Vizuální studia a nová média

Verze z 13. 9. 2015, 01:26, kterou vytvořil Eva.Hryzbylova (diskuse | příspěvky) (→‎W. J. T. Mitchell)

Vizuální studia

Vizuální studia je interdisciplinární obor, který je některými odborníky označován také termínem "vizuální kultura". V anglosaském světě je tento termín (případně termín "Studia vizuální kultury") používaný častěji než pojem "vizuální studia".

Význam vizuálních studií

Vizuální studia jsou velmi důležitým oborem, neboť lidský mozek čerpá z vizuálního podnětu velké množství informací. Obrazové podněty jsou pro člověka přirozené, náš svět je odjakživa velmi vizuální.

Vizuální kultura je všudypřítomná, odkazuje k objektům a místům různých historických období i geografických míst.[1]

S vizuálními podněty se v mnoha různých formách a prostřednictvím rozličných médií setkáváme každodenně. Jsou nedílnou součástí naší kultury a společnosti: „Každodenní život a veřejný prostor vymezený hranicemi, ulicemi, virtuálním prostorem internetu a areálů hypermarketů se stává místem, kam můžeme nejen vkládat znaky, ale kde můžeme také využívat vizuální kulturu k tomu, abychom se vyjadřovali, stavěli a napomáhali sociálním změnám.“[2]

Význam vizuální kultury jak v umění, tak i v lidském životě, stále stoupá. S tím souvisí stále rostoucí obliba fotografií, nejrůznějších obrazů a videí, vizuálně zpracovaných dat, infografik atp.

Cíle zkoumání

Pole zkoumání vizuálních studií je rozmanité - objektem mohou být nejen obrazy, sochy, instalace, fotografie, filmy, videa nebo televize, ale i internet a displejové přístroje, lékařské a vědecké snímky, noviny, časopisy, reklama, architektura a prostory muzeí, galerií a dalších veřejných i soukromých míst.[1]

Často dochází k nepřesné představě, že se vizuální studia zabývají především nebo pouze uměním. Ve skutečnosti se však neomezují pouze na umění, zabývají se i každodenní praxí. Zároveň zkoumají jak to, co je vidět, tak i to, co vidět není.

Studovat vizuální studia znamená studovat vidění světa a věcí kolem nás. Vidění ale nemůžeme vidět (je neviditelné), a proto se nám špatně rozklíčovává.[3] Vidění je předáváno kulturně, vždy je subjektivní a ovlivněno biologickými faktory.

Významnou součástí vizuálních studií je také zkoumání, jak lidé používají technologie k vytváření umění a kultury.

Vzhledem k obsáhlosti pojmu vizuální studia je obtížné jej přesně definovat. Proto je důležité si při používání tohoto pojmu vždy položit otázku "Co jsou vizuální studia?"[1]

Klasifikace oboru vizuální studia

Vizuální studia (či Vizuální kultura) je obor, který má blízko k mnoha jiným oborům - např. ke kulturním studiím, komunikaci, rétorice, sémiotice, sociologii, mediálním studiím, ale i politickým studiím, historii umění, literární historii a estetice. Vztah politických a vizuálních studií spočívá ve zkoumání, jak nás politika ovlivňuje skrz obrazy. Vizuální studia dále čerpají také z fyziologie a kognitivní analýzy.

Vizuální studia patří mezi tzv. interdisciplinární obory, neboť stojí na pomezí několika oborů.

Pro přehled je níže uvedena všeobecná klasifikace oborů (tuto klasifikaci je možné využít i u jiných státnicových témat):

  • Interdisciplinární obory - stojí na pomezí několika oborů
  • Multidisciplinární obory - spojují několik oborů (např. andragogika)
  • Transdisciplinární obory - stojí na pomezí, ale vlastní poznatky staví na vyšší úroveň (např. kognitivní vědy)

Interdisciplinární obory lze rozdělit na 3 typy:

  • Top-down - model snažící se generalizovat naše vnímání
  • Bottom-up - vychází ze specifických problémů (např. sender, etnicita)
  • Inside-out - sem lze zařadit vizuální studia

Vizuální studia a nová média

Ve spojitosti s novými médii se vizuální studia zabývají především následujícími oblastmi: vizuálním uměním, počítačovým rozhraním, softwarovým designem, grafickým designem, videohrami, digitálními videi, reklamou a také nově vznikajícími vizuálními a multimediálními formami. Tyto vizuální formy jsou zkoumány v různých kontextech: jako součást sociálních institucí, jako elementy v procesu kultury a jako vliv v procesu formování identity.

Vizuální studia si uvědomují převahu vizuální formy v médiích, v komunikaci a při přenosu informací v postmoderním světě. Vizuální studia spojují takové kulturní formy, jako je např. umění, design a architektura, s médii a komunikací obecně. Žijeme ve světě, kde se s kulturně významným vizuálním obsahem setkáváme v různých formách. Tyto vizuální obsahy a kódy mohou migrovat z jedné formy do jiné (např. tištěné obrázky vs. grafický design, televize vs. kabelová televize, film vs. video v různých rozhraních, tištěná reklama vs. digitální reklama, internet nebo web jako vizuální platforma). [4]

V každodenním životě přepínáme mezi kódy, abychom pochopili význam (viz William Gibson: Pattern Recognition). Vizuální a textovou formu nelze stavět do opozice, neboť význam obvykle nekonstruujeme pouze z jedné formy, ale z kombinace obrazů, textu a zvuků. Vizuální studia se proto neomezují pouze na obrazovou formu, obsahem jejich zkoumání je celý systém. [4]

Svět byl vždy utvářen technologiemi a médii. Vznik nových technologií a médií s sebou často přinesl velkou změnu ovlivňující kulturu a společnost. Nová média přinesla mimo jiné možnost neomezeného kopírování dat. V případě digitálního obrazu je díky novým médiím možné zhotovit libovolné množství kopií. Význam digitálních obrazů už proto nespočívá v jejich jedinečnosti jako originálu, ale v jejich estetické, kulturní a společenské hodnotě.[5]

Vizuálními vjemy je naplněn reálný i virtuální svět. Zatímco ve virtuálním světě můžeme rušivé vjemy regulovat (např. zakázat některé druhy reklam pomocí AdBlock), v reálném světě nad nimi takovou kontrolu nemáme. Jak ukázaly výzkumy, v důsledku přehlcení vizuálními vjemy může docházet k netečnosti.[6]

Osobnosti a pojmy

W. J. T. Mitchell

  • jeden z nejvýznamnějších teoretiků vizuální kultury
  • pojem "pictorial turn"[7] (obrat k obrazovému)

Hlavní článek zde: William John Thomas Mitchell

J. D. Bolter a R. Grusin

  • pojmy "remediace", "hypermediace" a "imediace"[8]

Hlavní článek zde: Jay David Bolter a Richard Grusin

Jean Baudrillard

Příklady

Visualization of the world wide web common crawl 2012

Vybrané příklady důležitých či zajímavých osobností a propojení mezi vizuálním prvkem a starými či novými médii:

  • Dziga Vertov: Man With a Moving Camera (1929) - dokumentární film v avantgardním stylu. Film zobrazil v tehdejší době nepřípustné záběry (např. porod, vstávající a oblékající se žena) a zároveň zobrazil každodennost (např. pohřeb, svatba). Nastolil vizi "skryté" kamery, která je všude (tehdy byla kamera hlasitá, takže nebylo možné její přítomnost zcela skrýt).
  • Nicholas Felton: jeden z nejdůležitějších amerických web designérů, mj. navrhoval Facebook Timeline. Jedním z posledních počinů je aplikace pro iPhone zaznamenávající a vizualizující různé, zdánlivě nezměřitelné aspekty života: Reporter.
  • Grafické zobrazení dat: Nová média umožňují zpracovávat a vizualizovat nejrůznější data (viz datamining). Grafické zpracování může mít nejen praktickou funkci - snazší pochopitelnost, lepší zapamatovatelnost informací a vzájemných vztahů, ale i estetickou funkci.
    • Zpracování informací: nejčastěji pomocí infografik
    • Zpracování vzájemných vztahů a souvislostí, interní prolinkování webu: pomocí nástrojů, např. Gephi - data získaná ze sociálních sítí nebo z webu, grafika zobrazuje vzájemné vztahy (viz obr. - vizualizace world wide webu roku 2012 zobrazuje 3,5 miliardy webových stránek a 128 miliard hyperlinků mezi těmito stránkami)
  • Webdesign: vizualita se stává stále důležitější. Za účelem co nejlepší prezentace informací na webových stránkách je důraz kladen na grafiku včetně vizuálního zpracování dat (viz výše).
  • Automatické generování: Nová média dokáží zobrazit naši identitu online - automaticky shromáždit data o naší osobě a vizualizovat je (např. Google History - grafy zobrazující aktivitu uživatele).

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 SMITH, Marquard a MORRA, Joanne, ed. Visual Culture: Critical Concepts in Media and Cultural Studies. New York: Routledge, 2006, s. 10. ISBN: 0-415-32642-7 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „smith“ použit vícekrát s různým obsahem
  2. ↑ STURKEN Marta a CARTWRIGHT Lisa. Studia vizuální kultury. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 418.
  3. ↑ MITCHELL W.J.T. Showing seeing: a critique of visual culture. In: Journal of Visual Culture. London, Thousand Oaks, CA and New Delhi: SAGE Publications, 2002. Vol 1(2), s. 166.
  4. ↑ 4,0 4,1 IRVINE, Martin. Introducing Visual Culture: Ways of Looking at All Things Visual. Georgetown.edu [online]. 2003 [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://faculty.georgetown.edu/irvinem/visualarts/Intro-VisualCulture.html
  5. ↑ STURKEN Marita a CARTWRIGHT Lisa. Studia vizuální kultury. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 205
  6. ↑ BERÁNKOVÁ, Růžena. Vizuální komunikace a vizuální gramotnost mimo oblast výtvarné výchovy. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/94001/pedf_r/
  7. ↑ MITCHELL, W.J.T. Picture Theory. Essays on Verbal and Visual Representation. Chicago: University of Chicago Press, 1994.
  8. ↑ BOLTER, Jay David a GRUSIN, Richard. Remediation: Understanding New Media. Cambridge, MA: MIT Press, 1999.
  9. ↑ BAUDRILLARD, Jean. Simulacres et Simulation. University of Michigan, 1981.

Použitá literatura

  • BARTHES Roland. Essays Select. and transl. by Stephen Heath. Image, music, text. 18. printing. New York: Hill and Wang, 1996. ISBN 9780006861355.
  • Baudrillard - Simulacra
  • BOLTER Jay David a GRUSIN Richard. Remediation: understanding new media. Cambridge, Mass: MIT Press, 1999. ISBN 0-262-02452-7.
  • DURHAM Meenakshi Gigi a KELLNER Douglas. Media and cultural studies: keyworks. Malden, Mass: Blackwell Publishers, 2001. ISBN 0-631-22095-X.
  • LISTER Martin. New media: a critical introduction. 2nd ed. New York, N.Y: Routledge, 2009. ISBN 0-203-88482-5.
  • MIRZOEFF Nicholas, ed. The visual culture reader. 2nd ed. London: Routledge, 2002. ISBN 0-415-25221-0.
  • MITCHELL W.J.T. Interdisciplinarity and visual culture.
  • MITCHELL W.J.T. Showing seeing: a critique of visual culture. London, Thousand Oaks, CA and New Delhi: W.J.T. Mitchell, 2002.
  • STURKEN Marita a CARTWRIGHT Lisa. Studia vizuální kultury. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-556-1.
  • BRYSON, Norman; HOLLY, Ann Michael, MOXEY, Keith (eds.) (1994): Visual Culture: Images and Interpretation. Wesleyan: Wesleyan University Press.
  • CARTWRIGHT, Lisa; STURKEN, Marita (2009): Studia vizuální kultury. Praha: Portál. S 19-45; 271-304; 313-341; 391-412.
  • ELKINS, James (2003): Visual Studies: A Skeptical Introduction. New York: London: SAGE. 230 s.
  • HALL, Stuart (ed.) (2001): Representation: Cultural representations and Signifying Practices. New York: London: SAGE. S. 1-11; 12-65.
  • JENKS, Chris (ed.) (1995): Visual Culture. London: New York: Routledge. S. 1-26; 77-96; 218-238.
  • MIRZOEFF, Nicholas (2012): Úvod do studia vizuální kultury. Praha: Academia. 320 s.
  • MITCHELL, W. J. T. (1994): Picture Theory. Essays on Verbal and Visual Representation. Chicago: University of Chicago Press. S. 1-83; 371-417.
  • SMITH, Marquard (2008): Visual Culture Studies. Interview with Key Thinkers. New York: London: SAGE. S. 1-17;17-33; 166-182; 182-189; 189-206; 206-229.
  • VAN LEEUWEN, Theo, JEWITT, Carey (eds.) (2001): Handbook of Visual Analysis. New York: London: SAGE. S. 10-35; 92-119.

Doporučená literatura

  • BRYSON Norman, HOLLY Michael Ann a MOXEY Keith, eds. Visual Culture: Images and Interpretations. Middletown: Wesleyan University Press, 1994. ISBN 081956267X.
  • GIBSON William. Pattern Recognition. New York: G. P. Putnam's Sons, 2003. ISBN 0399149864.

Související články

Klíčová slova

vizuální studia, vizuální kultura, nová média, Mitchell, Bolter, Grusin, Baudrillard, remediation

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vizuální_studia_a_nová_média&oldid=22407“