Chnum

Jméno

Jméno boha Chnuma znamená "Ten, který spojuje."


Zobrazení boha Chnuma u jeho hrnčířského kruhu

Ikonografie a sféry vlivu

Jedná se o božstvo s beraní hlavou, případně přímo v podobě berana. Narozdíl od Amonova berana má Chnumův beran většinou vodorovné rohy, nicméně někdy může být zobrazen s oběma páry rohů.[1] Na hlavě může mít tento bůh korunu atef, někdy také mívá Bílou korunu Horního Egypta. Kromě toho bývá zobrazován s hrnčířským kruhem, na němž vytváří lidskou bytost (viz níže).[2]


Mýty a funkce

Chnum stvořitel

Chnum jako stvořitel vystupuje jako božstvo, formující těla živých bytostí na svém hrnčířském kruhu ještě před jejich zrozením. Nevytvářel však pouze těla, ale také jejich ka. [3] V roli spojené se zrozením a tvořením se můžeme s Chnumem setkat i v některých egyptských mýtech a literárních dílech, jako je např. příběh o zrození tří slunečních králů na p. Westcar nebo také v povídce O dvou bratrech. V některých náboženských textech, jako jsou např. Texty pyramid nebo Texty rakví, však Chnum nevytváří jen živé bytosti, ale i různé předměty.[4]

Chnum a záplava

Není náhodou, že Chnum byl uctíván především v oblasti prvního nilského kataraktu. Byl totiž považován za boha, který z této oblasti každoročně vypouštěl záplavu. Díky tomu, že měl moc nad životodárnou záplavou, byl také patronem regenerace, znovuzrození, úrody a prosperity.[5]

Ba bohů

Jelikož staroegyptské slovo pro berana je ba, objevuje se Chnum právě jako ba různých božstev, a to např. Rea, Geba nebo Usira.[6]


Hladová stéla

Bůh Chnum se také objevuje na tzv. Hladové stéle či Stéle hladu z ostrova Sáhel. Jedná se o text, pocházející z doby Ptolemaiovců, na němž je však uvedeno, že pochází z časů panovníka Džosera. Chnum je zde jakožto patron úrody a záplavy žádán, aby poskytl prosperitu Egyptu, jenž měla podle textu sužovat sedmiletá neúroda a hlad.


Kult

Na Elefantině tvořil Chnum lokální triádu s bohyněmi Satet a Anuket.[7]

V Esně jsou dochované zbytky Chnumova chrámu z 1. století př.n.l.. Na tomto místě byl Chnum uctíván spolu s bohyní Neit, za jeho partnerku zde pak je označována bohyně Menhit.[8] Nachází se zde mj. zajímavý hymnus na boha Chnuma, psaný téměř výhradně pouze pomocí variant znaku, zobrazujícího berana, tedy Chnumovo posvátné zvíře.

Reference

  1. Janák 2005: 93
  2. Wilkinson 2003: 194
  3. Pinch 2002:68
  4. Pinch 2002: 154
  5. Janák 2005: 93
  6. Wilkinson 2003:194
  7. Pinch 2004: 154
  8. Janák 2005: 93

Literatura

Armour, Robert A. 2001: Gods and Myths of ancient Egypt, rev. ed. Cairo; New York: American University in Cairo Press.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Kühn, Thomas 2003. Der Chnum-Tempel in Esna in römischer Zeit. Kemet 2003 (1), 25-29.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.