Sachmet: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
Sachmet byla bohyní, která ve svém negativním aspektu zastupovala destruktivní moc slunečního žáru a mohla být tedy původcem různých katastrof jako je sucho, hladomor nebo mor. Ve své zuřivosti mohla kromě rozpoutání masakru vyvolat také různé choroby a nemoci. Během [[epagomenální dny|epagomenálních dní]] Sachmet (či bohyně s podobnými aspekty) spolu s bohem [[Tutu|Tutuem]] vypouštěla do světa démony, roznášející choroby a tzv. novoroční mor. Proto bylo třeba ji v této době uctívat, aby byla katastrofa a ohrožení vesmírného řádu zažehnáno a Sachmet se z rozuuřené bohyně proměnila v bohyni ochranitelskou a benevolentní. <ref>Viz Goyon, Jean-Claude 2006. Le rituel du sHtp 4xmt au changement de cycle annuel: d'aprés les architraves du temple d'Edfou et textes parallèles, du Nouvel Empire à l'époque ptolémaïque et romaine. Bibliothèque d'étude 141. Le Caire: Institut français d'archéologie orientale.</ref> | Sachmet byla bohyní, která ve svém negativním aspektu zastupovala destruktivní moc slunečního žáru a mohla být tedy původcem různých katastrof jako je sucho, hladomor nebo mor. Ve své zuřivosti mohla kromě rozpoutání masakru vyvolat také různé choroby a nemoci. Během [[epagomenální dny|epagomenálních dní]] Sachmet (či bohyně s podobnými aspekty) spolu s bohem [[Tutu|Tutuem]] vypouštěla do světa démony, roznášející choroby a tzv. novoroční mor. Proto bylo třeba ji v této době uctívat, aby byla katastrofa a ohrožení vesmírného řádu zažehnáno a Sachmet se z rozuuřené bohyně proměnila v bohyni ochranitelskou a benevolentní. <ref>Viz Goyon, Jean-Claude 2006. Le rituel du sHtp 4xmt au changement de cycle annuel: d'aprés les architraves du temple d'Edfou et textes parallèles, du Nouvel Empire à l'époque ptolémaïque et romaine. Bibliothèque d'étude 141. Le Caire: Institut français d'archéologie orientale.</ref> | ||
| − | + | ||
| + | Kvůli své moci nad rozpoutáváním různých katastrof a nemocí byla však také tou, která před nimi mohla člověka ochránit nebo jej z nemocí uzdravit, byla tedy spojována s lékařstvím a léčivou mocí obecně. | ||
| + | |||
== Mýty a funkce == | == Mýty a funkce == | ||
| Řádek 33: | Řádek 35: | ||
== Kult == | == Kult == | ||
Sachmet byla uctívána po celém Egyptě, ať už samostatně, nebo ve spojitosti s dalšími bohyněmi s podobnými aspekty. | Sachmet byla uctívána po celém Egyptě, ať už samostatně, nebo ve spojitosti s dalšími bohyněmi s podobnými aspekty. | ||
| + | |||
V [[Mennofer|Mennoferu]] byla Sachmet uctívána jako partnerka boha [[Ptaha|Ptaha]] a matka Nefertema, v [[Karnak|Karnaku]] pak byla spojována s bohyní [[Mut]]. V době [[Amenhotep III.|Amenhotepa III.]] byly pak v Karnaku vztyčeny stovky soch této bohyně z černého granitu. Lokální variantou Sachmetina kultu je pak např. kult [[Sahure|Sahureovy]] Sachmety v [[Abúsír|Abúsíru]], kde byla tato bohyně uctívána právě v Sahureově zádušním chrámu.<ref>Janák 2003: 151</ref> | V [[Mennofer|Mennoferu]] byla Sachmet uctívána jako partnerka boha [[Ptaha|Ptaha]] a matka Nefertema, v [[Karnak|Karnaku]] pak byla spojována s bohyní [[Mut]]. V době [[Amenhotep III.|Amenhotepa III.]] byly pak v Karnaku vztyčeny stovky soch této bohyně z černého granitu. Lokální variantou Sachmetina kultu je pak např. kult [[Sahure|Sahureovy]] Sachmety v [[Abúsír|Abúsíru]], kde byla tato bohyně uctívána právě v Sahureově zádušním chrámu.<ref>Janák 2003: 151</ref> | ||
Verze z 15. 1. 2017, 13:50
Jméno
Jméno bohyně Sachmety znamená "Mocná".
Ikonografie a sféry vlivu
.jpg)
Sachmet byla zobrazována jako žena se lví hlavou, případně ještě se slunečním kotoučem nad hlavou. Někdy mohla být zachycena ve zvířecí podobě jako lvice. [1]
Jedná se o bohyni, považovanou za dceru slunečního boha a zastupující především jak pozitivní tak negativní aspekty moci slunečního oka. V Textech rakví je pak např. spojována s červenou dolnoegyptskou korunou.[2]
Ochrana
Již od Staré říše vystupuje Sachmet především jako ochránkyně panovníka,[3], případně mohla vystupovat i v roli jeho matky. V dobách Nové říše se pak v různých scénách objevuje v bárce slunečního boha, kde jej chrání a pomáhá mu v každonočním boji s jeho odvěkým nepřítelem Apopem.[4] Ze stejného důvodu je Sachmet považována také za válečnou bohyni, neboť mohla svým ohnivým dechem ničit faraonovy nepřátele.
Nemoci a léčení
Sachmet byla bohyní, která ve svém negativním aspektu zastupovala destruktivní moc slunečního žáru a mohla být tedy původcem různých katastrof jako je sucho, hladomor nebo mor. Ve své zuřivosti mohla kromě rozpoutání masakru vyvolat také různé choroby a nemoci. Během epagomenálních dní Sachmet (či bohyně s podobnými aspekty) spolu s bohem Tutuem vypouštěla do světa démony, roznášející choroby a tzv. novoroční mor. Proto bylo třeba ji v této době uctívat, aby byla katastrofa a ohrožení vesmírného řádu zažehnáno a Sachmet se z rozuuřené bohyně proměnila v bohyni ochranitelskou a benevolentní. [5]
Kvůli své moci nad rozpoutáváním různých katastrof a nemocí byla však také tou, která před nimi mohla člověka ochránit nebo jej z nemocí uzdravit, byla tedy spojována s lékařstvím a léčivou mocí obecně.
Mýty a funkce
Mýtus o slunečním oku
Sachmet se objevuje také v mýtu o slunečním oku, kdy se bohyně, která toto oko představuje, rozzuří a odejde v podobě divoké kočky řádit do pouště. Odtamtud ji pak přivede zpět bůh Thovt. Bohyně z příběhu však může být i jiná z egyptských bohyní, představující sílu Reova oka - např. Bastet nebo Hathor.[6]
Legenda o zničení lidstva
Jako Reovo oko Sachmet také vystupuje v legendě o zničení lidstva, zaznamenané v tzv. Knize o nebeské krávě, kdy je tato bohyně vyslána, aby vyhladila lidi, bouřící se proti bohu Reovi. Ten však nakonec usoudí, že není třeba lidstvo úplně vyhladit, rozzuření bohyně však neche se svým řáděním přestat, až je nakonec zkrocen lstí, kdy je jí namísto krve podáno pivo, obarvené na červeno, a bohyně se jím opije v domnění, že jde o lidskou krev. [7]
Kult
Sachmet byla uctívána po celém Egyptě, ať už samostatně, nebo ve spojitosti s dalšími bohyněmi s podobnými aspekty.
V Mennoferu byla Sachmet uctívána jako partnerka boha Ptaha a matka Nefertema, v Karnaku pak byla spojována s bohyní Mut. V době Amenhotepa III. byly pak v Karnaku vztyčeny stovky soch této bohyně z černého granitu. Lokální variantou Sachmetina kultu je pak např. kult Sahureovy Sachmety v Abúsíru, kde byla tato bohyně uctívána právě v Sahureově zádušním chrámu.[8]
Sachmetini kněží byli již od Staré říše spojováni s lékařstvím a léčivou magií[9], doloženy jsou pak různé rituály, spojeny právě s uzdravováním nebo s nebezpečími konce roku (viz výše).
Reference
- ↑ Wilkinson 2003: 181-182
- ↑ Pinch 2002: 188
- ↑ Verner-Bareš-Vachala 1997: 386
- ↑ Pinch 2002: 188
- ↑ Viz Goyon, Jean-Claude 2006. Le rituel du sHtp 4xmt au changement de cycle annuel: d'aprés les architraves du temple d'Edfou et textes parallèles, du Nouvel Empire à l'époque ptolémaïque et romaine. Bibliothèque d'étude 141. Le Caire: Institut français d'archéologie orientale.
- ↑ Málek 1997:118
- ↑ Viz např. Hornung, E. 1991: Der Ägyptische Mythos von der Himmelskuh. Universitätsverlag Freiburg Schweiz.
- ↑ Janák 2003: 151
- ↑ Pinch 2002:188
Literatura
Armour, Robert A. 2001: Gods and Myths of ancient Egypt, rev. ed. Cairo; New York: American University in Cairo Press.
Forbes, Dennis C. 2001. The Egyptian pantheon, sixth of a series: Sekhmet - goddess of destruction. KMT 12 (4), 70-77.
Goyon, Jean-Claude 2006. Le rituel du sHtp 4xmt au changement de cycle annuel: d'aprés les architraves du temple d'Edfou et textes parallèles, du Nouvel Empire à l'époque ptolémaïque et romaine. Bibliothèque d'étude 141. Le Caire: Institut français d'archéologie orientale.
Hornung, E. 1991: Der Ägyptische Mythos von der Himmelskuh. Universitätsverlag Freiburg Schweiz.
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Kühn, Thomas 2002. Die Göttin Sachmet. Kemet 2002 (4), 30-34.
Lesko, Barbara S. 1999. The great goddesses of Egypt. Norman: University of Oklahoma Press.
Málek, J. 1997: Kočka ve starém Egyptě, Praha: Mladá Fronta.
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
