Hlavní metody výzkumu digital humanities, jejich zapojení do tradičního humanitního a společenskovědního výzkumu

Digital humanities

Digital humanities (DH) je oblast výzkumu, která vzniká spojením výpočetní techniky s humanitními obory. Zaměřuje se na digitalizaci a analyzování materiálů, které souvisí s tradičními humanitními obory (např. historie, filozofie, lingvistika, literatura, umění a archeologie), kterým poskytuje nástroje výpočetní techniky (např. datovou vizualizaci, vyhledávání informací, data mining a digitální publikování). Jedním z cílů DH je integrovat počítačové technologie do své vědecké činnosti (např. používání analytických technik textu, interaktivní hry nebo multimédia v tradičním umění. Digital humanities chápou jako předmět svého studia celý kulturní záznam od prehistorie až po současnost. Překračují hranice textového privilegia a důraz kladou na grafické metody výstavby a uspořádání vědění, na design coby nedílnou složku výzkumu, na transmedialitu a rozšířené pojetí humanitního vědění určeného pro všechny smysly. Také se vyznačují větším důrazem na výstavbu nových nástrojů, prostředí a platforem spoluautorského vědeckého výzkumu a na kurátorství coby rozhodujícího rysu vědecké praxe.

Výhody digital humanities

• digitalizace pramenů usnadňuje práci badatelům, kteří mohou zkoumat určité historické období z tepla domova;
• umožňuje jednoduší přístup k historickým pramenům;
• díky přístupu může bourat překážky mezi vědci a „nevědci“.

Nevýhody digital humanities

• nutnost IT specialistů a často i vlastních serverů (což může být nákladné);
• DH je vyčítána převaha výzkumných projektů nad pedagogickými;
• matematicky nebo graficky není možné vyjádřit vše;
• digital humanities může být také vyčítáno "zabíjení" kritického myšlení a manipulace, která je buď úmyslná, nebo daná nerespektováním pravidel tvorby grafů, map aj.

V rámci DH se můžeme zabývat:

• prostorem a časem (jinými slovy data je možné využívat v čase a prostoru)
• vizualizací informací
• vytvářením a vývojem digitálních sbírek pro výzkum
• využíváním velkých sbírek textů
• vytvářením digitálních edic

Metody výzkumu digital humanities

Vybrané metody DH

• distant reading
• kulturní analytika
• vizuální využívání dat
• výzkumné analýzy dat
• cluster analysis
• počítačová simulace
• analýza obsahu
• analýza sociálních sítí

Kulturní analytika

Kulturní analytika označuje použití výpočetních technologií pro práci s rozsáhlým souborem vizuálních kulturních dat, a to jak digitalizovaných, tak i původně digitálních. Kulturními daty neboli objekty kulturní analytiky se rozumí jak digitalizovaná výtvarná umělecká díla, knihy, časopisy, filmy apod., tak data vytvořená přímo v prostředí digitálních médií. V kontrastu s digital humanities má být středem zájmu kulturní analytiky především analýza a vizualizace velkých souborů vizuálních a mediálních dat (obzvlášť současných dat dostupných na webu).

Charakteristickými rysy kulturní analytiky jsou:

• výstupy v podobě obrazů a videozáznamů,
• digitální zpracování a analýza zkoumaných objektů,
• interaktivní vizualizace nebo práce s objekty,
• vizualizace ve vysokém rozlišení.

Každý objekt podrobený kulturní analýze je předán softwaru, který data zpracuje a podle dané metodiky je změřen, analyzován a redukován do konkrétních měřitelných parametrů. Tento software obsahuje nástroje, které dokážou například pro konkrétní obraz vytvořit hodnoty vyjadřující barevné vlastnosti nebo strukturu obrazu, jas, kontrast apod. Takto získaná číselná data pak mohou být na základě předem naprogramovaného algoritmu dále zpracována a porovnána s hodnotami ostatních objektů. Výstupem kulturní analýzy je pak vizualizace získaných dat. Tento způsob prezentace výsledků analýzy může sloužit například k odkrytí dříve těžko viditelných vlastností zkoumaných objektů.

Kulturní analytika dodržuje tyto základní principy:

1. zpracovává kulturní data,
2. vizualizuje originální data,
3. pracuje s velkými daty,
4. využívá funkce softwaru.

Kulturní analytika nedává konkrétní řešení nebo jasné odpovědi. Výsledky této analýzy je třeba dále zkoumat a podrobit interpretaci. Kulturní analytika umožňuje vnímat velké množství dat ve vzájemných souvislostech, pomáhá vidět skrytou povahu věcí, které běžné analytické nástroje nedokážou odhalit. To je také jedním z důvodů, proč se o kulturní analytice nemluví primárně jako o vizualizaci dat. Jejím hlavním účelem totiž není funkce estetická, ale funkce informační a analytická.

Kulturní analytika se tedy skládá z několika kroků:

1. vytvoření datasetu (= nejprve musíme "sebrat" relevantní data),
2. poté provedeme automatickou analýzu, která je založena na vizuálních prvcích,
3. výsledkem analýzy je vizuální uspořádání generovaných výsledků.

Software Studies Initiative

V roce 2007 Lev Manovich založil Software Studies Initiative za účelem teoretického výzkumu důsledků využívání počítačových metod pro studium kultury a za účelem vývoje technik a softwarových nástrojů, které by umožnily vědcům v humanitních a sociálně vědních oborech pracovat s obrovskými vizuálními soubory dat. Software Studies Initiative nabízí v rámci kulturní analytiky několik standardních nástrojů a metod pro zpracování kulturních dat, vzhledem k jejich povaze, tedy otevřenosti na úrovni zdrojových kódů a užitím volně šiřitelného softwaru. Je možné a také poměrně snadné, tyto postupy upravit dle potřeb vlastního výzkumu.

Jedním z projektů, který Software Studies Initiative vytvořili a který využívá této techniky koláže je vizualizace 4535 obálek časopisu Time (z let 1923–2009) představená na výstavě Mapping Time v roce 2009. Tento poměrně vysoký počet mediálních objektů byl zpracován vizualizačním nástrojem ImagePlot, který vyvinuli přímo v Software Studies Initiative.

Další příklady využití kulturní analytiky:

• Mondrian vs Rothko: Revealing the Comparative "Footprints" of the Modern Painters
• Visual Earth: the first study to analyze the growth of image sharing on Twitter around the world
• Impressionism - Flickr

Social network analysis

Social Network Analysis Visualization

Analýza sociální sítě chápe sociální síť jako systém propojení uzlů (individuálních aktérů) prostřednictvím hran (jejich vztahů). Rozkrývá pozice a vazby jednotlivých uzlů v síti (lidí, počítačů, skupin, webů, organizací apod.) a z výsledků tvoří obrázek sítě, případně předkládá detailní strukturu vazeb. Na rozdíl od běžného výzkumu společnosti či chování jedince, který se zabývá sociálními jednotkami, se soustředí na vazby mezi nimi. Jednotkou analýzy není jedinec, ale entita skládající se ze skupiny jedinců a vazeb mezi nimi. Výsledkem je tedy mapa graficky znázorňující všechny prvky zkoumaného sociálního systému a jejich vztahy (resp. vybrané charakteristiky jednotlivých vztahů vyjádřené vhodným způsobem graficky). Charakteristikou může být třeba vzájemná sympatie či antipatie nebo pravidelná vzájemná komunikace a spolupráce, která je důležitá například pro výměnu znalostí a informací. Používá se především v sociálních a behaviorálních vědách (od poloviny 30. let), v ekonomii, marketingu a průmyslovém inženýrství. Pramení v antropologii, sociální psychologii a sociologii. Analýza sociálních sítí zkoumá buď celou síť (sociocentrická analýza), nebo síť jedince (egocentrická analýza), centrem může být buď jeden uzel nebo vícero uzlů.

Analýzu vzájemnosti, rovnováhy sítě, přenosu informací, schopnosti vytvářet clustery a strukturní vyváženost představují sociogramy (= grafické vyjádření vztahů osoby k jiným osobám), sociomatice, teorie grafů, dyády, triády a podskupiny a bloková modelace.

Distant reading

Termín distant reading („čtení na dálku“) poprvé použil v roce 2000 Franco Moretti. Jedná se o analýzu literatury nikoliv na základě četby určitých textů, ale agregováním velkých objemů dat (big data) (např. počítače čtou texty nebo obrazy bez lidské interakce, lineárně, bez preferencí a strukturace). Je založena na schopnosti automatického zpracování a analýzy velkého objemu textů, kdy jsou v rámci takové množiny (většinou statisticky) vyhodnocovány vztahy mezi jednotlivými prvky či množinami prvků, a to na základě určitého kvantifikovatelného příznaku. Takovým příznakem může být žánr, ale třeba i autorský styl definovaný na základě vybrané skupiny stylotvorných prostředků, tematické či motivické prvky atd. Distanční čtení je typem strukturální analýzy založené na kvantitativních metodách, která se soustředí na vztahové relace v rámci rozsáhlých textových oblastí. Nezpochybnitelnou předností takového přístupu je především schopnost analytického zpracování velkého objemu textů, které je metodologicky koherentní, soustředěné a exaktní.

Odkazy

Doporučená literatura

• Defining digital humanities: a reader [online]. Farnham, Surrey: Ashgate, [2013], ©2013 [cit. 2022-02-03]. ISBN 978-1-4094-6964-3. Dostupné z: http://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=1426876.
• MILLSON-MARTULA, Christopher, ed. a GUNN, Kevin B., ed. The digital humanities: implications for librarians, libraries, and librarianship. First published. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2019. xii, 494 stran. ISBN 978-1-138-39316-5.
• BURDICK, Anne et al. Digital_humanities. Překlad David Vichnar. Vydání první. Praha: Academia, 2019. 191 stran. XXI. století; sv. 50. ISBN 978-80-200-2865-5.
• SCHREIBMAN, Susan, ed., SIEMENS, Raymond George, ed. a UNSWORTH, John, ed. A new companion to digital humanities. This edition first published. Malden, USA: Wiley Blackwell, 2016. xviii, 567 stran. Blackwell companions to literature and culture. ISBN 978-1-118-68059-9.
• GARDINER, Eileen a MUSTO, Ronald G. The digital humanities: a primer for students and scholars. New York, NY: Cambridge University Press, 2015. xiii, 273 stran. ISBN 978-1-107-60102-4.
• Cultutal Analytics Lab. Dostupné z: http://lab.culturalanalytics.info
• MANOVICH, Lev. Cultural Data: Possibilities and Limitations of Digitized Archives. In: Oliver Grau, ed., with Wendy Coones and Viola Rühse, Museum and Archive on the Move. Changing Cultural Institutions in the Digital Era. Berlin, Boston: De Gruyter, 2017, s. 259-276.
• MORETTI, Franco. Distant reading. London: Verso, 2013.
• ROGERS, Richard. Digital methods. Cambridge: The MIT Press, 2013.

Související články

• Digital humanities: definice pojmu a charakteristika současného diskursu v této oblasti (včetně vztahu k informační vědě)
• Vytváření infrastruktur a digitální nástroje pro spolupráci v rámci digital humanities
• Problematika vizualizace dat v kontextu digital humanities
• Digital humanities
• Digitalizace
• Digitální kurátorství
• Metody výzkumu knižní kultury (tradiční i v rámci digital humanities)

Klíčová slova

digital humanities, DH, metody digital humanities, distant reading, social network analysis, cultural analytics