Šu

Jméno

Pro význam jména boha Šua (v řecké variantě se objevuje jako Sós) existuje několik možných výkladů. Může znamenat "Ten,který se pozvedá", nebo také "Prádzný", "Prázdnota" či "Prostor", případně "Ten, který vysušuje". Slovo šu se v egyptských textech používá též jako výraz pro světlo, a to od dob Střední říše. Šu byl bohem, který představoval všechny výše zmíněné aspekty.[1]

Ikonografie a sféry vlivu

Zobrazení Šua

Šu představoval vzduch a světlo, ale byl spojován i s dalším atmosferickými jevy. Jako personifikace těchto jevů bývá zobrazován jako mužská postava s pštrosím perem, které je zároveň hieroglyfem jeho jména, nad hlavou, od Nové říše se pak objevuje stojící na Gebovi, který představuje zemi, a podpírající tělo bohyně Nut, představující nebesa. Může být též zobrazen v podobě lva, případně muže se lví hlavou.[2]

Mýty a funkce

Šu v rámci héliopolské kosmogonie

Šu se v egyptských mýtech objevuje především v rámci héliopolské kosmogonie, v níž spolu se svou partnerkou, bohyní Tefnut, figurují jako první božstva, která stvořil sluneční bůh Atum, a to buď pozřením svého semene, nebo tak, že je vyplivl a vykašlal.[3]Druhá varianta vychází ze slovní hříčky s egyptskými slovesy "plivat" a "kašlat", která znějí podobně jako jména Šua a Tefnuty. Šu představoval světlo a vzduch, a Tefnut jeho opak. Jelikož se jedná o první stvořený pár, mohou též představovat dualitu jako takovou, a mohou představovat např. východ a západ, slunce a měsíc, atp.[4]

Potomci Šua a Tefnut byli Geb a Nut, kteří předtavují zemi a nebesa. Podle dalšího mýtu byli Geb a Nut pevně spojeni, a Šu je od sebe oddělil, což se zvláště od dob Nové říše často objevuje i na zobrazeních.

Spojistost s panovníkem

Tento bůh se také v některých textech objevuje jako nástupce stvořitelského božstva a panovník. Skuteční panovníci tak bývali mj. považováni za nástupce Šuovy.[5]

Zásvětí

V rámci představ o posrmtném životě se Šu většinou objevuje jako pomocník a ochránce zesnulého. V Textech pyramid jsou zmiňována "Šuova jezera", v nichž se zemřelý panovník očišťuje. V Textech pyramid i v Textech rakví je Šu také zmiňován jako božstvo, která pomáhá zemřelému vystoupat na nebesa, ať už se jedná o zmínky o Šuových kostech (oblaka), po kterých dotyčný stoupá, nebo například zmínky o Šuově žebříku, který plní obdobnou funkci.[6]

Šu se však v rámci zásvětí objevuje i ve svém temnějším aspektu, neboť v některých textech najdeme skupinu bytostí, označovaných jako "Šuovi kati", které zemřelého ohrožují a proti nimž se musí bránit. [7]

Především v podsvětních knihách Nové říše se Šu objevuje jako jedno z božstev, které chrání Rea na jeho noční plavbě před jeho nepřítelem, hadem Apopem.

Spojitost s dalšími božstvy a synkreze

Šu se objevuje ve spojistosti s měsíčními božstvy, jako např. Thovtem nebo Chonsuem, což se pravděpodobně odvíjí od jeho vztahu ke světlu a od představy Šua a Tefnuty jako slunce a měsíce (přičemž to, kdo představuje které z těchto nebeských těles, se může různit). Někdy bývá spojován s ochranitelským božstvem Besem.[2] Objevuje se též v souvislosti či synkrezi s Inhuretem, který měl přivést zpět z pouště uprchlou lví bohyni, představující Reovo oko, a která může být též ztotožňována s Tefnutou. V textech se také objevují zmínky o Šuově ba, které může představovat např. bůh Chnum nebo beraní božstvo Banebdžed. Řekové Šua ztotožňovali s Áreem.[1]

Kult

O kultu Šua před Novou říší nejsou téměř žádné doklady. Později byli Šu a Tefnut uctívání především v Leontopoli podobě dvou lvů (Ruti). V římské době byli ztotožnění se souhvězdím Blíženců.[4]

Reference

  1. 1,0 1,1 Janák 2005 :171 - 172.
  2. 2,0 2,1 Wilkinson 2003 : 129 -130.
  3. Viz např. Texty Pyramid 527, 600.
  4. 4,0 4,1 Janák 2009 : 91 - 92.
  5. Pinch 2004 : 195 - 197.
  6. Např. Texty rakví 76 - 80.
  7. Viz např. CT 454.

Literatura

Allen, J. P., 1988 : Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts,New Haven(Conn.): Yale University.

Baines, J., Lesko, L.H., Silverman D.P., Shafer, B. E.2009 : Náboženství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboženská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum.

Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Köthen-Welpot, Sabine 2003 : Theogonie und Genealogie im Pantheon der Pyramidentexte. Habelts Dissertationsdrucke, Reihe Ägyptologie 6. Bonn: Rudolf Habelt.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung)

Texty rakví(Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian Coffin text, I – VII", Chicago: University of Chicago Press)

Willems, Harco 1996 : The Shu-spells in practice. In Willems, Harco (ed.), The world of the Coffin Texts: proceedings of the symposium held on the occasion of the 100th birthday of Adriaan de Buck, Leiden, December 17-19, 1992, 197-209. Leiden: Nederlands Instituut voor het Nabije Oosten.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.