Papyrus Westcar

Papyrus Westcar (P.Berlin 3033) je dokument datovaný do doby Střední říše (podle V.Lepper) či Druhého přechodného období (podle M. Lichtheim) . Je psaný klasickou egyptštinou v hieratickém písmu.

Objevení

Papyrus objevil ve 20. letech 19. století britský dobrodruh Henry Westcar, o něco později jej egyptolog K.L. Lepsius získal od jeho neteře, nikdy jej ovšem nepublikoval. Po Lepsiově smrti dokument obdržel další egyptolog, A. Erman, který jej přenechal Berlínskému muzeu, kde se papyrus nachází dodnes.

Papyrus Westcar

Obsah

Jedná se o cyklus povídek, odehrávajících se ve Staré říši za vlády faraona Chufua (někdy se tento příběh také označují jako „Chufu a divotvůrci“). Text obsahuje celkem pět povídek.Rámec příběhu tvoří rozhovor faraona Chufua a jeho synů, kteří faraonovi postupně vyprávějí příběhy,přičemž každý z princů se snaží překonat toho, který vyprávěl před ním. Hlavním motivem příběhů jsou kouzla, a jako hlavní postavy ve všech povídkách vystupují vrchní kněží-přečitatelé, tedy osoby, které byly v Egyptě považováni za velké mudrce a mágy.

První příběh nelze kromě několika málo slov rekonstruovat, jelikož začátek papyru nedochoval.

Text druhé povídky je stále poškozen, z čitelných částí lze ale rekonstruovat základní děj. Příběh vypráví princ Rachef (budoucí historický Chufuův nástupce), a samotný děj se odehrává za časů faraona Nebky. Hlavní postavou je kněz Webainer, který zjistí, že ho podvádí manželka, a rozhodne se jí a jejímu milenci pomstít. Vytvoří z vosku podobu krokodýla, nad kterou pronese magické fomule, a nakáže svému služebníkovi, aby tuto figurku hodil do jezera, ve kterém se každý den koupe malženčin milenec. Jakmile to služebník vykonal, figurka se proměnila ve skutečného krokodýla, který onoho milence stáhl do hlubin. Webainer mezitím trávil čas na královském dvoře. Vyprávěl králi, co se mu přihodilo, a přivolal zpět krokodýla, který se opět proměnil ve voskovou figurku. Král po vyslechnutí Webainera rozkázal, aby krokodýl dostal svou kořist, a nevěrná manželka byla odsouzena k smrti. Jendnou z vrstev příběhu je tam mravní ponaučení, v egyptské literatuře velmi oblíbené, stejně tak jako to, že kněz sám nebere spravedlnost do vlastních rukou, ale čeká na verdikt panovníka, nevěra totiž byla morálním prohřeškem, nikoliv však hrdelním zločinem. Hlavním záměrem Rachefova vyprávění je nicméně vypovídání o kouzlech a divech, kterých byl kněz-předčitatel Webainer schopen.

Třetí povídku vypráví prince Bauefre a jeho vyprávění se odehráváa za vlády faraona Snofrua. Děj příbehu začíná v královském paláci, kde se Snofru, podobně jako Chufu, nudí, a nemůže nalézt žádné povyražení. Na radu si tedy zavolá moudrého a kouzel znalého kněze-předčitatele Džadžaemancha. Ten mu poradí, aby král nechal přinést na jezero loď, ve které budou veslovat nejkrásnější ženy z paláce. Snofruovi se nápad zalíbil a také jej uskutečnil, nebavil se ovšem dlouho, protože představená dívek po chvíli přestala veslovat, jelikož jí do vody spadl její tyrkysový šperk. Panovník jí nabídne, že dostane šperk nový, ale ona odmítla. Snofru tedy opět zavolal Džadžaemancha, který pronese magickou formuli, a přesune vodu z jedné poloviny jezera na druhou. Ze dna je vytažen dívčin šperk, a mág opět vrátí vodu na původní místo.

Čtvrtý příběh začíná posléze vyprávět nejmoudřejší z Chufuových synů Hardžedef, který na rozdíl od svých bratrů, jejichž vyprávění se vždy odehrávalo v minulosti, začně vyprávět příběh o mudrci Džedim, který je Chufuovým současníkem. Vypráví, že tento kněz-předčitatel žije ve městě Džed-Snofru, a dokáže znovu připevnit na krk useknutou hlavu, přimět šelmy, aby za ním hodili jako psi a dokonce zná podobu a počet tajných komnat ve svatyni boha Thovta, boha mudrců a mágu. Faraon vyšle Hardžedefa, aby Džediho přivedl, jelikož jej chce spatřit na vlastní oči. Když je mág přiveden před panovníka, Chufu se diví, jak je možné, že se s ním ještě nesetkal, a následně mu uloží, aby předvedl, že je pravda vše, co se o něm vypráví. Nejprve mu řekne, aby předvedl navrácení useknuté hlavy, a to na jednom z odsouzenců z věznice. Džedi však odmítne, a ke kouzlu použije husu. Posléze předvádí i své další schopnosti, až se nakonec faraon zeptá na tajemství Thovtovy svatyně. Džedi řekne, že sám tato tajemství nezná, ale zná místo, na kterém jsou uchovávána, a to v truhlici tajné komnatě ve městě Héliopoli. Chufu Džedimu řekne, ať mu onu truhlici přinese, ale Džedi odmítne, že to není jeho úkolem, ale úkolem tří dosud nenarozených synů jisté ženy jménem Rudžedet, manželky Ravesera, kněze slunečního boha Rea ve městě Sechebu. O nich Džedi také řekne, že postupně zaujmou nejvyšší úřady v zemi, včetně úřadu královského, a nahradí tak Chufuovu dynastii. Jelikož Džedi dostál své pověsti, král jej na konci příběhu bohatě odmění.

Pátý a poslední příběh na tomto papyru tvoří právě legenda o podivuhodném narození králů, o kterých hovořil Džedi v předchozí povídce.

Děj příběhu začíná v den zrození panovníků. Porod neprobíhá právě lehce, což zjistí i bůh Re, který se rozhodne čtyři bohyně, a to Eset, Nebthet, Meschenet a Heket, a také boha Chnuma, aby se vypravili na zem a Rudžedetě, matce budoucích panovníků, pomohli. Bohové se přestrojí za hudebíky, a vydají se k domu Rudžedet a jejího manžela Ravesera. Toho požádají, aby je za Rudžedet pustil, že mají zkušenosti s porodnictvím. Jsou vpuštěny dovnitř a následně je popisováno zrození všech tří králů. Bohové nejen že pomáhají králům na svět, ale také předpovédají jejich budoucnost a dávají jim jména, motiv, který byl v egyptském pojetí obzvláště důležitý, neboť jméno v sobě obsahovalo celou podstavu pojmenované věci nebo bytosti. Po narození trojčat Raveser odmění domnělé pomocníky pytlem ječmene. Po cestě však bohové rozpoutali bouři, a předstírali, že se před nečasem musejí ještě jednou uchýlil do domu Ravesera a Rudžedet. Přitom Ravesera požádají, aby jim vak s ječmenem ještě na chvíli uchoval u sebe. Raveser jim vyhoví a netuší, že do vaku bohové dali tři královské koruny. Za několik dní chtěla Rudžedet vařit pivo z ječmene, ale jediný pytel, ve kterém mohl být ječmen, byl ten, který Raveser schoval pro domnělé poutníky. Rudžedet se tedy rozhodla, že si ječmen z tohoto pytle vypůjčí, a následně jej tam opět vrátí, a vyslala pro něj služebnou. Jakmile služka pytel otevřela, zaslechla z něj hudbu, zpěv a provolávání slávy králi, což okamžitě pověděla Rudžedet, který to poté pověděla Raveserovi. Jelikož si z tohoto divu domysleli, co vše znamená, oslavovali. Po čase se ale Rudžedet rozzlobila na svou služku, a ta začala osnovat pomstu, a chtěla jít za faraonem Chufuem a oznámit mu, že v domě Rudžedet vyrůstají tři budoucí králové Egypta. Cestou potakala svého příbuzného, kterému svůj plán vylíčila, ten jí od toho ale zrazoval. I když konec papyru je opět poškozen, na konci se dozvídáme, že dívku, který šla k řece pro vodu, sežral krokodýl. Dívčin příbuzný se pak vydává za Rudžedet, která je nešťastná ze zrady své služebné, a poví jí, co se přihodilo.

Tento příbeh je zvláštní hned v několika ohledech. Celkem detailně jsou zde vylíčeny egyptské zvyky ohledně porodů, o kterých se jinde mnoho informací nedochovalo. Bohové, kteří zde vystupují, nejsou vybraní náhodně - Eset a Nebthet měly mnoho společného s lékařstvím a léčením, ale také znovuzrozením. Žabí bohyně Heket pomáhala jak při zrození člověka, tak při dosažení vzkříšení po smrti. Meschenet zastupuje patronku porodu,a je to také ona, která pronáší proroctví o budoucích osudech narozených dětí. Chnum je podle jedné z egyptských kosmogonií bohem stvořitelem, který vyráběl lidská těla na svém hrnčířském kruhu. Další velmi zajímavou skutečností je to, že zde popisovaní budoucí králové jsou skutečné historické osobnosti. Jedná se o faraony Veserkafa, Sahurea a Neferirkarea, panovníky egyptské 5.dynastie. Tomuto příběhu dodává na zajímavosti i to, že dějiny konce 4. a počátku 5.dynastie jsou stále velmi nejasné - není totiž jasné, jak a proč se nástupcem posledního panovníka 4.dynastie Šepseskafa stal zakladatel 5.dynastie Veserkaf. Spojitost by zde mohla být přes královnu Chentkaus I., dcery panovníka Menkaurea, a možné manželky Šepsekafa a matky některého krále či králů 5.dynastie.

Literatura

Přepis originálního textu:

Westcar papyrus ( Buck, Adriaan de, 1968 : "Egyptian reading book" Leyden, Nederlandsch Instituut voor het Nabije Oosten).

Literatura:

Altenmüller, H. 2010 :Die Erzählungen des Papyrus Westcar: Geschichte am Hof des Königs Cheops und die Prophezeihung der Geburt der Könige der frühen 5. Dynastie als Söhne des Sonnengottes. In Brinkmann, Vinzenz (ed.), Sahure: Tod und Leben eines großen Pharao. Eine Ausstellung der Liebieghaus Skulpturensammlung, Frankfurt am Main, 24. Juni bis 28. November 2010, 264-273. Frankfurt; München: Liebieghaus Skulpturensammlung; Hirmer.

Bagnato, D. 2006 : The Westcar Papyrus: a transliteration, translation and language analysis. Wien: Edition Atelier.

Hays, Harold M. 2002. The historicity of Papyrus Westcar. Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 129, 20-30.

Jenni, H. 1998 : Der Papyrus Westcar. Studien zur Altägyptischen Kultur 25, 113-141.

Lepper, Verena M. 2008 : "Untersuchungen zu pWestcar: eine philologische und literaturwissenschaftliche (Neu-)Analyse", Wiesbaden: Harrassowitz.

Lepper, V. 2007 : New readings of an old text: papyrus Westcar. In Goyon, Jean-Claude and Christine Cardin (eds), Proceedings of the Ninth International Congress of Egyptologists: Grenoble, 6-12 septembre 2004 2, 1125-1136. Leuven: Peeters.

Lichtheim, M. 1975 : Ancient Egyptian literature: a book of readings", Berkeley: University of California Press.

Mathieu, B. 1999 : Les contes du Papyrus Westcar: une interprétation. Égypte, Afrique & Orient 15, 29-40.

Simpson, W. K.(ed.) 2003 : The literature of ancient Egypt: an anthology of stories, instructions, stelae, autobiographies, and poetry, third ed. New Haven; London: Yale University Press.