Stvoření lidstva (Starověký Egypt)

Stvoření lidí se v egyptské mytologii obvykle neobjevuje jako zvláštní příběh. Pokud jsou v některých kosmogoniích lidé zmiňováni, obvykle se jedná pouze o součást celého stvořeného světa, případně je zmiňováno uspořádání světa pro dobro lidstva, které je už stvoření, nebo vzniklo současně s ostatním světem.

Jediný příběh, ve kterém je stvoření lidstva blíže popsáno, je součástí héliopolské kosmogonie. Nicméně ani tedy není hlavním motivem příběhu stvoření lidstva, naopak lidé jsou zde stvořeni jaksi ve vedlejší dějové linii, a nejedná se o žádné úmyslné stvoření nějakým božstvem, spíše jde o etiologické vysvětlení původu lidstva na základě slovní hříčky, což je v egyptských představách velmi běžné. Přestože ale lidé nejsou tvory, stvořenými bohy s nějakým záměrem, způsob jejich vzniku vyjadřuje pevné pouto se stvořitelem, jelikož vznikli přímo z jeho těla.

Lidé vznikají v době, kdy na celém světě ještě existuje pouze praoceán Nu, prvotní sluneční božstvo Atum, a první dva bohové, které stvořil, totiž Šu a Tefnut. Tito dva bohové se ztratili v Nunu, a Atum vyslal své oko, aby je nalezlo. To svůj úkol splnilo a vrátilo se s božskými dvojčaty, nicméně mezitím si Atum stvořil nové oko. Původní oko se rozpláče a z jeho pláče či slz (rem) vzniknou lidé (remeč). Samotné oko je nakonec proměněno v uraea, kobru, která se nachází na Atumově čele.

Jiná představa vypovídá o tom, že bůh Chnum, spojovaný se záplavami a Nilem, a tedy také životem a obnovou, tvoří člověka a jeho ka na svém hrnčířském kruhu. Nejednná se ovšem o stvoření lidstva na počátku světa, ale spíše o tvoření jednotlivývch lidských bytostí v průběhu času. V této roli se často objevuje ve scénách božského zrození panovníka.

Reference

Portály: Egyptologie