Vysvětlete termín HCI, popište, čím se tento obor zabývá, a uveďte, jak se uplatňuje v oblasti informačních a komunikační technologií

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

HCI = Human Computer Interaction je interdisciplinární obor zkoumající interakci člověk-počítač. Dle TDKIV se jedná o „Druh komunikace, při níž dochází k přenosu informací mezi člověkem a počítačem, která spočívá v interakce programátora, operátora či uživatele s počítačem na základě přesně stanovených pravidel. Vstupní informace jsou počítači předávány např. pomocí klávesnice, hlasového vstupu apod. Výstupní informace předává počítač člověku pomocí monitoru, tiskárny, hlasového výstupu apod.“

HCI – klíč k uživatelsky přívětivým rozhraním

• HCI zkoumá, jak lidé navrhují, implementují, používají a hodnotí počítačová rozhraní a jaké jsou hlavní fenomény tohoto interaktivního vztahu.
• Interaktivní rozhraní zprostředkovávají nové rozdělení kognitivních úkolů mezi lidi a stroje.
• HCI je stejně jako informační věda průnikový obor.
• HCI ovlivňují počítačová věda, ergonomie, umění, design, psychologie, lingvistika, sociologie, filozofie, antropologie, fyziologie, umělá inteligence, inženýrské obory. Každá z těchto disciplín umožňuje řešit jiný aspekt, zásadní pro vznik uživatelsky přívětivého rozhraní. Zasahuje do zlepšení informačních technologií i do sociokulturní oblasti. Je její součástí, která má vliv na společnost a dokáže ji proměňovat.
• Obor se začal rozvíjet na přelomu 70. a 80. let v souvislosti s rozvojem počítačů a sítí.

Hlavní cíle HCI

1. Zdokonalení interakce mezi uživateli a počítači tím, že počítače učiníme více použitelnými a vnímavými k potřebám uživatele.
2. Vytvářet systémy a prostředky, které umožňují v rámci interakce člověk-počítač bezpečně kooperovat a jsou efektivní.
3. Vytvořit a udržovat interakci na takové úrovni, aby byla co nejvíce efektivní, využívala nejlepší technologie a zároveň ji bylo možno lehce aplikovat v jakémkoliv novém prostředí.

7 hlavních pravidel HCI:

• jednoduchost - jinak ho lidé nebudou chtít
• rychlost - na odezvu jsme ochotni čekat 2 - 4 sekundy
• viditelnost - to, co chceme, aby používali, musí být dobře viditelné
• tolerance
• konzistence - základní navigace se nesmí měnit
• přehlednost - uživatel musí zjistit o co jde, co chtěl programátor říct a jak se to má ovládat (pokud se spontánně nezorientuje do 10 minut, tak je špatný program), složitost se musí skrýt (intuitivita)
• zpětná vazba - komunikace s uživateli

Obory ovlivňující HCI:

• Informatika: Informatika jako obor, který se zabývá problematikou interakce člověk-počítač, zkoumá především technickou základnu. Jedná se o návrh uživatelsky příjemného rozhraní nebo nových implementací.
• Psychologie: Zkoumá vlivy a účinky interakce, kontext vzájemných vazeb mezi člověkem a počítačem. Dopady působení HCI na člověka a společnost. Je možné odvodit základní nastavení lidského systému, jakousi obecnou charakteristiku procesů lidského poznání a schopností.
• Sociologie: Zkoumá vliv HCI na společnost, kulturu. Sleduje vzájemné vazby, například komunikaci v rámci informačně-komunikačních technologií.
• Ergonomie: Zkoumá jak je rozhraní uživatelsky příjemné. Může se jednat o správné rozvržení webového rozhraní, návrh panelů a menu. Současně ovšem do tohoto oboru můžeme zahrnout i návrh vstupních a výstupních zařízení Můžeme měřit způsob, jakým se uživatel dostane z jednoho odkazu na druhý. Kolik prokliků musí učinit.
• Design: Je důležitý při navrhování uživatelského rozhraní. Využívá přitom poznatky z výše uvedených oborů. Při návrhu se klade důraz na intuitivnost ovládání webového rozhraní, logické uspořádání oken, barevnost atd.
• Sémiotika: Poznatky, které nám poskytuje, se využívají při návrhu databází, vyhledávání, volbě obsahu daných systémů.
• Další vědní disciplíny: Mezi další disciplíny patří Etnografie, lingvistika, sémiotické inženýrství, umělá inteligence a mnoho dalších, které se v současnosti rozvíjejí a pravděpodobně budou stále více převažovat nad výše uvedenými.

Objevy, které pomohly uživatelů zjednodušit a zpříjemnit činnost na počítači

• 70. léta – tabulkový procesor (Spreadsheets).
• 70. léta první oknové systémy (dnes Windows).
• Hypertext – prolinkování dokumentů na související dokumenty.
• Systémy na rozpoznávání gest.
• Multimedia – video, text, tabulkový editor, počítačová grafika.
• Virtuální realita – první výzkumy v 60. letech.

Uživatelské rozhraní

https://kme.vse.cz/wp-content/uploads/page/534/10.-N%C3%A1vrh-u%C5%BEivatelsk%C3%A9ho-rozhran%C3%AD-webov%C3%A9-aplikace.pdf

Uživatelské rozhraní je důležitým pojmem v problematice HCI. Je pomyslným prostředníkem, který zprostředkovává komunikaci mezi člověkem a počítačem nebo informačním systémem. Rozhraní je soubor prostředků, který definuje komunikační zónu mezi dvěma oddělenými entitami a je tedy komunikačním kanálem mezi uživatelem a systémem. Jeho vzhled, funkčnost, přehlednost nebo chaos ovlivňují, zda se uživatel příště vrátí, anebo ne. Návrh, struktura a jeho následná realizace jsou důležitým faktorem vzniku jakéhokoli informačního systému.

Typy uživatelského rozhraní

1. Grafické uživatelské rozhraní neboli GUI - používá se pro typy rozhraní založená na paradigmatu WIMP, tedy Windows (okna), Icons (ikony), Menus (menu) a Pointing device (polohovací zařízení).
2. Textové uživatelské rozhraní neboli TUI - používá se pro rozhraní s menu, tlačítky atd., ovládané klávesnicí.
3. Příkazový řádek neboli CLI - používá se pro rozhraní, kdy uživatel zadává příkazy pomocí jazyka.

Dobré uživatelské rozhraní by mělo splňovat ty toatributy:

• Jednoznačnost – bez textových či grafických dvojznačností, intuitivní
• Stručnost – pouze nezbytný text, jednodušší orientace a hledání
• Podobnost – co nejvíce podobné předchozím zkušenostem uživatelů
• Responzivnost – zpětná vazba poskytovaná uživatelům o provedeném úkonu
• Konzistentnost – možnost naučit se vzorce užívání –snazší a rychlejší
• Estetičnost – vizuální příjemnost
• Efektivita – zvyšující produktivitu svým designem či zkratkami
• Ochota odpouštět – chyby lehko napravitelné

Informační architektura

Informační architektura je vědecká disciplína zabývající se organizací a rozvržením obsahu systému způsobem, který naplňuje potřeby uživatelů. Tento termín zavedl Richard Saul Wurman v roce 1976 a používá se především ve vztahu k webovým (nebo i jiným) aplikacím.

Nejdůležitější oblasti:

• organizace obsahu do kategorií
• informační rozvržení - akcent na informační (nikoliv grafický) design
• navigační rozvržení

informační architekt:

• vytváří v datech vzory, transformuje je do vhodné podoby
• organizuje informace .

Role informační architektury na webu Jaké jsou hlavní úkoly informační architektury při tvorbě webu?

• návrh celkové hierarchie informací (někdy též taxonomie)
• rozdělení informací do jednotlivých stránek (struktura webu)
• vztahy a vazby stránek mezi sebou (prolinkování)
• pojmenování jednotlivých stránek, sekcí i kapitol
• uspořádání informací v textovém obsahu jednotlivých stránek
• volba vhodných typů navigace a její začlenění
• fulltextové vyhledávání a prezentace výsledků
• návrh layoutu stránky
• vytváření metada .

Použitelnost(usability)

Použitelnost neboli usability webových stránek určuje, jak snadno sena nich uživatelé orientují, jak rychle pochopí jejich uspořádání a ovládání a jaký uživatelský zážitek si z nich odnesou. Dobře použitelné stránky jsou přehledné, srozumitelné, snadno ovladatelné a uživatel bez zbytečné námahy nalezne to, co hledá. Na špatně použitelných stránkách uživatelé tápou, nedokáží dosáhnout svého cíle a odcházejí z nich zklamáni.

Použitelnost je však také odborná disciplína, která exaktními metodami zkoumá příčiny uživatelských úspěchů i neúspěchů při práci s internetovými stránkami.

Použitelnost (usability) zkoumá tyto otázky:

• Jak snadno se uživatel naučí systém ovládat?
• Jak efektivně s ním pracuje?
• Kolik udělá uživatel při používání systému chyb?
• Dokáže nakonec splnit svůj cíl?
• Je pro uživatele používání systému příjemné?

Použitelnost webu

• Na základě různých výzkumů a testování vznikla tzv. pravidla použitelnosti webových stránek (usability rules).
• Říkají nám, na co jsou uživatelé na internetu zvyklí a co jim při používání systému pomůže.

Pět hlavních pravidel:

• Úvodní stránka by měla uživatele informovat o účelu systému a ukázat mu, co může na systému najít.
• Každá stránka by se měla odkazovat na úvodní stránku a na hlavní stránku sekce, ve které se nachází.
• Umístění základních prvků systému (logo, navigace, hlavní nadpis) by mělo být konzistentní na všech stránkách systému.
• Stránka by měla být vizuálně rozdělena do logických bloků.
• Na každé stránce by mělo být uživateli zřejmé, kde se v rámci systému nachází.

Použitelnost webu – chyby Časté chyby

• Nevhodná grafika
• Špatná navigace mezi stránkami
• Špatné rozmístění ovládacích prvků
• Špatná čitelnost textu na stránce, přehlednost a rozložení prvků stránky
• Složitý objednávkový proces (e-shopy)

Příklady:

• Nejdůležitější informace nejsou v první polovině „obrazovky“
• Nevhodná dynamická menu (Javascript, Flash)
• Chybí odkaz na titulní stránku
• Novinky, či aktuality na každé stránce .

Přístupnost (accesibility)

Přístupnost webu je takový web ,„který neklade uživatelům žádné překážky v jeho používání. Znamená to, že umožňuje plnohodnotný přístup všem uživatelům bez ohledu na jejich používané technické vybavení, znalosti a dovednosti, jejich trvalý či dočasný hendikep. Spadá pod obecnější vlastnost, kterou je použitelnost. Přístupnost je vždy nutné chápat ve vztahu ke konkrétnímu uživateli a jeho potřebám. .

Uživatelská přívětivost

Pojem uživatelská přívětivost (anglicky user friendly nebo také user experince) je nejasně definovaný termín, který zahrnuje jak použitelnost, tak přístupnost a také všechny možné další prvky, které vedou k celkové spokojenosti uživatele s rozhraním. Přesná a jednoznačná definice uživatelské přívětivosti neexistuje, navzdory tomu, o jak nepostradatelnou součást všech grafických rozhraní, webového marketingu a o jak klíčový prvek zisku společností se jedná. UX jako disciplína spojuje všechny prvky tvořící uživatelské rozhraní, včetně optického a logického uspořádání stránky, textu, značek atd. za účelem nejlepší možné interakce uživatelů. Pro dobrou uživatelskou přívětivost je třeba zohlednit a přizpůsobit se cílové skupině zákazníků, jejich potřebám, aktivitám a očekáváním.

Uváděné atributy definující uživatelskou přívětivost systémů:

• Použitelnost – dělá to něco, co lidé potřebují udělat?
• Naučitelnost – umí lidé vymyslet jak to použít?
• Efektivnost – udělá skutečně to, co chceme?
• Účinnost – udělá to v rámci rozumné míry času a úsilí?
• Chtěnost – chtějí to lidé?
• Potěšení – mají z toho lidé pozitivní dojem?

Zdroje

Související články

HCI
Uživatelské rozhraní (user interface)
Uživatelské chování a jeho význam při budování IS
Uživatelské potřeby, zjišťování a dokumentování uživatelských potřeb(User analysis)/old

Doporučená literatura

• BENYON, David. Designing user experience: A guide to HCI, UX and interaction design [online]. 4th edition. Harlow, England: Pearson, 2019 [cit. 2020-09-17]. ISBN 978-1-292-15552-4. Dostupné z: http://sfx.is.cuni.cz/sfxlcl3?sid=shorturl&isbn=978-1-292-15552-4
• WEYERS, Benjamin, Judy BOWEN, Alan DIX a Philippe PALANQUE, ed. The handbook of formal methods in human-computer interaction. New York: Springer, 2017. ISBN 978-3-319-51837-4.
• BREJCHA, Jan. Cross-cultural human-computer interaction and user experience design: a semiotic perspective. Boca Raton: Taylor & Francis, 2015. ISBN 978-1-4987-0257-7.
• KUDĚLKA, Miloš, Jaroslav POKORNÝ, Václav SNÁŠEL a Ajith ABRAHAM, ed. Proceedings of the Third International Conference On Intelligent Human Computer Interaction (IHCI 2011), Prague, Czech Republic, August, 2011. Berlin: Springer, [2013]. Advances in intelligent systems and computing. ISBN 978-3-642-31602-9. Dostupné také z: http://www.loc.gov/catdir/enhancements/fy1313/2012943358-d.html
• LAZAR, Jonathan, Jinjuan Heidi FENG a Harry HOCHHEISER. Research methods in human-computer interaction. Chichester: Wiley, 2010. ISBN 978-0-470-72337-1. Dostupné také z: http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&doc_number=018802852&line_number=0001&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA

Klíčová slova

HCI, Human-computer interaction, interakce člověk-počítač, uživatelské rozhraní, použitelnost, přístupnost, přívětivost