Atum

Jméno

Jméno boha Atuma, přepisované též jako Itemu nebo Tem(u), je odvozeno od staroegyptského slova tem, které může znamenat "zanikat" nebo "přestat", ale zároveň také "být celý, úplný, dokončený", nebo zkrátka "všechno." Atumovo jméno je vlastně slovní hříčkou, která vyjadřuje to, že Atum byl prvotním bohem, který stál na počátku světa, v nicotě, ale zároveň je také ten, který v sobě skrývá možnost a moc vytvořit úplně vše. V této souvislosti je Atum v egyptských textech často označován jako "Pán všeho."

Ikonografie a sféry vlivu

Zobrazení Atuma

Atum byl jedním z nejstarších a nejdůležitějších egyptských božstev. Již během Staré říše byl jeho kult spojen s městem Héliopolí a místní kosmogoniií a náboženskými představami. Velmi často se se zmínkami o něm setkáváme už v Textech pyramid. Atum se většinou objevuje jako stvořitelský bůh, který se na počátku světa vynořil z praoceánu Nu a poté vytvořil celý svět, včetně ostatních bohů.

Tento bůh bývá nejčastěji zobrazován v lidské podobě, s korunou Horního a Dolního Egypta na hlavě a s dalšími královskými atributy. Někdy mívá namísto lidské hlavy hlavu berana. Obvykle sedí jako vládce bohů na trůně, nebo se opírá o hůl jako stařec ve svém aspektu večerního slunce. Pokud je zobrazen ve zvířecí podobě, může se objevovat jako had, ale ve svém slunečním aspektu také jako lev nebo opice.[1]

Mýty a funkce

Stvořitel světa

Jako stvořitelské božstvo se Atum objevuje již ve zmíněné hélipolské kosmogonii. Atum je v této verzi prvním bohem z božského Devatera, a zjevuje se na počátku světa na prvotním pahorku benben, který se vynořil z Nunu a s nímž bývá ztotožňován, případně podle jiných verzí v Nunu existoval již od počátku, a to v hadí podobě. [2]

Poséze Atum stvoří prvotní božský pár, dvojčata Šua a Tefnut, a to buď skrze masturbaci či polknutím svého semene. Někdy se jako protějšek Atuma objevuje bohyně Nebethetepet nebo Iusaas, která je v této roli ztotožňována s Atumovou rukou. V jiné verzi Atum ovšem stvoří Šua a Tefnut ze svých slin a kašle,[3] což je etiologický mýtus, zakládající se na podobnosti jmen těchto bohů a sloves "kašlat" a "plivat."

Sluneční bůh

Jelikož slunce a světo hrálo důežitou roli ve staroegyptských představách o stvoření světa, Atum je již od počátku spojován též se slunečními aspekty. V rámci slunečního koloběhu se objevoval jako večerní slunce, přičemž ranní slunce zastupuje božstvo Cheper/Cheprer v podobě skaraba, polední slunce pak bůh Re. [4]

Král bohů

V synkrezi s dalším slunečním božstvem Reem se tento bůh objevuje pod jménem Re-Atum s dvojitou korunou na hlavě, která symbolizuje jeho poizici krále bohů. V rámci své role panovníka byl také předchůdcem či ochráncem pozemského panovníka Egypta.

Zásvětí

Jeikož Atum byl božstvem, nacházejícícm se v prvopočátečním chaosu, a také večerním sluncem, by vázán i na zásvětí a posmrtný život. V podsvětních knihách Nové říše bývá Atum zobrazen jako letitý bůh s beraní hlavou, opírající se o hůl, většinou dohlížející na potrestání nepřátel sunečního božstva a řádu maat. V dalších textech se Atum objevuje také jako ochránce zemřelého. [5]

Atumovo oko

Podle jednoho egyptského mýtu se Šu a Tefnut krátce po svém stvoření ztratili v praoceánu, a Atum vyslal své oko, aby je nalezlo. Oko svůj úkol splnilo, ale po jeho návratu měl již Atum oko nové. Původní oko tedy pozvedl na své čelo, a to se stalo uraeem, posvántou kobrou, jejíž moc chránila bohy a faraony. [4]

V personifikované podobě se Atumovo oko často objevuje jako některá bohyně, která v této funkci vystupuje jako Atumova dcera či manželka.

Atum na konci světa

V některých egyptských textech, které bývají interpretovány jako představy o konči světa (viz. Texty rakví 1130, Kniha mrtvých 175), Atum promlouvá o tom, že až vše zanikne a svět se vrátí na počátek, v Nunu zůstanou pouze dva bohové, on sám a Usir, a to v hadí podobě. Co přesně tyto náboženské představy znamenají je ovšem stále předmětem spekulací.

Kult

Atum byl jako stvořitelské božstvo uctíván po celém Egyptě, centrem jeho kultu bylo ovšem město Iunu (Héliopolis), ale uctíván byl i na mnoha dalších místech, např. v Pithomu, Hérákleopoli nebo Médúmu. Byl ztotožňován s dalšími slunečními bohy, např. Reem, Harachtejem nebo Cheprerem, případně s nimi tvořil synkreze.[1]

Reference

  1. 1,0 1,1 Janák 2005 : 35 - 37.
  2. Janák 2009 : 89 - 92.
  3. Viz např. Texty Pyramid 527 - 600, Texty rakví 77.
  4. 4,0 4,1 Pinch 2004 : 111 - 112-
  5. Wilkinson 2003 : 99 - 101.


Literatura

Allen, J. P., 1988 : "Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts"New Haven(Conn.): Yale University.

Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.

Janák, J. 2005: "Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta", 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Kniha mrtvých (Naville, E. 1886 "Das aegyptische Todtenbuch der 18. bis 20. Dynastie", Berlin: Verlag von A. Asher).

Myśliwiec, K. 1978: Studien zum Gott Atum. Band I, Die heiligen Tiere des Atum. Gerstenberg.

Myśliwiec, K. 1979 : Studien zum Gott Atum. Band II, Name, Epitheta, Ikonographie. Gerstenberg.

Texty pyramid (Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung).

Texty rakví(Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian Coffin text, I – VII", Chicago: University of Chicago Press).

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.

Zandee, J. 1992 : The Birth-giving Creator-god in Ancient Egypt, In: Lloyd A. B. (ed.) :Studies in Pharaonic Religion and Society, 169 - 185.