Citační rejstříky

Citační rejstříky a databáze

Citační rejstříky jsou hlavním nástrojem citační analýzy, jejich cílem je mapování vědeckých výstupů, prestiže autorů, časopisů, oborů a jednotlivých pracovišť. Průkopníkem tohoto odvětví byl vědec Eugene Garfield, jež je zároveň zakladatelem organizace ISI - Institute for Scientific Information (1958, Philadelphie). Citační rejstřík je seznam publikovaných článků, který obsahuje výčet jejich citací za určité časové období.

Citace, které citační rejstříky obsahují mohou sloužit uživatelům jako podklad pro čerpání dalších zdrojů literatury. Citační rejstříky také obsahují unikátní informace o nejcitovanějších autorech v daném oboru. Akademičtí pracovníci, kteří chtějí dosáhnout vyšší vědecké hodnosti jsou povinni vykazovat publikační činnost a právě citační rejstříky jsou stěžejním měřítkem vykázané vědecké činnosti. Negativním faktorem, který narušuje objektivní hodnocení může být zkreslování dosažených výsledků, špatné citace nebo autocitace. Mezi základní funkce citačních rejstříků patří jednak bibliografická funkce, dále tyto databáze poskytují souhrnný přehled citací a vazeb mezi nimi. mezi další funkce se řadí jednak možnost vyčíslení citovanosti jednotlivých autorů nebo institucí a také určovaní kvality vědeckých časopisů dle citovanosti.

Web of Science

Historie této databáze spadá již do 60. let 20. století, kdy již zmíněný Eugene Garfield začal výtvářet citační rejstříky a založil organizaci ISI. V současné době je poskytovatelem databáze WOS společnost Clarivate Analytics. Databáze spravuje několik dílčích informačních zdrojů. Vyhledávat lze ve všech databázích najednou nebo jednotlivě v dílčích databázích. Stěžejní část databáze tvoří tři citační rejstříky:

Science Citation Index (SCI) je nejstarším z uvedených citačních rejstříků, poprvé byl vydán v roce 1963. Jedná se o bibliografickou databázi. Excerpuje asi 3 700 časopisů z oblasti biologie, ekologie, zemědělství, fyziky, chemie, inženýrských a technických oborů, aplikovaných věd, medicíny a lékařství. Aktualizace probíhá každý týden.

Soucial Science Citation Index (SSCI) vznikl v roce 1973, obsahuje data zhruba z 2000 časopisů z celkem 50 různých společenskovědních disciplín. Excerpovány jsou časopisy z oblasti ekonomie, managementu, politologie, sociologie, psychologie, psychiatrie a pečovatelství.

Arts and Humanities Citation Index (AHCI) tento rejstřík vznikl v roce 1979. Na rozdíl od dvou předešlých tato databáze není zpracována v rámci Journal Citation Reports. Obsahuje přes 1000 časopisů tematicky zaměřených na umění a humanitní vědy konkrétně:historie, umění a architektura, archelogie, literatura, filozofie, jazykověda, herectví, náboženství a religionistika.

Scopus

Vydavatelem této vůbec největší multioborové citační a abstraktové databáze je společnost Elsevier, jež tuto databázi založila v roce 2004. Tematicky je zaměřena na oblast sociálních a přírodních věd, medicínu a technické obory. Databáze excerpuje více než 15 000 titulů, obsahuje také informace o patentech či volně dostupné časopisy. Nedílnou součástí databáze jsou scientometrické nástroje pro hodnocení výkonů v oblasti vědy a výzkumu. Scopus napomáhá jednotlivým vědeckým institucím, ovlivňuje podporu a financování vědy na úrovni národních politik, zastává důležitou roli při přidělování grantů, dále slouží k propagaci jednotlivých vědeckých pracovišť a samotné vědy. Vyhledávání je možné jak na základní úrovni (basic search) a také prostřednictvím pokročilého vyhledávání (advanced search). Databáze obsahuje sekci authors detailas, která poskytuje podrobné informace o autorech včetně působiště, scientometrické údaje jako je H-index, přehled citací, publikované články. Tyto údaje slouží k posouzení významu vědecké činnosti konkrétního autora.

Google Scholar

Volně dostupný zdroj odborné literatury se zaměřením na širokou škálu vědeckých oblastí. Poskytuje snadné vyhledávání, obsahuje články, vysokoškolské závěrečné práce, knihy či soudní posudky. Zdroje jsou vyhledávány v databázích vydavatelů odborné literatury a repozitářích.

Výsledky Google Scholar řadí dle počtu citací a poskytuje počet citujících dokumenty s odkazy. Dále vyhodnocuje hlavní autory podle četnosti v množině vyhledaných výsledků. Asi největší výhodou Google Scholaru je, že dokáže nalézt články z licencovaným databázím, ke kterým bychom bez předplatného nedostali přístup. Nedostatkem Google Scholar je, že z důvodu velkého obsahu vždy citace neodpovídají skutečnosti, jelikož je zde obsaženo velké množství duplicit a multiplicit.

Citační indikátory

Impakt faktor (označovaný zkratkou IF; anglicky impact factor nebo journal impact factor; do češtiny někdy překládán jako činitel dopadu či faktor vlivu) je citační indikátor vyjadřující citovanost časopisu. Z pohledu scientometrie slouží k posouzení publikačního a vědeckého výkonu autora. V bibliometrii se používá ke změření dopadu vědeckého článku. I přes řadu nedostatků je považován za jeden z nejvýznamnějších ukazatelů pro hodnocení vědy.
Patří mezi kvantitativní metody informační vědy. Počet citací článku odráží i jeho kvalitu. Obecně platí, čím větší IF, tím vyšší počet zaslaných rukopisů do daného časopisu. Významnou roli zde pak hrají editoři a recenzenti, kteří vybírají kvalitní články.

Vznik

Impakt faktor byl poprvé definován 15. června 1955 v časopise Science Eugenem Garfieldem a Irvingem H. Sherem. Jeho vznik podnítily projekty k vytvoření citačních rejstříků, které vyústily v roce 1961 k prvnímu vydání Science Citation Index (SCI; nyní dostupný přes Web of Science. Časopisy do SCI byly vybírány podle impakt faktoru. Následovalo vydávání Journal Citation Reports (JCR), ve kterém byly každoročně shrnuty citační indikátory, které v konečné podobě zahrnovaly kromě impakt faktoru i immediacy index, citing half- life a cited half-life.

Výpočet

Impakt faktor vyjadřuje, kolikrát je článek uveřejněný v daném časopise průměrně citován. Skládá se z čitatele a jmenovatele. Čitatel uvádí počet citačních ohlasů v jednom roce vztahující se k jakémukoliv z článků, které daný časopis celkem uveřejnil v předchozích dvou letech. Jmenovatel pak uvádí celkový počet článků publikovaných v časopise v předchozích dvou letech. Kdyby impakt faktor zahrnoval jen články a citace z jednoho roku, byly by zvýhodněny rychle se rozvíjející oblasti. Kdyby naopak bylo sledované období delší, byly by nové články znevýhodněny.

Vyjadřuje se obecným vzorcem:

IF = počet citací v roce X na články časopisu publikované v roce X-1 a X-2 / počet článků publikovaných v časopisu v letech X-1 + X-2

konkrétní příklad:

IF = počet citací v r. 2010 na články časopisu publikované v roce 2009 a 2008 / počet článků publikovaných v časopisech v letech 2009 a 2008

IF se uvádí na tři desetinná místa.
IF také odhaduje pravděpodobnost citovanosti nového článku. IF se počítá jako průměr za celý časopis, tudíž některé články citovány nemusí být vůbec a menší počet velmi úspěšných článků pak zvyšuje i hodnotu ostatním článkům.

5letý impakt faktor
vyjadřuje citovanost všech článků v daném časopise v průběhu pěti let. Označuje se zkratkou 5IF.

Konkrétní příklad:

5IF = počet citací zveřejněných v roce 2010 na články vydané v daném časopise v roce 2005 až 2009 / počet všech článků vydaných v letech 2005 až 2009
5IF má váznam u hodnocení článků a časopisů z oborů, u kterých je vývoj pomalejší a nejvyšší úhrn citací vůči publikacím dosahují až po delším čase (například genetika, informační věda a knihovnictví, vzdělávání, sociologie). Používá se k porovnání s dvouletým IF v rámci periodik ze stejného oboru, nelze jím srovnávat časopisy z jiných oblastí.

Kritika impakt faktoru

Sám Eugen Garfield si uvědomil několik kritických bodů IF: [ŠPÁLA, 2006]

• odlišnosti v publikačních zvyklostech i citačním chování se liší mezi obory i podobory, proto není možné porovnávat publikační výkonnost interdisciplinárně
• uvádění IF by mohlo stačit na jedno desetinné místo, na tři pouze ve výjimečných případech
• nehodí se ani k hodnocení publikačního či vědeckého výkonu jednotlivce
  

VAVŘÍKOVÁ [2008, s. 13-14] uvádí další zásadní body kritiky IF podle Per O. Seglena [SEGLEN, 1997]:

• není statisticky reprezentativní pro individuální články v časopise
• nekoreluje s aktuálními citacemi jednotlivých článků
• autoři si vybírají podle mnoha jiných kritérií, když nabízejí článek do časopisu
• citace necitovatelných jednotek jsou v databázi započítávány
• nereflektuje nadměrnou citovanost publikací typu review
• rozsáhlé články získávají více citací, hodnota impakt faktoru se zvyšuje
• autocitace, články mají tendenci přednostně citovat jiné články ve stejném časopise
• autory časopisu jsou preferovány citace v národním jazyce časopisu
• omezené pokrytí databáze
• v databázi nejsou zahrnuty knihy, i když jsou významným zdrojem citací
• orientace databáze zejména na anglický jazyk, dominance amerických publikací
• kolekce časopisů v databázi se může rok od roku lišit
• vyšší hodnoty mají výzkumné oblasti s rychle zastarávajícími informacemi
• závislost na dynamice oboru v daném čase
• menší vědecké disciplíny většinou nemají časopisy s vysokým impaktem
• je silně ovlivněn vztahy mezi jednotlivými disciplínami (např. klinický vs. základní výzkum)
• je určen mírou citovanosti, což neplatí vice versa
• ignoruje kvalitu přijatých citací, rozpor mezi prestiží a popularitou

Další citační indikátory

Z důvodu stinných stránek IF byly vytvořeny nové indikátory, které z velké části IF doplňují:

H-index

Jedná se o poměrně nový citační indikátor, který navrhl a definoval v roce 2005 americký fyzik a profesor z kalifornské univerzity Jorge Eduardo Hirsch. H-index je číselný údaj, který vypovídá o dopadu vědecké činnosti jednotlivce.

Data pro výpočet H-indexu tvoří všechny články a počet získaných citací konkrétního autora. Hodnotu H-indexu získáme sestupným seřazením článků podle počtu citací. Uvažujeme, že autor má index h, pokud alespoň N článků má h citací. Např: V případě, že má vědec h-index s hodnotou 80, znamená to, že publikoval 80 článků z nichž má každý minimálně 80 citací. S vývojem vědecké kariéry stoupá i h-index. H-index lze použít, jak na mikroúrovni-autoři, tak na střední úrovni-instituce nebo výzkumný tým. Výhodou h-indexu je jednoduchost odvoditelnosti, zohledňuje počet publikací a jejich citovanost a málo citované dokumenty vyřazuje. Jeho nedostatkem je, že zvýhodňuje autory, kteří dlouhodobě působí v daném oboru. Hodnotu h-indexu nelze porovnávat skrze odlišné obory.

Immediacy index

Známý také jako index bezprostředního vlivu či Garfieldův index. Jde o průměrný počet citací, který článek získá v roce kdy byl publikován. vystihuje, jak rychle je skupina dokumentů citována, nejčastěji se jedná o články v časopisech.

Výpočet Immeadiacy indexu vyjadřuje následující vzorec:

počet citací článků v daném časopise a roce/počet článků publikovaných v daném časopise a roce

Např: Časopis Y publikuje 200 článků a tyto články získají 15 citací. Immediacy index této skupiny článků bude: Časopis Y: 15/200 = 0,075

• Cited Half-life
  
• Citing Half-life
  
• Eigenfactor
  

Odkazy

Reference

• ERCOVÁ, Ludmila. Citační analýza a komunikace vědeckých znalostí [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2006. 245 s. Vedoucí práce Marie Königová.
  
• SEGLEN, Per O. Citations and Journal Impact Factors : Questionable Indicators of Research Quality. Allergy : European Journal of Allergy and Clinical Immunology. 1997, Vol. 52, no. 11, s. 1050-1056.
  
• SOUČEK, Martin. Informační věda [online].Praha : Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, [200-]. 110 s. Dostupný z portálu Informační vědy: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130.
  
• Špála, Milan. Impakt faktor – Dobrý sluha, ale špatný pán. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 4 [cit. 13.06.2014]. Dostupný na World Wide Web:http://ikaros.cz/node/3293. urn:nbn:cz:ik‐003293. ISSN 1212-5075.
  
• VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008. 32 s. Dostupné z portálu Elektronické studijní texty: http://tarantula.ruk.cuni.cz/KPSV-9-version1-scientometrie.pdf
  
• Vavříková, Lucie. Citační databáze Web of Science a další produkty Thomson Reuters pro hodnocení vědeckých výstupů – aktuální novinky. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 13.06.2014]. Dostupný na World Wide Web: http://ikaros.cz/node/5372. urn:nbn:cz:ik‐005372. ISSN 1212-5075.
  

Klíčová slova

citační indikátory, citační rejstříky, databáze, scientometrie,