Sociální procesy v knihovně: Porovnání verzí
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
=== Kooperace === | === Kooperace === | ||
− | Kooperace je definována jako ''„optimální souhra či součinnost jednotlivců, směřující k dosažení společného cíle“''.<ref name="blanka"/> | + | Kooperace je definována jako ''„optimální souhra či součinnost jednotlivců, směřující k dosažení společného cíle“''.<ref name="blanka"/> Představuje proces, při kterém všichni zúčastnění obdrží zisk. Také se podílí na tvorbě příznivého sociálního prostředí. |
Verze z 27. 12. 2014, 22:01
PROBIHA EDITACE!
Sociální proces je definován jako „(…) takové působení složek sociálního systému (které vzniká na základě společenských činností lidí), jež vede ke změně uspořádanosti vztahů mezi lidmi, k určitému stupni organizovanosti těchto vztahů, k určité integrovanosti lidských pospolitostí (…)“.[1] Jde o to, že se lidé sdružují, nikoli však samoúčelně. Naopak jim záleží na dosažení určitých potřeb a zájmů prostřednictvím určitých činností. Sociálním procesem je pak právě toto sdružování, organizace pospolitosti, její činnost a zánik. Je důležité, abychom sociálním procesům rozuměli. Jejich správné pochopení totiž ovlivňuje efektivní fungování organizace, dosahování cílů organizace a spokojenost řídících pracovníků, ostatních zaměstnanců i lidí stojících v okolí organizace.
Typologie sociálních procesů
Existuje několik druhů sociálních procesů v závislosti na zvoleném hledisku.
Hledisko systému, ve kterém probíhají
- intrapersonální procesy
- procesy existující ve vztahu mezi dvěma jednotlivci
- procesy existující mezi jednotlivcem a skupinou
- procesy měnící vnitřní organizaci a strukturu pospolitosti
- procesy měnící vztahy mezi dvěma skupinami
- procesy měnící organizaci a strukturu globální společnosti[2]
Hledisko obsahu
- procesy přizpůsobení
- procesy spolupráce
- konflikt
- soutěžení
- procesy změn v kulturních systémech
- procesy společenského pohybu[2]
Hledisko příslušnosti k sociální struktuře organizace
- komunikace
- kooperace
- konflikt
- organizační změna[3]
Sociální procesy aplikované na knihovnu
I v knihovnách, stejně jako v dalších organizacích, probíhají sociální procesy. Pro názornou aplikaci těchto procesů na prostředí knihoven byla zvolena typologie procesů dle Blanky Doktorové.[3]
Komunikace
Komunikace představuje proces vzájemného sdělování informací mezi jednotlivci nebo skupinami, a to především prostřednictvím komunikačních sítí (formálních i neformálních). Knihovny se řadí do sféry služeb, tudíž je nezbytně nutné klást důraz na správnou komunikaci. Komunikace v knihovnách může mít tři podoby.
- Komunikace s uživateli. Knihovna komunikuje se svými uživateli, a to ústně, písemně, telefonicky nebo přes internet (prostřednictvím sociálních sítí či digitálních referenčních služeb - např. Ptejte se knihovny). Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) také pořádá různé vzdělávací semináře, na kterých se knihovníci mohou dozvědět, jak správně komunikovat se specifickými typy čtenářů (např. mentálně postiženými, Romy atd.).
- Komunikace knihovníků. Knihovníci komunikují spolu navzájem, a to v rámci formální i neformální komunikační sítě. Ke komunikaci často slouží intranet či interní blogy. Ne vždy je vzájemná komunikace mezi knihovníky bezproblémová. Lidé jsou různí, mají rozdílné zájmy a názory, a proto je někdy těžké najít společnou řeč a vycházet spolu v dobrém. Avšak platí, že „kolegy si nevybíráme, styl komunikace však ano“.[4] Jedním ze způsobů, jak upevnit komunikaci mezi zaměstnanci knihovny, je i teambuilding.
- Komunikace s okolím. Podstatnou roli zde hraje public relations. Knihovna publikuje výroční zprávy, tiskové zprávy, prezentuje se na svých webových stránkách, v tisku, na sociálních sítích. Organizuje akce pro veřejnost, spolupracuje s místními školami a organizacemi, nabízí různé vzdělávací a volnočasové kurzy. Je žádoucí, aby knihovna měla dobrou komunikační politiku, jen tak totiž může získat na svou stranu a pro své cíle představitele veřejného mínění.
Kooperace
Kooperace je definována jako „optimální souhra či součinnost jednotlivců, směřující k dosažení společného cíle“.[3] Představuje proces, při kterém všichni zúčastnění obdrží zisk. Také se podílí na tvorbě příznivého sociálního prostředí.
Konflikt
Organizační změna
Odkazy
Reference
- ↑ Zich, František. Sociální procesy: metodologické otázky zkoumání dialektiky společenského vývoje. Praha: Svoboda, 1986. s. 169
- ↑ 2,0 2,1 Szczepański, Jan. Základní sociologické pojmy. Praha: Nakladatelství politické literatury,1966.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 Doktorová, Blanka. Vybrané kapitoly z teorie organizace. Praha: Karolinum, 1992.
- ↑ Foberová, L. Efektivní komunikace ve službách. 2. část. Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2013, roč. 27, č. 2 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/efektivni-komunikace-ve-sluzbach-2-dil
Použitá literatura
- Doktorová, B. Vybrané kapitoly z teorie organizace. Praha: Karolinum, 1992.
- Foberová, L. Efektivní komunikace ve službách. 1. část. Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2013, roč. 27, č. 1 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/efektivni-komunikace-ve-sluzbach-1-dil
- Foberová, L. Efektivní komunikace ve službách. 2. část. Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2013, roč. 27, č. 2 [cit. 2014-12-27]. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/efektivni-komunikace-ve-sluzbach-2-dil
- Zich, F. Sociální procesy: metodologické otázky zkoumání dialektiky společenského vývoje. Praha: Svoboda, 1986.
Externí odkazy
Jak komunikovat s mentálně postiženými uživateli v knihovnách?
Doporučená literatura
- Blatný, M. et al.. Sociální procesy a osobnost: sborník příspěvků. Brno: Psychologický ústav Akademie věd, 2003.
- Kosek, J. Člověk je (ne)tvor společenský: kapitoly ze sociální psychologie. Praha: Argo, 2004.
- Kutta, F. Systém řízení sociálních procesů. Praha: Svoboda, 1976.
- Tomšík, M. Řízení sociálních procesů v pracovních kolektivech. Praha: Svoboda, 1980.
Klíčová slova
organizace, komunikace, konflikt, kooperace, organizační změna