Tefnut

Jméno

Význam jména bohyně Tefnut je nejasný. Obvykle bývá překládáno jako "Vyplivnutá", což odkazuje na etiologický mýtus o jejím stvoření, je ovšem možné, že se jedná o pozdější výklad, a původně její jména znamenalo "Deformující (se)", což by mělo odkazoval na její vztah k měsící a jeho dorůstání a ubývání.

Ikonografie a sféry vlivu

Bohyně Tefnut bývá asociována s vlhkostí a temnotou. V Textech pyramid se ovšem také můžeme dočíst, že jako Šuovy roce podpírají Nut, tedy nebeskou klenbu, tak Tefnut podpírá svýma rukama Geba, tedy personifikaci země, zřejmě měla tedy i vztah k podsvětí. Nejznámější je Tefnut ovšem v rámci náboženských představ héliopolské kosmogonie, kde figuruje spolu se svým partnerem a bratrem Šuem - tato dvě božstva tvoří první dvojici, stvořenou bohem Atumem. Tato bohyně bývá zobrazována buď v lidské podobě, se slunečním kotoučem nad hlavou a/nebo uraeem na hlavě, nebo jako lvice, případně žena se lví hlavou. Někdy bývá znázorňována i jako had, nebo had se lví hlavou. Spolu s Šuem se většinou objevují jako dva lvi.

Mýty a funkce

Tefnut v hélipolské kosmogonii Podle héliopolské kosmogonie měli být Tefnut spolu s Šuem prvními bohy, které stvořil Atum potom, co se vynořil z praoceánu Nu. Stvořeni měli být buď z Atumova semene, podle jiné verze je ovšem Atum vykašlal a vyplivl, což odkazuje na zvukovou podobnost těchto sloves v egyptštině se jmény těcho bohů. V souvislosti s tímto mýtem bývá jméno Tefnut v pozdních textech někdy zapisováno znakem plivajících rtů. Šu a Tefnut byli prvním stvořeným párem, někdy mohou tedy představovat samotnou dualitu, např. slunce a měsíc, východ a západ atd. Potomky Šua a Tefnut byli bohové Geb a Nut, předtavující zemi a nebesa.

Lví bohyně a Reovo oko Podle dalšího egyptského mýtu měli Šu a Tefnut také podobu dvou lvů (Ruti). Tefnut se ve lví podobě objevuje i v příběhu, kde v podobě rozzuřené lvice, která zároveň představuje oko boha Rea, uteče do núbijské pouště. Úkolem přivést tuto bohyni zpět jsou pověřeni Šu a Thovt, kteří rozzuřenou bohyni nakonec přesvědčí, aby se vrátila do Egypta. V tomto příběhu však mohou jako bohyně, která představuje Reovo oko, vystupovat i jiné bohyně se lvími aspekty.

Kult

Tefnut měla vlastní svatyni v Hélipoli, kde byla uctívána v rámci héliopolského Devatera. Později byli Šu a Tefnut uctívání především v Leontopoli podobě dvou lvů (Ruti). V římské době byli ztotožnění se souhvězdím Blíženců.

Literatura

Allen, J. P., 1988 : Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts,New Haven(Conn.): Yale University.

Baines, J., Lesko, L.H., Silverman D.P., Shafer, B. E.2009 : Náboženství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboženská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum.

Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Köthen-Welpot, Sabine 2003 : Theogonie und Genealogie im Pantheon der Pyramidentexte. Habelts Dissertationsdrucke, Reihe Ägyptologie 6. Bonn: Rudolf Habelt.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung)

Texty rakví(Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian Coffin text, I – VII", Chicago: University of Chicago Press)

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.