Re

Jméno

Re patří bezesporu k nejznámějším a také nejvýznamnějším bohům starověkého Egypta. Jeho jméno znamená "Slunce".

Ikonografie a sféry vlivu

Jak je patrné již z jeho jména, jednalo se o slunečního boha, zastupujícího sluneční žár, teplo, světlo a energii. Mohl tak být zachycen jako (okřídlený) sluneční kotouč, v lidské podobě nebo také jako člověk s hlavou sokola, berana nebo ve tvaru skaraba. Dále mohl tento bůh nabývat zvířecí podoby, a to právě jako sokol, beran nebo skarabeus (vrboun posvátný), ale také jako kocour, býk, had, fénix atd. Jednotlivé atributy a zvířata se na Reových zobrazeních mohly i kombinovat.

Moc slunečního žáru v jeho různých aspektech pak představovaly různé bohyně, označované jako Reovo oko.

Sluneční bůh

Re byl slunečním bohem, který každý den křižuje nebe ve své denní bárce mandžet. Byl tak tím, kdo poskytuje světlo, teplo a život celému světu, udržuje ve světě pořádek a maat, jenž byl právě jeho každodenním putováním. Ráno byl Re nazýván též Cheprer a večer Atum. Díky

Sluneční bůh Re

těmto svým funkcím byl Re označován za pána nebes, pána veškerenstva atp.

Re v podsvětí

Podobně jako ve dne putoval Re nebesy, v noci putoval podsvětím v noční bárce mesketet. Při této cestě osvětloval podsvětí, soudil provinilé, poskytoval ospravedlněným místo na své bárce, bojoval s různými nástrahami a démony, především pak s hadem Apopem (viz níže). Tato noční cesta bývá často zobrazena ve výzdobě hrobek v Údolí králů. Během této cesty se Re spojuje s tělem boha Usira a sám funguje jako ba, spojující se s tělem.

Re a panovník

Od dob 4.dynastie patří mezi jeden prvek královské titulatury titul "syn Rerův". Tento titul vyjadřoval velmi těsnou vazbu panovníka se slunečním bohem - král vystupoval jako Reův následník a co bylo tedy dobré pro jednoho, bylo dobré i pro druhého a podobně nepřátele panovníka byli i nepřáteli Reovými.

Synkreze

Re byl spojován především s dalšími slunečními či významnými bohy, jako jsou např. Amon nebo Atum, často se ale objevuje s dalšími bohy přímo v synkrezi. Od Střední říše se objevují spojení Re-Usir a Amon-Re, od Nové říše se pak Re spojuje např. také s Moncuem nebo Ptahem.

Mýty a funkce

Počátek světa

Podle jedné z egyptských verzí o počátku světa se Re vynořil z praoceánu Nunu na pahorku benben, případně se zjevil v lotosovém květu jako božské dítě. Mohl se ovšem zjevit také v podobě fénixe, skaraba aj. Následně pak sluneční bůh stvořil celý svět a ustanovil jeho zákony.

Stvoření lidstva

V rámci héliopolské kosmogonie se dochoval příběh o stvoření lidí, které je však v egyptském pojetí spíše jakýmsi vedlejším produktem úplně jiného děje. Sluneční bůh a stvořitel světa, někdy v tomto příběhu označovaný jako Atum, jindy jako Atum-Re nebo pouze Re, vyslal své oko, aby nalezlo bohy Šua a Tefnut, kteří se ztratili v praoceánu. Než se ovšem oko s Šuem a Tefnutou vrátilo, sluneční bůh si stvořil nové oko. Původní sluneční oko se pak rozplakalo (egyptsky rem) a z jeho slz vznikli lidí (egyptsky remeč). Následně bylo oko vyzdviženo na Reovo čelo a proměněno v uraeus.

Vládce v nebesích

Podle mýtu, zachyceného v Knize nebeské krávy a nazývaném též legenda o zničení lidstva, vládl Re nejprve na zemi, ale když zestárl, lidé se proti němu bouřili a přestali jej poslouchat. Následně Re poslal svou dceru, rozzuřené sluneční oko, ztotožňované v tomto případě s agresivními aspekty bohyní Hathor a Sachmet, aby lidstvo vyhubila. Re se nakonec nad lidmi slituje, ale bohyně je již tak rozběsněná, že ji nelze zastavit. Nakonec je uklidněna lstí, kdy je jí namísto lidské krve předloženo na červeno obarvené pivo, jímž se opije a promění se v benevolentní božstvo. Re byl ovšem děním na zemi tak znaven, že se odebral na nebesa, kam jej vyzvedla bohyně Nut v podobě krávy.

Re a další bohové

Bohyně Nut byla považována za Reovu matku, která jej každé ráno porodila a večer jej pozřela. Re mohl být ovšem považován nejen za Nutina syna, ale i manžela. Jindy byla za jeho partnerku považována Hathor nebo také Rat (ženský tvar od slova "re").

Boj Rea s Apopem

Především podsvětní knihy Nové říše popisují každonoční boj Rea s jeho odvěkým nepřítelem, obrovským hadem Apopem, představitelem chaosu a ne-řádu isfet, který neustále útočil na jeho bárku. V těchto textech je podrobně popisováno dvanáct hodin noci, během nichž se Reova cesta podsvětím odehrává, a Reovo vítězství nad Apopem. V boji Reovi pomáhají a Apopa se snaží chytit do sítí různí bohové, např. Eset s Nebthetou, Thovt nebo Sutech. Kromě bohů se měli boje účastnit zemřelí lidé, kteří se plavili v Reově bárce. Podle dochovaných egyptských textů hrál v tomto souboji roli též panovník, který pomocí rituálů, vykonávaných na zemi, pomáhal Reovi v jeho boji. Re Apopovi nakonec často seká hlavu v podobě kocoura pod posvátným stromem išed.

Reovo pravé jméno

Dalším známým mýtem, spojeným s Reem, je příběh o tom, jak bohyně Eset vyzvěděla na Reovi jeho pravé jméno a získala tak jeho znalosti a kouzelnou moc. Eset stvořila ze svých slin hada, který Rea uštkl a nemohl jej uzdravit nikdo kromě Esety. Eset si za uzdravení vyžádala právě Reovo pravé jméno.

Spor Hora se Sutechem

Ve sporu Hora se Sutechem o vládu po smrti boha Usira vystupuje Re jako vládce bohů s hlavním slovem, který však straní Sutechovi a až po různých událostech se přikloní na Horovu stranu.

Kult

Prvním dokladem o uctívání Rea je jméno panovníka 2.dynastie Raneb. Centrum slunečního kultu bylo město Héliopolis, v dobách 5.dynastie se pak stavěly tzv. sluneční chrámy, v nichž měl kult slunečního boha pochopitelně zvláštní místo.

Reův kult byl však rozšířen po celém Egyptě. Kromě synkretických božstev byl spojován také s některými posvátnými zvířaty,jako např. býkem Merwerem nebo ptákem Benu v Héliopoli. V jeho kultu, narozdíl od kultu většiny ostatních bohů, nebyla využívána posvátná zobrazení a sochy, neboť Re se viditelně manifestoval ve formě slunce.

Literatura

Altmann, V. 2010: Die Kultfrevel des Seth: die Gefährdung der göttlichen Ordnung in zwei Vernichtungsritualen der ägyptischen Spätzeit (Urk. VI). Wiesbaden: Harrassowitz.

Hornung, E. 1991: Der Ägyptische Mythos von der Himmelskuh. Universitätsverlag Freiburg Schweiz.

Hornung, E. 1990 : The triumph of magic : The Sun god´s victory over Apophis, In: The Valley of the Kings : Horizons of eternity, London and New York.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.

Schott S., 1929: Bücher und Sprüche gegen den Gott Seth, in :Urkunden mythologischen Inhalts / bearb. von Siegfrie Schott - Leipzig : Hinrichs, 1929-1939, Heft I – II [Urkunden des aegyptischen Altertums ; Abt. 6].

Texty rakví (Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian. Coffin texts, I – VII", Chicago: University of Chicago Press)

Verner, M., 2010: Chrám světa: svatyně, kulty a mysteria starověkého Egypta. Praha: Academia.

Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.