Knihovny ve starověkém Egyptě: Porovnání verzí
Řádek 44: | Řádek 44: | ||
− | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]] | + | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] |
+ | [[Kategorie:Knihovny jako fyzické sbírky]] | ||
+ | [[Kategorie: Article Asylum UISK]] |
Verze z 11. 4. 2017, 08:38
O existenci organizovaných sbírek svitků s písemnými záznamy se uchovaly pouze nepřímé důkazy z archeologických výzkumů. Tyto sbírky byly uchovávány v chrámech, v knihovnách zvaných "domy svitků". K chrámům byly přičleněny také "domy života" - místa, ve kterých písaři a učenci vytvářeli a opisovali tajná vědecká a náboženská díla. Jako "dům svitků" byl označen sál v Horově chrámu v Edfu. Do stěny výklenku v prvním hypostylu byl vytesán seznam 37 posvátných knih, které byly v tomto sále uloženy. Vlastní knihy se ale nedochovaly. "Dům svitků" byl také identifikován v chrámu bohyně Esety na ostrově Philae. Podrobný seznam knih se ani zde nenašel. Další seznam náboženských knižních titulů byl vytesán na pískovcových blocích chrámu boha Monta v Tódu. [1]
Obsah
Písmo
V Egyptě se věřilo v magickou moc písma, která pocházela od Bohů. Podle legend vymysleli první písmo bůh Thovt, který je označován jako „Pán spisů a knih“ a ochránce všech písařů, a bohyně písma Sešat.[2] Prvním egyptským písmem jsou hieroglyfy (hieros = řecky posvátný, glyfein = rýt, vyřezávat). Za jejich předchůdce se považují výjevové texty, které se začaly objevovat už ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Proto je hieroglyfické písmo ikonické a obrázkové povahy. Hieroglyfy nikdy neměly pevný počet znaků. . Často se měnily se změnami panovníků, nebo když byla zastaralá. Vytvořil se však neměnný základ 24 hláskových znaků. Psaní hieroglyfů můžeme rozdělit do několika stylů – sloupcové nebo horizontální psaní, zprava nebo zleva. Pro běžné používání bylo hieroglyfické písmo nevhodné. Postupem času se hieroglyfy začaly zjednodušovat. Vzniklo tak písmo hieratické a démotické. Rozvojem písma hieratického dochází k vytlačování hieroglyfů, ty pak slouží pouze náboženským účelům. S objevem papyru, který se upravoval do svitků, došlo k rozšiřování hieroglyfického písma a tím pádem k jeho zkracování a zjednodušování. Tak vznikla kurzivní forma hieroglyfického písma – hieratické písmo, které obsahovalo pouze 600 znaků. To se nejvíce užívalo pro obchod a administrativu, později i vědecké a náboženské texty. Hieratické písmo sebou přineslo i používání interpunkčních znamének pro začátek textu. Tato interpunkce se většinou zvýrazňovala červeným inkoustem. Hieratické písmo bylo pomalu vytlačeno písmem démotickým (démotikos = řecky lidový). Psali se jím právnické i administrativní dokumenty. Po dobytí Egypta Alexandrem Velikým, se písmo začalo užívat i k náboženským a literárním textům. [3]
Média
Nejstarší egyptské písemnosti byly nalezeny 1998 v královské hrobce. Jednalo se o texty na hliněných deskách a keramice. Mezi prvotní materiály patřily například kůra stromů nebo listy. Postupem času se začaly užívat kameny a jiné tvrdé materiály. Hieroglyfy se vyrývaly do kamene nebo se malování nanášely na dřevěné nebo kamenné plochy pokryté jemnou vrstvou štuku. Mezi nejdostupnější materiály patřila ostraka – střepy z hliněných nádob. [3] Naopak za nejdražší materiál byl považovaný papyrus. Na výrobu se využívala rostlina Cyperus papyrus, která se v Egyptě používala jako univerzální rostlina. Výroba papyru byla zdlouhavá a náročná. Nejdříve se musel upravit stvol na tenké proužky, které se musely několik dní namáčet. Pruty se poté pokládaly na sebe. Dalšími postupy se z nich tvořil papyrus. Ten se balil do svitků, které se uchovávaly v dřevěných skříňkách nebo hliněných džbánech. Občas se na tyto schránky uváděly názvy knih. Papyrus se však velice lehce dá poškodit a velice rychle se rozpadá, proto se nezachovalo veliké množství písemností.
Rosettská deska
K rozluštění složitého egyptského písma zásadně pomohl nález čedičové desky, které byla nazvána Rosettská. Byla objevena v roce 1799 při napoleonském tažení do Egypta. Pojmenování získala podle města, kde byla nalezená – Rosette, v dnešní době se město jmenuje Rašíd. Na Rosettské desce jsou k vidění nápisy se shodným významem, které jsou vyvedeny ve třech systémech písma – hieroglyfy, démotické a řecké písmo. Nápisy rozluštil v roce 1822 francouzský badatel J. F. Champollion. K porozumění textu pomohla jména Ptolemaia a Kleopatra.[2]
Literatura
Z egyptské literatury se dochovalo jen velice málo. I přesto je známo, že se psalo velké množství administrativy a úředních záznamů. Egypťané byli silně nábožensky založení, proto byly populární náboženské texty, jako jsou rituály, zaříkadla a hymny. Své místo si nalezly i naučné texty, ale i odpočinková literatura. Psali se povídky a dokonce i pohádky. Celkově se v Egyptě objevovalo velké množství žánrů.[2] Mezi nejznámější texty patří Knihy mrtvých, které byly ukládány či vytvářeny v hrobkách. Obsahovaly zaříkadla, posmrtné formule a návody, jak žít šťastný život po své smrti. Knihy většinou obsahovaly ilustrace. Před svitky byly nanášeny na zdi hrobky nebo na rakve.
Odkazy
Reference
- ↑ BUŘILOVÁ, Marcela. Dějiny knihoven a informačních institucí 1: Počátky - knihovny ve starověku. Dostupné také z: http://info.sks.cz/users/bl/
- ↑ 2,0 2,1 2,2 CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.
- ↑ 3,0 3,1 KLEČKOVÁ, Veronika. Dějiny starověkých knižních kultur v kontextu Babylonu, Egypta a Mezopotámie. Plzeň, 2015. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Petr Charvát.
Použitá literatura
BUŘILOVÁ, Marcela. Dějiny knihoven a informačních institucí 1: Počátky - knihovny ve starověku. Dostupné také z: http://info.sks.cz/users/bl/ CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.
Související články
Knihovny ve starověké Číně
Knihovny ve starověké Mezopotámii
Alexandrijská knihovna
Knihovny ve starověkém Římě
Klíčová slova
knihovny, Egypt, starověký Egypt, kniha mrtvých, dějiny, starověk, starověké knihovny