slabikami bě, pě, vě, mě
- čtení slov s ď, ť, ň
3. Etapa plynulého čtení slov a vět
První čtení souvislých textů, při kterém se rozvíjí čtení s porozuměním. Forma výuky je společná nebo individuální a jsou při ní využity učebnice, slabikáře, čítanky a jiné pomůcky.
Současný stav
Metoda ve školách se dnes mírně liší od tradiční verze. Po inovaci klade metoda mnohem větší důraz na funkční gramotnost, která jim bude výhodou v běžném životě. Více podporuje projektovou a integrovaně tematickou výuku. A celkově je možné kombinovat prvky jiných metod s touto. [3]
Zdroj
Článek je založen na práci FOUSKOVÁ, Kristýna. Čtenářská gramotnost dětí na 1. stupni ZŠ: vliv rozdílných vzdělávacích programů / Reading literacy of primary school children: educational programmes influence. Praha, 2015 [cit. 2018-01-02]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Hana Landová.
Odkazy
Reference
- ↑ Začít spolu. Alternativní školy: Povídání o alternativních školách a školství [online]. © 2001- 2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné z: http://www.alternativniskoly.cz/category/zacit-spolu/
- ↑ HOŠTIČKA, Jan. Rozvoj čtenářské gramotnosti v praxi. In: Metodický portál RVP: Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/12985/ROZVOJ-CTENARSKE-GRAMOTNOSTI-VPRAXI. html/
- ↑ ŠVRČKOVÁ, Marie. Kvalita počáteční čtenářské gramotnosti: výzkumná analýza a popis soudobého stavu. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, 242, [55] s. ISBN 978-807-4640-209.
Související články
Klíčová slova
Metody výuky, dětské čtenářství, čtenářská gramotnost, školní výuka
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
