Vývojová diagnostika
Verze z 28. 10. 2016, 16:19, kterou vytvořil Petr.Kosik (diskuse | příspěvky)
Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupně vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.[1]
Obsah
Metody vývojové diagnostiky
Základní dělení, základní výhody a nevýhody daných druhů metod
- Klinické
- pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
- výhody:
- umožňují komplexnější poznání daného jedince
- slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
- nevýhody:
- nejsou standardizované
- zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
- neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
- jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele[2]
- nejsou standardizované
- Testové
- jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
- výhody:
- jsou standardizované
- jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
- jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tou je nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u daného jedince s tím, jaké jsou "normální", resp. běžné či nejtypičtější výsledky v rámci dané širší populace jedinců
- jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
- jsou standardizované
- nevýhody:
- jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti opět pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)[2]
Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky
- Vývojové škály
- užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje (a to celkového psychického vývoje), konkrétně diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
- funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...) ještě nejsou u dětí v uvedeném věku dostatečně diferencovány; také slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a též podobě jeho řečovém vývoji[3]
- oblast aplikace - ve výchovném poradenství, při podezření na vývojové poruchy, při posuzování dětí pro jejich svěření do adopce, pro průběžné hodnocení vývoje dětí v konejeckých ústavech a dětských domovech
- některá specifika vyšetření dítěte ve velmi útlém věku:[1]
- nutno brát v úvahu aktuální fyzický stav dítěte; musí být optimální, jinak figuruje jako výrazně rušivá proměnná, která může naprosto znemožnit realizaci administrace
- nutno se dítěti výrazněji přizpůsobovat - diagnostika poté probíhá zprav. za méně standardních podmínek (např. s dítětem v průběhu vyšetření ležíme na koberci)
- na vyšetření je zprav. přítomen rodič či jiný pečovatel
- u dítěte ve věku kolem 2 - 3 let, tj. v oddobí prvního vzdoru a počátků formování identity vlastního jáství, se může objevovat výrazný negativismus, a tedy tendence všechny úkoly zadávané v rámci diangostiky odmítat. Je poté zprav. vhodné na dítě nevyvíjet další nátlak, neboť by to vedlo pouze k nárůstu jeho odporu. Naopak je na místě zaujmout kooperativní přístup a diagnostiku představit a nabídnout dítěti jako určitou formu hry a podpořit tak jeho motivovanost k její realizaci. Hravá forma vyšetření je celkově doporučována u o psychodiagnostiky dětí.[1]
- A) Novorozenecké škály
- hrají významnou roli při zachycovní potenciálních poruch ve vývoji v jejich co nejčasnějším stádiu; v případě pozitivního nálezu
- Brazeltonova neonatální škála (NBAS = Brazelton Neonatal Behavioral Assessment Scale), 1973
- autor - Thomas Berry Brazelton (*1918) = americký pediatr, dětský psychiatr
- hodnocené oblasti:
- 1. interakční chování (např. míra reaktivity na sociálního patnera, na zrakové a sluchové podněty)
- 2. motorika (např. schopnost udržet přiměřený svalový tonus, do příslušné míry kontrolovat své motorické projevy)
- 3. behaviorální stabilita (zejm. míra stability, resp. lability neurobehaviorálních stavů po rozrušení - do jaké míry je dítě dráždivé a následně uklidnitelné)
- jednotlivé neurobehaviorální stavy rozlišované u novorozence dle Brazeltona:
- 1 - klidný spánek bez očních pohybů
- 2 - REM spánek
- 3 - dřímota či klimbání či usínání
- 4 - klidné bdění
- 5 - neklidné bdění s otevřenýma očima a motorickou aktivitou
- 6 - křik či pláč
- jednotlivé neurobehaviorální stavy rozlišované u novorozence dle Brazeltona:
- 4. fyziologiká stabilita (intenzita fyziologických reakcí na stres - např. množství třesů, přítomnost a charakter změn barvy kůže)
- Neurobehaviorální hodnocení nedonošeného dítěte dle Kornerové
- použitelné od 32. týdne od početí
- B) Škály pro děti kojeneckého a batolecího věku
- Gesellovy vývojové škály, 20. léta 20. stol.
- autor - Arnold Gesell (1880 -- 1961) = americký psycholog a pediatr; z jeho pohledu hlavním faktorem podporujícím proces vývoje biologické zrání organismu; formuloval několik základních zákonitostí či principů raného vývoje lidského jedince (pricip vývojového gradientu, princip střídavého proplétání antagonistických neuromotorických funkcí, princip funkční asymetrie, princip individualizace, princip autoregulace)[4]
- nejstarší a nejznámější vývojové škály
- pro děti od 1 měsíce do 3 let[1]
- hodnoccené oblasti:
- 1. adaptivní chování
- v kojeneckém věku - mj. vývoj zrakového vnímání, schopnost koordinace oko-ruka
- v batolecím věku - mj. obratnost při manipulaci s předměty)
- ve vyšším věku koreluje s inteligence
- 2. hrubá motorika (tj. motorika, resp. motorická koordinace větších svalových skupin, a tedy větších tělesných partií)
- v kojeneckém věku - mj. vhodnost zaujímání polohy, ovládání hlavičky, sezení, lezení, počátky chůze
- v batolecím věku - mj. stabilita a obratnost chůze, chůze po schodech, běh, skákání
- 3. jemná motorika (tj motorika ruky) - obratonost při maniulaci s mnoha různými předměty
- 4. řeč
- 5. sociální chování - mj. získávání sociálních návyků při krmení, oblékání, udržování hygieny (hygienických návyků); sociální reaktivita - přítomnost úsměvu v náležité situaci, dovednost hrát symbolickou hru[1]
- 1. adaptivní chování
- Kleinkindertest Bühlerové-Hertzerové, 1932
- druhý nejstarší vývjová škála; někdy užívaná
- pro děti od narození do cca 5,9 let[1]
- Škála Nancy Bayleyové, 1983
- v současnosti nejrozšířenější, nejužívanější
- pro děti od 1 měsíce do 3,6 let[1]
- části škály, a tedy hodnocené oblasti:
- mentální stupnice - hodnoceno adaptivní (resp. adaptivita) chování, řeč, částečně podoba sociálního chování
- motorická stupnice - hodnoceny hrubá a jemná motorika
- záznam o chování dítěte - kvalitativní hodnocení s ohlede na míru aktivity, zájmu, energie, sociálního příklonu u dítěte,...
- další oblasti nebere v úvahu, považuje je za dosud (totiž v daném věkovém rozmezí) málo diferencované
- Gesellovy vývojové škály, 20. léta 20. stol.
- Testy schopností či výkonové testy
- A) Testy širších psychických schopností či funkcí - totiž inteligence
- Stanford-Binetova zkouška, 1916 a její následné revize a modifikace
- struně k dějinám vývoje stávající podoby tohoto inteligenčního testu:
- na počátku 20. stol. ve Francii Alfréd Binet (1857 - 1911, francouzský psycholog) spolu se svým spolupracovníkem Théodorem Simonem (1872 - 1961, francouzský psycholog a psychiatr) zkoumali vývojové odchylky dětí, zejména mentální retardace a děti s těmito poruchami
- jejich cílem v rámci tohoto zkoumání bylo najít způsob, jak odhalit a identifikovat málo nadané děti, kterým by nebylo běžné školní vzdělávání ku prospěchu a pro něž by naopak mohlo být vhodnější přeřazení do speciálních škol
- vytvořili společně první použitelný test inteligence Binetův-Simonův inteligenční test (S-B test), 1905[5]; ten se proti dosavadním psychologickým testům zájímal nikoliv pouze o dílčí psychické funkce, ale o všeobecnou intelektovou schopnost jedince (či mentální přizpůsobivost) neboli inteligeni; jeho úlohy totiž zkoumaly především schopnost logicky uvažovat, řešit problémy a vhodným a efektivním způsobem uplatňovat percepčně-motorické dovednosti
- test byl přijat s velkým zájmem a rychle se rozšířil
- v prvním desetiletí 20. stol. v USA tento test následně zrevidoval Lewis Madison Therman (1877 - 1956, americký psycholog působící na Stanfordově univerzitě) - tato I. revize Binetova-Simonova testu se nazývala stanfordská Binetova inteligenční škála či Stanford-Binetova zkouška (1916)
- přepracoval a upravil položky původního testu
- standardizoval původní test pro americké školáky - administroval jej tisícům amerických školáků a vypracoval tak pro něj vývojové normy a stanovil přesné pokyny k jeho administraci
- pro vyjádření výsledku prvně použil IQ (inteligenční kvocient) = podíl mentálního věku (daného počtem správných odpovědí) a chrologického věku
- L. M. Therman posléze ve 30. letech se svojí studentkou a následně kolegyní Maud Merrill vytvořil II. revizi tohoto testu - nazývanu test Therman-Merrill II či zkráceně Therman-Merrill II (1937)
- tento test byl revidován ještě na začátku 60. let coby již III. revize - nazývaná Therman-Merrill III (1960); tato podoba testu je přitom dnes v různých dalších případných revizích a modifikacích užívána dodnes
- hodnocené oblasti:
- pro každou z nich jsou v testu přítomny subtesty, které se liší dle dané věkové kategorie (tyto věkové kategorie jsou vyčleněny v rozmezí 5 až 15/16 let)
- 1. verbální myšlení - úkolem je např. definovat slova; pojmenovávat obrázky; identifikovat absudní obrázek (např. obrázek jídla, které si vyobrazená osooba hází na hlavu místo do pusy) či je úkolem (u vyšší věkové kategorie) určit, co mají dve věci společného,...
- 2. abstraktně-vizuální myšlení - úkolem je např. vkládat geometrické tvary do desky či (u vyšší věkové kategorie) obkreslovat tvary
- 3. kvantitativn myšlení- úkolem je např. řešit určité základní počty či (u vyšší věkové kategorie) doplňovat číselné řady či (u ještě vyšší věkové kategorie) řešit rovnice
- 4. krátkodobá paměť - úkolem je např. si zapamtovat korálky (různých tvarů a barev) či (u vyšší věkové kategorie) si zapamtovat věty či (u ještě vyšší věkové kategorie) si zapamtovat čísla
- struně k dějinám vývoje stávající podoby tohoto inteligenčního testu:
- Škála McCartyhové, 1972
- pro děti od 2,5 do 8 let => zejména tedy pro děti předškolního věku
- hodnocené oblasti:
- 1. verbální dovednosti
- 2. percepčně-performativní dovednosti - úkolem je např. stavět kostky, tvořit skládanky
- 3. početní dovednosti
- 4. paměťové dovednosti
- 5. motorické dovednosti - hrubá i jemná motorika
- Wechslerovy testy inteligence
- inteligence je zde pojímána šířeji - nezahrnuje pouze intelektové faktory (totiž schopnost uvažovat logicky a v abstraktních pojmech, schonost zůdovdňovat, schopnost se přizpůsobovat vnějšímu prostředí za užití myšlení, schopnost účinnně řeišt (nové/obtížné) problémy, schopnost učit se ze zkušenosti,...) + navíc také zahrnuje některé osobnostní rysy jako např. vytrvalost, pečlivost[1]
- první verze testu - Wechsler-Bellevu (1939, tj. o více než 30 let později než Stanford-Binetova zkouška)
- pro děti od 10 let a dospělé[1]
- tato původní verze testu byla posléze v 50. letech revidována coby WAIS (Wechsler Adult Intelligence Scale), 1955
- v Čechách byla posléze vytvořena modifikace tohoto testu coby WAIS-R - částečně standardizován na českou, a to dospělou populaci
- k této původní verzi testu byla také vytvořena její modifikace pro děti coby WISC (Wechsler Intelligence Scale for Children), 1949
- v Čechách byla posléze vytvořena modifikace tohoto testu coby PDW (Pražšký dětský Wechsler), 1973
- Ravenovy testy inteligence
- ve verzi pro děti coby Barevné progresivní matice, 1949
- pro děti od 5 do 11 let[1]
- ve verzi pro děti coby Barevné progresivní matice, 1949
- Kaufmannův ABC test, 1983
- pro děti od 2,5 do 12,5 let[1]
- Stanford-Binetova zkouška, 1916 a její následné revize a modifikace
- B) Testy dílčích psychickýc schopností či funkcí
- 1) testy percepce
- a) zrakové
- Edfeldtův reverzní test
- funkce - pro zmapování zrakové percepční zralosti - totiž zjištění toho, nakolik je dítě připraveno se začit učit číst (např. a mj. nakolik je schopno rozlišovat zrcadlové tvary)
- Edfeldtův reverzní test
- b) sluchové
- a) zrakové
- 2) testy pozornosti
- 3) testy paměti
- 4) testy motorických schopností a laterality
- 5) testy řečových schopností
- 1) testy percepce
- A) Testy širších psychických schopností či funkcí - totiž inteligence
- Testy osobnosti
- Kresebné testy
Odkazy
Reference
- ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
- ↑ 2,0 2,1 Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
- ↑ Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.
- ↑ Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál.
- ↑ Nolen-Hoeksema, S. et al. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Praha: Portál.
Literatura
- Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
- Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
- Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.
Další užité zdroje
- některé informace z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc
- některé informace z přednášek PhDr. Lenky Morávkové Krejčové, Ph.D.
Zdroje obrázků
- work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html
- childcare-2-developmental-theorists.wikia.com/wiki/Arnold_Gesell
Klíčová slova
psychodiagnostika dětí, vývojové škály, Thomas Brazelton, Arnold Gesell, Alfréd Binet, Théodor Simon