Nut

Jméno

Význam jména bohyně Nut je nejasný. Slovo "nut" se používá pro označení nebeské klenby, ale spíše se jedná o druhotné pojmenování na základě mýtu, než o skutečnou etymologii. [1]

Ikonografie a sféry vlivu

Zobrazení Nut(nebes) , klenoucí se nad Gebem (zemí), mezi nimi je bůh Šu (vzduch a světlo)

Bohyně Nut byla personifikací nebeské klenby, ale má i mnohé další aspekty. Zobrazována bývá většinou jako žena se znakem nu nad hlavou, někdy má na hlavě nebo v rukou sluneční kotouč, jelikož byla těsně spjata se slunečním božstvem. Ve svém aspektu, spojeném se zásvětím a posmrtným životem, bývá někdy zobrazována s křídly na pažích. Ve splynutí s dalším bohyněmi, jako například Hathor, je zobrazována v kraví podobě, případně jako žena s kravskými rohy na hlavě, mezi nimiž je umístěn sluneční kotouč.

Nejznámější podoba Nut jako ženy s tělem posetým hvězdami, které se klene nad zemí (případně personifikací země, bohem Gebem), jíž se dotýká na východě špičkami nohou a na západě prsty na rukou, se objevuje až od Nové říše, jeho první doklad se nachází v hrobce faraona Sethiho I. v Údolí králů.[1]

V pozdějších obdobích bývá také zobrazena en face na dně rakví a sarkofágů, a to většinou jak rodí či polyká sluneční disk, s hvězdami, personifikací denních a/nebo nočních hodin, či znameními zvěrokruhu kolem sebe. [2]

Mýty a funkce

Nebeská klenba

Nut je součástí Devatera v mýtu o stvoření světa v rámci héliopolské kosmogonie, kde se objevuje jako dcera prvních dvou božstev, která stvořil sluneční bůh, Šua a Tefnuty, a představuje nebeskou klenbu, zatímco její partner-dvojče Geb představuje zemi. Nut s Gebem byli zpočátku pevně spojeni, ale nakonec je od sebe oddělil bůh Šu, představující světlo a vzduch, a vznikla tak nebesa a země.

Celé její tělo představovalo nebeskou klenbu - v egyptských představách tak hvězdy v noci putovaly po jejím těle, a ve dne uvnitř něj. Jako bohyně nebes byla spojována například také s deštěm, který byl považován za její slzy, nebo hromem, jenž měl být jejím smíchem[1].

Dle některých teorií byla Nut personifikací Mléčné dráhy, která se měla ve starověku rozprostírat přes nebesa právě v podobě figury, podobné právě Nut. V některých zásvětních textech je také zmiňována Mléčná dráha a posléze vzývána bohyně Nut. [3]

Matka slunečního boha

Nut se objevuje jako matka (někdy však i jako partnerka) Rea, která jej za úsvitu rodí a při západu slunce jej polyká. Představa Nut, pojídající své děti, ať už se jednalo o slunečního boha nebo o hvězdy, putující jejím tělem, vedly k jejímu přirovnání k prasnici, která pojídá svá mláďata.[1]

Zrození potomků Nut

Řecký spisovatel Plútarchos ovšem uvádí o Nutiných potomcích odlišný mýtus, a to takový, kdy sluneční bůh v obavě, že její děti budou příliš mocné, uvalil na Nut kletbu, kvůli které nemohla přivést své děti na svět v žádném dni v roce. Pomohl jí bůh Thovt, který obehrál měsíční božstvo v deskové hře senetu o část svitu, a získal tak pro Nut pět dní, v nichž se posléze narodili Usir, Eset, Sutech, Nebthet a Hor Starší.[4] Tyto dny, přidaných k 360 dnům egyptského roku, se nazývají epagomenální.

Smrt a zásvětí

Nut byla velmi těsně spjata také se smrtí a posmrtným životem. Egypťané věřili, že se po smrti dostanou na nebesa a zařadí se mezi koloběh nebeských těles. Se smrtí a znovuzrozením Nut spojovalo také to, že byla matkou vládce říše mrtvých, Usira. Už V Textech pyramid se objevuje v podobě nebeské krávy a matky a ochránkyně zemřelého panovníka[5], a stejně tak je jejím jménem označován sarkofág či rakev, jež tak představují lůno bohyně Nut, ze kterého zemřelý vzešel a do nějž se opět vrací. Dále je zde zmiňováno, že připravuje zemřelého cestu a otevírá nebeské brán.y. [6]

Nut a Hathor

Ve své podobě nebeské krávy bývá Nut v pozdějších dobách ztotožňována s bohyní Hathor. V této roli je někdy zobrazena, jak se sklání z Hathořina posvátného stromu sykomory, a nabízí zemřelému pokrmy. Dle některých teorií mohlo označení rakví jako lůna Nut pocházet z jejího spojení právě se dřevem posvátného stromu.[7]

Kult

Nut sama zřejmě žádný chrám neměla, stejně tak jako kult a vlastní kněžstvo. Její zobrazení se ovšem nacházejí v královských i soukromých hrobkách, a také v chrámech jiných bohů, např. na astronomických stropech. Od Třetího přechodného období se objevují ochranné amulety, odkazující na Nut.[7]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Janák 2005 : 131 - 132.
  2. Pinch 2004: 173 - 175.
  3. Např. BD 176 a 177.
  4. Plútarchos, De Iside et Osiride.
  5. Hellu 2001
  6. Např. PT 427 - 430; 443 - 452; 624 etc.
  7. 7,0 7,1 Wilkinson 2003 : 160 - 163.

Literatura

Billing, N. 2002 : Nut: the goddes of life in text and iconography. Uppsala: vl. nákl.

Hellu, J. E. 2001 : The presence of myth in Pyramid Texts, University of Toronto.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Kniha mrtvých(Naville, E. 1886 "Das aegyptische Todtenbuch der 18. bis 20. Dynastie", Berlin: Verlag von A. Asher).

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Plútarchos, a J Griffiths. 1970 : Plutarch's De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press.

Roberts, A. 2000 : My Heart My Mother: Death and Rebirth in Ancient Egypt. NorthGate Publishers.

Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung).

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.